Červen 2015 - Strana 2 z 2

9. 6. 2015

Vražda s vůní mandlí – Camilla Läckberg

Autor: Camilla Läckberg
Orig. název: Snöstorm och mandeldoft
Nakladatelství: Motto
Počet stran: 144
Rok vydání: 2013
Překlad: Vendula Nováková

Oficiální anotace: Martin Molin, kolega Patrika Hedströma z Fjällbacky, samostatně vyšetřuje svou první vraždu Vražda s vůní mandlí připomíná svou atmosférou detektivky Agathy Christie. Policista Martin Molin se nechá přesvědčit, aby přijel za svou přítelkyní Lisette na rodinné setkání na ostrově Valö. Vzápětí po jeho příjezdu se rozpoutá sněhová bouře, která přeruší spojení s pevninou. Když je během večeře zavražděn patriarcha rodu, bohatý dědeček Ruben, změní se zdánlivá rodinná idyla v noční můru. Všem je totiž jasné, že vrahem musí být jeden z nich. A dědečkovy peníze potřebovali všichni…
zdroj: databazeknih.cz

Můj názor:

Když kouknete na DK, tak hodnocení knihy není moc úchvatné, ba naopak, je žalostné. 53. nejhůře hodnocená kniha. A mám být upřímná? Nechápu proč.
Je to sice kniha, která je chvilkama zdlouhavá, rozuzlení se odehrává na poslední stránce, ale přitom je to příjemná oddychovka, určitě lepší než taková ta slavná, no, jak se jmenuje 50 odstínů něčeho… 😀

Když se ocitáme na začátku knihy na ostrově, kam se dostanete pouze lodí, ledoborcem a jdeme do malého penzionu, který opravila dvojice lidí a vy si jej můžete pronajmout při dlouhých zimních večerech, je to skvělá představa. Navíc, když začne sněžit tak moc, že sníh dosahuje do půlky oken, při té představě mám chuť se zavrtat do peřiny s knihou a dobrým svařákem a nevylézt pár dní z toho pohodlí.

Je pravda, že mě kniha nijak zvlášť neuchvátila, ale ani bych ji nehodnotila tak špatně. Líbil se mi nápad autorky, líbilo se mi zakomponování peněz, moci a lásky v rodině do tohoto příběhu. Možná jsem zvláštní, trochu jiná, ale já do poslední stránky netušila, jak se to všechno mohlo odehrát.
A i teď, když se podívám zpětně na knížku, tak mi je jasné, že i když bych se snažila, tak bych na to nepřišla. Je pravda, že by si kniha zasloužila trochu „poetičtější“ konec, ovšem na druhou stranu, to utnutí všeho bylo svým způsobem to pravé.

A co z této mé recenze vyplývá? Že je to příjemná četba, kterou doporučím určitě lidem, kteří až tak moc nečtou, ale chtějí někde začít. Protože kniha je příjemná, má to nějaký děj a nemůže ublížit. Ba naopak, může naladit na „inteligentnější“ díla.

Takže za mě ano! A také proto dávám 4* 🙂

DaraMegan

8. 6. 2015

Bílá smrt: Příběh legendárního odstřelovače Zimní války Sima Häyhäho – Petri Sarjanen

Autor: Petri Sarjanen
Orig. název: Valkoinen kuolema
Rok vydání: 2015
Počet stran: 152
Nakladatelství: Mladá fronta

Můj názor:

No, začnu svou recenzi trochu netradičně a to tak, že oficiální anotaci nechám až nakonec a nejdříve můj názor.

Ocitáme se na řece Kollaa, finském území, kdy Finové chrání své prostory před rudou armádou, před Ruskem.

Když se po přečtení na to podíváme střízlivýma očima, tak zjistíme, že o Simovi, hlavním hrdinovi, tam toho zas až tak moc není. Je pravda, pár kapitol se mu věnuje, ale přijde mi, že autor mu dal až ten prostor na konci knihy. Jak byl oceněný coby voják, jak dopadl po konci války a jak pokračoval jeho život mimo válku.

Ale když se ohlédneme do průběhu války na již zmíněného odstřelovače, tak se toho moc nedozvíme. Budeme vědět, jaké víry byl Juutilainen, což byl jeho boss, co ostatní lidi v jednotce jeho štábu schvalovali a podstupovali, ovšem o něm skoro nic. Často tam byla hláška typu: „Simo jen pokyvoval…“

Ale zase, abych nepsala jen negativně, na této knize přece jen pozitivum jedno je. Když začnete číst, přijde Vám to zmatené, ovšem po pár stránkách na to přijdete. I když je to literatura faktu, tak to má příběh. Určitým způsobem to má své kouzlo. Není to kniha, kterou bych každému doporučila, je to něco, co vezme do ruky buď opravdový milovník faktické literatura a války nebo knihomol, který zvládne přečíst jakýkoliv žánr, jen aby si rozšířil obzory, získal informace, aby se poučil, porozuměl, aby si dal oddych od thrillerů či romanťárny.

Za mě knížka dostává 3* a to proto, že Simo je tam dle mého názoru opomíjený, ale přitom názvem to láká jen na jeho životní příběh.

Oficiální anotace: Životní příběh legendárního finského odstřelovače Sima Häyhäho, nenápadného, drobného chlapíka, který za Zimní války se Sovětským svazem výrazně zasáhl do těžkých bojů o řeku Kollaa. Jeho přesný, takřka neomylný střelecký um budil v řadách nepřítele oprávněnou hrůzu a vysloužil mu přezdívku Bílá smrt. Svými více než 500 prokázanými zásahy se zařadil mezi nejúspěšnější odstřelovače všech dob. Kniha se také dílem zabývá osudy dalších pozoruhodných postav, majících významný podíl na tom, že se v klimaticky náročných bojových podmínkách podařilo s vynaložením nadlidského úsilí zastavit postup agresora, a zachovat tak nezávislost Finska. V závěru se autor zamýšlí nad historickou i současnou úlohou odstřelovačů a jejich postavením v očích veřejnosti.

zdroj: databazeknih.cz

DaraMegan

3. 6. 2015

Elita – Kiera Cass

Autor: Kiera Cass
Orig. název: The Elite
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 280
Překlad: Jana Doležalová-Montorio

Oficiální anotace: Třicet pět dívek přišlo do paláce soutěžit v Selekci. Všechny až na šest byly poslány domů. A jen jedna se provdá za prince Maxona a bude korunována princeznou Illey.
America si pořád není jistá, kde leží její srdce. Když je s Maxonem, nechává se unášet jejich novou dechberoucí reakcí a nesní o ničem jiném, než být s ním. Ale kdykoliv vidí Aspena vykonávajícího práci strážce v paláci, je strhávána vzpomínkami na společný život, který si plánovali. Jak se skupinka zmenšila na Elitu, jsou ostatní dívky ještě odhodlanější získat Maxona – a Americe běží čas na rozhodnutí.
Právě když si je America jistá, že se rozhodla, zničující ztráta ji donutí znovu o všem začít pochybovat. A zatímco se snaží představit si budoucnost, agresivní rebelové odhodlaní svrhnout monarchii nabývají na síle a jejich plány by mohly zničit její šanci na jakýkoliv šťastný konec.

zdroj: databazeknih.cz

Můj názor:

Přemýšlím, jak mám začít. Protože po přečtení tohoto dílu jsou ve mě neskutečné rozporuplné pocity. První pocit o nesnášenlivosti, druhý pocit o zábavnosti.

Trošku Vám to vysvětlím. Když jsem začala číst jedničku, přišlo mi to zvláštní, ale ne ve špatném slova smyslu. Byl to nový, neotřelý nápad a hlavně kniha byla napsána čtivě, svižně a vcelku jste neměli čas se nudit. Ovšem, některé věci byly trochu přitažené za vlasy, ale proč ne, že?

Ve dvojce se vše znovu opakuje, jen s tím rozdílem, že America mi neskutečně lezla na nervy, snad ještě více než v prvním díle (a to jsem si říkala, že už to více nejde), Maxon mi ani tak nevadil, prostě typický puberťák a Aspena mám od druhého dílu za „magora“. Promiňte mi ten výraz, ale ono se to ani jinak napsat nedá.

Kamarádka mi řekla, opakuj si, je ji stále 17, je jí 17 let, ale ono to nějak nezabírá, protože jestli v 17ti je taková, bože, nechci vědět, jaká bude ve 20, posléze ve 25 atd.

To, co se dělo ve dvojce, bylo spíše než o intrikách a soutěži, o pocitech mezi Americou a „jejími chlapci“, což opravdu leze na nervy.

Nejvíc mě vytáčí, že jsem naštvaná na ni, na to, jak se chová, ale přitom je ta kniha napsaná tak dobře, čtivě, že se těším na třetí díl.

A v tuto chvíli musím smeknout pomyslný klobouk před autorkou, jak dokáže z naprosto „idiotských“ lidí udělat takové hrdiny, že knihu prostě chcete číst, přečíst do konce a přejete si, aby už vyšel další díl.

Tudíž, kniha je moc fajn, oddychovka, která trochu pocuchá nervy, přitom se výborně bavíte, protože styl psaní autorky je bezvadný. Ale přísahám, jestli bude America naivní a „dajná“ i v trojce, tak za svou další recenzi neručím. 🙂

Pěkný den,

DaraMegan

Můj blog můžete sledovat i zde.