Autor: Michelle Sacksová
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2020
Počet stran: 264
„A taky máš moc hezkou sukýnku.“
Uhladila jsem si ji prsty. „Byla ve slevě,“ prozradila jsem jí, „jinak by mi ji táta nekoupil. Nejsem rozmazlená nebo tak.“
Crystal se podívala na Clemestu, která odpočívala v trávě. Pohladila ji po hřívě.
„To je moje nejvzácnější kamarádka,“ vysvětlovala jsem. „Je kouzelná. A taky mluví, ale jenom se mnou. Je to takový můj ochranný anděl strážný. Ale zároveň i koňská královna.“
Už je to dlouho, co sedmiletá Dolly strávila nějaký čas se svým tátou. Když jí oznámí, že se spolu vydají na velké dobrodružství, je proto úplně nadšená. Konečně budou zase spolu! První den na cestě je neuvěřitelně vzrušující. Každá zastávka je pro Dolly nový zážitek – mléčné koktejly, nákupy, zábavní park a spousta nezdravého jídla, které jinak nesmí jíst. Navíc má poprvé tátu jen sama pro sebe… Jenomže jak cestují dál a dál na jih, otec začne být náladový, paranoidní, a občas i trochu děsivý. Zábava se vytratila, domov je daleko a Dolly si už není jistá, jestli se vůbec vrátí zpátky…
Autorčina první kniha, kterou jsem přečetla, V dobrém i zlém, byla šílená – v dobrém i zlém slova smyslu. 🙂 Odrovnala mne a proto jsem se pustila do další novinky, Všechno je lež. Jenže tady už jsem si to čtení tak neužila, přišlo mi to zdlouhavé, rozvláčné a ač je vypravěčka sedmiletá holčička (to bylo perfektní), nedokáže to můj pocit z příběhu dostat na příčku nadšení.
Hlavní hrdinkou a zároveň vypravěčkou celého příběhu je sedmiletá holčička Dolly. Nedávno jsem četla knihu Smrtící útes, u které jsem byla nadšená vypravěčem, tam to byl jedenáctiletý kluk, a proto i v knize Všechno je lež jsem se právě na tento fakt těšila.
Dolly se svým otcem odjíždí – poměrně na rychlo – z domu a v autě putují za dobrodružstvím.
Dolly je nadšená, už dlouho s tatínkem nebyla jen sama, jenže tátovo chování úplně neodpovídá tomu, že by si měli užívat vzájemné blízkosti.
Ač navštíví zábavní park, Dolly se ocitne v cizích státech, kde nikdy nebyla, taťka ji koupí téměř vše, na co jen pomyslí, stejně tady něco nehraje…
Líbilo se mi pozorovat, jak Dolly a její nejlepší (imaginární) kamarádka Clemesta, vnímají nastalou situaci. Jak se Dolly nesnaží vypátrat ve své hlavě střípky minulosti a pamatuje si jen to, co pro ni bylo důležité, ale to důležité je právě ona omáčka k celému vyřešení, které dostanete až s koncem knihy.
S touto postavou se autorka opravdu překonala, její chování odpovídalo věku a vše, co vnímala okolo sebe a co se dělo, bylo opravdu očima malého dítěte.
Jen teda ta její chytrost… to bylo první, co mě docela iritovalo a neuměla jsem se přes to přenést. Doslova mi tím Dolly lezla na nervy. A bohužel se to táhlo celým příběhem. Ke čtenářům promlouvá právě Dolly, a téměř vše, co vidí, udělá, musí nějakým způsobem vysvětlit. V tu chvíli pro mne vznikaly docela „nudné“ pasáže, díky kterým jsem neměla pocit, že se do příběhu Všechno je lež vžívám.
„Táta zaťal ruku v drtivou pěst. To je pěst, která doma občas rozbíjí věci, když se pořádně naštve. Není to jeho vina, může za to medvěd Vztekloun, který v něm bydlí a procitá v mrzuté náladě, pokud někdo udělá nějakou hloupost. Občas se tenhle medvěd Vztekloun popere s jinými tatínky a pak se vrací domů s monokly na očích. Z medvěda Vzteklouna je máme do pláče, tátu to pak ale vždycky hrozně mrzí a je láskyplnost sama, dají hlavy k sobě a špitají si spoustu něžných slůvek a máma celá září štěstím.“
V knize nejsou kapitoly, ale pouze části příběhu, jež určují dny, kdy je Dolly se svým otcem na cestě. Musím se přiznat, že někdy jsem tušila, co se asi děje, ale pak přišel moment, který mne vyvedl z omylu a tak to bylo až do konce. Věřím, že kdyby Dolly nebyla tolik přemýšlivá, kdyby tam bylo méně myšlenek a více tajemných nápověd, byl by pro mne děj více zajímavý a hodnocení by bylo vyšší.
Protože co autorka opravdu umí, a tady to taky dokázala, udělat jakousi psychologickou sondu do hlavy hlavního hrdiny. Už v předchozí knize mi ukázala, že nemusíte mít žádné kladné hrdiny, že můžete mít „obyčejný“ příběh, který se dá dotáhnout k dokonalosti, a v románu Všechno je lež k tomu měla skvěle našlápnuto.
Věřím, že spousta čtenářů se mnou souhlasit nebude, viděla jsem některé hodnocení, které jsou jiné než mé, ale jak se říká, sto lidí, sto chutí. Jelikož si autorka u mne nasadila laťku hodně vysoko, čekala jsem příběh, který mne strhne, doslova mě psychicky vyždímá a já nebudu ani dýchat, než se doberu konce.
Jenže tady k tomu nedošlo. Věřím, že to je právě tou Dolly samotnou, ke které jsem se už od začátku postavila negativně a pak si už neuměla užít vše ostatní okolo.
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Všechno je lež můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan