Autor: Štěpán Javůrek
Nakladatelství: Moba
Rok vydání: 2023
Počet stran: 352
„Už si zase stěžuju, napomenula sama sebe v duchu. Hlavu vzhůru, furt se jde! To bylo heslo její maminky. To jí opakovala pokaždé, když je potkala nějaká mrzutost, když zažívali trápení či splín. Ať bylo sebehůř, vždycky se na ni usmála, pohladila ji po vlasech a připomenula jí, že život se musí žít, ať se děje cokoliv.“
V podhorské vesnici Skláře se po válce zabydlují české rodiny. Mezi nově příchozími je i rodina mladé dívky Jarmily Lukešové. Maminka jí zemřela za války, a tak se Jarmila musí postarat o dva malé bratry, ale také o otce, který rodinné úspory prohrává v kartách. Jarmila se v novém domově zamiluje do Františka Smolíka, ten však její city neopětuje. Věří, že se z Německa vrátí jeho milovaná Paula. Stále více se také dostává do sporu s místními komunisty.
Po událostech února 1948 je ale jeho boj stále marnější. Komunisté předepisují Smolíkovým pro jejich hospodářství nesplnitelné dodávky, navíc se mluví o plánované kolektivizaci. Jarmila je v těch těžkých časech jediná, kdo při Františkovi pevně stojí.
Ten tak poznává, jak statečná žena to je. Dokonce se zdá, že by společný život s ní mohl být útěchou před tím, co se chystá. Ale žádné štěstí netrvá věčně, zvlášť když kolem krouží strana a její tajná policie…
Sudetský dům II pokračuje svým příběhem tam, kde skončil první díl. Opět se setkávám s rodinou Smolíkových a opět s nimi prožívám jedno z nejhorších období naší minulosti. Byly tam okamžiky, jako bych byla s nimi, ve vesnici Skláře a cítila vše na vlastní kůži. Doslova jsem se do vyprávění nechala vtáhnout a pro pana autora mám jeden vzkaz – takto ukončit druhý díl a nemít u sebe díl třetí není fér pro nás, tohle nám dělat nemůžete. Jsem naprosto na dně, já potřebuju číst dál!
Jak už vám obálky knihy Sudetský dům II napoví, příběh rodiny Smolíkových se teď odvíjí v letech 1947-1950. Němců se vesnice Skláře zbavila, Vojtěcha Tomečka taky, ale nic není navždy. Komunisti a jejich tajná policie začíná roztahovat křídla a lidé, kteří nahradili v domech Němce začínají cítit sami na sobě, že tato doba nebude nikterak růžová.
A nejvíce samozřejmě Smolíkovi, o které v tomto vyprávění nejvíce jde.
„Varoval Smolíkovy, ať se mají na pozoru před každým, komu nemohou plně důvěřovat. Ať se dobře starají o své hospodářství, vyhýbají se hovorům o politice a různým provokacím. Nenechte se zneužít těmi, kterým jde jen o moc a kontrolu nad všemi a vším. Nedělejte takovým lidem užitečné hlupáky. Mějte oči na stopkách a neustupujte zlu, nabádal je.“
V recenzi na první díl jsem psala, že se mi líbila proměna Františka, ale v knize Sudetský dům II jsem se utvrdila v tom, že ta nebyla jeho proměna, ale povaha. Prchavá, vidí vše jen černé a bíle, v některých situacích je sobec, ale přitom dokáže i mít rád a uvědomí si některé věci, i když pozdě, tak přesto. Je to jako by to byl opravdu člověk z masa a kostí, ne jen nějaká románová postava a právě to bylo dokonalé.
A tím chci říct, že když se pustíte do čtení tohoto příběhu, tak se budete cítit jako jen z nich. Jeden z obyvatelů Sklářů, ocitnete se ve vesnici, v horách, pocítíte na vlastní kůži jaké je to zhlížet z Vlčího hřbetu do údolí… Tohle se autorovi povedlo a za to mu tleskám, to, jak dokáže čtenáře doslova dostat do svého příběhu.
Myslím si, že už není potřeba nic víc psát. Sudetský dům II a vlastně i Sudetský dům samotný si musíte prožít (přečíst) na vlastní kůži. Jestli máte rádi historické romány, jestli, tak jako já, milujete vyprávění o naší minulosti, ať už je hezké, nebo temné jako tady, tak se do knih určitě pusťte. Já věřím tomu, že toho času, který s příběhem strávíte, nebudete litovat. 🙂
Hvězdné hodnocení: 
Za recenzní výtisk děkuji obchodu Dobré knihy, kde si knihu Sudetský dům II můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara