Autor: Magnus Jonsson
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2020
Počet stran: 400
„Rozhlédl se. Tohle místo se dřív dalo označit za jedno z nejméně útulných ve čtvrti Södermalm. V malém, špinavém a dusivém prostředí u nejvytíženější stockholmské ulice stávalo pouze několik odřených laviček, které nelákaly pomalu ani ty nejžíznivější alkoholiky i navzdory blízké prodejně alkoholu v ulici Rosenlundsgatan. V okamžiku vzácného vnuknutí pak starosta městské části před několika lety nechal rozšířit chodník na malé náměstíčko a vysadit tu krásné záhonky.“
Expertka na šifrování Linn Ståhlová pronásleduje brutálního vraha v prvním dílu strhující trilogie NENÁVIST Ve Stockholmu někdo zabíjí ženy. Těla za sebou zanechává naaranžovaná jako porcelánové panenky. Detektivové Rickard Stenlander a Erik Svensson osloví s žádostí o pomoc při vyšetřování expertku na počítače a kryptologii Linn Ståhlovou. Má to ale háček – Linn je bývalou členkou Antifašistické akce, organizace vedené na černé listině švédské tajné služby, v minulosti byla souzena za zločiny proti národní bezpečnosti a vůči spolupráci s policií proto zaujímá dost skeptický postoj. Hodiny ale tikají, a jestli má nesourodý tým zastavit sériového vraha, musí jít osobní problémy stranou. Zatímco se pátrání naplno rozbíhá, Linniny aktivity upoutají pozornost pravicových extrémistů, kteří mají s Linn z dřívějška nevyřízené účty. Mezi vyšetřovateli roste nedůvěra a podezření, že ne všichni sledují stejný cíl, a minulost dohání Linn způsobem, jakým to nejméně čeká.
Minulý měsíc jsem si říkala, jaké štěstí mám na knihy, takovou tu šťastnou ruku, protože mne každá, snad až na jednu, bavila. Jenže Muž, který si hrál s panenkami nebyl úplně můj šálek kávy. Těšila jsem se na příběh, který mne vtáhne a budu společně s hlavními hrdiny řešit podivné vraždy, ale místo toho mám pocit, že jsem se více zabývala hackeřinou a politickou situací. Do čtení jsem se musela nutit.
Rickard a Erik jsou vyšetřovatelé, které přivolají k divné vraždě. Mrtvá žena je naaranžována a nalíčena tak, aby vypadala jako porcelánová panenka. Oběma zatrnulo, ale jako správní zastánci pořádku se pustili do vyšetřování, ve kterém jim šéfová „dohodí“ další pomoc v podobě Linn, mladé holčiny, která se vyzná v šifrování a dešifrování, jež oba potřebují kvůli počítače od oběti.
Linn má za sebou éru v antifašistické straně, nějaké to období ve vězení a zdá se, že její spolupráce s policií fungovat nemůže.
Jenže na světlo se začnou dostávat další střípky z Linniny minulosti, a zasahovat i do vyšetřování a vypadá to, že tento případ bude mít hlubší dopad, než si všichni na začátku mysleli.
Do doby, než se v příběhu Muž, který si hrál s panenkami objevila Linn, myslela jsem si, že se ponořím do vyšetřování podivné vraždy a po švédských ulicích budu nahánět vraha. Jenže Linn se objevila záhy a s ní všechny ty politické postoje, názory, a také různé popisy kódování, šifrování, což jde tak nějak mimo mou osobu.
Jsou lidé, kteří tento typ knih vyhledávají, ale já nejsem přímo zastánce „složitějších“ thrillerů, takže pokud tak jako já, dáváte přednost těm jednoduchým vyšetřovacím akcím, tak kniha nebude přímo pro vás.
„Pořádně nevěděl, co by měl vlastně očekávat, když mu navrhla, aby s ní šel na party. Budou se tam všichni míhat v kuklách a pokyvovat na sebe, zatímco budou míchat Molotovovy koktejly a za zády skrývat zapalovače, připraveni pro případ, že by se jim na oslavu vetřel nějaký policajt v civilu?“
Z devadesáti procent času, který trávím čtením, jsem schopna číst v jakémkoliv prostředí. V obýváku, kde synovi hrajou pohádky, se sluchátky v uších, v tramvaji… Jenže Muž, který si hrál s panenkami bylo pro mne tak těžkým čtením, že jsem musela mít kolem sebe naprosté ticho, vnímat slovo od slova, abych pochopila všechny souvislosti a stejně si nejsem jistá, že bych byla schopna vám říct, o co všechno v příběhu šlo.
Mnoho lidí řadí autorův styl ke knihám ze série Milénium, ale já vám nepovím, zda to tak je, či ne, protože jsem je nečetla. Ale pššt, to nikomu neříkejte. 🙂
Přijde mi, že vražda, o které jsem si myslela, že hraje prim celého příběhu, je až druhotná a mnohem více autorovi šlo o to, aby popsal politické postoje ve Švédsku, a taky jeho znalost šifrování, o které se musí se svými čtenáři podělit.
Je pravdou, že místy se v knize Muž, který si hrál s panenkami objeví místa, která jsou „akční“ a začte se do příběhu téměř každý, ovšem těchto míst tam není mnoho.
Velmi nerada píšu negativní recenze, a proto tento článek podávám tak, že konkrétně já nejsem cílová skupina a myslím si, že jiní čtenáři složitějších příběhu, si tohle čtení užijí více než já.
Hodně často se také setkávám s dotazy, co bych doporučila mužům ke čtení, protože „třeba Bryndza jim nic neříká“. Jsem ráda, že teď už můžu říct Muž, který si hrál s panenkami. To kupte svým polovičkám, když budou chtít něco složitějšího, něco těžšího a žádné ženské „thrillery“. 🙂
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, kde si knihu Muž, který si hrál s panenkami můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan