Autor: C. G. Drewsová
Nakladatelství: Slovart/Booklab
Rok vydání: 2019
Počet stran: 288
„Jsi takový přehlížený stín, vždycky v pozadí, a tím ve mně probouzíš zvědavost. A tvůj život evidentně není broskvový koláč a květy růží a to pro mě znamená, že potřebuješ přítele.“
Emocemi nabitý příběh o tom, jak se vášeň může změnit v posedlost.
Beck nenávidí svůj život. Nenávidí svou násilnickou matku. Nenávidí svůj domov. A ze všeho nejvíc nenávidí klavír, na který ho matka nutí hrát.
Nikdy nebude hrát tak jako ona – předtím, než nemoc ukončila její kariéru a proměnila ji v zatrpklou bytost. Ale Beck je příliš slabý, než aby se matce vzepřel a řekl jí, že jeho vášní je skládání vlastní hudby. Protože i sebemenší náznak rebelie by mohl skončit tragédií.
A v tom se objeví Augusta.
Ale dokáže Becka ještě vůbec něco nebo někdo zachránit?
C.G. Drews je známá blogerka, která převtělila svou lásku ke knihám do napínavého debutu o despotismu, domácím násilí, o síle snů a o naději.
Tisíc dokonalých tónů je sice řazena do young adult literatury, ale klidně si ji přečíst může i někdo, kdo tento typ knih nevyhledává. Tady nejde o hlavní hrdiny, tady nejde o příběh, jde především o emoce a pocity, které ve vás celá kniha vyvolá. Jedná se o velmi silný příběh, kde je ubližováno dítěti vlastní matkou, což je hrůza sama o sobě, a když se k tomu přidá všechno ostatní, je to docela síla…
Beck je patnáctiletý kluk, který bydlí se svou sestrou Joey a matkou Maestro v domě v Austrálii. Jeho život ale není typickým, obyčejným životem, jaký má spousta jiných dětí a jeho spolužáků kolem něj. Jeho matka jej nutí denně vstávat v pět ráno, hrát na piano, pak jde do školy, ze školy rovnou domů a hrát. Pokud bude hrát s chybami, bude bez jídla. Matka nevaří, nenakupuje, nestará se ani o jedno své dítě. Je uzavřená do sebe, ztratila svou slávu a lesk díky nemoci, ona sama nemůže hrát a proto Beck ji musí nahradit. A když se mu to nepodaří, dopadne to mnohem hůř, než jen rozraženým rtem, rozseknutým obočím a podlitinama v obličeji…
Jednoho dne dostanou ve škole úkol, kdy musí pracovat ve dvojicích a Beckovi je přiřazena Augusta. Holka, která si s ničím neláme hlavu a žije z minuty na minutu. Beck se nejdříve drží zpátky, ale Augusta se mu dokáže dostat pod kůži. Jenže jeho matka mu tohle nedovolí, přijdou další rány a výhružky…
Becka už nic nezachrání, jen nějaký zázrak… a stejně to nemusí dopadnout dobře.
V anotaci se píše, že Beck je slabý na to, aby se postavil své matce, která ho týrá. Já osobně, po tom, co jsem si celý příběh přečetla a „prožila“ si myslím, že nebyl slabý, ale měl spíše strach, co všechno ztratí, kdyby se ji vzepřel. I když nesnášel její tyranii, nenáviděl hraní na piano, zbožňoval hudbu, a kdyby jeho matka mu dokázala naslouchat, mohlo být všechno jinak. Ono s někým se ani mluvit nedá, jenže když máte jen toho, s kým se mluvit nedá, tiše a trpělivě budete snášet všechno zlo kolem, protože nechcete zůstat sám…
Autorka uměla velmi citlivě a empaticky vymyslet charaktery hrdinů. Od malé Joey, které bylo pět let, chovala se na ten věk, a měla i stejný strach jako pětileté děti, až třeba po Augustu, která skvěle hrála svou roli tiché vrby, ale také důvtipné dívky, která vidí trochu dál než za roh.
„Nesnáší to, protože ona je naděje a zítřek a on je sbohem a konec.“
Tisíc dokonalých tónů je skoro až poeticky napsaný příběh, ale plný násilí, strachu a bezmoci. Možná se tohle spojení k sobě nehodí, ale na mne to tak působilo. Ač jsem byla neskutečně naštvaná na matku Becka, po chvíli se objevila třeba malá Joey nebo Augusta a hned jsem měla úsměv na rtech.
Dialogy mezi Beckem a Augustou byly přímo „nadpozemské„, mluvili jako by o všem, ale přitom o ničem. Ve filmu by to možná vypadalo, jako že si rozumí i beze slov. Byli protiklady k sobě samým, byli jako jing a jang, přitom se skvěle doplňovali.
Kniha sama o sobě nemá moc stránek, takže pro některé čtenáře bude jednohubkou, navíc se velmi dobře čte. Příběh je čtivý a protože budete stále čekat na to, jak to s Beckem dopadne, nebude se vám chtít opouštět jeho život, aniž byste nedočetli do konce. Musím říct, že ten konec jsem čekala trochu jiný, ale přesto, že neskončil podle mých představ, uznávám, že skončil krásně. Smutně, ale dokonale pro celý příběh.
Pokud máte rádi silné příběhy, tak se rozhodně podívejte po této knize. Neřešte její zařazení a nechce se unášet na naději a síle, která se v příběhu Tisíc dokonalých tónů objevuje.
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Slovart/Booklab, kde si knihu Tisíc dokonalých tónů můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan