Autor: Renée Carlino
Nakladatelství: Ocelot
Rok vydání: 2020
Počet stran: 288
„Poezie je jen záznam života. Když váš život hoří dobře, poezie je jen popel.“
Vtiskl mi obličej do vlasů. „Můj život hoří dobře.“
Ano, ale jak dlouho to vydrží?„
Zelenooké hrdličce:
Potkali jsme se před patnácti lety, skoro přesně na den, když jsem se stěhoval na kolej NYU v Senior House, hned vedle tvého pokoje. Říkala jsi, že jsme byli nerozluční kamarádi. Rád si myslívám, že to bylo něco víc. Žili jsme z ničeho, leda z radosti, že jsme se našli prostřednictvím hudby (byla jsi posedlá Jeffem Buckleym), fotografování (pořád jsem tě fotil a nemohl jsem s tím přestat), toulek po Washington Square Parku a všech těch divných věcí, které jsme dělali, abychom si vydělávali peníze. V tom roce jsem se sám o sobě naučil víc než kdy jindy v životě. Přesto jsme se z nějakého důvodu rozešli. Léto po promoci jsme se přestali stýkat, když jsem odjel do Jižní Ameriky pracovat pro National Geographic. Když jsem se vrátil, byla jsi pryč. Tak trochu si pořád nejsem jistý, jestli jsem na tebe po té svatbě moc netlačil… Pak už jsem tě neviděl, teprve před měsícem. Byla středa. Houpala ses na špičkách a udržovala rovnováhu na tlusté žluté čáře, ubíhající po okraji nástupiště v metru, a čekala jsi na linku F. Neuvědomil jsem si, že jsi to ty, a potom už bylo moc pozdě, ty jsi byla pryč. Znovu. Vyslovila jsi mé jméno, viděl jsem ti to na rtech. Snažil jsem se přimět vlak, aby zastavil, jen abych tě mohl pozdravit. Jakmile jsem tě zahlédl, znovu mě zaplavily všechny pocity a vzpomínky na mládí, a větší část následujícího měsíce jsem strávil přemítáním o tom, jak asi žiješ. Možná že jsem se zbláznil, ale nechtěla bys se mnou zajít na skleničku a dohnat těch posledních patnáct let?
M
Než jsme se odcizili je romantický příběh, který vypráví o osudové lásce, ve které ovšem dané dvojici chybí komunikace a ukáže se, jakým způsobem všechno může dopadnout, když nebudou mezi mluvit. Dalším důležitým faktorem je zde důvěra, jak mocné je obklopit se lidmi, kterým můžete věřit, aby se váš život nestal jen pouhou fraškou.
Hlavní hrdina Matt a hlavní hrdinka Grace. Tyto dvě postavy hrají ústřední role, kolem nich se všechno motá a všechno i odvíjí.
Seznámí se na kolejích, ač každý studuje jiný obor, oba mají před bakalářem, takže sdílejí stejné místo a také stejné studijní povinnosti.
Ale to není všechno, to nejdůležitější, co spolu sdílejí, je jejich volný čas. Začíná to opatrným kamarádstvím, pokračuje to jako nejlepší přátelství a skončí to láskou. Přímo osudovou.
Jenže osud hraje proti oběma. Do cesty se jim neustále staví různé překážky, ať už malé nebo velké, některé jsou přímo obřích rozměrů a oběma se jejich život začne vyvíjet jinak, než si prve plánovali. Jak? Proč? Kdy? A kdo?
Než jsme se odcizili je nádherně napsaný příběh, který ukazuje svým čtenářům, co je v životě dvou lidí nejdůležitější. Není to důvěra (i když je zajisté taky důležitá), ale je to komunikace. Mluvit, mluvit, mluvit. A věřte mi, že zrovna já o tom něco vím, když mi na tomto ztroskotal vztah s otcem mého dítěte. 🙂
Víte, autorka tady krásně, jemně a s citem dokázala popsat nejen pocity a emoce obou hlavních postav, ale také jejich přístup k tomu druhému. Líbilo se mi, že i když byli Matt a Gracie vykresleni jako dokonale vyspělí jedinci, tak přesto nedokázali zabránit různým zaškobrtnutím, které se jim stavělo do cesty.
„Chvíle, kdy jste slíbili, že budete někoho milovat, nebo kdy jste se poprvé cítili někým milovaní, už nedokážete stvořit podruhé. Nemůžete znovu prožít pocity strachu, obdivu, nejistoty, vášně a touhy, toho všeho smíchaného dohromady, protože něco takového se nestává dvakrát. Po celý zbytek života se toho snažíte dosáhnout znovu, asi jako stavu, kdy jste byli poprvé zhulení. Neznamená to, že byste nemohli milovat někoho jiného, nebo v životě pokračovat dál. Znamená to jen, že ten jedinečný spontánní okamžik, ten zlomek vteřiny, kdy jste udělali velký skok, kdy vám bušilo srdce o závod a vaše mysl byla popletená samými co kdyby? – tenhle okamžik – už se nikdy neodehraje stejným způsobem.“
Přiznám se, že někdy jsem měla neskutečnou chuť jednoho nebo druhého proplesknout, protože si mezi sebou stavěli zeď, pomalu, ale jistě. Podezřívání, pitvání svých představ, které ale vůbec neodpovídaly realitě. Někdy to bylo k zbláznění. Ovšem to bylo přesně to, co mne na tom bavilo.
Ten způsob, jak autorka dokázala mě „přinutit“, abych zuřila, nebo si v duchu říkala, jak jsou pitomí, když můžou mít klidně všechno přímo na stříbrném podnose.
Kniha Než jsme se odcizili mne navíc uhranula tím, že na pár stránkách dokázala popsat patnáct let života dvou mladých lidí. A ty poslední kapitoly, ty byly nejlepší. Tam se mi líbilo, nejen, jak se oba posunuli, ale jak autorka opět předvedla, že mnoho lidí může zestárnout, ale některé své zvyky prostě nezmění a mluvit nebudou. 🙂
Kniha je rozdělena nejen do částí, ale také samozřejmě do kapitol, kde se ve vyprávění střídají oba hlavní hrdinové. Ale nemusíte se obávat, že byste na jednu věc četli dva pohledy – mužský a ženský. Autorka na každou kapitolu navazuje dál, ač vystřídá vypravěče, a proto se příběh neustále vyvíjí dopředu a žene se do svého konce. Jestli zdárného či smutného, to už nechám na vás, ať si přečtete, ale můžu vám říct, že mi nejednou málem přivodili Matt s Gracie infarkt za tu jejich nemluvnost. 🙂
Ač je kniha Než jsme se odcizili určena spíše pro ženy, já bych byla za to, aby si ji přečetli i muži! A to z prostého důvodu – většinou jsou to oni, kdo nic nechce řešit, nic nechce probírat, utíkají do hor nebo hůř, do hospody. 🙂
V ději nechybí nic, romantika, něžná gesta, trocha toho sexu, a ač jsem tak trochu něco předvídala, přesto jsem se skvěle bavila. Věřím, že to tak budete mít i vy. 🙂
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji webu MegaKnihy.cz, kde si knihu Než jsme se odcizili můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara