Autor: Alan Bradley
Nakladatelství: Knižní klub – Kalibr
Rok vydání: 2019
Počet stran: 304
„Zatímco se zvedala k nebi a noc se rychle měnila v den, stonek sílil a sílil a nakonec se na dvorku tyčil jako smaragdově zelený kmen stromu, který chaloupku úplně zastiňoval.
Melodie se opět změnila v „Ráno“.
Jakub se protáhl, zazíval a neohrabaně se svalil z lavičky. S rukama v bok se zaklonil v pase neproveditelně daleko, aby si uvolnil ztuhlé klouby. Vtom si všiml fazolového stonku.“
Jedenáctiletou Flavii de Luce, hrdinku originálních, vtipných detektivních příběhů, nudí život s otcem a nemilovanými sestrami na venkovském sídle. O to víc ji od malička fascinují chemie, jedy a smrt. Na místním hřbitově se náhodně setká s plačící dívkou jménem Nialla a to jí umožní nahlédnout za oponu dění v loutkoherecké skupině slavného Ruperta Porsona. Schyluje se k představení inscenace pohádky Jakub a fazole. Ale taky k zločinu. A z minulosti se vynoří jedna místní tragédie… V nakladatelství Euromedia kromě Vražda není hra vyšly i další detektivní příběhy Flavie de Luce: Koláč s kapkou jedu, Smrt v křišťálové kouli, Oblékni se pro smrt a Poslední tóny z krypty a k vydání v roce 2020 se připravuje The Dead in Their Vaulted Arches.
V minulých dnech jsem se pustila do druhého dílu s hlavní hrdinkou, jedenáctiletou Flavií, s názvem Vražda není hra.
Detektivka, která je pro spíše pro mladší čtenáře, ale i my dospělí si ji užijeme. Čtení odsýpá, je napínavé a díky znalostem od Flavie také lehce poučným. 🙂
Výhodou této série bude určitě pro čtenáře to, že nemusíte číst díly za sebou, jak vycházely, protože v každém je jen jeden případ a rovnou uzavřený. Ovšem Vražda není hra mě přesvědčila, že jak už to u vícedílných knih bývá, je rozhodně nejlepší volbou číst od začátku, protože postavy a jejich charaktery se postupně vyvíjejí.
V tomto díle se ve Flaviině vesnici objeví známý, proslulý loutkoherec a společně s ním záhadné žena s rudými vlasy. A díky nim, díky záhadné vraždy a díky tajemné minulosti jedné rodiny, se otevřou temná zákoutí jiných obyvatel, o kterých nejen Flavie neměla ani tušení a na povrch začnou vyplouvat věci, které měly zůstat pohřbeny. Možná přímo pod Šibeničním vrchem…
„Dvoukřídlé dveře farního domu byly přetažené provazem, na němž visela cedulka: Policie – nevstupovat.
Nevstoupila jsem. Obešla jsem budovu dozadu a vešla jedním ze zadních vchodů.“
S knihou Vražda není hra mi autor potvrdil, že tato série bude jedna z mých oblíbených. Ač Flavie není zrovna oblíbeným členem rodiny, není v žádném případě žádná plačka, ale silná a sebevědomá jedenáctiletá dívka, která se nebojí postavit se čelem i těm nejotrlejším a nejprotivnějším starým chlapům.
Její znalosti chemie, které ji autor nadělil, jsou dech beroucí, ale také reálné, protože proč by zrovna ona, ve své situaci a ve svém postavení nemohla být malým géniem?
Jsem fakt ráda, že jsem se k této sérii, společně s Iwikem z iwikovaknihovna.cz díky našemu společnému čtení DIČ, dostala. Jinak by mi dlouho ležela v knihovně nepřečtená, protože je hromada nových knih a upřímně musím říct, že by to fakt byla škoda.
Pokud máte doma náctiletého čtenáře, který chce zkusit něco detektivního, co bude vtipné, napínavé a hlavně s hrdinou, který bude stát za to, Vražda není hra má mé doporučení.
Hvězdné hodnocení:
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara