Autor: Natascha Lusenti
Nakladatelství: Fortuna Libri
Rok vydání: 2018
Počet stran: 223
„Azurově modré barvy jsem si poprvé všimla v babiččině bytě. Ráda jsem spala na její malé rozkládací pohovce. Takové posteli i pohovce zároveň. Vždycky jsem měla ráda věci, které umějí víc než jednu věc. Babička byla krásná. A uměla prodávat. Povídala a povídala, a především se smála tak, že jste zapomněli počítat peníze, které jste přemisťovali ze svých kapes do jejích rukou. Vím to, protože když jsem jí pomáhala, všimla jsem si toho.“
Emilia se nastěhovala s několika kufry a dvěma milovanými kočkami do bytu ve starém paláci. Ztratila práci, je bez závazků, doufá, že na novém místě se znovu nadechne a začne nový život. Ale je zklamaná. Starousedlíci na ni hledí s nedůvěrou. Její kočky vyvolají nepříjemnou reakci sousedky. A pak ji to napadne! Každé ráno připíchne na nástěnku ve vstupní hale u schránek několik řádků: příběh, vzpomínku, pocit, naději, přání. Jednoho dne najde na svém příběhu přilepený dětský obrázek, žlutého panáčka.
Díky jemu získá prvního přítele, malého Nicolu, a sblíži se i s jeho otcem, pak prohodí pár slov se starou osamělou Ginou a dům postupně přestává být pro Emilii nepřátelským územím, je vtažena do životů lidí kolem a má po dlouhé době pocit, že našla domov. Všechno ale změní jediná SMS.
