Autor: Helena Hardenová
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 269
„Jak jsem tak spěchala chodbou a klapání kramflíčků se rozléhalo okolo, přemítala jsem i o mé jmenovkyni a našem nejpopulárnějším ronovském strašidle, Eusebii Frebonii Berkové z Ronova, které jsem tak fyzicky podobná, až to bere dech. Eusebie Frebonie nemá nejlepší pověst a proslýchá se, že ji pro nemravnost odnesl čert. A přitom právě ona zachránila po smrti svého bratra a jeho ženy Kateřiny z Jimramova rodinný majetek. Postarala se o jejich děti a vychovala je až k dospělosti. A mimo jiné založila v Začátcích špitál a školu. A přesto je v historickém povědomí o našem rodu vedena jako osoba lehkých mravů a celkově nedůvěryhodná. A to všechno jenom proto, že se nikdy nevdala.
Já sice vdaná byla, ale obřad proběhl jenom v parku, ne v kostele, napadlo mě. Je možné, že se to pak nepočítá? A že jsem tedy stále svobodná? A že mě čeká osud pratety Eusebie?“
Rodinným sídlem Ronov nad Bělou bloudí po nocích podivné stíny. Ozývají se strašidelné zvuky, ráno jsou dveře, které byly bezpečně zamknuté, otevřené, dějí se další a další nevysvětlitelné věci…
Bloudí snad po zámku rodové strašidlo Eusebie Frebonie? Nebo to znamená, že je v ohrožení i rodinný poklad, který Berkovi dokázali uchránit po dlouhá staletí? Když je ve své kanceláři nalezena mrtvá správkyně zámku, zanedlouho po ní je zavražděna rodinná přítelkyně a v ohrožení se ocitá i Polyxena Berková, jdou všechny žerty stranou…
Helena Hardenová se narodila roku 1964 v Brně. Tam také chodila na gymnázium. Byla plánovačkou, knihovnicí i uklízečkou, několik let pracovala jako personalistka, podnikala a prodávala stroje pro pekárny. V současnosti je výkonná ředitelka menší strojírenské firmy.
Žije tu i onde, v poslední době tráví menší část roku v Brně, větší část v Níhově a občas pobývá na Kanárských ostrovech. Má syna Víta, druhého manžela Petra a kocoura Kotíka.
Napsala osm detektivních příběhů z Kanárských ostrovů.
Má ráda svou rodinu, procházky okolo rybníka, východ slunce nad mořem, dobré jídlo, dobré pití a samozřejmě detektivky.
Už je tomu pár týdnů, co jsem se podívala na zoubek nějaké původní české detektivce a proto jsem se rozhodla to napravit a začíst se do knihy s názvem Příliš mnoho pokladů.
Musím říct, že jsem velmi ráda, že výběr padl na tento titul. Bavila jsem se od začátku až do konce, byla napnutá, kdo za vším stojí a užívala si každou minutu čtení.
Polyxena se svým otcem bydlí na Pouchni a navíc vlastní zámek Ronov. Jednoho dne je jejich správcová, vlastně už bývalá správcová, nalezena mrtvá. Nejdříve to vypadá na nešťastnou událost, nehodu, za kterou nikdo nemůže.
Poté, co se objeví další mrtvola jejich známé, která na zámku Ronov přebývala, už ví jistě, že o žádnou nehodu nejde a vše je plánované.
Komu můžou věřit? Kdo za tím stojí? A proč?
Už od začátku jsem věděla, že mi tato kniha sedne. Celý příběh je psán lehkou rukou a s vtipem, kdy autorka dala i starému panu hraběti naprosto skvělou povahu. Polyxena, zkráceně Poly je taktéž sympatická hrdinka – asi to mají v rodině, ale co je důležitější, pokud začnete číst, budete oběma fandit, ať všechno dopadne co nejlíp v jejich prospěch.
Nemůžu říct, že by to byla detektivka, u které bych si okusovala nehty, bála se a měla problémy sama se sebou než zjistím, kdo je vrahem. To ne. Ale i když mám pocit, že jde o lehkou detektivku, oddechovou, přesto jsem pachatele odhalila až na posledních stránkách a to je velké plus. 🙂
„Po zámecké zdi přeběhl znenadání osamělý stín. Z parku přináší lehký větřík zvuky noční přírody. Hodiny na zámecké věži právě odcinkaly půl jedné v noci. V tmavých zámeckých oknech se tu a tam míhá slabé světlo. Jako by se někdo nebo spíš něco plížilo starobylými chodbami. Kdesi tlumeně bouchne špatně zavřené okno. Zavlaje sněhobílá záclona… Nebo to byl cíp starobylého šatu? Je tmavá temná noc.“
Tato kniha je třetí ze série s Polyxenou jakožto hlavní hrdinkou, ale věřte mi, když vám napíšu, že nebude vadit, pokud bude vaší první. Já od autorky ještě nic nečetla, ale jsem ráda, že jsem na ni natrefila a pokud mi čas a prostor dovolí, určitě se poohlédnu nejen po dalších dílech s Poly, která je opravdu vtipná a svérázná žena, ale také i knihách, které sice s touto sérií nemají nic společného. Jde totiž o to, že autorka píše poutavě a vtipně. Dokázala mne lehounce napínat, pobavit a zaujmout. A to se počítá! 🙂
Pokud jste těmto původním českých detektivkám neholdovali, ale chtěli byste některou zkusit, tak já doporučím začít s touto, Příliš mnoho pokladů.
Po jejím přečtení budete totiž cítit jakési uspokojení, jak to všechno dopadlo a jak to probíhalo, budete rádi, že jste strávili pár „hodin“ alias stránek na zámku a dokonce s filmovým štábem. Budete si také libovat v tom, jak autorka dokázala popsat prostředí, kde se děj odehrává a jaké charaktery vymyslela, protože třeba taková Vildomcová fakt stojí za to! 🙂
U čtení sice nebudete napnutí jako kšandy, ale rozhodně věřím v to, že si jej užijete a byť to může znít divně, tak si i u detektivky odpočinete.
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství MOBA, kde si knihu Příliš mnoho pokladů můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan
