Autor: Anita Grace Howard
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2015
Počet stran: 416
Oficiální anotace: Alyssa slyší šepotání květin a hmyzu, je to dar, který připravil o rozum už její matku. Pocházejí totiž z rodiny Alice Liddelové, lépe známé coby Alenky z Říše divů, skutečné inspirace Lewise Carrolla, podle níž stvořil svůj proslulý fantaskní svět.
Když se matčin stav zhorší, nemůže už Alyssa své dědictví dál popírat a zjistí, že na těch fantastických pohádkách, které zná z dětství, je víc pravdy, než by se mohlo zdát. Vydává se na útěk, který zavinila už kdysi dávno právě Alice. Trhlinou v zrcadle se dostane do Říše divů, jež je mnohem ponurejší, než jak ji zná z knížek a stáhne s sebou i svého nejlepšího kamaráda a tajnou lásku Zacha. Na druhé straně už na ně čeká podezřelý, ale svůdný Morpheus a provází je při jejich hledání. Ale dá se mu opravdu věřit?
Můj názor:
Tak jo, hezky od začátku.. Jako malá jsem milovala Alenku v říši divů, měla a dokonce ještě mám tu knížku 🙂 Kdysi jsem uměla slovo od slova. A teď, když je ze mě dospělá, jsem ráda, že mám za ni náhradu.
Určitě to není klasická young adult kniha, kde se odehrává románek mezi hlavními hrdiny a vše ostatní jde mimo mě. Tady je ten románek docela vedlejší, je zde děj, který se plný napětí, akčního a trochu detektivního cítění, velikému scifi a neskutečnému důkladnému popisu Říše.
Například popis šachovnicových polí byl pro mě tak reálný, že jsem se viděla na samotném vrcholku, jak vzhlížím dolů. Vše, co hlavní hrdinka udělá pro záchranu své matky a Říše, je krásně popsáno a dokážete si opravdu představit, jak hrdinové a jejich okolí vypadá. I když místy je to bláznivé, je to nádherně svůdné a vy neodoláte představám.
„ Když nějakému hmyzákovi propíchnete panděro špendlíkem, pěkně rychle sklapne.“
Četla jsem na knihu docela negativní recenze, že je od poloviny nudná, že je předvídatelná. Předvídatelná do jaké části? Nudná v polovině, když tam začíná děj? To podle mne napíšou jen ti, kteří nevěří na zázraky, odmítají se nechat unášet fantazií a jsou možná zvyklí na Alenku z dětství, kde si dala čaj s kamarády v Říši a pak se vrátila domů králičí norou.
Ovšem, co by to potom bylo? Jen zkopírování něčeho, co už jsme tu jednou měli. I když nedám dopustit na Alenku, kterou znám, tak Alysson, která ji nahradila, se toho zhostila díky peru spisovatelky naprosto výborně.
V knize není nic, co by mě nebavilo, přečetla jsem ji jedním dechem a přísahám, že je to dokonalá kniha na dny, kdy budete mít deprese a budete chtít utéct někam pryč od reality, nejlépe do nějaké té Říše. Určitě nebudete litovat, když si ji přečtete a budu ráda, za každý Váš názor 🙂
Děkuji 🙂
DaraMegan