Kostka smrti – Kenneth Bøgh Andersen

Autor: Kenneth Bøgh Andersen
Nakladatelství: Brio/Slovart
Rok vydání: 2017
Počet stran: 320

„Srdce mu už jen nebušilo, ale cválalo jako o závod. Filip se naklonil a pohlédl do baňky ležící blíž k němu. Bílý písek za sklem se zvířil a proměnil se v….
… temnu bouři. Vítr se prohání po nebi, které burácí a trhá se, když ho protínají blesky.“

Lucifer sice Filipa na znamení díků propustil ze svých služeb, chlapcovy vzpomínky na dobu, kdy byl jeho učněm, jsou však stále živé. Navíc se mu po přátelích z Pekla docela stýská. Nečekaně dostává možnost se mezi ně vrátit. Jeho pomoc totiž tentokrát potřebuje sám Smrtka. Filip v jeho sklepení učiní hrůzný objev a uzavře s mužem s kosou zoufalou dohodu. Naštěstí je tu i Satina a společnými silami se oba přátelé pouštějí do pátrání po neznámém zloději, který vystavil podsvětí i lidské pokolení riziku strašlivé pohromy.

Filip se podruhé za svůj život ocitá v pekle. Ale tentokrát má snad ještě větší závazek, než předtím, protože pokud selže, dotkne se to celého světa. Ne jen samotného pekla. Díky předešlé návštěvě už ví, jak se v některých situacích chovat, má tam přátele a zjistí, že se na některé obzvláště těší. Jen ten úkol… Najít kostku… Do toho se vynořuje ještě něco, co při první návštěvě vypustil z hlavy a nyní mu hrozí, že by se zpátky na svět dostat nemusel… Zvládnout všechno bez úhony vůbec není jednoduché, ba přímo nemožné…

Moc jsem se na druhý díl těšila a musím říct, že těšení se vyplatilo!
Možná si teď někdo z vás pomyslí, co mám na těch pohádkách, ale tohle není obyčejná pohádka o čertech v pekle. Tohle je příběh, který je napsán nejen pro děti. Jakožto dospělý čtenář jsem u vytržení, jakým způsobem se autor opět toho zhostil. Hlavní hrdina je znovu velmi sympatický, Satina, která ho tentokrát doprovází celým dějem se stává velmi důležitou osobou a mučení a tresty odsouzenců jsou snad ještě více detailněji popsány (fuj! Nechci skončit v pekle!) 🙂 Autorova fantazie se opět vyznamenala. A věřte mi, nejen do Pekla, ale ani do Očistce nechcete... 🙂

Díky tomu, že mám přečten první díl (recenze zde) a vím, co všechno v Pekle můžu očekávat, jsem okamžitě věděla, co se děje a nedivila se. Vzala jsem na vědomí nastávající situace a jen čekala, jak z nich Filip vybruslí, někdy sám, jindy s pomocí. Dokonce i Lucifax se sem tam zapojil. Lucifer jej už nestahuje z kůže tak často. 🙂
Líbilo se mi, že se autor v prvním díle zaměřil více na Lucifera a teď to bylo o někom jiném. Podívala jsem se na zoubek Smrtce Mortimerovi. Zjistila jsem nějaké informace i o Vitě, které jsem vůbec netušila, a jakmile jsem se dočetla, kdo stojí za ukradením kostky a proč, tak mi bylo jasné, že tato série má pokračování. Hned jsem koukla na Goodreads, kde je uvedeno, že je momentálně šest dílů a já doufám a tajně si přeji, ať pokračuje série i u nás. Je naprosto skvělá!

„V tom kolem projede auto. Je černé a za volantem sedí… To však Filip nevidí. Skrývá tvář v dlaních a mezi prsty mu protékají slzy. Jako by mu někdo probodl srdce nožem. Když znovu zvedne hlavu, je ulice pryč. Teď stojí v koupelně, v níž je ještě tepleji než v lese, ještě tepleji než na ulici.“

Kapitoly jsou krátké, aby se to mladším čtenářům dobře četlo, ale stejně je to celkem jedno. Protože příběh je napsán tak čtivě a zajímavě, že sami nechcete přestat číst. Nejde to odložit. Navíc, celá situace se stále více a více zamotává a ty špatné odhalíte až opravdu ke konci knihy. Když jsem si řekla, že už mě nic nemůže šokovat, autor na mě vytáhl další „bombu„. Tudíž mi na posledních asi dvaceti stránkách spadla čelist a říkala si, jak je to úžasně vymyšleno.

Když to celkově shrnu, troufám si říct, že druhý díl je ještě lepší než první. Více zapeklitější, navíc se mi líbilo, že informace, které jsem získala při čtení Luciferova učně, mi teď, ve druhém díle, dávaly ještě větší souvislosti a já se přistihla, jak si díky tomu všemu vybavuji děj jedničky jako bych ji četla před týdnem a ne před půl rokem. U některých knih, kdy se pouštím do druhého dílu, si musím první osvěžit, ale to neplatí pro tuto sérii. Tady ladně vplujete do děje a nemáte pocit, že byste něco zapomněli, nebo nějak tápali.

Rozhodně ke čtení doporučím. Oblíbila jsem si Peklo, oblíbila jsem si všechny postavy, dokonce i zlosyny, protože ne všechno je bílé a černé. A obzvlášť to platí pro pekelníky.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Brio/Slovart za recenzní výtisk a knihu si můžete objednat přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Vyhodnocení vánoční soutěže s Cosmopolis :)

Máme po vánocích a já pro některé z vás mám ještě malý dárek. 🙂

Soutěže se zúčastnilo 63 soutěžících, krásné číslo, moc vám za to děkuji.

A bez dalších dlouhých proslovů, výherci jsou:


3. místo a knihu Znovu já získává….

sar….lka@seznam.cz

2. místo a knihy Krvavé právo a Infernum získává:

go…sa@seznam.cz

a hlavní vítěz, který získá celou sérii fenoménu Roberta Bryndzy je:

zuz…cova3@seznam.cz

Všem výhercům moc gratuluji, už dostali email a pokud se někdo neozve do 72 hodin, budu losovat náhradníky.

Ostatním účastníkům moc děkuji, některým i za milé vzkazy a neházejte flintu do žita, už teď se mi v hlavě rýsuje další soutěž. 🙂

Štastný vstup do nového roku, přátelé!

Daramegan

Chlapec v lese – Carter Wilson

Autor: Carter Wilson
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 318

„Někdy můžete v životě ztratit úplně všechno – nebo konečně najít sami sebe.“

Tommy Devereaux. Dnes úspěšný spisovatel. Jeho knihy se prodávají po milionech. Má opravdu obrovský dům, milující ženu, dvě děti… A jedno velké tajemství. A bude mít co dělat, aby kvůli němu neztratil úplně všechno.
Ona se totiž vrátila. Je tady. Elizabeth. Skutečně se tehdy, ve čtrnácti letech, on a jeho dva kamarádi stali svědky tak brutální vraždy malého chlapce? A co z nich udělalo spolupachatele? Tommy se celý život snaží zpracovat to, co se tehdy v lese stalo. Píše hororové příběhy, jejichž hrdinkami jsou ženy. Nastudoval profily a motivy všech ženských vražedkyň. A snažil se i zapomenout.
Jenže ona je tady. A Tommy pochopí, že čelit strachu se dá jedině tak, že konečně přestanete utíkat…

Carter Wilson (*1970) se narodil v Novém Mexiku, vyrůstal v Los Angeles, studoval na Cornell University v New Yorku. Než se přestěhoval do Boulderu v Coloradu, žil v Pittsburghu, San Francisku a Miami. V současné době bydlí za Boulderem, ve strašidelném viktoriánském domě. Hodně cestuje, na cestách nachází inspiraci. Psát začal jednoho jarního dne v roce 2003, když se nudil během vyučování. Tento první pokus vyústil ve čtyřsetstránkový rukopis. Od té doby prý píše pořád. V roce 2018 má vyjít jeho pátý román Mister Tender´s Girl. Píše i krátké příběhy, které vycházejí v různých literárních výborech (např. Scream and Sream Again).

Tommy Devereaux je opravdu úspěšný spisovatel, který proslul svými horory s ženou – vražedkyní. Nikdy není vrahem muž. A má to svůj vlastní důvod. Ve čtrnácti letech byl spolu se svými kamarády svědkem něčeho, na co nikdy nemůže zapomenout. I když se snaží sebevíc, někde v koutku jeho mysli se vždy vynoří záchvěv vzpomínky, přesto, že od oné události uplynulo již skoro třicet let… A jednoho dne se jeho noční můra zhmotní, protože se objeví ta, která za všechno může! A začne jej pronásledovat. Tommy se s tím musí poprat, postavit se jí i když ví, že nemá naději vyhrát…

Chlapec v lese je příběh, kdy víme, co a kdy se stalo a sledujeme, jaké může mít následky situace, když jste něčeho svědek, nedej bůh, spolupachatel. Autor dokázal napsat velmi čtivou knihu, která mne velmi překvapila. Když jsem si četla anotaci, čekala jsem thriller, kde se bude postupně odkrývat příběh spojený s vraždou, ale já dostala sondu do duše zabijáka a jeho „pohůnků“. Co udělat, aby ten, kdo za všechno může nejméně, ze všeho vyvázl se zdravou kůží, aby byl o krok napřed před těmi zlými, aby přežil? Hlavně, aby se nezbláznil? Dá se vůbec něco dělat? Nebo jednou svědek, navždy otrok svých vzpomínek a následků?

I když mi hlavní hrdina Tommy nijak zvlášť neimponoval, přesto jsem se do příběhu doslova zažrala. Chytl mne od prvních stránek a když jsem měla „nucenou“ pauzu ve čtení, v myšlenkách jsem nad děním v knize přemýšlela pořád. Autor totiž nenapsal klasický thriller, ale dal do toho mnoho psychologických prvků, které ze čtení udělaly zážitek.


„Všechno je hřích, Tommy. Proto Bůh vynalezl odpuštění.“

Konečné rozuzlení bylo opravdu překvapující a nečekala bych, že existují takové spojitosti mezi hrdiny. Ač byla Elizabeth vážně odporný sociopat, i tak mi byla něčím sympatická. Možná tím, jak ji Charter Wilson vykreslil. Krásnou, okouzlující, silnou a sebevědomou. Ženou, která umí své zbraně využívat ve svůj prospěch.

Kapitoly v knize jsou velmi krátké a i díky tomu jsem měla pocit, že se příběh přímo řítí do cíle mílovými kroky. Jediný mínusem, aspoň pro mě, bylo použití některých bizarností, které fakt hraničily s totálním hnusem. Možná se v tom autor vyžíval, ale nemusely být až tak detailní. Ještě štěstí, že jich tam není hodně. Jen pár, ale i tak jsem se sem tam otřásla odporem. Brrrr.

Tímto dávám najevo, že se rozhodně nejedná o čtení pro něžné krasotinky, ale pro čtenáře, kteří se ničeho nebojí a neštítí. Když se do knihy pustíte, čeká vás propracovaný příběh, kde se vůbec nebudete odvažovat hádat, jak tohle dopadne. Jen se necháte unášet příběhem. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Děkuji Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a koupit knihu si můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Podivuhodný život osamělého pošťáka – Denis Thériault

Autor: Denis Thériault
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Plus
Počet stran: 151

„Slunce zapadá
na balkoně jen zívne
chrní za oknem.“

Kdo jiný by měl ctít listovní tajemství než pošťáci? Jenže mladý Bilodo je natolik ostýchavý, že otevírá cizí korespondenci, aby se dostal k lidem blíž. Jeho život se změní, když narazí na první z milostných dopisů psaných v haiku, které si mezi sebou vyměňují výstřední québecký intelektuál Gaston s dívkou Ségolene z dalekého ostrova Guadeloupe…

Podmanivý příběh plný fantazie napsal kanadský spisovatel a scenárista Denis Thériault. Podivuhodný život osamělého pošťáka (Le facteur émotif, 2005) byl přeložen do více než patnácti jazyků a okouzlil čtenáře natolik, že si na autorovi sami vyžádali pokračování. Pošťákova snoubenka (La fiancée du facteur) vyšla v roce 2016.

Bilodo je mladý kluk, o kterém bych já řekla, že je uzavřený ve svém vlastním světě a nikoho si k tělu nehodlá připustit. Jen jednoho kamaráda, Roberta, ale myslím si, že to je jen na oko. Jednoduše nechce být až tak moc za divného ve svém okolí. Jeho jedinou vášní (kromě práce) je otvírání cizích dopisů. Má totiž pocit, že díky této činnosti může žít životů kolik chce. Ale poté, co natrefí na dopisy od dívky jménem Ségolene, se všechno začne ubírat jiným, daleko horším směrem…

Útlá knížka, která má sto padesát stránek a to nejsou všechny bohatě popsány v sobě skrývá naprosto jedinečný příběh. Na těchto pár stránkách se chvílemi ocitnete v Kanadě, ale chvílemi v dalekém Japonsku, kdy vidíte kolem sebe lidi procházet se v kimonech a odříkávat haiku. Haiku je konkrétně ta poezie, kterou jsem zde napsala v ukázkách a má velmi hluboké kořeny v japonské kultuře. Všechno se to dozvíte ze samotné knihy a příběhu jednoho chlapce, jenž se zamiloval do dívky, která psala dopisy někomu jinému…

Musím říct, že nejen příběh jako takový, ale i grafika knihy vám dá pocit, že čtete něco jiného, něco originálního. Ty květy sakury (doufám, že jsem to teď nespletla), jsou oživením stránek, na kterých se prolíná jak poezie haiku, tak samotné vyprávění příběhu.

„Vířící jako voda
když potká kámen
čas jde ve smyčkách“

Kapitoly jsou krátké a právě díky básním, které se sem tam objevují, čtení plyne neskutečně rychle. Ale taky jsem nechtěla, aby to skončilo. I když se ze začátku Bilodo zdá jako podivín, kterého nemůže mít čtenář rád, protože porušuje listovní tajemství a na to jsme hákliví všichni, přesto si k němu určitým způsobem cestu najdete. A o to více budete zaskočeni, jak celá tato pouť dopadne. Neodvažovala jsem si to představovat, ale je to tak… Enzo! 🙂

Celé čtení na mě působilo zvláštně. Převládala jakási melancholie. Určitě to není kniha u které by čtenář brečel nebo se smál nahlas. Je napsaná tak, že člověk má čas u čtení i přemýšlet. Obsahuje některé moc hezké myšlenky, které v širším pohledu mi něco daly.
Já bych řekla, že je to taková jemná, nenásilná očista ducha.

Ráda tuto knihu doporučím. Věřím že budete mile překvapeni. Bez jakýchkoliv předsudků, že tam je poezie… I když já teda básničkám a podobným věcem vůbec neholduji, tady to dodává příběhu tu správnou šťávu a atmosféru. A není ji tam tolik, že by zastínila děj, spíše naopak, lehce a decentně jej doplňuje.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete objednat přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Ledová jako sníh – Danielle Paige

Autor: Danielle Paige
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2017
Počet stran: 294

„Úžasný příběh na motivy pohádky Sněhová královna od bestsellerové autorky Danielle Paigeové.“

Sedmnáctiletá Snow žije v přísně hlídané klinice pro duševně choré. Hluboko uvnitř ví, že tam nepatří, ale na život mimo zdi nemocnice si skoro nevzpomíná. Jediné, co má, jsou divné sny. Vlastně ne, ještě má Balea – nejlepšího kamaráda, první lásku, člověka, kterého dokázala zničit jediným polibkem.
Když Bale zmizí, Snow nezbývá nic jiného, než se vydat po jeho stopách. S pomocí podivného ošetřovatele, který ji pustí ven, se ocitne v Algidu. V mrazivé zemi, která je s její minulostí spojena víc, než si myslela.
Algid je nevyzpytatelný, nebezpečný, plný čarodějnic, zlodějů a osudových setkání. Vládne mu krutý a mocný král. Když Snow zjistí, že jí v žilách koluje jeho krev, je postavena před volbu. Stane se hrdinkou nebo hříšnicí? Královnou nebo chudinkou? Vybere si mrazivou bezcitnost nebo pravou lásku?

Danielle Paige vystudovala University of Columbia a je autorkou New York Times bestselleru Dorothy Must Die. Předtím, než se začala věnovat psaní YA literatury, pracovala v televizním průmyslu, kde získala Writers Guild of America Award a byla nominována na několik Daytime Emmys. Nyní žije v New York City.

Po této knize jsem toužila už jen díky obálce. Je to jedna z nejhezčích, které jsem tento rok viděla. Když jsem si knihu fotila, tak při správném osvětlení to vypadá, jako by led na obálce vystupoval a zářil. To vám je fakt nádhera! 🙂

Hlavní hrdinka Snow je žije na klinice pro „nebezpečné“ pacienty. Ať už jsou nebezpeční sami sobě nebo svému okolí. Například je tam dívka, která si myslí, že umí létat a když unikne hlídání, okamžitě skáče z nejvyššího možného bodu, který se na daném místě nachází. Pak je tam taky Straka, to poznáte už jen z přezdívky, krade všechno všem. A pak samotná Snow, která má nezvladatelný hněv. Trochu ji někdo vytočí a ona útočí. Jednoho dne se ji u postele zjeví kluk v jejím věku, v doktorském plášti a řekni ji, že až bude čistá, má dojít na sever, ke stromu… Snow si myslí, že je to jen sen kvůli nadopování z léků, ale proč potom kreslí strom? Navíc někdo unesl její pravou lásku, tohle všechno nebude náhoda. A tak se Snow vydává pryč, utíká od života mezi zdmi ústavu a ocitá se úplně jinde. Navíc to vypadá, že při každém kroku ji jde doslova o život…

Převyprávění pohádek v této době frčí. Přijde mi, že se s nima roztrhl pytel a konkrétně tato kniha je retelling Sněhové královny. Pohádku samu o sobě jsem neměla ráda a do dnešního dne nemám. Proto jsem se pustila do čtení této krásky, doufala jsem, že aspoň takto se mé srdce obměkčí a vezme „sněhovou královnu“ na milost.

Nejdříve děj. Přesněji jeho průběh. Protože mi osobně se nejvíc líbil začátek, kdy je popisován život Snow v ústavu a pak až konec, kdy dojde k finálnímu rozuzlení. Prostředek nebyl špatný, ale díky postoji hlavní hrdinky se mi to táhlo. Hledání cesty k novým „přátelům a známým“ pro ni byl velmi složitý a místy mi vadila její paličatost, odměřenost a hlavně její uvažování. Měla jsem z ní pocit, jako by měla klapky na očích, neviděla nalevo ani napravo a byla sebestředná mrcha. Pak se to samozřejmě vylepšilo, Snow se vzpamatovala, ale já ji měla už z těch určitých chvílích zaškatulkovanou a nic se mnou nehnulo. Jednoduše mi ta holka lezla na nervy. Za to Kai nebo Jaggere, to byli kluci ušatí, kteří mi vyhovovali. 🙂

Pokud se rozhodnete pustit do čtení, určitě nebudete litovat času stráveného čtením. Tento retelling totiž řadím mezi ty povedené. Po tom, co jsem se v poslední době dvakrát spálila, jsem měla strach, ale nakonec to dobře dopadlo a já jsem opravdu spokojená s celým příběhem. Jasně, najdou se tam určité momenty, se kterými se autorka mohla lépe poprat, propracovat je nebo naopak trochu ubrat, ovšem na konečném výsledku to nic nemění a já Ledovou jako sníh hodnotím kladně.

Co ale autorce musím pochválit, tak je konec příběhu, kdy se proti sobě postaví dobro a zlo. Popis všeho, co se tam dělo, byl strhující, to jsem se začetla tak, že mi vychladlo noční kafe. 🙂 Každopádně se velmi těším na další díl, protože i když Snow moc nemusím, autorka mě dokázala zaujmout a navnadit na další příběhy. Věřím, že vyšperkuje i ty drobné chybičky a druhý díl bude ještě lepší! 🙂

Ledová jako sníh je dobře napsaná, čtivá kniha, která pro mnohé čtenáře může získat na atraktivitě už jen díky tomu, že se jedná o převyprávění Sněhové královny. Blíží se čas Vánoc, čas na pohádky, tak co si jednu přečíst? 🙂

Hvězdné hodnocení:

Děkuji Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan