Autor: Anna Beatrix Bártová
Nakladatelství: Petrklíč
Rok vydání: 2019
Počet stran: 222
„Nora se zamračila. Co je tohle? Opatrně balíček vyndala z krabice a položila na stůl. Byl to jen její pocit, nebo se v místnosti ochladilo? Zvedla hlavu a rozhlédla se kolem sebe. Měla nepříjemný dojem, jako by ji někdo pozoroval.“
Svět živých i mrtvých se střetává. Minulost se hlásí na světlo boží a nenechá vás spát!
Mladí manželé Nora a Leonard očekávají rodinu a nemají kde bydlet. Financí nevlastní mnoho, a když se naskytne příležitost zakoupit byt ve staré secesní vile na okraji města, nadšeně po ní skočí. Co na tom, že cena je až podezřele nízká a za nedalekou hřbitovní zdí vykukují kříže a náhrobky.
I když si Nora oddechne od všetečné tchyně, skutečný klid v domě nenajde. Je až příliš empatická a citlivá, a jeho minulost je příliš temná. Když se kolem začnou dít prapodivné věci a na chodbách se objevovat cizí lidé ve sto let starých oděvech, pustí se do pátrání.
Tajemství, které odhalí, vám vezme dech!
Anna Beatrix Bártová je pseudonym české spisovatelky a copywriterky, která se poprvé představila čtenářům v roce 2015 s historickým románem Gutta z Bubnu.
Autorka má k historii velmi blízko. Vystudovala Filozofickou fakultu JU v Českých Budějovicích a nejraději čte i píše o středověku a o devatenáctém století.
Ráda píše, čte, fotí a cestuje. Čtenáře této knihy jistě nepřekvapí, že jejími oblíbenými místy jsou hřbitovy.
V současné době se živí jako copywriterka a s jejími texty se můžete seznámit hned v několika webových magazínech.
Se svými dětmi, psími kamarády a manželem žije v malém rodinném domku v jižních Čechách.
Více o autorce na jejích webových stránkách www.sabinahurtakova.eu.
Poslední dobou se stále více a více setkávám s dotazy, a hlavně čtenáři kolem mne, kteří hledají pořádnou duchařinu. Příběh, kdy se budou bát, ale aby byl nějakým způsobem uvěřitelný, aby se příjemně četl a aby dokázal zapůsobit na všechny možné čtenářské smysly. Takže mám pro jedny takové náročnější čtenáře tip, zkuste se začíst do mysteriozního thrilleru Prokletí Schwartzovy vily.
Hlavní hrdinka Nora je manželkou Leonarda, čekají dítě, jsou oba studenti, i když částečně pracují, a proto bydlí u naprosto příšerné tchyně – matky Lea. Ta baba mi teda pila krev, věřím, že autorka to dohnala až do krajností, protože nemůže existovat žena, která by byla tak sebestředná a zlá jako ona, a i kdyby, tak to bude dobře skrývat. Kdežto tady se tchyně předvedla v celé své kráse a musím říct, že dostála mnoha vtipům, které se o tchyních vypráví. 🙂
Nora se zabývá historií 19. století, kterou i studuje a tíhne ke hřbitovům. Proto, když se Leovi naskytne příležitost koupit byt ve staré secesní víly, s hřbitovem za plotem, Noru to nijak neodradí, ba naopak, stává se nadšenou majitelkou bytu společně s manželem.
Mohlo by se zdát, že to je idylka a možná si říkáte, sakra, o čem to jako bude? Tak pozor, teď to začne.
Po jejich nastěhování se Noře začnou zjevovat různé holčičky, dveře se samy od sebe zamykají, divné zvuky jsou na denním pořádku, dech na jejím krku už bere jako normálku, i když to Leo být nemůže…
Začne tušit, že se děje něco zlého, a když se seznámí se sousedkou přes chodbu, starou paní Amélií a dozvídá se od ní nějaké útržky minulosti, ví, že musí přijít na to, co se tam dělo a děje, protože jinak nebude mít s manželem klid a navíc může být ohroženo i jejich dítě…
Prokletí Schwartzovy vily bylo opravdu dobré čtení. Duchařina tak akorát, napětí tak akorát, hlavní postavy, až teda na tchyni byly skvělé. Noru jsem si oblíbila a její odvahu, zvlášť v přítomnosti Stázie jsem obdivovala, normální člověk by ji asi panáka nenabídnul. 🙂
Leo byl taky ten správný partner a otec, no a sestra Nory byla taktéž v pohodě. Jo, vyjmenovávám tu pomalu celý ansámbl, ale mám pocit, že ty postavy si to zaslouží. Každý dostal ten správný kus příběhu v knize, tak aby to čtenáře bavilo, aby si k nim mohl udělat vztah, ale nic se zbytečně nenatahovalo a vše odsýpalo.
„Zase to zaslechla! Drobné krůčky, které přeběhly pokojem, kousek za jejími zády. Tenké vlásky na šíji se jí zježily a zároveň ji oblil ledový pot. Už je to tu zase? Prudce se otočila, jak jen to její stav dovolil, ale bylo to zbytečné. Nikoho neviděla.“
Jediné, co mi trochu vadilo, tak je konec celého příběhu. Přišlo mi to useknuté. Autorka nádherně gradovala děj, napětí by se dalo krájet, pomalu jsem nedýchala, a najednou jako by někdo stiskl blesk, všechno bylo hotovo, všechno bylo vyřešeno.
Nejsem odborník, nedokážu říct, co bych udělala já jinak, ale když to vezmu celkově s celým dějem, tak se autorka se vším krásně pomazlila, ale ten konec trochu zahaproval.
Možná je to jen můj osobní pocit, jiným se to bude zdát v pořádku. Ale já bych čekala ještě nějaký ten zastrašující efekt, tu pomyslnou třešničku na dortu, aby mi husí kůže ještě po dočtení chvilku vydržela, protože celou dobu, co jsem četla Prokletí Schwartzovy vily jsem ji měla a líbilo by se mi ji ještě chvíli mít. 🙂
Ale jinak musím konstatovat, že celý román je dobře napsaný. Čtivý, napínavý, některé situace ve vás vyvolají strach, jiné obavu, a rozhodně se nebudete nudit.
Když si já sama sebe představím na místě Nory, tak mi můžete věřit, že už jsem dávno, ale fakt dávno pryč z baráku.
Autorce se velmi věrohodně podařilo popsat také určité situace, u kterých by se ve mě krve nedořezal. Třeba oběšenec, to jsem měla opravdu živě před očima a vykuleně jsem hltala další řádky, co se bude dít. Hřbitov, který byl za zdí u vily, byl další skvostný kousek autorčina popisu. Uměla jsem si všechno do detailu představit, stejně jako holčičky, jejich šatičky, panenku ve dřezu. Prostě všechno.
S klidným svědomím můžu Prokletí Schwartzovy vily doporučit všem čtenářům, kteří si chtějí přečíst velmi zdařilou duchařinu, nebojí se krve a vyžívají se v napjatých situacích. Ač autorku znám, a sleduji některé její články na blogu, netušila bych, že se v ní skrývá takový um. Tohle se ji rozhodně povedlo.
Hvězdné hodnocení:
Pokud si budete chtít Prokletí Schwartzovy vily přečíst, kontaktujte autorku přímo zde.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan