Měsíc: Červenec 2016

Autor: Dan Rhodes
Rok vydání: 2016
Počet stran: 262
Nakladatelství: LEDA
Překlad: Jana Jašová

Když se velikán evoluční teorie profesor Richard Dawkins – televizní celebrita bojovného humanismu! – vydá do Horní Řitky, aby promluvil k členkám tamního ženského spolku, nemá ponětí, jaká dobrodružství ho v srdci venkovské Anglie čekají. Přes veškerou snahu ho před kalamitou nedokáže uchránit ani jeho věrný, byť poněkud chmurný poskok Hooyer, spolu s profesorem skálopevně přesvědčený o nadřazenosti humanitního altruismu nad obyčejnou křesťanskou laskavostí, jež je přece založena na pověrách. Sněhová vánice zavane horské cesty a oba věrozvěsti uváznou na faře městečka, kde projevují vděčnost poněkud nejistě. Porazí intelektuální altruismus vlídnou laskavost reverenda a jeho ženy? Dorazí vůbec poutníci do Horní Řitky? A co když profesorův „skřet s brunátným ciferníkem“ opravdu existuje? Nejdrsnější britský humorista střední generace Dan Rhodes před námi rozvíjí tragikomickou frašku s přesně cílenými satirickými šlehy a nespočtem absurdních gagů.

Autor, Dan Rhodes, si mě získal knihou To je život! (recenze zde), kdy jsem věděla, že tohle setkání bude mít pokračování. A má! V podobě profesora Richarda Dawkinse a jeho „Hujera“.
Příběh, jenž je založen na možných i nemožných situacích, které se ovšem  stát můžou. I když nikdy je asi nikdo nebude hrotit tak, jak to dělaly tyto dvě hlavní postavy. Ovšem bez jejich „nápaditosti“ by ta kniha nebyla tak skvělá, jako je.

Číst začínám ve čtvrtek, 28.listopadu, kdy startuje cesta profesora a jeho poskoka do Horní Řitky. Už na prvních stránkách se setkávám s přístupem profesora k jeho podřízenému a že je tento přístup poněkud zvláštní. A čtení jsem skončila 24.prosince, v úterý, kdy už jsem věděla, co je profesor zač, co má za sebou Hooyer a co se stalo i s ostatními postavami. A hlavně jsem zjistila, že nemůžu dát na první pohled, byť by mě přesvědčoval s dokonalostí sobě vlastní.

U čtení se určitě nudit nebudete. Text je prošpikován skvělými vtípky, chvilkovými brutálními záchvaty profesora vůči všem, kteří věří v boha a s tím jsou spojeny úsměvné momenty. Když se například ocitnou zavaleni sněhem v Trhovém Dírci a jsou nuceni využít pohostinnosti reverenda Pottera a jeho ženy, setkají se právě tyto dva myšlenkové názory naproti sobě u stolu s jídlem. A mnohdy to dopadne opravdu zajímavě. (Bůh neexistuje a sedm vykřičníků) 🙂
Z profesora mám pocit, že je to člověk, který nemá a nemůže mít rád žádné lidi. A nikdo, jen on, všemu rozumí, všechno zná, všechno ví a všude byl. Při četbě jsem si vzpomněla na mého učitele matematiky na gymnáziu, kdy na jedničku uměl bůh, na dvojku on, na trojku ostatní profesoři matematiky, na čtyřku ti nejlepší ze třídy a za pět dostávali všichni ostatní (tedy i já :-))

Opravdu je to kniha, která má v sobě britský břitký humor, který ne každý dokáže ocenit, ovšem autor se toho zhostil s takovou grácií, že věřím v to, že ten, kdo si tuto knihu přečte, tak si to náležitě užije! Vyzkoušejte, nebudete se nudit, budete se smát a hned budete mít lepší den. 🙂

Děkuji nakladatelství LEDA za poskytnutí recenzního výtisku a vy, kteří se s autorem Rhodesem chcete utkat osobně, tak si knihu kupte přímo tady.

Přeji krásný den,
Daramegan

Autor: C. J. Redwine
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 360
Rok vydání: 2016
Překlad: Jiřina Stárková

Po matčině smrti se život korunní princezny Lorelei dramaticky změní. V zájmu posílení odvěkého spojenectví její rodné Havraní říše a sousedního Morcantu se Lorelein otec znovu ožení, a sice se sestrou zesnulé královny, Irinou.
Zpočátku se zdá, že je všechno v nejlepším pořádku: panovník Havraní říše i jeho dvě děti jsou konečně šťastní. Irina však pomocí temné magie postupně ovládne celý zámek včetně krále, jenž se stává pouhou loutkou, závislou na vůli své manželky. Lorelei, která po své matce zdědila magické schopnosti, poznává v mocichtivé maceše silnou soupeřku. Poté, co Irina krále zabije a zmocní se trůnu, Lorelei a jejímu bratrovi nezbývá než utéct a žít ve vyhnanství. Postupně získává na svou stranu nejen vesničany sužované Irininou krutovládou, ale i mladého krále Kola, vládce Eldru, obývaného Dračím lidem.
Lorelei ví, že proti Irině může bojovat jen jedinými zbraněmi – a to kouzly a černou magií. Musí však být rychlejší, důvtipnější a silnější než Irina a v boji o trůn Havraní říše je ochotná obětovat i to nejcennější – svůj vlastní život.

Pohádka pro dospělé. Ale ne z důvodu nadměrného obsahu, který je určen starším 18ti let, ale z pasáží, kde krev tryská proudem a kradou a vyřezávají se srdce. I když věřím, že i mladším tahle kniha sedne! Velmi moderní a novodobá Sněhurka. Obrovská zábava, od první stránky do poslední. Zajímavé a přitažlivé pojetí příběhu. Nechybí zde absolutně nic, co by správná fantasy pohádka měla mít. Skláním se před fantazií autorky, která mi přijde bezbřehá a naprosto skvěle podaná ve Stínové královně.

Jednoznačně nejlepší pro mě byl konec. Hodně dlouho jsem nečetla něco tak napínavého. I když dopředu tušíme, jak to dopadne, tak stále nás autorka nechává na pochybách, je-li tomu opravdu tak. A do posledního písmenka jen doufáme. A pak se culíme. Všichni. Hromadně. Přihlouple.
Ale o tom to má být. Kniha, jako je tato, je určena pro všechny čtenáře, kteří mají představivost, nemají předsudky vůči fantasy příběhům a šťastným koncům. I když některé věci mě přeci jen krapet překvapily. Což je samozřejmě další velké plus.

Jsem příjemně překvapena, jak se příběh vyvíjel a znovu musím vyzdvihnout autorčinu představivost. Spojit bílou magii, černou magii, lidi měnící se v draky s telepatií se zvířaty je něco skvostného a mě by to ani ve snu nenapadlo. No jo, asi tu představivost nemám takovou bujnou. Někomu to může připadat dětinské, ale to jen těm, kteří tuto knihu nemají přečtenou. Protože nám, co jsme ji četli, přijde vše naprosto normální a já osobně teď věřím, že někde v nějakých neprobádaných místech na naší zemi existuje městečko, kde potkám Drakoňany. 🙂
A třeba mi darují šupinu. 🙂

Doporučuji tuto knihu pro všechny, které už unavují detektivky, thrillery nebo životopisy a chtějí, třeba zrovna teď v létě, utéct do světa fantazie, jenž na ně dýchne nezapomenutelnou atmosférou. A hrdiny si taky zamilujete, třeba Kol je pro mě pan Grey. 🙂 V barvách! 🙂

Děkuji nakladatelství Baronet za poskytnutí recenzního výtisku a všem těm, co touží poznat Stínovou královnu, tak kupte si ji přímo tady.

Mějte se krásně!
Daramegan

Autor: Patricia Highsmith
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: LEDA
Počet stran: 311
Překlad: Jarmila Svobodová

V laciném athénském hotelu na sebe narazí dva muži – Rydal Keener, mladý hochštapler hledající dobrodružství při toulkách po světě a Chester Mac Farland, podvodník s několika totožnostmi, na útěku před americkou policií. Je to příznačná chvíle: Chester zrovna táhne po hotelové chodbě mrtvé tělo a Rydal mu impulzivně nabídne pomoc, snad proto, že Chester mu čímsi připomíná otce. Když se k nim pak přidá Chesterova mladá žena Colette, životy všech tří se osudově propletou o řetězce dramatických událostí, jež nezadržitelně míří k šokujícímu vyvrcholení v troskách Knósského labyrintu.

Perfektně vykreslená hra na kočku a na myš. To bylo úplně první, co mě po přečtení napadlo. A jak jsem byla potěšena, že podobnou větu vyslovil někdo z Daily Mail. Jsem si pak řekla, že možná ty knihy opravdu chápu správně. 🙂 No, na druhou stranu, kde je řečeno, že to ten dotyčný pochopil dobře? Ovšem, je na obálce! Tak v tom něco bude, třeba tam budu jednou taky. 🙂 Ale už dost snění, napíšu vám o této moc dobré knize pár pozitivních řádků.

Nejednou jsem si přála, abych mohla v knize. Umět cestovat mezi realitou a knižním příběhem. Protože hrdinové navštívili většinu mých oblíbených míst, Krétu, Athény, ale ponejvíc Paříž. Když se Chester zastavil na Champs-Ellyses aby si dal hrnek kávy, tak jsem doslova slintala blahem a přála si tam být s ním, i když to byl zákeřák jaký byl. 🙂

S tímto příběhem projedete kus Evropy a přitom se dozvídáte důležité kousky charakterů všech postav. Když dojde k vraždě v labyrintu Knossos, tak v tu chvíli se začínají všichni náležitě vybarvovat. Je až s podivem, jak autorka skvěle dokázala popsat nejen bezradnost, ale i nutnost přežít a hlavně zachovat si chladnou hlavu.

Kniha se četla snadno a děj je vyprávěn v přítomném čase, žádné sáhodlouhé skoky do minulosti, díky tomu se vše odvíjelo rychle a brzo dostalo opravdu spád hodný akčního filmu. Pořád na mě vyskakovaly nějaké lsti, nad kterými jsem jen zvedala obočí a divila se, jak tohle vůbec může někoho napadnout. Taky zde byly i chvíle, kdy se hrdinové dostaly ze situací, které mi připadaly jako neřešitelné. v příběhu se osvědčilo jedno – opravdu je dobré mít na každém rohu nějakého známého, který pomůže a neprokecne ani slovo. A hlavně, nepřítele si držet blízko těla.

Jsem tou knihou naprosto unesená, autorka mi podala strhující příběh, který měl hlavu a patu, byl napínavý, zajímavý a také zábavný. Nebyla chvíle, kdy bych se nudila. Nebyla tam stránka, kterou bych měla chuť přeskočit. Bylo tam vše, co má správná akční kniha mít a proto ji doporučuji všem. Je tam romantika, láska, přátelství a také se tam místy objevuje nenávist, strach a bolest.

Pokud hledáte na léto knihu, která vás strhne svým dějem, tak sáhněte po této. Neuděláte chybu. 🙂 Objednat si ji můžete přímo tady a já ještě poděkuji nakladatelství LEDA za poskytnutí recenzního výtisku.

Mějte se krásně a jestli po této knize se kouknete, tak dejte vědět, jak se vám líbila! 🙂

Daramegan

Autor: Petr Eidler
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 301

Když je v pražské Šárce nalezena druhá nahá mrtvá žena, stojí kriminalisté před otázkou, zda existuje nějaká spojitost s předchozí neobjasněnou vraždou mladé dívky. Oproti prvnímu nálezu v krčském lesoparku, kde se na místě činu nenašly žádné stopy, tentokrát pachatel jeden předmět zanechal – na větvi poblíž místa činu byl totiž nalezen zlatý řetízek s Davidovou hvězdou. Vyšetřovatele zavádí tato stopa do židovské komunity.

Česká původní detektivka, zelená malá knížka. Je to celá edice a je zaručeno, že ať už sáhnete po jakékoliv této zelené obálce, tak si nikdy nebudete jistí, co vlastně budete číst. Oni ti čeští autoři opravdu umí překvapit.
Mám jich pár za sebou a některé byly skvělé, jiné zase byly průměrné.
U této se tak nějak neumím rozhodnout, kam ji zařadit. Protože téma Židů pro mě bylo skvěle zpracováno, líbila se mi samotná zápletka, ale na druhou stranu, bylo tam něco, co pro mě bylo rušivé, ač to neumím přesně nazvat. Možná je to tím, že po dočtení nevím jméno hlavní postavy, muže, jenž nás provádí celým příběhem, jediným soukromým detektivem ve své vlastní agentuře Men in Servise. Neuměla jsem se do té knihy začíst tak, abych hltala jednu stránku za druhou a pořád jsem měla pocit, jako bych se dívala na film, kde mi bude jedno zda usnu či ne.

Hlavní postavy příběhu jsou normální lidé z masa a kostí, například mord parta kolem Hackenschmieda mi připomínala seriál Kriminálka Anděl. 🙂 A ten mi teda jako obyčejný přijde. 🙂

Když se podívám zpětně na samotný děj, tak to pro mě bylo místy složitější. Jelikož se vše točí kolem židovské problematiky a dialogy probíhají mezi Židem a katolíkem (například), tak tam bylo hodně slovíček, které mi absolutně nic neříkaly. Možná to někomu přidá na autenticitě, ale pro mě to bylo trochu zdlouhavé, přestat číst, najít si vzadu v knížce slovíčko, které zrovna nevím a dát si ho do kontextu, abych pochopila. Trochu mě to zdržovalo a možná je to ten důvod, proč neskáču metr vysoko z této knihy.
A ohledně samotné zápletky, chvílemi jsem tušila, chvílemi jsem byla asi úplně mimo kdo je vrah, ale zase mi přišlo do toho zataženo až příliš mnoho lidí v krátkém časovém úseku, takže jsem opět místy měla problém se zorientovat kdo je kdo a kdo co má za lubem.

Za to, že se autor pustil do knihy, detektivky s židovským tématem, tak získává u mě palec nahoru, protože tohle bylo zpracováno skvěle. Možná bych příště dvě, tři postavy umazala, ať jich tam není tolik a možná kniha dostane takový ten drive, kdy čtenář bude číst a nepřestane, dokud ji nedočte.

Celkově se mi kniha líbila, ale jsou tam maličkosti, které mi narušily ten požitek z četby, tudíž za mě tři hvězdy.

Děkuji nakladatelství MOBA za poslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak přímo tady máte možnost. 🙂

Mějte krásný den!
Daramegan

Autor: Ota Ulč
Rok vydání: 2016
Počet stran: 304
Nakladatelství: Šulc-Švarc

Ota Ulč napsal pozoruhodný životní příběh své čínsko-švýcarské manželky Priscilly Lim. Její dědeček založil čtyři banky, obchodní komoru a stal se ambasadorem císařského dvora, ale prosperitu rodiny rozvrátil jako Mao Ce-tung, tak Čankajšek a Priscilla se jako úplně chudá princezna vydala do New Yorku, kde pracovala pro UNICEF. Tam se poznala s plebejským emigrantem z Plzeňska Otou Ulčem. Pro Číňany byla málo žlutá a naopak v Americe byla až příliš rasově jinobarevná, a nejvíc se jí dotklo, když ji někdo označil za Japonku. Není divu, že Priscilla vstoupila do rasově smíšeného manželství s Otou Ulčem, s kterým se nikdy nenudila. Třikrát spolu objeli celý svět a přesvědčili se, jak je rozmanitý a bohatý a kolik v něm vře nesnášenlivosti, kolik absurdit člověka obklopuje a co všechno ho může obohatit, a na těch cestách se s nimi nebude nudit ani čtenář.

Mám pocit, že v anotaci je více informací o Priscille než v knize samotné. Ale věřte, že v tuto chvíli je název Priscilla zavádějící. Možná by se spíše hodilo Ota Ulč – jak to bylo. Protože autor píše o z devadesáti procent jen o sobě, jak se on dostal tam, kam se dostal, co všechno zažil, koho potkal a jen tam mimochodem se sem tam zmíní o své Priscille. Těšila jsem se na životopis ženy, která má čínsko-švýcarský původ, její cestu životem, její práci pro UNICEF, její rodinné vztahy a to, jak vše zvládala a nezvládala a místo toho jsem zjistila, kolik měl pan Ota Ulč žen, kdy a kde k nim přišel a koho všechno potkal a nepotkal…

Schválně jsem vybrala úryvek, který jsem teď napsala výše a to hlavně z toho důvodu, abyste se přesvědčili, jak složitě je kniha napsána. Já sama ji četla po kapitolách a prokládala ji jinou knihou, protože se nedalo začíst do děje. Složitě popisovány politické režimy, mnohdy až chaoticky napsané věty a „příběhy“, které mi prostě nedávaly smysl.
Za můj život jsem přečetla hromadu životopisů, ať už to bylo formou dat a dějin nebo příběhů, ale vždy tyto knihy dostály svému názvu – když byl životopis o Churchillovi, tak to o něm také bylo. Od začátku do konce. Mám ráda ten pocit, když si přečtu něco takového, že dotyčný o kom to je, je pro pár minut po přečtení knihy pro mne kamarádem. Známým, se kterým jsem prošla celý „světa kraj“. Tady se to bohužel minulo.

Když pominu tedy děj knihy, tak další, co mne zaráží je styl psaní autora. Je pravda, že je to mé první setkání a myslím, že i poslední. Protože autor nejen že píše dlouhé souvětí a ztrácela jsem se v tom, také rád přeskakuje z New Yorku do Plzně, najednou jsme ale v Číně a já vlastně nevím, kam v té chvíli patřím. Nejhorší pro mne bylo, když jsem přečetla stránku a otočila, tak jsem si uvědomila, že vůbec nemám tušení o čem jsem četla.

Knihu jsem nakonec přelouskala celou, ale nebavila mě. Pořád jsem totiž naivně čekala, že se to začne odvíjet jiným směrem, což se bohužel nestalo. Nedokážu ocenit ani fotky, které jsou krásné a kdyby byly zasazeny do příběhu o Priscille, tak věřím, že by se mi to líbilo. Ale takto neměly smysl. Já například jen z fotek poznala aspoň trochu Priscillu, i když na každé druhé je opět samotný autor a jeho zkušenosti ..

Za knihu každopádně děkuji nakladatelství Šulc-Švarc!

Mějte krásný den!
Daramegan