Sazínkové a Mračná země – Martina Macháčová

Autor: Martina Macháčová
Ilustrace: Jana Uhlířová
Nakladatelství: Arista
Rok vydání: 2019
Počet stran: 128

„I pozornost všech lesních sazínků se obrátila ke stromu, přesněji k jednomu mohutnému kořenu, který se vlnil jako obrovský had. Jedna jeho vlna se zvedala ze země. Na jejím vrcholu byla umístěna tři krásně vyřezávaná křesla, k nim vedly schůdky. A právě k tomu místu se teď scházeli lesní sazínci a tam vedl Artur i pana Fouska a Jeníka.“

Bylo, nebylo, ale mohlo by být. Příběh této fantazijní knížky určené dětem vypráví o dobrodružství skřítků zvaných sazínkové. Nazývají se tak proto, že se starají o semínka, jež sázejí, zalévají a pečují o jejich zdárný růst. Jednou se však v přírodě cosi zvrtne, dlouho neprší, země vysychá, rostliny vadnou, semínka neklíčí. Shromáždění sazínků rozhodne vyslat dva odvážlivce ze svých řad – pana Fouska a Jeníka, aby se vydali do bájné Mračné země, odkud pochází veškerá vláha, a vypátrali, kam se poděla voda a déšť. A hlavně aby ji vrátili zpátky na zem k rostlinám. Dvojice malých hrdinů nezůstane na své výpravě do neznáma osamocena, postupně se k ní přidají další – pomocnice i pomocníci. Společně zdolají spoustu překážek a prožijí podivuhodná dobrodružství, aby nakonec dosáhli vytouženého cíle.

Autorka Martina Macháčová je občanským povoláním odborná pracovnice bioložka. Příběh o sazíncích je její literární prvotinou. Zrodil se spolu s jejími dvěma dětmi, jimž ho vyprávěla, rostli s nimi a košatěl a na jejich popud mu dala knižní tvar.

Jednoho dne mne oslovila autorka knihy Sazínkové a Mračná země a nabídla mi jednu knížku k recenzi. Na pohádkách se synem ujíždíme, takže jsem neváhala a přijala. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si celý příběh přečetla sama, malý je fakt na to ještě malý, ale já se vrátila do dětství a užila si napínavou jízdu malých trpaslíků.

Sazínkové jsou malí trpaslíci a dělíme je do tří druhů. Na luční, lesní a zahradní. Už podle názvu poznáte, kde které můžete potkat. A co že dělají? Starají se o rostliny, semena a vůbec o všechno živé na daném území. I tomu nejmenšímu semínku najdou místo, kde se uchytí a vyroste z něj statný strom nebo krásná květina. Zahradní sazínci to mají nejlepší, jsou nejlenivější, protože nemají tolik práce. Každý zahradník (člověk) se stará o svou zahradu, takže na ně zbývá málo práce.
Jenže ti druzí, ti se nezastaví. Jednoho dne si sazínkové uvědomí, že je příliš sucho, s takovou se jim v práci nebudou dařit a dojdou k přesvědčení, že za tím suchem stojí někdo zlý, někdo jako Iryn. Takže dobrodružná cesta hrdinů pana Fouska a Jeníka za vodou a vláhou začíná.

„Už chtěl pokračovat v cestě, jenže cosi zachrastilo znovu, tentokrát blíže. Něco se v lese schovávalo. A jen kousek od nich. Chrastění neustávalo, ba měnila se v praskot. Už se ohýbaly celé stromy, jako by uhýbaly něčemu ohromnému.“

Musím uznat, že autorka myslela na všechno. Na konci jsou dokonce omalovánky, které si děti můžou samy vybarvit a třeba podle popisků, jenž byly v příběhu. Nebo klidně můžou nechat pracovat svou fantazii.
Samotný příběh je doplněn obrázky, kterých sice není mnoho, ale pro větší čtenáře jde o dostatečný počet.
Je to knížka, kterou bych já doporučila pro děti od čtyř/pěti let.

Pokud hledáte napínavý příběh, lehce poučný, pro své děti, třeba pod stromeček, tak se po této knize podívejte.
Všem, kteří mají rádi trpaslíky, dobrodružné cesty, ráda doporučuji.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji autorce a knihu si můžete koupit u všech dobrých knihkupců, například v Knižním klubu. 🙂

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan