Autor: Penelope Ward, Vi Keeland
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2022
Počet stran: 344
„Skutečně jsem natolik zoufalá, že hledám moudrost v cupcakách?
Odpověď zněla ano. Ano, jsem zoufalá.“
Molly Corriganová je zdravotní sestra z Chicaga, která zoufale potřebuje spolubydlící, ale zatím nemá v hledání štěstí. Podala si inzerát, že hledá dívku na podnájem, ale když už pomalu ztrácí naději, jakýmsi nedopatřením jí na dveře zaklepe přitažlivý muž jménem Declan Tate. Molly váhá, zda s ním má vůbec jednat, ale Declan si ji získá svým šarmem, humorem a vytrvalostí. Okamžitě si padnou do oka a vznikne mezi nimi přátelství. Zvlášť, když jeden druhému radí, jak přimět své vyvolené partnery, aby si jich všimli. Rozhodnou se předstírat, že jsou pár, aby v nich vyvolali žárlivost.
Když jim jejich plány začnou vycházet, jejich vztah se zkomplikuje – oba si uvědomí vzájemnou přitažlivost a pouto, které mezi nimi roste. Najednou mají všechno, co chtěli, ale nemohou přestat myslet jeden na druhého. Co mají dělat, když se předstírané city stanou až příliš skutečnými?
Už žádné předstírání je další dílo z dílny dua Ward a Keeland. Co jsem očekávala, to jsem dostala. Když chci vsadit na jistotu, tak sáhnu vždy po jejich knihách. Jejich příběhy totiž skrývají vše, co tento žánr potřebuje a vždy je to dobře vyvážené.
Molly je porodní sestra. Bohužel tohle povolání má mnoho nevýhod a Molly si vyžrala podle mě tu nejhorší. Má pouze noční směny, což bych asi nezvládla. Při hledání spolubydlící tohle klade na vrchní část žebříčku požadavků. Potřebuje někoho, kdo ji nechá dopoledne vyspat, nejlépe aby se míjely při příchodu a odchodu do práce. Bohužel najít takovou ženu je celkem problém. Jako poslední přijde na pohovor muž. Hned při otevírání dveří se zarazí, protože hledá ženu, ani ji nenapadlo to do inzerátu psát, je to logické, že nehodlá bydlet s mužem, ale Declan je charismatický a neodbytný. A taky velmi pohledný. Nakonec mu věnuje pár minut, po kterých ho stejně s omluvným úsměvem vyprovodí. I když ji slíbí, že je zamilovaný do jiné, že ji nebude okukovat, ani po ji vyjíždět. Že umí vařit, uklízet a opravovat. No a hlavně pracuje celý den, takže by se míjeli a ona by měla klid, ji nepřesvědčí. Říkejme tomu třeba osud, ale nakonec se Declan stane jejím novým spolubydlícím a nejlepším přítelem. Jeho čas se ale v Chicagu krátí, je zde pracovně jen na půl roku a i když ji pomůže získat jejího muže snů, Moly cítí, že někde nějaká kostička v jejím puzzle nesedí.
Žít s matkou, která trpí maniodepresivní psychózou musí být velmi těžké. Navíc, když v určitém věku začnete propadat depresím. Chápu, že se pak Declanovi myšlenky stále točí dokola ohledně toho, že se u něj jednoho dne tato nemoc objeví a tak tomu přizpůsobuje svůj život. Někdy úmyslně a někdy nevědomky. To, že nechce vážný vztah, ale dělá úmyslně. Nechce někoho obtěžovat svou nejistou budoucností, a tak hledá jen nezávazné vztahy a věnuje se hlavně své práci v reklamní agentuře. I přesto, že má milující rodinu, pět úžasných sester, tak ho to o opaku nepřesvědčí. Je zakoukaný do své kolegyně Julie, ale ta má aktuálně přítele a tak vyčkává až přijde ta správná chvíle, nemá kam spěchat. Jejich další společná pracovní cesta je do Chicaga, mají tam strávit 6 měsíců a tak si hledá podnájem. Nakonec jeden získá a jako bonus má hezkou, vtipnou a sexy bytnou. Uzavřou spolu smlouvu, že si navzájem pomohou získat své protějšky tím, že je donutí žárlit na jejich jiskřící vztah. Že se z toho ale vyklube opravdové přátelství a jejich jiskření osvětlí půlku města, na to Declan přichází, když opouští Chicago a Molly chodí se svým vysněným doktorem.
„Vzrušení z příchodu nového človíčka na svět se nikdy neomrzí. Nezáleželo na tom, kolik nočních směn jsem musela odsloužit, každý nový život byl stejně úžasný jako ten předchozí.“
Tihle dva mě bavili. Declan mi přišel jako bezstarostný vtipálek s dobrým vychováním a Molly byla žena se zásadami a pevnýma nohama na zemi. Ani jeden druhého nemuseli zachraňovat z nějakého problému, tím pádem se mohl příběh plně věnovat jim a jejich společné cestě. Už žádné předstírání na chvíli ujede ze svého názvu, ale nakonec se k této myšlence rychle vrátí a dá svému názvu za pravdu.
Každý milostný příběh má svou cestu. někdy je více klikatá, někdy hodně náročná, někdy bolestná nebo dlouhá. Ale většinou má šťastný konec. Je lepší uronit pár slz nebo si okousat nehty v průběhu děje, než na úplném konci. Už žádné předstírání sice nechystá žádné drama, ale dávka toho napětí, tajností, smyslnosti i vzrušení ukrývá. Jak už jsem zmínila, pro mě ve vyhovujících dávkách.
Kniha Už žádné předstírání je klasickým odpočinkovým čtením po náročném dni. Dokáže vás vtáhnout do děje a odpoutat od dennodenních či náhodných starostí, na které chcete zrovna zapomenout. Každopádně ji můžete využít i v opačném případě, jen pro relaxaci a udržení dobré nálady.
Hvězdné hodnocení: 
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Baronet, kde si knihu Už žádné předstírání můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara