Autor: Nathaniel Lande
Nakladatelství: Beta
Rok vydání: 2021
Počet stran: 504
„Tyranie nemůže přemoci sílu myšlenek,“ napsal o století dříve velký německý básník Heinrich Heine. „Kde se pálí knihy, budou se nakonec pálit lidé“.
Snil o tom, že hudba má moc všechny zachránit, ale pravdou bylo, že zatímco hudba hrála, vzali jim všechno.
Příběh dospívajícího chlapce česko-německého původu Maxe Muellera odehrávající se v Praze během druhé světové války byl inspirován skutečnými událostmi, které se nesmazatelně zapsaly do českých dějin.
Max je synem významného dirigenta, má rád fotbal a hudbu, chtěl by se stát novinářem a je poprvé zamilovaný. Do jeho života však stále víc zasahují převratné události komplikované doby, které fatálně mění osudy všech, zejména jeho židovských přátel. Zatímco Maxův otec Viktor Mueller vstupuje do německé armády, jeho nejlepší přítel, známý český skladatel Hans Krása, protestuje proti německé okupaci a ocitá se na druhé straně barikády. Rozpolcený Max se snaží měnící se svět kolem sebe pochopit a hledá vlastní cestu. Láska ho zavede do terezínského ghetta, kde se jako jeden z protagonistů účastní inscenací legendární Krásovy dětské opery Brundibár.
Zatímco hudba hrála je historickým, fiktivním románem, který je ovšem založen na reálných základech. Tyto knihy jsou v dnešní době vyhledávány, takže by si všichni čtenáři, kteří mají rádi příběhy z období druhé světové války měli zakroužkovat v kalendáři datum 1.11.2021.
Dříve než se vrhnu na přiblížení děje mýma očima, určitě chci říct, že tento příběh je vhodný i pro spoustu čtenářů, kteří tento žánr chtějí číst, ale nezvládají to číst kvůli těžkým popisům, týrání a trápení, u knihy Zatímco hudba hrála se nebojte.
Autor se snažil vyhnout všem příšernostem, které se za druhé světové války odehrávaly, a spíše se zaměřil na okamžiky obyčejných lidí, na politiku, na to, jak nástup nacistů ovlivnil běžný život. Tím ovšem neříkám, že by autor vynechal koncentrační tábory, tam se děj částečně také odehrává, ale cíleně jde z vyprávění cítit, že se vyhýbal tomu špatnému, těm hrůzám, které jsou často a hojně zmiňovány v ostatních knihách.
„Existujeme, abychom žili život, jak nejlépe dovedeme, abychom se přes veškerá protivenství chovali ctnostně, abychom jeden druhému dávali a přispívali. A přitom jsme zkoušeni, v každém okamžiku, každý den. Součástí naší kultury je ale také setrvalá naděje. A ruka Boží nám ukazuje správný směr.“
Příběh Zatímco hudba hrála je vyprávěn očima třináctiletého Maxe, který postupem času (a stránek) samozřejmě stárne. Hned na začátku se seznámí se Sophií, dívkou, která je nucena z Rakouska se svou matkou odstěhovat se do Terezína a na cestě tam se setká s Maxem, a ti dva spolu stráví jeden den v Praze, který je pro oba osudným.
Maxům nejlepší kamarád David je šéfredaktorem školních novin a má ambice stát se novinářem, Maxům otec je známý dirigent, Maxům přítel Hans je velmi známý hudebník a Max? Max je ten nejlepší ladič pian.
Miluje hudbu, cítí ji všemi póry, rozumí ji. Vidí v ní slova, vidí v ní skutky, tak, jako spousta dalších hrdinů. Může teď na vás ten popis působit až téměř poeticky, ale ono to tak je.
Jenže nic není tak krásné, jak se na první pohled může zdát. Vydrží Maxova a Sophiina mladá láska? Přežije nástup nacistů? Jak se Max postaví k tomu, když dostane na výběr mezi něčím, mezi čím je téměř nemožné vybrat? Půjde cestou rozumu nebo srdce?
Autor už od začátku dává jasně najevo, že hudba je gró celého příběhu, ale nemusíte se bát, že v případě, že jste antitalenti na hudbu, nebudete vyprávění rozumět. Nebojte se. Je to napsáno mile, dojemně, s určitou melancholií, s dávkou empatie, autor opatrně volí slova, tak, aby byla příjemná pro oči a hlavně, aby ladila.
Zatímco hudba hrála je příběh, který vám zahraje na citlivou strunu, který vás strhne a i přes pomalejší začátek si určitě odnesete naprosto skvělý zážitek a požitek ze čtení.
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si knihu Zatímco hudba hrála můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara