Autor: Stephen King
Nakladatelství: Beta
Rok vydání: 2019
Počet stran: 336
„Člověk to dělá, protože ho to drží. Dělá to proto, že to pohřebiště je tajný místo a člověk se potřebuje podělit o svý tajemství… a důvody si vymyslí… vypadaj jako dobrý důvody… ale stejně to člověk většinou udělá proto, že to chce udělat. Nebo proto, že musí.“
Rodina Creedových se přestěhuje z Chicaga a usadí se v půvabném venkovském domě ve státě Maine. Otec je lékař, má zajímavou práci, krásnou manželku a dvě roztomilé děti. Zdálo by se, že jejich rodinné štěstí nemůže nic překazit. Nedaleko od domu je však podivný hřbitov, kam místní obyvatelé pochovávají své zvířecí miláčky. Panuje tu zvláštní ponurá atmosféra temného tajemství, již nelze přesně definovat. To ale není nic proti indiánskému pohřebišti o pár kilometrů dál… Poté, co Creedovým zemře kocour a oni se rozhodnou ho tady pohřbít, se začnou dít šílené, nepředstavitelné věci, které jsou horší než sama smrt…
Stephen King si získal obrovskou popularitu u milovníků napětí po celém světě. Je autorem více než padesáti knih, které se staly celosvětovými bestsellery, mnohé z nich byly zfilmovány (To, Pod Kupolí, Osvícení). Řbitov zviřátek je pravděpodobně nejděsivější knihou, jakou napsal. Proslulá je epická série Temná věž. Jeho nedávné dílo zahrnuje titul Růženky, které napsal spolu se svým synem Owenem Kingem.
Na rok 2019 připravuje Nakladatelství BETA dvě novinky, thriller s kriminální zápletkou Outsider a novelu Elevation.
Ze začátku se vám bude zdát, že tato recenze se nijak neliší od jiných, které jsem pro vás napsala. Ale nenechte se mýlit. Na konci totiž najdete pár slov od jednoho muže, jež už byl na filmové adaptaci této knihy. 10. 4. 2019 proběhla premiéra filmu pro zvané, takže vás v tomto článku neochudím ani o pocity mé ze čtené knihy, ani o pocity z filmu jednoho diváka, který ví víc, než si myslíte. 😉
S autorem jsem už tu čest měla, ale přečetla jsem žalostně málo. Takže neumím porovnávat, co bylo lepší a horší.
Teď jsem ovšem plná dojmů z knihy Řbitov zviřátek, která mě nadchla. Jednoduše proto, že obsahovala všechno, co by děsivý příběh měl mít. Nejhorší snad pro mne byly úseky, které můžu i v knize nazvat „lekačky“, třeba takový Pascow ve dveřích nebo Church najednou spící na Louisovi. Nedokážu si představit, co se mnou udělá film (na ten se chystám), ale kniha se mnou dělala divy. A ano, v průběhu čtení (a pár dní po něm), jsem si svítila i ve dne. 🙂
Děsivá pro mne byla i představa, že něco takového, co se skrývá „za“ Řbitovem zviřátek, by mohlo existovat. To pomyšlení mě straší samo o sobě.
A další bod, který mě „vystresoval“ do nejvyšších otáček, tak byl osud Gagea, nejmladšího syna rodiny Creedových. Další noční můra, Gageovi jsou v příběhu dva roky, já mám dvouletého doma… K tomu asi nemusím nic víc psát…
Když to sesumíruju, rozhodně je Řbitov zviřátek pro mne tou nejděsivější knihou, kterou jsem četla. Není to jen tím, že má čtenář místy při čtení strach, ale spíše ty pocity, které mi vyvolávaly různé situace v příběhu, ty byly snad nejhorší. Nešlo u mě přímo o „lekavost“, ale o následky a činy, které se děly a ty mi daly nejvíc zabrat.
„Něco ho vzbudilo. Hluk byl dostatečně silný, aby ho přiměl posadit se na posteli. Přemýšlel, jestli Ellie spadla z postele, nebo se pod Gagem složila postýlka. Pak vyšel měsíc zpoza mraku a Louis uviděl ve dveřích Victora Pascowa. Ten hluk způsobil on, jak rozrazil dveře.
Stál tam a hlavu za levým spánkem měl rozdrcenou. Krev mu v hnědých pruzích zaschla na obličeji a připomínala indiánské válečné pomalování. Z ramene mu bíle čněla klíční kost. Usmíval se.“
Autorův styl vyprávění se mi taky líbí. Ve chvílích, kdy už nervozita stoupá do závratných výšin, dokáže pár slovy uklidnit tep, aby jej vzápětí zase vyhnal nahoru. Řbitov zviřátek je příběh, který se odehrává v malém městečku, z větší části v jednom domě, v jedné rodině a přitom mám pocit, že jsem byla všude (a nikde). Z hlavních hrdinů mi nejvíce imponoval Jud, který sám o sobě působil tajemně, ale měla jsem pocit, jako by všechno, co řekl, byla moudrost věků. Co slovo, to perla.
V tuto chvíli přichází ta chvíle, kdy vám zde budu citovat názor na film:
„Základní dělící čára vede mezi těmi, kteří knihu četli a nečetli. „Nečtenáři“ přistupují k filmu jako k jiným a posuzují jej stylem líbí/nelíbí podle spousty vlastních kritérií (např. podle toho, jestli jsou fanoušky hororů). Ti jsou údajně většinou spokojeni.
Znalec knihy se nevyhne srovnání. Pochopitelně. Základní rozdíl je již všeobecně známý – došlo k záměně osudu obou dětských hrdinů. Ději to ale neuškodilo, dokonce se dá říci, že jej v určitých prvcích obohatilo. Když toto pomineme, pak konstatuji, že asi dvě třetiny filmu se celkem shodují s knihou. Dokonce i včetně některých dialogů. Děj plyne ze začátku relativně poklidně (kromě několika „lekaček“), ale v celkově temné atmosféře plné napětí, které se postupně prohlubuje. Ve druhé části se vše rozjíždí. Zato ale docela zběsile, kdy děj nabírá značné hororové otáčky. Série krvavých scén a vražd se žene k závěru, který se ale v tuto chvíli dá již trošku předvídat. Ale nebudu prozrazovat.
Z mého pohledu dobře udělaný horor s čitelným Kingovým rukopisem, ale s vlastním pojetím zpracování. I když je třeba říci, že filmové zpracování TO rozhodně nebylo překonáno, mohu film s čistým svědomím doporučit.“ – Jiří Ondera, marketingový specialista Pavel Dobrovský – BETA s.r.o.
Jsem moc ráda, že jsem mohla pana Onderu poprosit, aby mi napsal jakési shrnutí jeho pocitů z filmu a já jeho slova mohla předat dál. Vám.
A doufám, že i mé pocity ze čtení tohoto příběhu vás bavily. Myslím si, že ti, kteří ještě Řbitov zviřátek nečetli, mají nyní možnost. A dá se říct i důvod. Kdy jindy je nejlepší chvíle, než teď, přečíst si knihu a pak jít do kina na stejnojmenný film?
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si knihu Řbitov zviřátek můžete zakoupit.
Děkuji za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan