Autor: Camilla Läckberg
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2019
Počet stran: 431
„Hladoví vlci loví nejlépe.“
Napínavý román se odehrává ve Stockholmu a točí se kolem Faye, ženy připravené udělat cokoli, aby dosáhla toho, po čem nejvíc touží: pomsty. Faye a Jack jsou dokonalý pár snů. Společně vybudovali úspěšný byznys ve Stockholmu, bydlí v luxusním bytě a jsou obklopeni „bohatými a krásnými“. Narození dcery Julienne korunuje jejich štěstí. Postupně ale Jack tráví stále víc času v práci a přestává se svou ženou sdílet věci kolem firmy. Začínají se vzdalovat. Jednoho dne Faye přistihne Jacka doma v posteli s jeho krásnou a úspěšnou kolegyní. Poté, co ji zradí, se její svět rozpadne na kusy a jí nezůstane vůbec nic. Je naprosto zničená, dokud se nerozhodne, že mu všechno oplatí, a zosnuje krutou pomstu. Dobře zná jeho slabá místa, a co je nejlepší – nespěchá. Navíc, Jack není první muž, s nímž si Faye musela vyřídit účty. Zlatá klec je román o odvážné ženě, která vzala osud do svých rukou poté, co byla využita a zrazena. Dramatický příběh zrady, vykoupení a pomsty. Camilla Läckberg s nebývalou bravurou buduje hutný příběh se zápletkami tak nečekanými, že vás zvednou ze židle.
Švédská autorka Camilla Läckberg (1974, Fjällbacka) je jednou z nejčtenějších spisovatelek na světě. V rámci úspěšné série Fjällbacka vydala deset knih, jichž se prodalo 23 milionů výtisků v 60 zemích světa, dva romány byly zfilmovány. Knihou Zlatá klec (2019), první z dvoudílné série temných, napínavých psychologických románů, se vydala jako autorka novým směrem, vytvořila nezapomenutelnou hlavní hrdinku a vyslala do světa jasnou zprávu a právech žen.
Dlouho jsem přemýšlela, jak tuto recenzi pojmout. Nemyslím si, že bych měla problém o jakékoliv knize něco napsat, ať už pozitivního nebo negativního, ale Zlatá klec mne dokonale zvedla ze židle, spadla mi brada, krve by se ve mě nedořezal a podobně… Říkala jsem si, že si musím utřídit myšlenky, udělat osnovu a potom začít psát, abych na nic důležitého nezapomněla. Jenže ono to nejde. Tato kniha mě dostala nejen svým příběhem, ale také geniální a chladnou hrdinkou, která nemá konkurenci.
Ač mi některé věci byly jasné dříve, než se k nim v ději hrdinové dostali, stejně jsem zůstala překvapenou, jak to všechno do sebe zapadalo. Vím, že tohle je první díl ze dvou a já nemůžu dočkat, až se znovu setkám s Faye a jejím životem, který je opravdu pestrý a svým zvláštním způsobem, brutální.
Zlatá klec je dle mého názoru velmi dobře promyšlený, psychologický thriller, který se bude líbit ženám. A asi spíše těm, které toho už mají trochu za sebou. Tím samozřejmě netvrdím, že by si mladší ročníky nepřišly na své, ale co stíhám pozorovat ve svém čtenářském okolí, tak všechny příběhy, které jsou vystavěny na nevěře, domácím násilí, psychickém týrání, dokáží ocenit starší ženy, které ví, co je život, ale samozřejmě to nemusely nutně zažít na vlastní kůži!
Teď se nechci zabývat tím, jak je kniha napsána, k tomu se dostanu později, ale samotným dějem. Autorka totiž uměla ve mě probudit různé pocity, což je samozřejmě dobře, i když se, z velké míry, jednalo o pocity negativní.
Ať už to byla „bolest na srdci“, strach, zoufalství, nenávist… Všechny emoce k příběhu patřily a já jsem obdivovala, jak rychle jsem se dokázala s Faye, hlavní hrdinkou celého příběhu, sžít.
Objevilo se i pár milých a radostných situací, kdy se mi rozzářily očička, ale těch si tady moc neužijete. V žádném případě se nejedná o romantickou knihu, takže s tím nemůže nikdo počítat. A když na něco takového přijde, čtenář může být potěšen, že k tomu došlo, byť je to všechno zastíněno opět negativním pocitem, třeba zmaru nebo nepochopení.
„Jak jsem zjistila, lidé mají jeden velký problém: hází svoje vlastní smutky na druhé. Touží je sdílet. Myslí si, že jen kvůli podobnosti DNA budeme tváří v tvář stejným situacím automaticky nešťastní. Smutek se nezlehčí tím, že se o něj s někým podělíme, naopak, jen si tím přitížíme.“
Jedno musím napsat a to jsem říkala i doma, svému muži, stále dokola. Obdivovala jsem autorku za to, jak dokázala Faye vymyslet, co ji dala do vínku a jak všechno zaonačila tak, aby každý šroubek patřil správné matce. Jak si už dopředu připravovala půdu na to, co přišlo třeba za pár let. Jak si autorka pohrála nejen s osobností Faye, ale také, jak dokázala všechny její činy bravurně, ba přímo geniálně vymyslet, aby působily jako celek opravdového mistra. Tuto knihu si dokážu představit na plátnech kin!
Ač má kniha přes 400 stránek, já ji přečetla téměř na jeden zátah, za jedno odpoledne a noc, nedokázala jsem se odtrhnout. Šla jsem do čtení s tím, že mě čeká něco dobrého, co se mi bude líbit, ale rozhodně jsem nečekala, jak mě Zlatá klec pohltí.
Naposledy, kdy jsem byla tak odvázaná z nějaké knihy, kdy jsem si celý děj několikrát omílala v hlavě a stále objevovala v duchu nějaké skryté vodítka, tak to bylo při čtení Hádanka jménem Oliver, což už je pár měsíců zpátky (konkrétně září 2018 – ups 🙂 ).
Jasně, od té doby mi prošlo rukama spousta dobrého čtení, o tom žádná, spousta knih, které si zasloužily vysoké, nebo přímo nejvyšší hodnocení, ale žádná nebyla taková, abych si přála přečíst si ji ještě jednou – jen mít na to čas. Mám pocit, že kdybych ji četla podruhé, tak mezi řádky objevím indicie, které jsem do této chvíle nenašla a možná bych se na příběh dívala opět nějak jinak.
Je pravdou, že v tomto příběhu je pár informací, které vám dojdou mnohem dříve, než se k nim hrdinové v knize dostanou. Ale tohle musí čtenář brát s rezervou – nikdo není dokonalý, pokud chcete do příběhu dostat něco, co má zůstat ukryto, ale přitom musí čtenář něco vytušit, nejde to ukrýt na sto procent. Věřím, že jsou čtenáři, kteří to nepochopí, a proto po dočtení spadnou ze židle, jsou i takoví čtenáři, kteří to objeví hned a za to knihu odsoudí. Ale dle mého názoru, zrovna tady je to úplně zbytečné. Tady je nutné pohlížet na příběh jako na celek, jak na vás bude působit, jak se budete u čtení cítit a co to s vámi udělá.
Mám pocit, že jste jistě pochopili, za to jak jsem se tady slovně vyplivla, že se mnou Zlatá klec udělala hodně. Styl psaní autorky je velmi, ale opravdu velmi čtivý, pohledy do minulosti jsou jasné, tudíž, když vnímáte děj, nemáte šanci se ztratit, i když dopředu nejste informováni, že se přeskočí v čase.
Za tento rok mám přečteno už 105 knih, ale jsem nesmírně ráda, že stále mám co objevovat. Že mě stále může něco překvapit. Ke každé knize přistupuju velmi individuálně, navíc si dokážu užít jak thriller, tak třeba i dětskou knihu a myslím si, že hodnocení na základě mých pocitů je všeříkající. Proto se budu tento rok opakovat asi po desáté, možná po dvacáté, ale tato kniha je jednou z nejlepších, které jsem za rok 2019 četla a jsem opravdu velmi zvědavá, jak na jeho konci dokážu vybrat tu nejlepší z nejlepších. 🙂
Přemýšlím, že je asi naprosto zbytečné vám tuto knihu doporučovat. Myslím, že jste pochopili, že za mě je to jednoznačně skvělá kniha, kterou si „musíte“ přečíst.
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, kde si knihu Zlatá klec můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan