Autor: J. Sydney Jones
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 303
Zatímco se Evropa připravuje na Norimberský proces, v ulicích zničeného města řádí vrah… Norimberk se stal mrtvým městem. Dvě třetiny obyvatel utekly nebo zemřely, uprostřed města čeká 30 000 těl na pohřbení do masového hrobu. A budou tu souzeni ti nejhorší váleční zločinci v ohromném procesu za pozornosti celého světa. Ale v temných ulicích města vládne chaos. Kapitán Nathan Morgan je jedním z těch, kdo má do města vnést pořádek. Neworský detektiv, který za války sloužil jako taktik a analytik, je rozený špion – a v roce 1945 není lepší město pro špionáž a pátrání než Norimberk. Zatímco se armáda Spojených států soustředí na boj s Rudou armádou o nadvládu nad válkou zdecimovanou Evropou, po ulicích Norimberku se pohybuje vrah, který se naopak soustředí na okupační vojáky. A Nathan Morgan se ze špiona musí ještě jednou stát „obyčejným“ detektivem…
Z této knihy mám velmi rozporuplné pocity. Na jednu stranu se mi líbily popisy, které autor použil, aby dodal atmosféru poválečnému městu. Na druhou stranu, kdyby jste se mě zeptali, o čem ta kniha byla, dokázala bych vám popsat pouze pár kusých informací. V ději vystupuje hromada postav a já se jednoduše ztrácela. Než jsem pochopila, že Morgan je jeden z těch důležitých, byla jsem skoro na konci knihy. Do toho postavy, které měly evidentně jen vedlejší roli, přesto se zdálo, že jsou „důležité“, aspoň v tu chvíli, kdy se o nich mluvilo a pro mě byl problém to rozlišit. Natož si něco z toho zapamatovat…
Takže tolik k ději… z mé strany. A teď ty popisy, které jsem už výše zmínila. Na tohle je autor mistr. Podařilo se mu, dokonale, navodit atmosféru poválečného Norimberku, temná a rozpadlá stavení, kde se v koutech honí krysy, zdecimované cesty a když jsem se do popisu vžila, měla jsem pocit, že stojím na opuštěné cestě někde uprostřed sutin a ruin, lehce na mě z oblohy padá déšť, kotníky mám v mlžném oparu a jsem zoufalá… Tohle se povedlo, ale bohužel musím říct, že to bylo to jediné, co se mi na knize líbilo…
On ten nápad s vrahem, který si na první pohled, vyhledává jako oběti lidi, kteří kšeftují na černém trhu, je dobrý, ale autor to podal stylem, jako by to bylo vedlejší. Jen prostě „dokreslení“ situace.
A přitom je to nejdůležitější část příběhu.
Možná, že mi nesedl styl autora, možná mi vadilo, jak byly řešeny kapitoly. Kolikrát v jedné kapitole během třeba dvou, tří odstavců dokázal přeskočit na různé osoby a hrdiny a tím pádem já nevěděla, kde jsem ani o koho se jedná, co tam má dělat a proč. Bylo to pro mě složité číst. Ztrácela jsem se.
Ale i přesto, že mi tento způsob nesedl, věřím, že se najdou čtenáři, které Vraždy v norimberských ulicích bavit budou protože…: Werwolfové, černý trh, špióni, práskači, mrtvoly, přece jen jsem tam pár zajímavých a napínavých momentů objevila… Jen by se mi líbilo, kdyby na mě působily více celistvěji. 🙂
Děkuji nakladatelství Cosmopolis za zaslání recenzního výtisku a odkaz na koupi této knihy máte přímo tady.
Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan