Autor: Alan Bradley
Nakladatelství: Kalibr
Rok vydání: 2020
Počet stran: 264
„Jestli něco Feely člověk nemusel vůbec říkat, tak aby se na sebe podívala do zrcadla. Všechna zrcadla v Jelením mlází – do posledního – už slepla a loupala se z toho, jak se v nich Feely neustále zhlížela a zkoumala svůj obraz: svoje oči, vlasy, jazyk, pleť…
Každičký kráter na tom ciferníku katalogizovala tak důkladně jako astronom mapující povrch Měsíce.“
Jednoho jarního rána roku 1951 stojí jedenáctiletá chemička a zdatná vyšetřovatelka Flavia de Luce na nádraží a očekává návrat své dávno ztracené matky Harriet. Když u nástupiště zastaví speciálně vypravený vlak, přistoupí k Flavii vysoký neznámý muž a pošeptá jí do ucha záhadnou zprávu. Za okamžik je mrtvý, sražený na koleje někým ze shromážděného davu. Co byl ten člověk zač, co znamenala jeho slova a proč je pověděl právě Flavii? Zpátky v Jelením mlází, chátrajícím sídle de Luceových, Flavia sleduje sérii stop a prověřuje své detektivní schopnosti. Postupně odhaluje největší rodinné tajemství, zahrnující i samotného Winstona Churchilla, a musí pátrat i v minulosti své matky. Zatímco hledá vraha mezi příbuznými, přáteli i cizími lidmi, možná se bude muset vznést k nebesům v matčině milovaném letadle, aby odhalila pravdu.
A je to tady, tohoto okamžiku jsem se bála od konce prvního dílu, díky kterému jsem si Flavii de Luce velmi oblíbila. Mrtví ptáci nezpívají je totiž šestým, a zároveň posledním dílem, který u nás v češtině vyšel. Vím, že za vodou jsou ještě minimálně 4 díly a budu doufat, že je Flavie dost oblíbená i u vás a budeme časem moct si přečíst další vyprávění.
Tak jdeme na to. Tento díl je trochu jiný, než všechny předešlé. Ač dojde k vraždě, ihned na začátku vyprávění Mrtví ptáci nezpívají, tak to není tím hlavním, co se řeší v Jelením mlází.
Nechci prozradit, co je pravým důvodem, ale věřím tomu, že ihned po prvních stránkách na sobě pocítíte tíhu ponurosti a smutku, který ovládne všechny hrdiny.
A co je důležité v tomto příběhu, tak je fakt, že Flavie, ač je stále jedenáctiletou dívkou, pardon, tedy skoro dvanáctiletou dívkou (už ji moc nezbývá), dozví se spoustu podstatných informací, které formují její rodinu, které formovaly ji samotnou a zjistí, jak to bude všechno dál. A hlavně, co je důležité i pro čtenáře, jak všechno začalo a jak to asi bude pokračovat.
„A tím dýmem se zatmělo slunce a všechno ovzduší.“ Když psal autor Knihy Zjevení, ať už to byl kdokoli, tato slova, měl nepochybně na mysli vzpurně letecké karburátory.“
Adam ze sebe pořád sypal poezii. Řinula se z něj jako džem ze zmáčknuté koblihy.
„Ušetřete to dítě,“ řekl Tristram, jako bych tam nebyla.
Celý ten výjev mi připadal jaksi snový a neskutečný: všichni tři jsme stáli na zanedbaném trávníku v hustém kouři běžícího leteckého motoru a Adam celou dobu chrlil poetické nesmysly, ze kterých by se i autor Knihy Zjevení, ať už to byl kdokoli, svalil na zem a smíchy se popadal za břicho.“
Mrtví ptáci nezpívají je dílem, které na vás bude působit jako že má uzavřený konec, ale pocítíte tam i nádech toho pokračování, ve které já tak doufám, že u nás vyjde.
Flavie je celou dobu svá, dokáže se chovat jako dítě, ale také jako rozumná, dospívající dívka, k čemuž ji samozřejmě nutí okolnosti a lidé kolem ní. Vše je naprosto uvěřitelné, autor její postavu vymyslel naprosto bravurně, přesně tak, aby každý díl bavil nejen dospívající čtenáře, ale také ty odrostlejší. V knize nechybí správná dávka humoru a ironie, která trochu odlehčí tíživou atmosféru.
Každý díl, mimochodem na všechny najdete recenze u mne na webu, jsem označila pěti hvězdami. Bylo to čtení, které jsem si pokaždé užila na plné pecky, přečetla během pár hodin, bavila se a líbilo se mi vše, co zde bylo napsáno.
Mrtví ptáci nezpívají mají úplně jiný nádech než všechny předešlé příběhy, ale pořád je to skvělé čtení a i kdyby ty ostatní díly u nás nevyšly, spokojím se s tím (ač velmi nerada), protože mi to dává prostor k tomu, abych si řekla, že Flavie vše vyřešila a ví, co ji čeká.
Hvězdné hodnocení:
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara