Vražedné emoce – Randall Silvis

Autor: Randall Silvis
Nakladatelství: Knihy Dobrovský/edice Omega
Rok vydání: 2019
Počet stran: 493

„Protože básníci a hezké mladé ženy věří v romantiku. Dosud věří, že pravda léčí a krása sceluje rány. Stále ještě věří, že láska brání tragédii, odstrašuje a odvrací ji. Tragédii, kterou je život.“

Dokonalá rodina.
Dokonalý dům.
Dokonalý život.
Všechno je pryč. Co mohlo způsobit, že člověk, jenž je zcela spokojený a má celý život štěstí, najednou zešílí a zničí všechno, co vytvořil?
To je otázka, která pronásleduje seržanta Ryana DeMarca od chvíle, co se našla mrtvá těla manželky a dětí univerzitního profesora a autora bestsellerů Thomase Hustona v jejich vlastním domě.
DeMarco ví – nebo si myslí, že ví-, že by Huston nedokázal zavraždit své blízké. Ale pokud je nevinný, proč utíká?

Patnáct beletristických i non-fiction knih Randalla Silvese se objevilo na žebříčcích bestsellerů New York Times, v torontském Globe & Mail, SfSite.com, v Mezinárodní asociaci spisovatelů detektivek a rovněž na seznamech několika vydavatelů a knihkupců.
Silvis jako bývalý přispěvatel do časopisu Discovery Channel napsal řadu článků a fejetonů o historii, přírodě i vědě a technice. Je také oceňovaným dramatikem a scenáristou. Žije v západní Pensylvánii, dějišti mnoha jeho děl.

Když jsem Vražedné emoce otevřela, nebyla jsem nadšená, co čtu. Podle anotace jsem očekávala thriller, ale první polovina knihy se tvářila jako psychologický román, který je sondou do duší dvou ztracených existencí.
Děj mi ubíhal pomalu, ale přesto jsem nechtěla přestat číst, nějaká má vnitřní část toužila po tom, aby nevynechala žádné písmenko, a já jsem za to nakonec ráda. Druhá polovina knihy totiž byla naprosto opačná. Napínavá, svižná, čtivá, to už byl thriller, jaký jsem čekala.

V dnešní recenzi budu asi přeskakovat. Nebudu psát podle osnovy, na kterou jste zvyklí, protože mám pocit, že tato kniha si to nezaslouží. Nechci vypisovat děj jako takový, ale spíše se chci zaměřit na určité maličkosti, třeba hlavní postavy nebo situace, které se zde vyskytly.
Vražedné emoce jsou knihou, která je rozdělena na čtyři části. Autor se zde drží přesně toho, co si předsevzal. Už jen názvy těchto částí vám prozradí, co můžete očekávat. Touha – klam – beznaděj – poznání.
Všechno, celý děj, se točí okolo dvou hlavních postav. Tou první je Thomas Huston, bestsellerový spisovatel detektivek, který vyvraždí svou rodinu. Chladnokrevně, bez citů. A pak uteče. Je viděn na mostě, s nožem. Poté je nůž nalezen ve vodě, ale po Thomasovi ani stopy.
Druhou důležitou postavou je detektiv Ryan DeMarco. Na tohoto chlapíka se připravte. Je to muž, který si prošel životním peklem, přišel o všechno a v tuto chvíli musí vyšetřovat nejen vraždu, který se tak nějak dotýká jeho vlastní minulosti, ale také musí hledat Thomase, kterého považuje za přítele, o němž si myslí, že jej znal. A proto dokáže být hodně nepříjemný, domýšlivý, arogantní.

To, co je na celé knize jedinečné, tak je pohled do mysli jak DeMarca, tak Hustona. Ta první půlka knihy je víceméně jen o pochopení obou jejich životů a jejich postojů k sobě samým i okolí, hodně popisné a přemýšlivé části dělají z příběhu trochu pomalejší rozjezd, ale až se dostanete ve čtení za půlku, všechno vám do sebe začne za a vám dojde, proč to tak je napsáno. Pro mě to bylo naprosto geniální a užívala jsem si ten pocit, jakmile jsem všechno pochopila – jakmile jsem prozřela.

„Chci říct, že tomu prostě nerozumím,“ pokračoval Moby.
„Ženy by měly mít zvláštní zacházení, víte? Přesto dovolují, aby se s nimi jednalo jako s hovnem.“
„To se stává každý den, Moby. Na celém světě.“
„A tím je to jen ještě větší záhada, ne?“

Věřím, že když autor popisoval povahu a přemýšlení Thomase, on sám do této postavy dal něco ze sebe. Myšlení autora nad jeho knihou pro mne vždy bylo tabu, někdy jsem přemýšlela, jak vymýšlí postavy, zápletky, co se mu děje v hlavě. A tady se autor do toho obul s vervou, kdy mi dokonce přivolal pocit, že autorům knih neporozumím a vždy pro mne zůstanou jakési „éterické“ bytosti, které si žijí vlastním životem.

Podle anotace, která je i na knize, se může zdát, že Vražedné emoce budou jakýmsi komerčním thrillerem, který je na každém rohu. Mi to třeba připomínalo knihy Liz Nuget, ale rozhodně touto větou její tvorbu nehaním! Mi se to líbí, o tom žádná. Její Hádanka jménem Oliver byla skvělá!
Ale myslím si, že Vražedné emoce by měly být mířeny trochu jiným směrem, protože tohle není klasický thriller. Tohle dílo se zabývá nejen tím, co se stalo, ale také následky, které můžou postihnout i pouhé pozorovatele celého příběhu. Ač se kniha čte dobře, není její přečtení otázkou jednoho, dvou dnů. Když jsem nad tím přemýšlela, hledala různé symboly a hlavně smysl ve všem, co se dělo, touhu po pomstě a třeba i po klidu a odříznutí od všeho, dalo mi to zabrat a musela jsem si tento příběh dávkovat opatrně a pomalu.

Za mě jednoznačně doporučení, i po prvotním zadrhnutí, kdy mě to nebavilo, tak ve chvíli mého pochopení se tato kniha stala opravdu skvělou.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji Knihy Dobrovský, kde si knihu Vražedné emoce můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan