Štítek: Albatros Media

Publikováno

Poslední děti na Zemi a král nočních můr – Max Brallier

Autor: Max Brallier
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2018
Počet stran: 267
Ilustrace: Douglas Holgate

„Dálnice je postapokalyptická zombijská hrůza přímo ze všech postapokalyptických zombijských hororových filmů, televizních seriálů, komiksů, videoher, ze všeho. Je plná zrezivělých, opuštěných aut a každý volný centimetr obsadili hladoví zombíci. Neprojeli bychom tam ani v bumkárách a už vůbec ne v našem postapokalyptickém pickupu, Velké mámě.“

Život po zombijské apokalypse je pro třináctiletého Jacka Sullivana docela prima: bydlí v neskutečné husté stromové pevnosti se svými nejlepšími přáteli, závodí s nimi přes město v buginách, má kamarády mezi nestvůrami, pravidelně bojuje proti zombiím a celkově přistupuje k životu jako k videohře.
Pak ale Jackovi přátelé učiní zneklidňující objev: možná přece jen nejsou poslední děti na Zemi. To je skvělá zpráva pro všechny… až na Jacka. Jakmile najdou jiné lidi, jeho kamarádi s ním dlouho nezůstanou. Jack má jedinou naději, jak udržet věci takové, jaké jsou: dokázat, že všechno je dokonalé, život je bláznivě zábavný a nic jiného nemůže být lepší.
Je tu však jedna potíž: je těžké přesvědčit přátele, že je všechno skvělé, když je pronásleduje nestvůrný král nočních můr a prastaré zlo, které si nedá pokoj, dokud nepozře celou Zemi! Kruci. Život po nestvůří apokalypse je možná složitější, než si Jack myslel…

Max Brallier je autor více než dvaceti knih a her. Píše knihy pro děti i pro dospělé včetně dobrodružné Can YOU Servive the Zombie Apocalypse? Je tvůrce a scenárista webového seriálu Galactic Hot Dogs, který v květnu 2015 vyšel v knižní podobě. Pod pseudonymem Jack Chabert píše sérii Eerie Elementary pro Scholastic Books, navrhuje hry pro virtuální svět Poptronica a řadu online stránek. Za starých časů pracoval v marketingovém oddělení u St. Martin´s Press. bydlí v New York City s manželkou Alyse, která je pro něj až moc dobrá. Jeho dcera Lila je zkrátka nejlepší.

Douglas Holgate je kreslíř komiksů a ilustrátor na volné noze působící více než deset let z Melbourne. Ilustroval knihy pro nakladatelství Harper Collins, Penguin Random House, Hachette a Simon & Schuster. Kreslil také komiksy pro Image, Dynamite, Abrams a Penguin Random House. Momentálně pracuje na sérii Maralinga, která získala finanční grant od Australské společnosti spisovatelů a od Viktoriánské rady pro výtvarné umění, a na grafickém románu pro všechny věkové kategorie Clem Hetherington and the Ironwood Race, oboje ve spolupráci se spisovatelkou Jen Breachovou.

Když jsem se dostala k prvnímu dílu, byla jsem nadšená a jsem velmi ráda, že to nadšení přetrvává. Tato celá série je naprosto ideální čtení pro kluky od osmi let, ale věřím tomu, že i holky se pobaví. Hlavním hrdinou je Jack, ve kterém se uvidí všichni kluci, a v hrdince June se zase zhlédnou holčičí čtenářky. Velkým přínosem beru i to, že je kniha z části komiks. Spousta skvělých ilustrací, které dokreslují perfektně příběh.

Poslední děti na Zemi a král nočních můr je díl, ve kterém hlavní hrdinové zjistí, že možná nejsou na zemi sami. Budou se tím zabývat všichni, i když každý s jiným záměrem. Jack se totiž obává toho, že kdyby nastal zázrak a jeho přátelé našli své rodiny, on by opět zůstal na světě sám. Jeho myšlenky na tuto prázdnotu berou za své, kdy se objeví obrovský nestvůrný oksindlenec, který má zálusk právě na Jacka. Ale proč? Co po něm chce? A opravdu existují lidé, kteří přežili zombijskou apokalypsu?

Musím říct, že ač je hrdinům třináct let, tak jsou naprosto „profesionální“ zabijáci. Některé jejich myšlenky jsou dětinské, tak jak by to být mělo, ale jejich způsob uvažování, co se týče zabíjení nestvůr a vymýšlení různých nástrojů a zbraní, je neskutečný. Vím, je to pohádka, ale přesto, někdy to je krapet přitažené za vlasy.
I v tomto díle se objeví můj oblíbený Tulák a tentokrát se mu stane něco špatného, co donutí Jacka a jeho kamarády k tomu, aby Tuláka upgradoval na verzi Tulák 2.0. Pobavila jsem se.


„Ale je to v pohodě! Těch pár zombií, které v parku jsou, jsou zavřené v herních kukaních a mají na sobě červenobílé uniformy Fun Parku. Mohlo by to být dokonce roztomilé, kdyby jim neopadávaly obličeje z lebek.“

Celkově si myslím, že nejen Král nočních můr, ale i předchozí dva díly, jsou velmi čtivé, napínavé, akční a zábavné. Autor do svých knih dokázal dostat nejen jednu velkou zombijskou katastrofu, ale také řádnou dávku humoru, který pochopí všichni čtenáři, ať už velcí, tak i malí.

Já osobně bych tuto knihu doporučila každému, kdo má chuť na dobrodružství a nebojí se vrátit do dětství. Je to pro čtenáře, kteří se nebudou pozastavovat nad tím, jak jsou třináctileté děti silné a chytré, ale budou si užívat vše, co jim autor společně s ilustrátory připravili.
Myslím si, že dětský čtenář si tohle užije na maximum. A dospělí? Ti snad taky. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Poslední děti na Zemi a král nočních můr můžete koupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Publikováno

Paní Sherlock Holmes – Brad Ricca

Autor: Brad Ricca
Nakladatelství: CPress
Rok vydání: 2018
Počet stran: 432

„V zločinu nejsou žádné záhady,“ prohlásil jednou Burns. „Záhadná zmizení mužů a žen… se prostě nedějí, a to z toho prostého důvodu, že každý čin, ať velký nebo malý, má svůj motiv, i když může být před všeobecným poznáním skryt.“

„Šokující a pravdivý příběh první ženy jako zvláštní civilní vyšetřovatelky Policejního oddělení New York City, která se pustila do hledání 18leté Ruth Crugerové, když ostatní pátrání již vzdali.“
Grace Humistonová – právnička, detektivka, žena vyznačující se brilantním myšlením, které se přezdívalo paní Sherlock Holmes. Byla jednou z největších bojovníků proti zločinnosti v době, kdy ženy ani neměly volební právo. Po zmizení Ruth Crugerové odkrývají Grace a její společník nebezpečnou tvář podsvětí a obchodování s lidmi. Začíná zoufalý závod o čas. Kniha odhaluje hrůzostrašný, pravdivý příběh, důležité stopy o pohřešovaných lidech, práci sdělovacích prostředků i skutečné příběhy zločinů.

Podle anotace jsem chtěla číst příběh o pátrání po zmizelé Ruth, mladé dívce, která neměla důvod utéct od své rodiny. A krom tohoto jsem dostala spoustu dalších informací o pátrání po zmizelých, o snaze dostat z vězení ty, kteří byli nespravedlivě odsouzeni. O hledání nových informací a důkazů, aby Grace Humistonová – slečna v černém – učinila spravedlnosti za dost.

Anotace knihy Paní Sherlock Holmes je lehce zavádějící. Tady není jen příběh o pátrání po Ruth, ale na stránkách je spousta případů, ve kterých se angažovala Grace Humistonová, jenž si založila Lidovou právnickou firmu, která pomáhala lidem, kteří neměli finanční prostředky k tomu, aby buď oni nebo jejich blízcí došli spravedlnosti před soudem. Všechny případy, které se v knize zmiňují, probíhají v letech 1905 až 1917. Je pravdou, že je zde velice dobře popsáno, jak se přistupovalo k přistěhovalcům, jak fungoval právní, potažmo státní systém v New Yorku v těchto letech. Věřím tomu, že autor se musel „prohrabat“ spousty různých faktických údajů, aby dokázal napsat dílo Paní Sherlock Holmes.

Na konci vás ještě čeká docela rozsáhlý epilog, ve kterém jsou podrobněji popsány všechny postavy a instituce, které byly v průběhu čtení zmíněny. Tohle se mi líbilo, ale je pravdou, že ne všechny jména jsem si vybavovala. Přišlo mi, že někdy jsem byla doslova zavalena různými aktéry a neměla jsem kapacitu na to, abych si zapamatovala, v jakém případu či kauze jejich jméno zaznělo.

„Smrt neexistuje,“ prohlásil autor Sherlocka Holmese. „Je to jen závoj.“

I přesto, že je Paní Sherlock Holmes plná různých detektivních případů, nedá se říct, že je to detektivka. Je to skutečný příběh o ženě, která se stala jednou z prvních žen, jenž se angažovala v soudních kauzách, angažovala se při zjišťování důkazů a stala se velmi slavnou a levnou – dostupnou právničkou. Samozřejmě měla něco do sebe, používala selský rozum a snažila se na všechno pohlížet s odstupem, nezaujatým postojem a to ji hrálo do karet. Spousta můžu na vyšších postech tehdy viděla všechno „špatné“ v přistěhovalcích, převážně z Itálie, ale Grace byla schopna dokázat, že to tak není a ti muži se mýlí.

Nebylo to přesně to, co jsem chtěla číst, i tak jsem velmi spokojena. Musím uznat, že autor umí zaujmout a velmi poutavě vyprávěl příběh jedné ženy a mnoha dalších osob, které se nějakým způsobem zapletly se soudy. A ač byl hlavní příběh Ruth rozkouskován a prokládán jinými případy, jako čtenář jsem se neztrácela. Naopak jsem pořád četla, abych se už konečně dopátrala k tomu, jak to s tou dívkou bylo.

Doporučím tuto knihu všem, kteří si chtějí přečíst zajímavý příběh o ženě, jenž byla v něčem první, která v době, kdy ženy neměly ani volební právo, dokázala vysoké funkcionáře dostat na svou stranu. A také těm, kteří si chtějí přečíst nějaký životopis, který ale nebude jen strohým, faktickým textem, ale poutavým vyprávěním.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Paní Sherlock Holmes můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Publikováno

Strašidýlko Stráša – Alena Mornštajnová

Autor: Alena Mornštajnová
Nakladatelství: Albatros
Rok vydání: 2018
Počet stran: 64
Ilustrace: Galina Miklínová

„Byli s tatínkem doma sami, protože maminka odjela na třídenní školení Bílých paní do Krumlova. Chtěla se zdokonalit ve zjevování a v prochází kamennou zdí a krumlovská Bílá paní měla v tomto oboru skvělou pověst a dlouholeté zkušenosti. Tatínek Bezhlavý rytíř seděl za stolem a měl plné ruce práce s promazáváním brnění. Ve vlhkém počasí mu rezivěly šrouby a brnění ošklivě skřípalo.“

Představte si malé strašidlo. A teď si představte, že tohle malé strašidlo se všeho bojí. Tmy, zvuků, zkrátka všeho. A tak mu nikdo neřekne jinak než Stráša. Přečtěte si, jak se malý Stráša skamarádí s klukem Matějem a co všechno spolu zažijí.

Alena Mornštajnová vystudovala angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. V současné době pracuje jako lektorka anglického jazyka a překladatelka. Žije ve Valašském Meziříčí. Debutovala v roce 2013 románem Slepá mapa, který se dostal do užší nominace na cenu Česká kniha 2014. Její druhý román Hotýlek vyšel v roce 2015. V roce 2017 vydala zatím poslední román pro dospělé Hana.

Galina Miklínová v letech 1984-1988 vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, obor užitá grafika, a v letech 1991-1997 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, ateliér filmové a televizní grafiky u prof. Miloslava Jágra a prof. Jiřího Barty. V roce 1995 studovala animovaný film na Humberside University ve Velké Británii. Zabývá se jak filmovou tvorbou, tak knižními ilustracemi.

Kniha Strašidýlko Stráša je dalším kouskem, který jste mohli objevit v Knihozemi. Autorka mi je známá díky svým románům pro dospělé, proto jsem se s chutí pustila do této dětské knihy, abych si ověřila, jak se s tím popere. Musím konstatovat, že paní Mornštajnová má pod čepicí a vymyslela příběh, který děti upoutá, pobaví a rozveselí.

Strašidýlko Stráša je velmi malý, ale také bojácný. Bojí se dokonce i svého jména. Stráša je totiž jen přezdívka, která mu už zůstala. Ve chvíli, kdy zaslechl totiž své pravé jméno, utíkal se schovat do dřevěné krabice. Tak moc se bál. Jméno vám nepovím, to se ukrývá v knížce a pokud jej budete chtít znát, musíte si tento příběh o Strášovi, jeho kamarádech a ztracené kočce Louise přečíst.

Knížka je určena všem čtenářům od šesti let. Výhodou jistě je, že text příběhu není na celých stránkách, ale vždy jen ve vrchní části. Pod ním se skrývají ilustrace, které si vzala na starost paní Galina Miklínová. Na některých stránkách je ilustrací více, přesněji jsou tam obrázky hlavních hrdinů, jinde je jen hradní opevnění. Ale i když těch obrázků není mnoho, přesto máte dokonalý pocit, že listujete v pohádkové knize. Působí to přesně tak, jak má.

„Hrad, ve kterém bydlel Stráša s maminkou, tatínkem a rodinou pana kastelána, stál na kopci za městem. Z hradní věže bylo vidět na kilometry daleko, jenže malý kluk – i když je to kluk strašidlo – nepotřebuje výhled do okolí, ale kamarády.
A tak Stráša sedával na schodech kamenné kašny a smutně se díval, jak hradem prochází výletníci a školní výpravy, poslouchal, jak si děti povídají, pokřikují na sebe a hrají si, a moc si přál taky chodit do člověčí školy a mít spoustu kamarádů.“

Líbí se mi, že autorka touto knihou mi ukázala, že umí psát nejen pro dospělé, ale také pro děti tak, aby jim příběh něco dal. Aby si prožili detektivní pátrání, něco málo se naučili a aby jim bylo lehce na duši.

Při celém vyprávění jsem byla napnutá jak to všechno dopadne, a i když v určitých chvílích dala autorka spoustu indicií k tomu, aby byl příběh jednoduchý a předvídatelný, dokážu si představit, jak mladší čtenáři jsou spolu s hlavními hrdiny detektivy a vymýšlejí různé hypotézy, kde ta kočka vlastně je.

Paní Mornštajnová umí pracovat skvěle se slovy a její vyprávění je jedna velká pohádka. Věřím, že tento příběh pochopí opravdu každý čtenář, který se začte, a ti, kteří budou číst poctivě si z toho vezmou i ponaučení.

Doufám, že tohle není autorčina poslední dětská kniha a rozhodne se napsat další pohádku. Její vyprávění, nejen v knihách pro děti, je úchvatné a proto si přeji, aby se pustila do dalšího díla.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Strašidýlko Stráša můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Publikováno

Vita nostra – Sergej a Marina Djačenko

Autor: Marina a Sergej Djačenko
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 438

„Kolem poledne dostanou najíst. Ale čas se vleče a ve višních, které se lesknou jako nalakované, se odráží slunce. A také Sašina tvář. Pořád žádný oběd… a přitom už je tu další, nový den. Kdepak den! Uplynul dokonce celý týden, i když je to pořád tentýž den, který se vleče a vleče… Čas je zavázaný na mašličku.“

Studovat na vysoké je snem každého středoškoláka. Alexandra ale na Vysokou školu speciálních technologií nastoupila nedobrovolně. Škola v zapadlém provinčním městečku je totiž obestřena tajemnem a z toho, co se kolem ní děje, jde strach.
Stejně jako z muže v černých brýlích, který ji do školy přivedl a nutí ji plnit prazvláštní úkoly, kvůli nimž se stále hlouběji propadá do světa na hony vzdáleného běžné lidské realitě. Proč byla ona a její spolužáci vybráni? A proč ti, kteří neuspějí u zkoušek, beze stopy mizí?

Sergej a Marina Djačenko jsou manželé, kteří patří k nejznámějším současným ruskojazyčným autorů fantasy literatury. Jsou autory více jak 26 románů a jejich knihy vycházejí v desetitisícových nákladech a podle jejich scénářů byla natočena řada filmů. Román Vita nostra z roku 2007 je kritikou i čtenáři považován za jedno z nejlepších děl spisovatelské dvojice. Kniha, která nepřestává ohromovat svou nápaditostí a obsahovou pestrostí, byla přeložena do řady jazyků. Na Euroconu v roce 2005 dostali manželé Djačenkovi cenu pro nejlepší evropské spisovatele fantasy literatury.

Když jsem viděla obálku, přečetla si, že se jedná o „krásnou, bizarní a šokující“ fantasy knihu, neviděla jsem důvod, proč váhat. Navíc Olga Zakis je pro mne jednou z nejlepších, takže Vita nostra nesměla chybět v mé knihovničce. Po přečtení mám takový zvláštní pocit…

Alexandra Samochinová žije jen se svou maminkou a jednoho léta odjedou na společnou dovolenou k moři. Ovšem Saša v tu chvíli nemá ani tušení, jak ji těchto pár dní změní celý její život. Při procházkách na pláž a zpátky na ubytování, potkává pořád nějaká chlapa. Tmavé sluneční brýle na očích, ale Saša ví, že se kouká v celém davu vždy jen a jen na ni.
Pak ji osloví…
A dojde k něčemu zvláštnímu. Sašu ani nenapadne ignorovat jeho přání, jeho příkazy. Chodí se koupat přesně ve čtyři ráno do moře. Ani o minutu později, ani dříve. Nesmí zaspat! Nesmí vynechat. Nikdy!
Při příjezdu domů se onen muž opět objeví v její blízkosti a Sašu ani nenapadne protestovat, když ji přikáže, aby chodila v pět ráno běhat. V dešti, větru, v zimě, na sněhu i ledu… Neodmítá! Běhá!
Muž ji poté pogratuluje, byla přijata na Vysokou školu speciálních technologii v Torpě.
I když Saša chtěla na jinou vysokou, nenapadne ji odporovat. Splní vše do puntíku, i přesto, že má lehké pochybnosti. Ale ví, že nesmí couvnout. Musí udělat vše, co on po ni žádá.
A tak se ocitne ve škole, kde neví, o co jde, co bude studovat, proč tam je… Jen postupem času zjišťuje, že všichni prváci jsou tam nedobrovolně, že někteří lidé, které potkávala na chodbách už tam nejsou a že se z ní stává… Co vlastně?

Myslím si, že můj kostrbatý popis toho, co vás v příběhu čeká, naprosto odpovídá mému pocitu z celé knihy. Vita nostra je perfektní dílo, kdy autoři si umí hrát nejen se slovy, ale hlavně s vaší myslí. Když už jsem měla dojem, že začínám chápat širší souvislosti a konečně pochopím, o co doopravdy jde, byla jsem ihned vyvedena z omylu. Pořád tápu, protože se na to dívám ze špatného úhlu pohledu. Ale který je ten správný?

„Nový skok. Saša ještě nikdy nedělala úlohy mimo jejich posloupnost, ale vnitřní mechanismus, jehož byla její osobnost součástí, se již rozehřál a rozjel se na plné obrátky, přiživován zarputilsotí a  nenávistí vůči Portnovovi. Tak on se jí chce vysmívat? Však se ještě uvidí, kdo se komu bude smát!“

Saša jako hlavní hrdinka mě bavila. Jasně, byla to šprtka, ale správným způsobem. Byla bojácná, ale ne moc. Byla odvážná, ale v rámci mezí. Přišla mi, že se s každým rokem, který v příběhu uplynul, stávala novou dívkou, jenž mě bavila víc a víc. Její kamarádi ze školy, jako byl třeba Kosťa nebo Oxana či Líza, dostávali prostoru dost, ale k těm jsem si žádný vztah nedokázala vytvořit, protože mne zajímal jen osud Alexandry. Nikoho jiného. Jako bych měla klapky na očích.
A musím zmínit i jejich učitele, Portnova. Toho chlapa jsem ze začátku neměla ráda, ale když mi začalo docházet pár věcí, změnil se mi na něj pohled. Pořád to byl pro mne šílenec, ale už bych ho nezavírala někde do svěrací kazajky. 🙂

Celá kniha nemá kapitoly, je pouze rozdělena na tři části. Vita nostra je psána docela rozvláčným stylem, kdy se autoři věnují nejen prostředí, ve kterém se příběh odehrává, ale také myšlenkám hrdinů a někdy je to trochu pomalejší. Ale neberte to jako výtku. Protože v tom smyslu, jak je celý příběh napsán, to k tomu patří. Ze začátku mi trvalo, než jsem se začetla, ale jen proto, že jsem se musela „naladit“ na notu celého příběhu a chvilku jsem hledala jakousi „přemýšlivou“ náladu, abych uměla držet krok.

Tato kniha je určena čtenářům od čtrnácti let, ale já bych to možná ještě lehce specifikovala a doporučila to těm knihomolům, kteří máji rádi přemýšlivé, téměř nadpozemské knihy. Kteří se nebudou pozastavovat nad maličkostmi a nechají se strhnout příběhem. Je to pro všechny, kteří se dokáží odpoutat od našeho pozemského světa a jejich fantazie je připravena na vše nereálné, co je může čekat.

Já osobně mám po přečtení pocit, že už nic nebude stejné, protože to, co vidím, tak jistě vidím špatně. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Vita nostra můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Publikováno

Příliš horké léto – Mikaela Bley

Autor: Mikaela Bley
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2018
Počet stran: 385

„Blesky pokaždé ozářily celou zahradu. Dívala se na pole. Připadalo jí, že tam něco zahlédla, ale když zahradu osvětlil další blesk, poznala, že se musela přehlédnout. Uchýlila se na pohovku zpátky pod deku. Probudila se celá propocená a bolelo ji za krkem. Bouřka se přehnala a do oken bubnoval déšť. Zívla a vydala se nahoru lehnout si do postele.
Do schodů šla pomalu, sotva pletla nohama. Chtěla už jen zalézt si do peřin. Jak zítra zvládne pracovat? Rychle zkontrolovala děti, zdálo se, že pořád tvrdě spí. Karl si lehl pořádně a Alice ze sebe úplně odkopala přikrývku. Stýskalo se jí po časech, kdy s ní ještě jako malí chtěli spát v jedné posteli.
Vešla do ložnice, rozsvítila… a zalapala po dechu. Sotva věřila vlastním očím a bojovala sama se sebou, aby nezačala křičet.“

Reportérka krimizpráv Ellen Tammová odjíždí jednoho horkého srpnového dne ze Stockholmu domů. Poslední případ příliš rozčeřil vzpomínky na její minulost, a tak se teď vrací na místo, kde všechno začalo – tehdy osmiletá Ellen přišla za tragických okolností o sestru dvojče. Cestou se dozvídá, že se nedaleko našlo tělo mrtvé ženy, kterou někdo ubil k smrti. Ačkoli ženu podle všeho nikdo z místních neznal, její vražda otřese celým městečkem. Ellen začne po osudu záhadné ženy pátrat, čím víc se však případem zabývá, tím víc se vynořují její vlastní zasuté vzpomínky. A vychází najevo, že ve zdánlivě idylické vesničce není nic, jak se zdá – a to ani smrt Elleniny sestry.

V knize Příliš horké léto mě autorka přesvědčila, že v prvním díle to nebyla jen náhoda a opravdu umí napsat příběh, který vás bude bavit od začátku do konce. A ten závěr? Tentokrát mám chuť křičet, protože opět jsem se nedočkala toho, co celou dobu čekám! Už aby bylo další pokračování.

Ellen, která se v prvním díle snažila působit vyrovnaně, nakonec podlehla minulosti a proto se musela uchýlit do svého rodného domu k matce, aby si odpočinula a nabrala další síly na zvládnutí svého života. Jenže nebyla by to ona, kdyby po cestě nenarazila na mrtvolu. A jak znám Ellen z předešlého dílu, tak mě nepřekvapila a zakousla se do této tragédie jako klíště. Nepustila a sála. Byla do všeho zatažena víc, než předpokládala, dotklo se ji to osobně a ne jen kvůli vypuštěným pneumatikám, ale také osobnímu, fyzickému útoku. Říkala jsem vám, že jezdí v růžovém Porsche? 🙂 Ne? No, tak jezdí! 🙂
Ellen se s pomocí kolegů a náhodných informátorů snaží vyřešit nejen vraždu těhotné ženy, ale také přijde na jisté události, které předcházely smrti její sestry – dvojčete a pořádně to s ní zamává. Přijde mi až neskutečné, co všechno tahle ženská zvládá. Sice to má jisté následky na její psychice, ale pořád je to hrdinka, kterou budete mít rádi.
I v tomto díle se objevují její kolegové, některé budete mít rádi, jiné moc ne, ale třeba takový Leif, který je nesnesitelný v prvním díle, dokonce zvládne lehce zažertovat. To jsem málem spadla ze židle! 🙂

„Tohle bylo neobyčejné léto. Ohlásilo se chladným a deštivým jarem. Vytoužené teplo přišlo až v srpnu. A přesně tehdy – když se voda dole u Skeppsbronu konečně zaleskla, rackové se rozkřičeli a blažení turisté v přístavu lízali zmrzlinu a smáli se tolik, že jejich hlasy doléhaly až k ní do ložnice-, tehdy jako by se celý pokoj obrátil vzhůru nohama. Jako by se najednou ocitla na stropě a shlížela dolů na sebe samu. Máchala kolem sebe rukama a křičela, chtěla se otočit zpátky, vrátit se, a přitom samu sebe vůbec nepoznávala. Jako by se z ní stal někdo jiný nebo jako by už neexistovala vůbec.“

Příliš horké léto je kniha zařazena mezi psychologické thrillery, ale pro mne je to spíše dobře napsaná, napínavá detektivka. Ono je totiž nejdůležitějším prvkem sledování, jak Ellen s týmem lidí okolo sebe, získává informace vedoucí k nalezení pachatele. Jak pomalu, ovšem jistě, rozplétá zločin, který se stal. Líbily se mi  hrdinčiny myšlenkové pochody a mnohdy se mi stalo, že ve stejnou chvíli jako ona, jsem si uvědomila stejné jisté spojitosti. Působilo to reálněji, než kdybych já sama na to přišla dřív. To už by bylo předvídatelné, ale tady jde opravdu o zvraty, které vám nedají šanci si cokoliv domyslet dopředu.

Myslím si, že autorka, Mikaela Bley, nezískala svou publicitu a věhlas zbytečně, ona si to opravdu zaslouží. První díl byl jiný, divný (v dobrém slova smyslu) svým koncem, druhý díl je napínavý, překvapující a nečekaný. Pokud se rozhodnete přečíst si od ni nějakou knihu, tak doporučuji začít prvním dílem. I když jsou zločiny jiné a v každé knize uzavřené, okolo její minulosti je spousta otazníků, které se postupně v každém díle dostávají na povrch, takže byste byli ochuzeni o možnost si to prožít všechno a některé věci by vám nemusely dávat smysl.

Jako první tedy doporučuji Déšť smývá stopy a pak se ihned vrhněte na tuto žlutou krásku. Věřím, že nebudete litovat a čtení si užijete s plnou parádou.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Příliš horké léto můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Používáme WordPress (v češtině).