Autor: Thees Uhlmann
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2020
Počet stran: 240
„Ty to hned vzdáváš, jak se objeví sebemenší potíž. To ta tvoje příšerná lenost. Ty bys při povstání v ghettu nejspíš řekl: „Prosím ztište se, nemohli bychom začít až v deset? Musím ještě prostudovat tu sportovní část!“ Víš co, mívala jsem tě ráda. Nebyl jsi jako ostatní a měl jsi horší náladu než jiný lidi. Dneska už jsi zkrátka jen…“Sofie horlivě přemýšlela, „ošklivej obrázek, za kterej dítě stejně pochválíme.“
U dveří vypravěče kdosi zazvoní. Když otevře, uvidí podivného muže, který je mu podezřele podobný, a navíc tvrdí, že je Smrt, že ho musí odvést a že mu zbývají poslední tři minuty života. V bytě se mezi nimi rozvine absurdně vtipná diskuze, kterou přeruší další zvonění. Za dveřmi stojí hrdinova bývalá přítelkyně Sofie, se kterou měl jet na návštěvu své matky a také svého sedmiletého syna, kterému sice posílá každý den pohlednici, ale už roky se s ním neviděl. Smrťák uzná, že člověk by neměl odejít ze světa bez rozloučení, a všichni tři se vydají na výlet plný neuvěřitelných náhod a situací způsobených neobratností, s níž se Smrťák pohybuje ve světě živých. Během cesty řeší samé důležité otázky jako třeba: Musí Smrťák čurat? A pokud ano, jak to dělá?
Ač to nikdy nedělám, musím se přiznat, že u knihy Sofie, Smrťák a já jsem si přečetla pár komentářů od čtenářů, kteří ji již četli. Nevím proč, možná proto, že mě zaráželo tak nízké hodnocení. Byla jsem zvědavá, jaký příběh bude a musím říct, že já se tedy s většinou názorů neztotožňuji. Pro mne byl tento příběh vtipný, milý, a přiznám se, že až na jednu scénu jsem si čtení opravdu užila.
Jméno hlavního vypravěče příběhu Sofie, Smrťák a já zůstane čtenářům utajeno po celou dobu. Všechno začíná ve chvíli, kdy se u hlavního hrdiny ozve zvonek – už to je celkem divné, protože u něj skoro nikdy nikdo nezvoní. A ještě divnější je ten za dveřmi. Představí se jako Smrt. A hlavní hrdina má tři minuty na to si něco přát, než umře.
Ovšem! Během těch tří minut zazvoní zvonek znovu – nepochopitelné. A za dveřmi stojí Sofie.
V tom okamžiku začíná děj, který je mnohem delší, než ony tři minuty. Za tu dobu, co Smrt, Sofie a hlavní hrdina řeší, co a jak, zjišťují, kdo je kdo, co, kdo, kde, a hlavně jak bude vypadat budoucnost, stihnou udělat spoustu jiných věcí, které pro hlavního hrdinu jsou v tu chvíli velmi důležité.
„Copak se můžeme na matku zlobit, že se vrátila do Polska? Nemůžeme. Protože v lásce se nemůžeš zlobit. „
V příběhu Sofie, Smrťák a já jsem velmi ocenila dialogy. Ty autor napsal dle mých měřítek skvěle. Ať už šlo o sarkasmus, trochu té empatie, porozumění nebo mateřské lásky, bylo vše popsáno jako „obyčejná“ realita, nikde nic přikrášlováno a právě tohle mi imponovalo. Že se autor nesnažil být vtipný za každých okolností a právě díky tomu to na mě humorně působilo.
Musím říct, že nejednou jsem se zasmála upřímně, spontánně, a až na jednu scénu „mezi nebem a zemí“, která se mi příliš nelíbila, bylo vše velmi dobré.
„Kde se dva spojí pod mým jménem, vždycky se spolčí proti mně.“
Jedno se knize musí nechat. Sofie, Smrťák a já je příběhem, který patří mezi ty, jenž rozděluje čtenáře do dvou skupin: kterým se to líbí a na ty, kterým se to prostě nelíbí. Možná je to jedno z těch vyprávění, kde je lepší nečíst anotaci a pak se nechat unášet na vlnách fantazie, než předvídat, co to bude a mít nějaká očekávání.
Já jsem pověstná tím, že anotace nečtu a tím pádem, nebyla má očekávání pokažena a já si čtení užila.
Pokud hledáte něco milého, něco lehce humorného, něco se sarkasmem, a skvělými, trefnými dialogy, rozhodně se podívejte po této knize.
Sofie, Smrťák a já je příkladem, kdy bude lepší nedat na recenze, které jsou na všech možných stránkách, ale udělat si vlastní názor. Protože já jsem důkazem toho, že se mi kniha líbila, i když ji jiní odsoudili. 🙂
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Sofie, Smrťák a já můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan