Autor: Alex Brownová
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2022
Počet stran: 352
„Přátelství mezi ženami, jak vám každá žena může potvrdit, se skládá z tisíců drobných laskavostí – které si navzájem neustále oplácíte.“ – Michelle Obamová
Píše se rok 1917, Evropou zmítá první světová válka a mladá zdravotní sestra Beatrice Crawfordová opouští bezpečí svého domova ve Velké Británii, aby se mohla na francouzských bojištích starat o zraněné vojáky. Ani o desítky let později, když Francie podlehne nacistické okupaci a Paříž přikryje temný stín, Beatrice nedokáže jen nečinně čekat na záchranu. Komu však v tomhle novém, nebezpečném světě může věřit?
V roce 2019 do Paříže přijíždí Annie Lovellová, jež bez rozmýšlení skočila po možnosti navštívit byt, který ve městě zdědila její londýnská sousedka. Vedle příjemného vytržení z každodenního života tam na ni čeká i překvapení, které možná změní celý její život – podaří se jí totiž objevit Beatriciny skryté deníky.
Uchvácena strhujícím vyprávěním i nádherou Města světel skládá dohromady mozaiku dávných událostí, jež Beatrice uvedla do chodu… a které ještě stále čekají na své završení.
Ještě teď si pamatuju, že před dvěma lety, když jsem četla autorčinu první knihu, jsem se těšila nejen z příběhu, ale také na to, až ji vyjde u nás další kniha. Ty pocity, které mám při vyprávění, kde hlavní roli hraje odhalování minulosti pomocí skrytých deníků a záznamů zbožňuju. A proto jsem fakt ráda, že Pohlednice z Paříže je napsána přesně v tomto duchu a její čtení si nemůžu vynachválit.
Ve vyprávění jsou dvě dějové linie. Ta první začíná rokem 1917, kdy mladá dívka, Beatrice, se rozhodne vzít život do svých rukou, nenechat se sevřít v konvencích, opustit svou komfortní zónu a zažít něco, co ji navždy změní. Už nechce být hýčkanou aristokratkou, ale ženou, která pomáhá. To ovšem ještě netuší, jakou roli sehraje za druhé světové války, když se usadí v nacisty okupované Francii.
V druhé dějové lince se dostáváme do přítomnosti, kde Annie, matka dvou již dospělých dětí, se chce vymanit ze stereotypu a rozhodne se pomoct své staré sousedce – kamarádce, která zdědí dům ve Francii. Slíbí ji, že odletí do Paříže, podívá se na dědictví, dá ji vědět, v jakém je stavu a hlavně se pokusí zjistit, kdo je ta osoba, která ji byt odkázala, protože sousedka nemá vůbec tušení, kdo by ji mohl něco v Paříži odkázat. Pokud ví správně, žádnou rodinu tam nemá. A kdo ví, možná jedna Pohlednice z Paříže vše rozluští.
„Na čem opravdu záleží, je přítomnost. Vnímat, milovat, cítit, žít. Život je dar.“
Nevím, čím to je, ale knihy, které se odehrávají na pozadí válečných dramat a v druhé části v přítomnosti, kdy se snažím jako čtenář si spojit ty dvě linie dohromady, mne nesmírně baví. Pokaždé se zakousnu do knížky jako pes a nepustím, dokud nedočtu. A tak stejně to bylo s knihou Pohlednice z Paříže. To pátrání hlavních hrdinek v minulosti, ty objevy starých deníků, ty nečekaná setkání pamětníků, která začnou pomalu osvětlovat historické okamžiky, jež dají hlavní hrdince více indicií, jsou perfektní.
Samozřejmě v knize Pohlednice z Paříže nebudete číst jen o minulosti, Annie, která odjede do Paříže, již je svým původním životem v Anglii znuděná a objeví se na místě, ve městě, které je známé svým prostředím, svými kavárničkami, svou pohodou, kdy obyvatelé této metropole nikam nespěchají, dají si prosseco, ochutnají sýry a zají je čerstvými, rozpečenými bagetami někde v trávě, a to je něco, co Annie doslova hypnotizuje a přitahuje – a buďme upřímní, koho by to nepřitahovalo?
Osobně Paříž zbožňuju, byla jsem tam několikrát a můžu jen potvrdit, jaká to je pohoda, a vůbec vám nebude vadit, že tam jste sami – prostě si sednete, jíte, koukáte na Seinu či Eiffelovku a užíváte si zasloužené klidu, odpočinku a pocitu, že jste sami, ale ne osamocení.
„…nikdy není pozdě jít si za svým snem…“
Ano, v knize Pohlednice z Paříže se objeví pár kýčovitých momentů, několik lehce přitažených za vlasy okamžiků, a trocha těžko představitelných náhod, ale to nic nemění na tom, že tento romantický příběh (ano, píšu romantický, i když se část odehrává za ponurých časů), je naprosto skvělým čtením, které mne bavilo.
Nejen svými hrdiny (Annie mi občas lezla na nervy a Kirsten jsem si doslova zamilovala), ale také tím, jak se děj odvíjí, jak odsýpá, jak zde nejsou žádná hluchá místa a hlavně, jak autorka pomalu odkrývá minulost a nedá vám kouknout do ní pořádně dřív, než na samotném konci celého vyprávění.
Pokud máte rádi příběhy, kde jsou dvě dějové linky, které se spojí dohromady ve správný čas, jestli máte rádi příběhy z druhé světové války, rozhodně se po knize Pohlednice z Paříže podívejte. Já ji doporučuji všema deseti. 🙂
Hvězdné hodnocení: 
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, kde si knihu Pohlednice z Paříže můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara