Autor: Lucie Křesťanová
Ilustrace: Hanka Vavřinová
Nakladatelství: Fortuna Libri
Rok vydání: 2019
Počet stran: 92
„Pan učitel byl hodný. Nikdy na děti nekřičel, ani když nic neuměly nebo zapomínaly pomůcky. Jediný tvor, na kterého se dokázal rozhněvat, byla jeho koza. Na celém světě byste asi nenašli hloupější zvíře. Na co přišla, to sežrala. přitom se krmila pořád – jedla trávu a jako dobrůtku dostávala trochu ovsa, vařené brambory nebo mrkev. Jí však vždycky nejvíce chutnalo to, co k snědku vůbec nebylo.“
Milé děti,
víte, jak se z rozmazleného tlustého kocoura stane kočičí čaroděj? Co si počít se slepicí, která se chechtá, místo aby kdákala? Kdo zkrotí divokou hlídací husu pana Kapitána? Že nevíte? Nevadí. Vše se dočtete v téhle veselé knížce, kde se schovává šestnáct pohádek o zvířátkách. Klidně si je přepočítejte, jestli už umíte do šestnácti.
Pohádková kniha O kočičím čaroději a jiné pohádky se u nás doma četla více jak týden. Je úžasné, že je rozdělena na 16 krátkých, samostatných pohádek, kdy každá v sobě nese ponaučení, navíc jsou srozumitelné a poměrně krátké. Takže číst po obědě před odpoledním spánkem, a večer před spaním, byla naprostá paráda.
Knihu ilustrovala Hanka Vavřinová a každá pohádka má své vlastní obrázky, z valné většiny jeden až dva. Jsou to milé, pěkně barevné a hlavně jasné ilustrace, u kterých i ty nejmenší děti poznají, o co se jedná. Například jestli je to zvíře a jaké.
Jak už jsem se zmínila v začátku, v každé pohádce na malé čtenáře čeká ponaučení. A to takové to správné, které máme my starší čtenáři, rodiče rádi. Kdy je jasné, že všechno zlé po zásluze potrestáno, že všichni nenachavci nebo ti, co neposlouchají a jsou protivní, jednou dojdou trestu (a tím nemyslím krutého).
„Rodina se tedy vydala na půlnoční výpravu. Vpředu Janička, za ní Hanička, která se držela za ruku tatínka, a nakonec maminka. Když došli na kraj mýtiny, ukryli se za nejširším stromem a čekali.
Uplynula asi hodina a nic se nedělo. Byla jasná noc a měsíc osvětloval špičaté vrcholky skal. Hanička usnula opřená o kmen. I Janička poklimbávala. Když už se chtěl tatínek vrátit, cosi bílého se odlepilo od skalní stěny a kráčelo doprostřed mýtiny. Tam si to sedlo, zvedlo hlavu k obloze a strašlivě zavylo.“
O kočičím čaroději a jiné pohádky ráda doporučím rodičům a jejich dětem. Jsou to milé příběhy, každá je z jiného „soudku“ a proto se vám po přečtení prvních tří, neomrzí čtvrtá, a po přečtení deseti, neomrzí ani ta jedenáctá.
Některé pohádky jsou dokonce lehce humorné, třeba ta o princezně, která chce za kamarádku kachnu a nebo třeba ta, jak papoušek tlumočil paní strace.
Musím zmínit, že se mi líbil i autorčin styl psaní. Bylo to takové příjemné povídání, kdy jsem pokaždé na pět minut zapomněla na okolní svět a celý děj se mi odvíjel před očima.
Velkým plusem je i křídový papír, na kterém jsou pohádky vytištěny, takže se tak rychle neošoupe, a také velikost písma, jež je větší a proto se celá kniha dobře čte.
Sečteno, podtrženo, pokud do této knihy zainvestujete, věřím, že nebudete vy, ani vaše zklamaní a užijete si společné chvíle nad pěknými příběhy. 🙂
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, kde si knihu O kočičím čaroději a jiné pohádky můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan