Autor: Liz Nugent
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 379
Lydia Fitzsimonsová žije v dokonalém domě se svým milujícím manželem a synem. Jen jedna věc ji chybí k tomu, aby byl její život perfektní – vůbec ovšem nečeká, že cesta k jejímu dosažení povede k vraždě. Lydia je však i přesto odhodlaná jít za svým cílem, ať to stojí, co to stojí.
Liz Nugent se narodila v roce 1967 v Dublinu, kde bydlí dodnes. Pracuje pro film, divadlo a televizi. Je oceňovanou scénáristkou rozhlasových a televizních inscenací a píše povídky pro děti i dospělé. V roce 2014 vyšla její prvotina, román Hádanka jménem Oliver (připravuje Omega), která se dočkala mnoha pozitivních ohlasů a získala též cenu za nejlepší irský kriminální román roku.
Když bych vám teď měla říct proč čtu thrillery a psychothrillery a vůbec takové podobné žánry, tak v tuto chvíli mám pro vás jasnou odpověď. Právě kvůli takovýmto knihám! V úkrytu mne naprosto dostala, pár dní po přečtení musím pořád přemýšlet nad koncem, jak tohle dopadlo a co se to sakra vlastně stalo! Vždyť tohle není normální, prasárna první třídy! A podle tohoto mého „rozčílení“ můžete usoudit, že čtení stálo opravdu za to!
Lydia je milující matka a manželka. Andrew je milující manžel, poté až otec. Laurence je dítě lásky těchto dvou rodičů a má velmi zvláštní život. Je hýčkaný ze všech stran, jediné dítě, které musí mít vše. Ale i přes různé způsoby rozmazlování z matčiny strany se z něj stává vcelku normální chlap. Dokáže přemýšlet, i když některé činy zamlčuje a to se mu nakonec stává osudným…
Při čtení jsem se nechala naprosto strhnout dějem, přestávala jsem dýchat, kroutila jsem hlavou nad hrdiny a jejich počínáním a nevěřila, že tohle všechno jim může projít. Pořád jsem si říkala, jak daleko budou všichni ochotni zajít, aby vzájemně před sebou ukryli různá tajemství. Nechápala jsem, jak můžou sami se sebou žít, jak si můžou navzájem hledět do očí a tvářit se, že o nic nejde. Bylo to deprimující, já osobně jsem měla chuť na ně křičet, aby už něco řekli nebo udělali jinak, aby pravda vyšla najevo, protože stále něco tutlat bylo ubíjející. Ale oni ne, pořád hráli tu svou hru.
Co se mi nejvíce líbilo a za to patří autorce můj neskonalý obdiv, tak je postava Lydie. Jak byla vykreslena. Ta její manipulace s okolím a lidmi jí blízkými byla naprosto perfektní, její způsob přemýšlení nad budoucností a činění kroků k tomu, aby dosáhla svého, byly dokonalé.
Postavy na mě působily reálně i dialogy, které mezi sebou vedly, byly bez jakýchkoliv kudrlinek, naprosto v pohodě. V knize se střídají kapitoly hrdinů, kdy jednou čteme za Lydii, podruhé za Lawrence a pak za další hrdiny, ale všechno na sebe navazuje a díky vícero pohledům jsem se dokázala vžít do každého. Kolikrát tam byl pohled na jednu a tu stejnou věc očima dvou lidí, kteří byli rozdílní a líbilo se mi, jak jsem to mohla porovnat a uvědomit s při čtení, kdo to má a nemá v hlavě v pořádku.
Kniha je opravdu velmi čtivě a napínavě napsána, i když jsem se vraha dozvěděla hned na začátku, tak přesto jsem se dočkala opravdu záživného a nervydrásajícího příběhu. Až začnete číst, tak pochopíte, že V úkrytu nejde ani tak o vraha, jako spíše o postoje rodinných příslušníků v jedné rodině, o jejich vztahy v okolí a o to, jak dobře či špatně dokáží držet pohromadě. A pokud je někdo zklame, dokáží to zaonačit tak, aby stejně byli vítězi. A už víckrát nikdo, nikdy, nijak nezklamal…
Tuto knihu ráda doporučím všem milovníkům thrillerů, obzvlášť těch psychologických, protože tady si přijdete opravdu na své a můžu vám zaručit, že konec vás dostane. Když jsem totiž já dočetla poslední řádky, přelila se přes mě studená, přímo ledová vlna, a nechala mě napospas temnotě a zimě. Bavila jsem se, jsem nadšená a jednoznačně doporučuji.
Hvězdné hodnocení:
Děkuji nakladatelství Omega za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit na těchto místech:
knihy Omega
knihy Dobrovský
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan