Měsíc: Červen 2017

Autor: M. M. Cabicar
Nakladatelství: Cosmopolis (Grada publishing a.s.)
Počet stran: 183
Rok vydání: 2016

Další nálož úsměvných a hlavně vtipných příhod s nyní již čtyřletou Viki. S touto knížkou se budete chlámat, řehtat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit. je dokonce možné, že po přečtení několika kapitol se budete celý den přiblble usmívat a nevěřícně kroutit hlavou…
Rozverné příběhy si získaly statisíce příznivců a ti se shodují v jediném:
„Při čtení nejezte ani nepijte! A pokud vaše dítě spí, zamkněte se s knihou za čtvery polstrované dveře.“

Z prvního dílu jsem byla mírně na rozpacích, protože mi to nesedlo a hlavně jsem měla pocit, jako by větší část knihy byla ušita horkou jehlou. Ovšem, tohle nemůžu tvrdit o díle druhém, protože Jak čůrají nevěsty je o hodně lepší.
Autorovi se povedlo vynechat, ve většině případů, nechutnosti, které se týkaly anakond a podobných nehod a věnoval se více celé rodině.

Po dlouhé době jsem četla nahlas, ale ne vlastnímu dítku. Chlap přišel z práce, celý takový nějaký rozmrzelý a tak jsem začala předčítat příběh, který se týká pozdravů. Smáli jsme se oba, nahlas, upřímně a od srdce.
Samozřejmě jsou v knize opět příběhy, které mě odrovnaly, teta s velkýma prsama, cestování vlakem a s cyklosedačkou nebo hraní na schovku Viki s kohoutem, ale jak už to tak bývá, některé příběhy byly i slabší.
Ovšem, v tuto chvíli můžu být ráda za to, že byly slabší, protože si má bránice odpočinula a já pak mohla opět se culit od ucha k uchu a užívat si to. Třeba v metru vidět veverku s louskáčkem, kdy na to skočí i jiní cestující… Paráda. 🙂

Jak můžete vidět v této ukázce, autor se opravdu rozjel. Líbilo se mi, že všechny příběhy píše s nadhledem a oproti prvního dílu to na mě působilo více přirozeněji, uvěřitelněji.
Netlačil na pilu a pokud ten příběh neměl ultra super komickou vložku, tak se z toho nezbláznil a nechal to tak, jak to bylo doopravdy. Žádné nucené rádoby vtipné historky a už jen kvůli toho si zaslouží lepší hodnocení než díl první.

Takže, pokud jste fanoušky Viki a zajímá vás, co dalšího se děje v její rodině, nesmí vám v knihovně chybět ani tento díl.
Já se třeba do čtení pustila po hodně těžké knize a můžu s klidným svědomím říct, že mi zvedla náladu, rozesmála mě a já si skvěle odpočinula.

Děkuji Cosmopolis za zaslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, tady máte odkaz.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Annie DeWitt
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 177

Je léto roku 1990 na americkém venkově. Jean je skoro třináct let a stojí před branami 21.století. Hlavním tématem televizních zpráv je operace Pouštní bouře, Microsoft představil světu Windows a koně na pastvinách umírají na neznámou nemoc. Rodinný život v jediném domově, který Jean za svůj život poznala, se pomalu rozpadá. Jeanina matka odchází a v její nepřítomnosti se Jean ocitá na pokraji hořké reality skutečnosti cizího světa dospělých a svých snových představ, které jí nabízí únik od reality. Ve své fantazii si staví nedobytnou pevnost pro ni a chlapce ze sousedství. Fender Steelhead je vyvrhelem, který čelí pomluvám lidí z okolí. Když ale Jean postupně odkrývá tajemství a touhy ostatních, objevuje především svá vlastní.
Román Dlouhé noci v cizím světě je něžným příběhem doby i poučným čtením, poetickým vhledem do krás i nástrah psychologie a osamění dospívání, a především naší nehynoucí potřeby někam patřit, stát se součástí celku.

Annie DeWitt píše prózu, eseje a kritiky. Má bakalářský titul z Brown University a magisterský ze školy tvůrčího psaní při Columbia University, kde nyní přednáší. Její texty byly otištěny v časopisech Granta, Believer, Tin House, Guernica, Esquire, NOON (kde také vyšla ukázka z tohoto románu), BOMB, Electric Literature a American Reader. Je spoluzakladatelkou literárního magazínu Gigantic, časopisu krátké prózy.
V současné době píše každých čtrnáct dní populárně naučný sloupek o umění, literatuře, filmu, nazvaný „Různá paradigmata“.

V jejím debutovém románu Dlouhé noci v cizím světě je hlavní hrdinkou dvanáctiletá, poté už třináctiletá Jean. Jedná se o velmi citlivý, emocionálně vyčerpávající a místy velmi zvrhlý příběh, kdy Jean se snaží poznat jak svět kolem, tak sebe sama. Díky stylu, jakým je román vyprávěn, se dozvíme jaké sousedy má Jean se svou rodinou ve Fay Mountain, kde žije, ale nedozvíme se o nich nic hlubšího. Jednoduše by se dalo říci, že víme, ale přitom nevíme nic.

Myslela jsem si, že takto útlá kniha, která má 177 stran, pro mne bude jednohubka na jeden večer, ale příběh je psán zvláštním způsobem. Autorka mě, jako čtenáře, dokázala vést v rychlosti čtení. Měla jsem pocit, jako bych každé slovo musela přelouskat pomalu, po slabikách, dvakrát jej na patře převálet a až poté vstřebat. Všechno na mě působilo tak, jako by autorka psala pomalu celý román a já byla donucena zase pomalu číst. Neuměla jsem nasadit obvyklé tempo a na jednu stranu je to určitě dobře, protože jsem dokázala díky tomu vnímat drobné nuance, které by mi mohly uniknout, kdybych příběh nějakým způsobem zhltla. Ty nuance se týkaly myšlenek mladé Jean, která ač byla velmi mladá, smýšlela jako mnohem starší žena. A místy to bylo nemístné, prostě divné.

V průběhu čtení jsem se setkala s různými pocity, které se u mě střídaly. Nejdříve jsem byla ohromená, potom překvapená, poté zase zhnusená. Celkově bych to shrnula, že jsem trochu zklamaná. I přesto, že se mi Jean jako dívka líbila, byly tam chvíle, kdy se mi dokázala zprotivit, ne-li přímo zhnusit. Možná jsem stará konzerva, ale některé části příběhu bych jednoduše vynechala. Nemůžu napsat, o co konkrétně se jednalo, protože bych prozradila spoustu spoilerů a připravila vás o překvapení, které vás čeká. Ale věřte mi, věřím, že někteří (možná spíše některé) se se mnou po přečtení ztotožní.

Nedokážu říct, komu a proč tuto knihu doporučím tak jistě, jako to píšu u jiných titulů. Na jednu stranu je to krásná sonda do hlubin duše dospívající dívky, ale na druhou stranu tam pro mne bylo hodně dějových zvratů, které jsem nelibě nesla.
Ale i tak jsem ráda, že jsem si mohla díky Knihy Dobrovský tuto autorčinu prvotinu přečíst a určitě si dám pozor, až u nás vyjde další její počin. Protože má v sobě takový talent, který když dá na papír, tak donutí vaše já přemýšlet, číst a neodložit. I když nacházíte spousty důvodů proč ne, tak vám to svědomí nedovolí a knihu dočtete. To, že po přečtení se nebudete usmívat, je už vedlejší příčina příběhu. Mělo to tak být.

Dlouhé noci v cizím světě vydalo nakladatelství Omega v roce 2017 a pokud si knihu chcete pořídit, můžete tak učinit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

Autor: Hana Hindráková, Jiří Johánek
Nakladatelství: Cosmopolis (Grada publishing a.s.)
Rok vydání: 2016
Počet stran: 223

Posledních deset let zatemnila Jaroslavův mozek jediná myšlenka. Myšlenka na pomstu. Tehdy boss ukrajinské mafie zastřelil jeho kolegu Lukyho, po kterém zůstala těhotná žena. Ačkoliv Jaroslav konečně dostal nabídku práce u speciální jednotky lovců lebek, má ke spokojenosti daleko. Život mu komplikují nevyřešené dluhy z pokeru, sílící tlak vymahačů a postupný rozpad rodiny. I pracovní úspěchy střídají neúspěchy. Ukrajinská mafie posílá do Čech nebezpečného nájemného vraha, aby zlikvidoval nepohodlné svědky, po nichž pátrá také Jaroslavova jednotka. Zdá se, že nájemný vrah s andělskou tváří je vždy o krok napřed…

Hana Hindráková pocházi z Trutnova kromě knih miluje cestování. Je autorkou čtyř románů z afrického prostředí: Děti nikoho, Karibu Keňa, Dobrovolnice, Očarovaná. Nyní pracuje na románu Smrtící byznys, který se bude odehrávat v Ugandě.
Jiří Johánek pracuje od roku 2005 jako policista, do roku 2008 sloužil v Karlovarském kraji, nyní v Plzeňském kraji. Kniha Lovci lebek je jeho prvotinou.

Jaroslav Jelínek je policista, který se vždy toužil dostat ke speciální jednotce – k lovcům lebek. Je to skupina, jenž se zabývá cíleným sledováním lidí, kteří mají problémy se zákonem a musí se najít, vystopovat a poté povolat skupina, která už je zatkne a zajistí.
Když se k této skupině dostane, doma už prožívá s manželkou krizi, která se stupňuje a neúprosně pokračuje k zániku.
A také díky tomu, že má pořád hodně práce, k tomu pár docela velkých malérů v práci, nemá na ženu a na děti už vůbec čas…

Kniha je řazena mezi thrillery, jak vypovídá i podtitul knihy „český thriller z prostředí speciální pátrací jednotky“. Já bych to poupravila a mezi thrillery nezařadila. Byl to pro mě spíše román s kapkou detektivní zápletky.
Ale tímto samozřejmě knihu neshazuji. Protože i přesto, že jsem dostala úplně něco jiného, než jsem očekávala, tak mě to bavilo a jsem ráda, že jsem si Lovce lebek mohla přečíst.

První, co velmi oceňuji je, že kapitoly jsou krátké, opravdu velmi krátké, ale dobře pojmenované. Vždy jsem jako čtenář věděla, kde se nacházím, co bude následovat, jak to bude probíhat. Na co se zaměřili autoři v kapitole a tím pádem jsem měla vždy nějaké tušení, do čeho jdu. Navíc jsem díky tomu měla pocit, že čtu velmi rychle – rychleji než obvykle. 🙂

Další věc, která se mi velmi líbila a ocenila jsem ji, byly popisy akcí policejních složek. Je vidět, že pan Jiří Johánek u policie pracuje a ví, o čem mluví – tady tedy píše. Například nástupy URNy, slaňování z vrtulníku, pátrání a sledování v uličkách či zamaskovaní ostřelovači… Bylo toho sice málo, ale to, co bylo napsáno, stálo za to. Užívala jsem si to.

Jediné, co mi kazí celkový dojem na tomto díle, tak je fakt, že se slibuje thriller a přitom bych to spíše nazvala románem o zhýralém policistovi, který má chvílemi více štěstí než rozumu. Ale i přes tento drobný zádrhel jsem si četbu užila, protože:
* nemusela jsem přemýšlet nad dějem a pídit se po někom, kdo za všechno může, takže stránky ubíhaly samy od sebe
* styl psaní je jednoduchý, snadno pochopitelný a velmi čtivý
* konec mě překvapil! :-))

Nečekejte od knihy žádný zázračný thriller, ale spíše se připravte na příběh, který vám uběhne před očima za jeden den, neohromí vás, ale potěší. Bylo to takové milé. I když ten konec… Asi jsem, ne asi, určitě jsem čekala, že to dopadne jinak.
Doporučuji na horké letní dny, kdy si chcete přečíst něco, u čeho si odpočinete a bude vás to bavit. Pokud po Lovcích lebek sáhnete, zaručím vám jedno odpoledne u vody, které strávíte ve fajn společnosti policistů a mafiánů.

Děkuji Cosmopolis za zaslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete pořídit, můžete přímo tady.

Díky za přečtení!
Daramegan