Snílek Neznámý – Laini Taylor

Autor: Laini Taylor
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 486

„Sny jsou jako příběhy – divoké a nepravděpodobné“

Sen si vybírá snílka, nikdy naopak. Sirotek a knihovník Lazlo se celý život bál, že si ho vybere nějaký obyčejný sen. Už odmala je navíc posedlý mytickým ztraceným městem Pláč. Ale na to, aby ho vyrazil hledat přes půl světa, je příliš zbabělý. A tak v knihách pátrá po každé zmínce o městě, dokud se mu nenaskytne příležitost vyrazit na cestu se skupinou legendárních válečníků. S nimi si může konečně splnit svůj sen… nebo o něj navždy přijít.
Odpovědi čekají ve městě Pláč, stejně jako bohyně s modrou kůží, která navštěvuje Lazla ve snech. Jak o ní může snít ještě předtím, než ji potkal? A jestliže jsou všichni bohové mrtví, proč se ona zdá tak skutečná?

Laini Taylor se narodila v Kalifornii a studovala angličtinu na univerzitě v Berkeley. Nyní žije ve státě Oregon se svým manželem a dcerou. Vždycky chtěla být spisovatelkou, ale svou první knihu dokončila až ve 35 letech. Je známá po celém světě svou sérií Dcera kostí a dýmu.

Když jsem knihu Snílek Neznámý viděla poprvé, byla jsem uchvácena. Tak nádherná obálka, nádherně tlusťoučká, věřila jsem, že bude nádherná i obsahem. Ale bohužel jsem nedostala přesně to, co jsem chtěla. Od autorky jsem ještě nic nečetla, neměla jsem proto tušení, na co se připravit, ale po velice kladných ohlasech bych nevěřila, že se stane tato kniha pro mě průměrným čtením.

Lazlo Neznámý je sirotek, který vyrůstal v klášteru s mnichy, kde se jeho život měl skládat jen z modlení a práce. Jenže jak už napovídá i název knihy, stále snil o zapovězeném městě Pláči, věřil, že někde tam venku, daleko za obzorem, kam oči dohlédnou se skrývá město, které jednou spatří na vlastní oči.
Jednoho dne, kdy jeho bratři mniši byli indisponováni nemocí, musí odnést svitky do knihovny, což se mu stane osudným. Knihovnu už neopustí a zůstane tam jako učeň. Je pohlcen všemi příběhy, které se v této budově nachází, dokonce pročítá i staré účtenky a účty za nákup, jen proto, aby našel nějaké kousky informací o tom, že ono město opravdu existovalo.
Zrovna ve chvíli, kdy stojí na žebříku a vyhledává jisté knihy pro jednoho učence, vysoko nad zemí, na žebříku, v těch nejvyšších policích knihovny, zahlédne oknem přijíždět karavanu a nevěří svým vlastním očím – jsou to vojáci, ti bojovníci, kteří mají svůj domov v jeho zapovězeném městě! Shodou okolností se mu podaří jejich velitele přesvědčit, aby jej sebou vzali na výpravu do jejich města a tak se Lazlo ocitne na pouti, o které celou dobu snil.
Na tuto misi jsou pozváni i jiní lidé, včetně Thyona Nera, u kterého se musí mít neustále na pozoru. Velitel bojovníků je bere sebou jasně, mají určitý „problém“ ve městě, se kterým mu musí jejich návštěvníci pomoct.
Co je to za problém? Co Thyon Nero? Proč se Lazlo musí mít na pozoru? Co je čeká ve městě, na které všichni dávno zapomněli?

Musím říct, že první skoro polovina knihy byla celkem nudná a já měla problém se začít. Nic se zde neděje a jen nějaké dumání nad tím, co by kdyby. To, co se autorce určitě upřít nedá, tak je vypravěčský um, který zvládá na jedničku, někdo to může brát jako hotové mistrovské dílo, ale pro mne to bylo spíše velmi rozvláčné, roztahané a zbytečně „nabobtnalé“ povídání o Lazlovi a jeho životě. Ale věřím tomu, že jiní čtenáři si budou libovat. U mě se bohužel dostavil ten efekt, kdy jsem knihu chtěla odložit, nebo vůbec nedočíst. Setrvala jsem…
Odměnou za to, že jsem to s ní nevzdala je druhá polovina Snílka Neznámého, protože tam už to konečně začalo být nejen napínavé, ale také zajímavé. Ovšem stále mne brzdily v rozletu autorčiny popisy, které byly opravdu květnaté, velmi obšírné a mám z toho jednoduše pocit, jako by se snažila uměle prodloužit celý příběh. Nedokázala jsem si to užít. Pořád si myslím, že kdyby vynechala tyto popisy, kniha by možná nebyla tak tlustá, ale naopak by měla rychlejší spád.

„Špatné by bylo dobré,“ řekla ji tehdy Minya. „Potřebujeme něco špatného.“ A tak se zrodila Múza nočních můr…

Co ale chci konstatovat, tak je fakt, že i přes prvních 150 stran, které mne opravdu nebavily, jsem si kupodivu čtení užila. Ve chvíli, kdy se začne v příběhu něco dít, dokáže autorka čtenáře vtáhnout do děje a pobavit ho. Místy jsem se přistihla, že přestávám vnímat svět kolem sebe a ocitám se na místě spolu s hrdiny. Pak ale přišlo něco, co mě z toho snění vrátilo zpátky do reality. Neumím to popsat, možná to byly zase ty nabobtnalé popisy, možná to bylo něco, co některý hrdina udělal nebo řekl, ale to kouzlo bylo pryč. Jako kdyby na mne někdo použil kouzelný proutek a chvíli jsem byla tam, chvíli doma v křesle…

Jednoduše řečeno, při čtení knihy Snílek Neznámý jsem se cítila jako na houpačce. A do této chvíle, asi týden po přečtení, nevím, co přesně si myslet. Jestli se mi líbila nebo ne. Ten konec, který autorka dala do příběhu se mi vůbec nelíbil, takže to nahrává k tomu, abych si myslela, že ne. Jenže chvílemi se přistihnu, že přemýšlím nad tím, jak tohle bude pokračovat… Jsem pořádně na vážkách, a myslím si, že k pochopení celého příběhu budu potřebovat další knihu, i když s ní možná budu opět bojovat, já to ovšem nevzdám. Mám pocit, že tohle dílo za to bude ještě stát…

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Snílek Neznámý můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Prohnilé království – Erin Watt

Autor: Erin Watt
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2018
Počet stran: 320

Od chvíle, kdy Hartley Wrightová poznala Eastona Royala, se její život změnil. Všude se skrývají nepřátelé, za všemi dveřmi číhá nebezpečí. Po tragické nehodě, jež ji obrala o vzpomínky, zjišťuje, že nemůže nikomu důvěřovat, a to ani modrookému chlapci, který jí přísahá, že vše napraví.
Instinkty jí napovídají, že Easton je nebezpečný, a neví, zda mu může věřit. V chaosu, který s sebou Easton přináší, se Hartley nevyzná a city k němu ji jen matou.
Easton chce, aby si vzpomněla. Hartley se domnívá, že lepší bude zapomenout. Možná má pravdu.
Tragédie. Zrada. Důvěra. Hartley se musí postavit čelem pravdě – v tomhle světě nikdo Royalům neunikne.

Pod pseudonymem Erin Watt se ukrývají dvě autorky, jednou z nich je Jen Frederick a druhou, velmi známá a úspěšná, Elle Kennedy, jejíž sérii Off-Campus, si oblíbilo mnoho českých čtenářek. Obě autorky spojuje jak láska ke knihám, závislost na psaní, tak obrovská představivost. Milují své rodiny a domácí mazlíčky, rády vymýšlejí něco zábavného a šíleného. A nejvíce se bojí toho, že se rozhádají.

„Být Royal neznamená, že se musí moje příjmení shodovat s Eastonovým nebo že s ním bydlím pod jednou střechou nebo že na oblečení nosím odznak Akademie Astor Park. Znamená to jen, že mám bandu lidí, kteří mě mezi sebou přivítali, a kluka, který mě miluje. A pokud to přijmu, jsem Royalová.

Steve O´Halloran to nikdy nepochopil. Nikdy si neuvědomil, že mu celé ty roky patří místo v Callumově srdci a že navzdory všem svým hříchům má i jeho lásku, odpuštění a přijetí. Hledal naplnění, a nemohl ho najít – ani v penězích, autech nebo nebezpečí. Spal s Marií Royalovou ne proto, že ji miloval, ale protože miloval, co měl Callum. Rodinu plnou velkých a silných kluků, kteří jsou svým blízkým naprosto oddáni. Kteří milují tělem i duší. Kteří bojují za to, co je podle nich správné a dobré a za co podle nich stojí bojovat.“

A jsme u konce. Poslední díl série Royalové je vydán. Prohnilé království. Už jen ten název říká, že to bude bomba. Nevím jestli mám být ráda nebo zklamaná, že už to končí. Každopádně jsem nečekala ani minutu a začetla se. Opět mě kniha dostala, Royalové vyhráli na plné čáře. Easton si podmanil mé srdce, takže pro bratry je to 3:0 a pro celou sérii 5:0.

Než se rozněžním nad Eastonem, tak bych chtěla poukázat na to, jak ženské hrdinky v této sérii mají stejně zlou minulost a jak se s odhodláním snaží svůj život změnit a stanou se z nich silné a důležité ženy. Jednou z nich je i Hartley. Jak už jsem psala u čtvrtého dílu, je statečná a silná, říkáte si, tajemství odhaleno, víc už se nestane, ale to by nemohla být tato série. Takže tady se to celé zamotá, Hartley se dostává ještě do větších problémů a začne to tím, že se probudí a nic za poslední 3 roky si nepamatuje. U její postele se zjeví Easton Royal a jí běží hlavou – co ten tady dělá, ten na mé úrovni nežije, vždyť ani neví, že existuji… Kromě toho ji ale opět něco našeptává, že je to tak správně, aby mu věřila, protože jeho                                                                                          blízkost ji uklidňuje. Má dát na srdce nebo na                                                                                          rozum, opět stejná křižovatka, jen si ji nepamatuje.

Po čtvrtém díle si říkáte, Easton potkal někoho, s kým může být sám sebou a nemusí se utápět v lítosti, koho má rád a je k němu upřímný. Další  Royal našel svou spásu, ale bum! Někdo tomu chce jinak, a život mu znova hází pod nohy další ne klacky, ale pořádné klády. Zvládne to nebo znova padne na své dno? Bude pro Hartley oporou nebo přítěží? Dospěje? Byla jsem dost netrpělivá, tentokrát nás spisovatelky natahovaly dlouho a pak na několika stranách dostanete na všechny své otázky odpovědi a já zůstala u některých s pusou dokořán.

                                                                 
Všichni kluci Royalovi, o kterých jsme zatím četli, jsou bohatí, krásní, mají respekt, jsou drsní a ničeho se nebojí. Každý z nich se se ztrátou matky vypořádává jinak, Gideon nemá přátele a je uzavřený, Reed se nesměje a mlátí kolem sebe hlava nehlava a Easton je samý úsměv, spousta přátel a je pro každou zábavu. Přesto, když se všichni zamilují, jsou pro tu danou dívku schopni udělat vše na světě, aby byla šťastná a v bezpečí a přitom neztratit svou drsnou tvář. A to je podle mě hodno výrazu správného „bad boys“ a číslo jedna mezi bratry má Easton Royal.

Myslím, že by si tato série zasloužila ještě dva díly, knihu o dvojčatech, a pak si myslím, že by si ji zasloužil i ten, který stál v pozadí, ale podle mě je nejdůležitější. Ten, co vše zařídí, vyřeší, z kterého mají všichni největší strach a hlavně ten, který má pro svou rodinu a blízké srdce na dlani. Ano, myslím tím velkého Calluma Royala. Bez něj by Royalovi kluci nebyli takoví, jací jsou a knihy neměly takové hezké konce.
K autorkám a knihám není co říct, myslím, že už jsem vše řekla v minulých recenzích. Parádně napsané a opět otáčíte stránku za stránkou. Plné intrik, lží, romantiky a pomsty. Sexuálního jiskření a jasných představ bratrů Royalů. To vše spisovatelky umí na jedničku… … opravdu za tuhle sérii si zaslouží medaili! 
                                           
Doporučuji všem čtenářům tohoto žánru. Protože pro čtenáře, kteří mají rádi tyto knihy by měla být tato série povinná. Je zde vše, co tam má být, a co od takových knih očekáváte. Pokud jste ještě nezačali, právě teď je nejvyšší čas.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Baronet, kde si knihu Prohnilé království můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

zdroj prvního obrázku
zdroj druhého obrázku
zdroj třetího obrázku

Hádanka jménem Oliver – Liz Nugent

Autor: Liz Nugent
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 294

„Jednoho léta jsem navštívil jeho rodinu na jejich farmě v Kilkenny. Bylo to pro mě poprvé v životě, kdy jsem měl kolem sebe ženy. Stanleyho máma byla vdova a kromě Stanleyho měla také tři dcery. Ty holky mě děsily. Zrovna jsem vstoupil do puberty a hormony mnou cloumaly. Na svůj věk jsem byl vysoký a silný a na statku jsem dokázal zastat spoustu práce, ale večer, když se rodina sešla k večeři, mě všechen ten hluk a holčičí tlachání rozčilovalo. Měl jsem pocit, jako by mě někdo omylem zamkl do klece s exotickými zvířaty v zoo.“

Alice a Oliver Ryanovi vypadají jako dokonalý pár. Žijí ve spořádaném manželství a zároveň slaví úspěchy ve společné práci. Vše nasvědčuje tomu, že jejich život už nemůže být lepší. Ovšem jen do chvíle, kdy Oliver jednoho dne po večeři zničehonic Alici zmlátí a ta upadne do bezvědomí, z něhož už se neprobere. Jejich známí se snaží přijít na kloub tomu, co ho k takovému násilnému činu mohlo vést, a tak Oliver začíná vyprávět svůj příběh.
K jeho vyprávění se postupně přidávají lidé, jimž za posledních padesát let zkřížil cestu. Zdá se, že Oliver skrývá tajemství, o němž Alice neměla ani tušení. Jenom on sám ví, co musel obětovat, aby si mohl dopřát svůj vysněný život. Nakonec však i jeho čeká překvapení, když ho jeho vlastní minulost dožene…

Liz Nugent se narodila v roce 1967 v Dublinu, kde stále žije. Napsala úspěšné mýdlové opery, rozhlasové drama, televizní hry, povídky a animace pro děti. Pracuje pro film, divadlo a televizi. Je oceňovanou scenáristkou rozhlasových a televizních inscenací a píše povídky pro děti i dospělé.
V roce 2014 vyšla její prvotina, román Hádanka jménem Oliver (Omega, 2018), která se dočkala mnoha pozitivních ohlasů a získala též cenu za nejlepší irský kriminální román roku. Následoval thriller V úkrytu (Omega, 2018).

Nejdříve se ke mě dostala kniha s názvem V úkrytu. Po jejím přečtení jsem byla nadšená, protože autorka mě dokázala fascinovat a já se tetelila blahem. Teď po knize Hádanka jménem Oliver musím říct, že Liz Nugent oficiálně patří mezi mé oblíbené autory, přesvědčila mě, že ví, jak napsat dobrý, čtivý příběh a stává se pro mne jedním z nejlepších autorů psychothrillerů.

Oliver, hlavní hrdina celého příběhu, je muž mnoha tváří a to doslova. Před lidmi a přáteli se tváří jako dokonalý chlap a manžel, přitom jej vevnitř sžírá temnota horší, než by si čtenář dokázal představit.
Kniha je psána z pohledů více osob, ne jen samotného Olivera. Každá postava, která pomáhá rozplést tento šílený příběh, má k Oliverovi nějakým způsobem blízko. Nakonec, jak už to tak bývá, má stejně poslední slovo ten, který má co skrývat.

I když se příběh tváří jako psychologický thriller, je to také z velké části sonda do duše zvrhlého chlapa, kdy jeho osobnost byla utvářena už od dětství. Autorce se povedlo perfektně vystihnout to, jak na Olivera v dětství působil vliv otce a co si díky tomu sebou nesl do dospělého života.

Hádanka jménem Oliver je naprosto odpovídající název. Po dlouhé době se mi dostala do rukou kniha, kdy název skvěle sedí na příběh. Ten Oliver je fakt tajemný jako hrad v Karpatech. 🙂 Děj se odehrává nejen v přítomnosti, ale také v letech, kdy v Irsku nebylo normální být gay či mít nemanželské dítě. A otázku rasismu snad nemusím ani zmiňovat. Díky tomu dostávají příběhy všech hrdinů ještě větší spád. Dá se říct, že i když se zrovna nejednalo o Olivera, tak se pořád něco dělo a já se nenudila ani na minutu.

„Byla to ale skvělá žena a za všechno, co jsem se v kuchyni naučil, vděčím jí. Pozvedla mé chuťové buňky na úplně jinou úroveň. Irsko tou dobou žilo v gastronomickém středověku a omáčka ozdobená petrželí byla vrcholem kulinářského umění. Ve Francii jsem se naučil, že vařit zeleninu ve vodě není jediný způsob, jak ji připravit, že s pečivem se dá kouzlit, že maso lze udit, grilovat, dusit i sušit a že bylinky a koření dodávají jídlu chuť. Rovněž jsem objevil kouzlo česneku.“

Rozhodně musím napsat, ať je to černé na bílém, že tato kniha je nesmírně čtivá a odpovídá tomu i doba, za jak dlouho jsem ji přečetla (necelé dva večery). Opravdu jsem se nemohla odtrhnout a užívala si každou stránku na maximum. Líbilo se mi, jakým způsobem byl příběh vyprávěn, jak jsem si díky různým hrdinům dávala dohromady příběh, který byl na konci překvapující. I přesto, že jsem některé důležité věci „uhádla“ dříve, než byly vyřčeny, vůbec mi to nevadilo a nezkazilo mi to zážitek ze čtení.

Knihu Hádanka jménem Oliver ráda doporučím všem, kteří mají rádi nejen dobře napsané a čtivé thrillery, ale také těm, kteří se rádi podívají do hlavy někomu, kdo není úplně psychicky v pohodě. Myslím si, že nebudu přehánět, když napíšu, že se jedná o brilantně napsaný román, který uhrane každého, kdo po něm sáhne.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega, kde si knihu Hádanka jménem Oliver můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Můj psí život – Bígl Bertík znovu na scéně – Martin Čáp

Autor: Martin Čáp
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 192

„Houby nádor“, pronesl profesor Vladimír vítězně na vysvětlenou a všechny oči se upřely k němu. „Oni doktoři dneska vůbec neumějí číst radiologické snímky. Ten čokl měl obyčejně skřípnutej nerv. Proto se nemohl pořádně nadechnout nebo pohnout. Teď u bude v pořádku. Krakén je vypuštěn,“ rozhodil bezmocně ruce. „Jen si ho budete muset najít. Přeji dobrý večer.“

Pokračování úspěšného psího „deníčku“. Náš oblíbený psí hrdina Bertík se stane otcem, což je situace, která přináší další humorné i dojemné příběhy.
„Dovolte, abych se představil: Jsem bígl a mé celé jméno zní Alberto z Rododendronu. Jméno začínající na A znamená, že pocházím z prvního vrhu naší mámy, a onen šlechticky znějící přídomek je pojmenování chovatelské stanice. Ale to už víte z mé první knížky, která se vám tolik líbila. Od vydání se mi stalo spoustu dalších veselých příhod, tak jsem je pro vás znovu sepsal. Vlastní tlapkou.“

Martin Čáp je novinář, dramaturg, scenárista. Vystudoval na FAMU katedru scenáristiky a dramaturgie. Poté pracoval jako novinář, např. v Mladé frontě dnes a Denním telegrafu, následně jako dramaturg České televize v Praze. Je autorem několika televizních inscenací (Čtení, Smrt moderátorky hlavních zpráv, Noční můra).

Bígl Bertík už není to štěně, které jsme poznali v prvním díle. Už netropí hlouposti, už není ztřeštěné pometlo. Naopak se z něj stal zodpovědný otec štěňátek. Ale ano, i tak si stále spolu s ním užijeme spoustu humorných, ale i méně humorných příhod z jeho (a nejen jeho) psího světa.

Můj psí život – Bígl Bertík znovu na scéně pro vás skrývá padesát krátkých příhod, které se v Bertíkově životě staly. Autor si opět pohrál s tím, aby zahrál na emoční struny všech čtenářů, ať už velkých nebo malých, ať už mužů nebo žen.
Co jsem si oproti prvnímu díla všimla, tak tady se autor zabývá i tématy, které jsou méně radostná, ale pokud jste majitelem psa, můžete se s nimi setkat, nebo respektive se s nimi setkáte. Díky tomu, že jsou tyto situace popisovány bíglem Bertíkem, nejsou tak smutné, jako by to bylo v případě lidského pohledu – ale i tak… Když si některé věci představím s naší Megušou, tak mi je těžko a běžím se za naší psí dámou pomazlit.

„A jak si vylévala nešťastné srdíčko, přidala i to, že se jí líbí policajt Šebek, což byl dvounoháč od argentinské fily Ajšinky zamilované do Pupíčka, který by určitě Vaška srovnal do latě. Jenže byl hrozné dřevo. Po několika pokusech o sblížení „dospěla k přesvědčení“, že by dříve svedla impotentního poustevníka Kuřátka z nedalekých lesů než jeho.“

Můj psí život 2 ilustrovala Karolína Bendová a i přesto, že obrázky jsou jiné než v prvním díle, skvěle dokreslují atmosféru všech vyprávění a bylo mi jedno, že Bertík je jiný. Přece jen vyrostl a tak se trochu změnil.

Někdy je potřeba si u čtení taky odpočinout a pobavit se nad vyprávěním, které nemá s tou naší realitou nic společného. A právě to je účel takových to knih, jako je třeba Můj psí život. U jejího čtení vypnete, budete se usmívat, prožívat Bertíkovi lapálie i úspěchy, a přitom nebudete mít pocit promrhaného času. Pokud navíc vlastníte nějakého psího mazlíčka, je to určitě ten druh knihy, která by vám chybět neměla.
Věřím tomu, že právě majitelé psů si tohle čtení užijí na maximum a budou naprosto všemu rozumět.

Ale tuto knihu doporučuji nejen milovníkům a majitelům psů, ale také těm, kteří si chtějí přečíst něco, při čem zrelaxují, a nechtějí číst zrovna televizní program.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Můj psí život 2 můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Májové růže – Dot Hutchisonová

Autor: Dot Hutchisonová
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 359

„I když ji to frustrovalo, nikdy by se bývala nevzdala hledání své vlastní verze svatého grálu, protože někdy je důležitější cesta než její cíl.“

Čtyři měsíce po výbuchu v Zahradě, kde zvrhlý psychopat držel mladé dívky, se agenti FBI snaží pomáhat přeživším s návratem do každodenního života. S blížícím se jarem však opět udeří sériový vrah a vyšetřovací tým musí pachatele dopadnout dřív, než se objeví další dívčí tělo s podříznutým hrdlem. Vše navíc nasvědčuje tomu, že to bude Priya, sestra jedné z prvních obětí. Pomůže agentům vraha dopadnout a pomstít smrt své sestry?

Dot Hutchisonová miluje bouřky, mytologii, historii a filmy, které je možné sledovat opakovaně. Je autorkou YA románu A Wounded Name, který vychází ze Shakespearova Hamleta. Titul Sběratel motýlů (The Butterfly Garden, 2016) získal ocenění Goodreads Choice Awards za rok 2016 v kategorii Horor. Práva na vydání byla prodána do několika zemí včetně Německa, Thajska, Bulharska, Itálie, Polska, Číny, Brazílie, Ruska, Turecka, Portugalska, Maďarska nebo Indonésie.

Po dočtení Sběratele motýlů, což je první díl série, ze které je i tato kniha, jsem byla nadšená, protože taková zvrhlost se mi už dlouho nedostala do ruky. Musím říct, že Májové růže už nepůsobí tak drasticky, a dokonce mi přijdou takové „jemnější“, jestli to vůbec můžu napsat o nějakém thrilleru. Měla jsem při čtení mnohem více zapojenější emoce k jednotlivým hrdinům než u prvního dílu, ale co zůstalo stejné, opět mě pohltila zvědavost, jak to všechno je.

Priya žije se svou matkou a kdysi sestrou, která ovšem byla zabita sériovým vrahem. Priya je velmi zvláštní osoba, truchlí za sestrou po svém způsobu, který rozhodně není tuctový. Její matka také nepatří mezi ty rodiče, kteří se hroutí, když se stane nějaké neštěstí. A právě ta jejich vnitřní síla – dcery a matky – a jejich přístup k životu, který už nebude stejný jako dřív, mi velmi imponoval a líbil se mi jejich přístup ke všemu, co si pro ně osud přichystal. Jejich odvaha, jejich víra v sebe sama, jejich porozumění, to všechno bylo naprosto skvěle napsané.
Vyšetřovatelé, kteří se objevili i v prvním díle, se opět potýkají s nehezkým zločinem, navíc se starají o dívky, jež přežili první díl, Motýlí zahradu a Zahradníka. V tomto díle se příběhy prolínají, jako čtenář jsem se setkala s dívkami, které se snaží vrátit se do svého normálního života a k tomu jim pomáhá Edison, Mercedes a Vicky. Musím říct, že hlavně Edison se mi velmi líbil a autorka úžasně popsala určitou zodpovědnost, kterou můžou zvláštní agenti cítit k obětem.
Pokud začnete číst Májové růže, dostane se vám pod ruce případ sériového vraha, který zabíjí mladé dívky, a vždy jim kolem těla rozprostře nějaké kytky.
A ty kytky, které se vztahují k vraždám, začnou chodit Priye jako dárek. Je za tím ten vrah? Dává jí najevo, že bude další? Ale kytky nedostává poprvé. Je to teď nějak jinak?

„Třesou se mi ruce a celofán šustí. První Oreo mi dvakrát upadne, než ho pořádně chytím do ruky a tmavé drobečky mi ulpí na palci a na ukazováčku z toho, jak ho svírám.
Chutná jako popel.
Stejně ho spolknu a nacpu si do pusy další sušenku. Koušu ji jen zběžně, abych ji dokázala spolknout.“

Kniha Májové růže nemá kapitoly. Jen je rozdělena na části, které nesou název kalendářního měsíce, ve kterém se příběh odehrává. Některé pasáže byli strhující a já se od čtení nemohla odtrhnout, některé byly sice pomalejší, ale to jsem brala jako čas na to, abych nabrala dech na další akci. Celý děj vypráví převážně Priya, někdy Edison, a je tam i pár odstavců, ze kterých k nám promlouvá sériový vrah. Je to takové zpestření, kdy jsem pronikala do myšlenek samotného vraha a jakmile mi došlo, proč to dělá, myslela jsem jen na to, co to je za psychopata.

Rozhodně doporučuji tuto knihu pro ty, kteří si přečetli i první díl. Jelikož se příběhy prolínají, i když ne hlavním případem, přesto by vám některé věci unikaly. A je škoda se nechat připravit o výborný čtenářský prožitek, který pro vás autorka nachystala.

Májové růže jsou opravdu dobrým thrillerem, který vás může překvapit. Doporučím jej všem fanouškům tohoto žánru a společně se Sběratelem motýlů se jedná o knihy, které by neměly chybět ve vaší knihovně.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Májové růže můžete koupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan