Kamenný dům – A. K. Benedict

Autor: A. K. Benedict
Nakladatelství: Slovart/Booklab
Rok vydání: 2018
Počet stran: 264


„Tanya by přísahala, že jí vidí na obličeji, jak se rozmýšlí jako kočka: pohrát si s ním, nebo ho nechat žít? Vytáhnout drápky, nebo ne? Položí mu ruku zpátky do klína a poplácá ho po ní. „Ne, to určitě ne, Alane. Rozhodně se nepouštějte do křížku s predátory.“


Poblíž školy Coal Hill stojí starý kamenný dům. Lidé kolem něj většinou procházejí se sklopenou hlavou. Všichni vědí, co se o tom místě povídá. Kdo se však před domem zastaví a podívá se nahoru, spatří obličej přitisknutý na okenní tabulku. Obličej křičící dívky. Tanyu kamenný dům něčím přitahuje. Je opředen záhadami a ona si umíní, že jim přijde na kloub. Čím hlouběji však pátrá, tím více si uvědomuje, že na ni v domě něco čeká. Něco, co už dlouhá léta láká do svých sítí nevinné. Něco hrozného…

A. K. Benedict studovala angličtinu v Cambridge a tvůrčí psaní na univerzitě v Sussexu. Píše v místnosti plné figurín, klaunů a čajových šálků.
Před tím, než se v roce 2012 stala spisovatelem na plný úvazek, byla indie-rocková zpěvačka a skladatelka, hrála se svou skupinou The Black Tulips a sólo jako Pimpernelle. Byla také skladatelkou pro film a televizi, její hudba hrála na BBC 1, Channel Four, Sky, XFM, Radio 1, Radio 3 a v oceňovaných filmech. Stále příležitostně skládá a nyní zpívá s The Slice Girls, skupinou ženských spisovatelek a zpívají písně o sexu, smrti a kriminální činnosti.

Kamenný dům je třetím dílem ze série Class a za mne se tedy jedná o nejlepší díl ze všech. Je to hororový thriller, u kterého jsem se místy bála. Nejvíce ovšem ve chvíli, kdy se objevila Alice Bezobličejová. No, dlouho po žádném schodišti scházet nebudu a už vůbec ne v noci! 🙂

Jak jsem psala, v každém díle je důležitým článkem jeden z party a tady to je Tanya. Jednoho dne se ocitne před starým, velkým, kamenným domem, který je opředen mnoha pověstmi. Vysoko, v malém a špinavém okně, vidí holčičku, a i když ji nemůže slyšet, má pocit, jako by volala o pomoc. Samozřejmě se s tím svěří nejen paní Quillové, ale i všem ostatním a ti se rozhodnou, i přes značný počáteční odpor, se na ten dům podívají zblízka. Hlavně ve chvíli, kdy začínají o něm sbírat různé informace jim začíná docházet, že tento dům nebude úplně obyčejný. A taky že ne…

Nevím proč, ale mám pocit, že s každým dílem se stupňuje určitá „nenávist“ nebo nelibost v hlavních hrdinech. Ram je v tomto díle ještě více než kdy předtím, rýpavý, nepříjemný a dává okázale najevo, že Charlieho, Matteusze, Tanyu vůbec nemusí. Přitom si nejsem vědoma, že bych četla někde něco o tom, že by mu udělali cokoliv, co by v něm mohlo tuto povahu rozžehnout…
Za to paní Quillová si drží svůj standart a já jsem ráda. Každým dílem mi je ta ženská sympatičtější, i když za „kamarádku“ bych ji s tím jejím přístupem nechtěla. 🙂

„Tanya přišpendlí k zemi jednu Charlieho paži a cítí, jak se vzpouzí, jakou má najednou obrovskou sílu. April, Matteusz a Ram se ho snaží znehybnit. Po podlaze se kutálejí odhozené baterky a do chodby vysílají kužely světla. Vzniká stroboskopický efekt, který zachycuje Charlieho šklebící se tvář ve statických záběrech připomínajících políčka filmového pásu.“

Kamenný dům byl pro mne nejen nejlepším dílem, ale také jsem se u něj nejvíc pobavila. A jo, líbilo se mi, jak to dopadlo! Jde vidět, že to psala autorka – žena, protože si troufám říct, že ten konec je hodně jemný a některé pasáže byly podány velmi emočně. Na rozdíl od prvních dvou dílů, které jsou nabité akčními scénami, tady je to spíše o pocitu strachu, kdy autorka nám pomalu, s citem a promyšleně odhaluje zlo, jenž v kamenném domě sídlí.

Závěrem můžu říct, že celá série Class mě velmi mile překvapila. Netušila jsem, že to bude takto dobré a že budu doufat, aby byly vydány další knihy. Tohle mne neomrzí. Líbí se mi, kdy každou knihu napsal někdo jiný, takže můžu porovnávat styly psaní a zjistit, kdo mi více čtenářsky sedí, dalším pozitivem je, že v každém díle je z hrdinů tím hlavním článkem někdo jiný, takže se postupně odkrývají všechny povahové vlastnosti a rysy postav, tudíž si s každým dílem dělám nový názor na hrdiny a u některých, jako třeba u Charlieho, to bylo jako na horské dráze.

Díky všem těmto argumentům doporučím sérii každému. Protože jakýkoliv čtenář, ať už ten, co upřednostňuje thriller nebo scifi si tady najde něco, co se mu bude líbit a imponovat mu. Rozličnost postav, prostředí i samotných příběhů je úžasná.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Booklab/Slovart za recenzní výtisk a pokud si chcete knihu koupit, tak přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Neuvěříte, co se stalo potom – James Goss

Autor: James Goss
Nakladatelství: Booklab/Slovart
Rok vydání: 2018
Počet stran: 280

„Hej, neviděls můj telefon?“ zeptal se Ram.
„Ano,“ odpověděl Charlie.
„Máš ho?“ Ram nedovedl skrýt úlevu.
„Ne.“
„Ale viděls ho?“
„Ano.“ Charlie se nad tím zamyslel. „Viděl jsem tě s ním před třemi dny.“
Ram se zamračil. „Tak jsem to nemyslel, ty troubo. To ti je snad jasný.“
„Ne, není.“ Charlie se tvářil nevinně a zmateně.
„Snažíš se mě nasrat?“

Druhá kniha z volně navazující série inspirované seriálem Class ze světa kultovní ságy Doctor Who zavede čtenáře do školy Coal Hill. Všichni studenti tu najednou poslušně plní výzvy webové stránky, kterou spravuje miláček vlogerského světa Seraphin. A výzvy jsou čím dál brutálnější a nebezpečnější. Nejdřív vedou ke rvačkám, potom začnou ohrožovat život. Až nakonec několik lidí zmizí. Když webová stránka začne rozdělovat i Aprilinu partu, rozhodne se dívka, že na vlastní pěst vypátrá, kdo za tím vším stojí. Ke své hrůze zjistí, že svět už není takový, jaký byl dříve. A neuvěříte, co se stane potom…

James Goss se narodil v roce 1974, je anglický spisovatel a producent. Známý pro svou práci v médiích, tak hlavně pro románu pro Doctora Who.

Druhá kniha ze série Class je o pár stránek silnější, než její předchůdkyně Jízda (recenze zde). Nebudu vám opět psát, proč si to může přečíst každý, milovník i neznalec seriálu. To jsem již zmiňovala. Tentokrát vám napíšu, že se mi opravdu, ale opravdu líbí, že každá kniha této série má jiného autora, i když námět má pořád v rukou Patrick Ness. A taky je mi potěšením, že na sebe knihy nenavazují, hrdinové jsou stejní, to ano, ale v každé knize je samostatný příběh a o to mne to těší víc, protože vím, že můžu číst kdykoliv a nemusím si připomínat předešlé díly. U některých sérií, které vychází s velkým časovým rozestupem je tohle na houby. Tady se mi to nemůže stát a je to perfektní! 🙂
Navíc můžu pohodlně srovnávat příběhy, které jsem přečetla a říct, který byl lepší, který byl zábavnější, který byl nudnější nebo více napínavější.

Neuvěříte, co se stalo potom v sobě ukrývá příběh, kdy se ve škole v Coal Hill roznese zpráva o webových stránkách, které pomocí různých výzev pomáhají charitě. Kdo chce pomoct, jednoduše natočí video s nějakou „šíleností“, nasdílí jej a je hotovo. Nejdříve vše vypadá nevinně, ale když si kluk, shodou okolností Ramův kamarád, na sebe vylije vařící vodu a skončí s těžkými popálenina, nebo když se porve celá třída mezi sebou, tak už to jako nevinné nevypadá a parta, nám už starých známých, začíná tušit, že za tím bude něco jiného.
V první díle se tím nejdůležitějším článkem příběhu stal Ram, tady to je tentokrát křehká a přemýšlivá April. Dostane se do prostoru, kde nic není tak, jak vypadá, všechno ovládá někdo z venku, kterého ovšem nikdo neviděl a rozhodně nemá s lidmi vevnitř dobré úmysly…
Naše partička se vydá na další akční a dobrodružnou cestu za záchranou lidstva.

V tomto díle je Ram ještě nesnesitelnější než v předchozím (ani jsem neměla tušení, že je to možné), slečna Quillová je stále ironická a sebestředná jako vždy a téměř pokaždé mi vykouzlila úsměv na rtu. Autor se drží schématu – akčnost – napětí – pohoda – vtip. Musím říct, že i když jsem se opět výborně bavila, v jedné chvíli už mi děj přišel hodně zamotaný a mám pocit, že tento díl je o jednu hvězdu slabší, než Jízda.
Nemůžu říct, že by mne čtení nebavilo, ale spíše mi jde právě o to, jak se autor snažil dát na stránky hromadu akčních scén a pořádnou dávku napětí, na několika stránkách mi to přišlo až přehnané a neměla jsem pocit lehkosti při čtení. V jednom okamžiku jsem se dokonce přistihla, že čtu a nevím o čem, takže jsem se vrátila zpátky…

„Tanya zrovna vysvětlovala celou situaci, ať už byla jakákoli. Nebyla si moc jistá, ale to, o co šlo, bylo určitě způsobené webovou stránkou a v její datové struktuře byly jakési podivnosti, které s poněkud únavnými podrobnostmi začala objasňovat. Tu dívku stálo za to poslouchat, ale její problém byl, že byla až moc chytrá.
„Jsou za tím kočky?“ zeptala se Quillová.
„Ne,“ odpověděla Tanya.
„Škoda.“

Protože už mám přečtené všechny tři díly, tak můžu říct, že Neuvěříte, co se stalo potom, je ze všech tří, aspoň tedy pro mne, nejslabší. Ale to neznamená, že jsem se nudila! V žádném případě. Autor pokračoval ve stylu Guye Adamse, ve dvou třetinách knihy jde o lehké, pohodové, přitom akční a mysteriozní čtení, ovšem jedna třetina knihy mi přišla lehce překombinovaná, přecpaná samou akcí a já netušila, kudy kam z toho ven…
Ale věřím, že právě pro svou „dravost“ s akčními scénami, může být pro některé čtenáře tato kniha lepším čtenářským zážitkem než Jízda, kde toho bylo podstatně méně. Tam šlo spíše o promyšlené tahy, tady to chvílemi vypadalo, že kdo dřív vystřelí, ten přežije… 🙂

Celkově ale můžu konstatovat, že čtení jako takové jsem si nakonec užila a jsem ráda, že se mi i tento díl dostal do rukou. Opět je to taková jedno-dvouhubka, kterou odložíte až s poslední stránkou.
Rozhodně se zase příjemně pobavíte, v některých okamžicích zasmějete, zvlášť některé dialogy jsou opravdu výživné a fantazie se opět projeví.
Když to shrnu, rozhodně do knihovny patří i tento díl. Bez něj by to nebylo ono. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Booklab/Slovart za recenzní výtisk a knihu si můžete zakoupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Jízda – Guy Adams

Autor: Guy Adams
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Slovart/Booklab
Počet stran: 224

„Je to pekelně dlouhý, nikdy nekončící seznam klientů. Některé požadavky Fletchera překvapují. Domníval se, že většina lidí se bude prostě jen chtít vyspat s co nejvíc lidmi, aniž by tím přitížili svému svědomí. To ale vypovídá spíš o něm než o ostatních lidech.“

Poppy je tichá dívka. Až do chvíle, kdy ukradne auto a projede s ním výlohou sázkové kanceláře. Max je hodný kluk, ale jednoho dne vyvraždí celou svou rodinu. Jen tak, pro zábavu. Amar byl vždycky plný radosti ze života, tak proč se chce zabít skokem ze školní střech? Někteří studenti z Coal Hill nejsou tak úplně sami sebou. Někteří z nich umírají. Ram se právě vzbudil v cizím těle, a pokud nepřijde na to proč, může být na řadě právě on.
Ve zběsilém románu Jízda se setkáváme s Charliem, Ramem, Quillovou a dalšími postavami populárního britského seriálu Class, situovaném do světa kultovní seriálové ságy Doctor Who (Pán času). Scenáristou seriálu Class je Patrick Ness, který vytvořil i námět k románu.

Guy Adams žije v Kentu, více jak deset let se živil jako profesionální herec a komik. Je autorem románu World House, seriálu Deadbeat nebo podivné trilogie westernu Heaven´s Brate. A také je pravidelným spisovatelem pro Big Finish.

Seriál Doctor Who nebo Class je pro mne velkou neznámou. Možná jsem někde, někdy zaregistrovala, že něco takového je, ale nikdy jsem neviděla ani minutu. A proto můžu jako nezaujatý čtenář říct, že tato kniha, potažmo celá série Class, kterou už mám přečtenou a další recenze budou následovat, jsou nejen pro fanoušky těchto seriálů. Nevěděla jsem do čeho jdu, ale můžu zodpovědně říct, že to tedy byla jízda!

Je pravdou, že ze začátku jsem měla problém pochopit, o co přesně jde. Je tam partička mladých lidí, Charlie, Tanya, Ram, April, Matheusz a pak jejich učitelka Quillová, kteří nepatří mezi tak úplně normální lidi. Co se jim stalo nebo čím si museli projít jsem se v knize nedozvěděla, jen něco v náznacích, takže to asi ani nepochopím, protože seriál zkouknout neplánuji. Ale nic to nekazí na tom, co se v Jízdě odehrává. Je to samostatný příběh, kdy se dějí v jejich okolí zvláštní věci. Lidé kolem nich jsou najednou někým jiným a na nich je zjistit, proč to tak je.
Objevuje se zde postava Fletchera, který je bohatý podnikatel, ale své peníze nevydělal zrovna poctivě. Jednoho dne se Ram probudí v těle někoho jiného a začne mu docházet, o co tady vlastně jde. S pomocí ostatních členů jejich „spolku“ přijdou všemu na kloub a musí čelit přímo smrtelnému nebezpečí…

Musím říct, že některé postavy mi byly sympatické a jiné méně, a právě tím se všechno vyrovnalo. Nejvíce jsem si oblíbila Quillovou, která je správně ironická, náladová a dělá jen to, co se hodí jí. A naopak Ram, věčně nespokojený, protivný floutek mi chvílemi lezl na nervy. Charaktery těchto postav, i když zde nejsou bůh ví jak popsány, jsou různorodé a skvěle se doplňují.

„Opře se o stůl a zahledí se z okna. Vidí jen vzdálené hřiště, ale aby si zlepšila náladu, představuje si, jak vybuchuje v oblacích kouře a hlíny, zatímco na školu dopadá bomba.“

Kniha Jízda vznikla na motivy seriálu Class, ale vůbec se toho nebojte, jestli nevíte, o co jde. Pokud máte rádi scifi čtení, rozhodně zde nesáhnete vedle. Jde o útlou knížku, která má krátké kapitoly a tím, jak je napsána, se vám bude příjemně číst. Je to taková jednohubka, kterou jsem třeba já zvládla po cestě Ostrava – Plzeň a to jsem ještě začala číst i další díl. 🙂 Pokud se začtete tak věřím, že to jen tak neodložíte. I když to nebylo napínavé jak kšandy, přesto jsem měla pocit, že musím číst dál, ať zjistím, jak to všechno je. V jednu chvíli mi i zatrnulo, protože jsem netušila, co od autora očekávat a vypadalo to, že zabije někoho, komu jsem to vůbec, ale vůbec nepřála (no, i když trochu ano). 🙂

Líbilo se mi, že autor dokázal příběh napsat vtipně, trefně a k tomu jednoduše. Rozhodně jsem se čtením bavila a můžu vám slíbit, že další knihy (zatím je to trilogie), jsou stejně dobré. Některé možná lepší.
Takže, pokud hledáte knihu, která je odpočinková, ale chcete se u ni pobavit, nevadí vám mimozemšťani, máte rádi knihy, u kterých vám fantazie pojede na plné obrátky a jsou dostatečně akční, určitě si Jízdu přečtěte. I přesto, že je tento titul řazen mezi young adult literaturu, tak věřím, že se bude líbit i starším ročníkům. Já teda young nejsem ani nepamatuji, a užila jsem si ji fakt parádně! 🙂

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Booklab/Slovart za recenzní výtisk a knihu si můžete zakoupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Žena z čísla 24 – Juliet Ashton

Autor: Juliet Ashton
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 375

„Sarah dřív přirovnávala svou lásku k Leovi k vodovodnímu kohoutku. Byla přesvědčená, že ji nemůže jen tak vypnout pouze proto, že ji opustil, teď však kohoutek vyschl sám od sebe. „Zdá se mi, že se to stalo přes noc, ale jako to chvíli trvá, že se člověk zamiluje a pak bum, tak mi zase chvíli trvalo, než se odmiluju.“

V domě číslo 24 na Merrion Road v londýnské čtvrti Notting Hill bydlí pestrá směsice obyvatel se vzájemně propletenými osudy. Ženy, muži, bývalí manželé i budoucí milenci zde žijí své každodenní životy a vypadá to, že karty jsou jednou provždy rozdány. Jenže nic není, jak se zdá. To, co vypadalo jako láska, je jen faleš, a to, co se zdálo nemožné, se najednou promění v jedinou volbu, co se prostě musí stát.
Dětská psycholožka Sarah se trápí, protože její exmanžel se od ní odstěhoval a bydlí teď s novou partnerkou jen o patro níž. Sarah si také dělá starosti o malou Unu a její unavenou a úzkostlivou matku. A jaké tajemství skrývá věčně nabručená Mavis ze suterénu? Situace se pro Sarah ještě víc zamotá, když se v domě objeví noví nájemníci Jane a Tom. Mezi Sarah a Tomem přeskočí jiskra, ale nevěra přece nepřipadá v úvahu! Nebo je nakonec všechno úplně jinak? Stane se dům číslo 24 místem plným lásky?

Doma v Surrey Juliet Ashton celé dny píše ve své malé pracovně a přitom na ni zírají dva psi. Zbytek domu, plný hudby a knih a pohodlných místeček k usednutí, sdílí s třináctiletou dcerou a s manželem, který je skladatelem (odtud ta hudba). Autorka celým svým srdcem věří v sílu, jíž knihy dokážou zlepšit život, vzbudit porozumění a přinést spoustu šťastných chvil.

Žena z čísla 24 mě velmi překvapila a to kladně. Čekala jsem klasický příběh, žádné velké zvraty, žádné překvapení. Spíš odpočinkovou četbu, kde bych měla jisté tušení, co se bude dít. Ale opak je pravdou. Můžu říct, že už dlouho jsem se nesetkala s takovou romantickou knihou, která by mne vyvedla z omylu.

Hlavní hrdinka Sarah, která je dětská psycholožka, řeší manželské problémy. Její manžel Leo ji byl nevěrný s jejich sousedkou Helenou a tak se rozvedou, on se znovu ožení za Helenu a dál žijí ve stejném domě. V dnešní době nic nenormálního. Postupně se k příběhu přidávají ostatní sousedi. Každý má svůj problém, své vlastní tajemství. A tady to začíná. Spisovatelka vás nechá si myslet, že už víte, co skrývají, dá vám naprosto jasné signály a pak najednou BUM a je to úplně jinak. Sedím s pusou otevřenou a nechápu. Pak to chvíli zase jde klasickým tempem a i když jsem se snažila být ostražitější a neskočit ji na naviják, opět – BUM. Nemohla jsem se dočkat, co tam na mě ještě vyskočí a těšila jsem se, co dalšího si na mě autorka připravila.
Zmínila bych ještě jednu postavu a to Mavis. V každé době někde najdeme starou paní, která je nesnesitelná, nemá nikoho ráda a všem dokáže jen nadávat. Přišlo mi to nejen legrační, ale hlavně velmi opravdové a díky tomu se pro mne příběh stával reálnějším, jako bych četla o domě vedle nás (nebo v mém případě o vlastním). 🙂

„Její nahrbená ramena už nepůsobila výbojně, spíš jako výmluvné zobrazení zmařených nadějí a ztracené lásky. Sarah to riskla. Položila ji ruku na záda a doprovodila to chápavým úsměvem. Lisa překvapením zamrkala a odešla. Sarah, která věděla, jaké to je, když se zhroutí obyčejné sny, se dívala za ní. Dotek na paži ji připomněl Tomovu přítomnost.“

Žena z čísla 24 je kniha, která je velmi chytře napsána a dokáže zaujmout. Vtáhnout vás do děje a jen čekat na jakékoliv zvraty, jako byste byli sledující přímo na chodbách domu. Kapitoly jsou akorát dlouhé a navazují na sebe – žádné přeskakování v ději nečekejte. Na začátku každé kapitoly je uveden citát či přísloví, které dává předurčení, tušení, o čem daná kapitola bude. To se mi moc líbilo.

Nakonec chci napsat, že tady najdete vše, co do románu patří. Lásku, přátelství, ale také rodinné problémy, nečekané zápletky a šťastný konec. Doporučuji si udělat klidnou chvilku, dát nohy nahoru, nalít si skleničku vína a začíst se. Ať už to bude na zahradě, doma nebo na dovolené, tato kniha se vám zalíbí. Je to milé pohlazení pro duši i mysl. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Baronet za recenzní výtisk a knihu si můžete objednat přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Nezavírej oči – Holly Seddon

Autor: Holly Seddon
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 375

„Vzpomínky na minulost se jí motají dohromady s představou zítřka a ona se je snaží roztřídit. Robin neumí plánovat. Žije přítomností. Leží v posteli a myšlenky se jí pletou jedna přes druhou. Má v hlavě tolik nezodpovězených otázek, na které by se chtěla zeptat.“

Robin a Sára jsou dvojčata, a přestože si nejsou moc blízká a ani trochu podobná, vzájemně se milují. Alespoň do té doby, než je okolnosti v jejich rodině rozdělí.
Teď je jim už přes třicet. Robin žije sama, trpí agorafobií a záchvaty paniky. většinu času tráví chozením po domě nebo pozorováním protějšího domu a jeho obyvatel z okna ložnice. Jednoho dne však uvidí něco, co neměla…
A Sára? ta má, co si vysnila – hezkého muže, nádherné dítě, dokonalý domov. Je však obviněna z něčeho hrozného a život jejích nejbližších je v ohrožení, dokud se nevypořádá s něčím, co se stalo před mnoha lety. A aby to dokázala, musí najít svou sestru.
Sára však není jediná, kdo Robin hledá…

Holly Seddon je spisovatelkou na plný úvazek, která žije se svým manželem v pulzujícím centru Amsterdamu v domě plném dětí a domácích zvířat. Holly, která je od mládí doslova posedlá hudbou a knihami, vyrůstala na anglickém venkově a již před dosažením dvaceti let začala publikovat v časopisech a na literárních webech. Její první román Snaž se nedýchat (Omega, 2017) se stal mezinárodním bestsellerem. Po úspěšném debutu následuje kniha Nezavírej oči (Omega, 2018).

Autorčinu první knihu s názvem Snaž se nedýchat jsem do rukou nedostala. Ale díky tomu jsem neměla žádná očekávání a těšila se, jak si knihu Nezavírej oči užiji. Nevěřila bych, že mě bude bavit tak, jak bavila a já ji přečtu během jednoho večera a noci. Nešla jsem spát, ani na minutu. Při dočtení poslední stránky se mi vzbudil syn a bylo vyřešeno – hlavně tedy, dočteno! 🙂

Nezavírej oči je příběh dvou sester, který hodně poukazuje na sourozeneckou lásku. O to více, když jsou děti dvojčata a co se může stát, pokud se jejich život zbortí jako domeček z karet.
Robin a Sára toho moc společného nemají, i když jsou dvojčata. Každá je jiná, nejen vzhledově, ale také povahově. Robin je potrhlá, vzpurná, hádavá, zlobivá a Sára přesný opak. Dokonalá dcera, která dbá na etiketu, poslouchá rodiče, nedělá nic špatného.
V době jejich dospívání dojde v rodině k velkému rozkolu a sestry jsou od sebe odtrženy. Začínají se samy sobě vzdalovat a jak příběh pokračuje, zjistíme společně s nimi, že najít po dlouhých letech k sobě cestu, není vůbec jednoduché. Zdá se to až nemožné. Zvlášť, pokud každá z nich má své velké, temné tajemství, o kterém neví nikdo, jen ony samy…

Pamatuji si ten pocit, který mne ovládl při čtení posledních stránek. Naprosto konsternovaně jsem obracela stránku za stránkou a stále si opakovala, že tohle není možné. To rozuzlení, které na vás na konci čeká, je překvapující, nečekané, hrůzné… Autorka měla tuto knihu promyšlenou skvěle, od začátku až do samotného závěru. I když jsem měla své verze, co by se za vším mohlo skrývat, zvlášť životní příběh Sáry mne odzbrojil. Tam jsem neodhadla, ani co by se za nehet vešlo. 🙂

„Strakovi vypadají rozpačitě. Paní Straková se odvrací od svého manžela pryč, zatímco on na ni ukazuje a divoce gestikuluje. Najednou k ní pan Straka přistoupí blíž. Zdá se, že na ni něco křičí. Paní Straková mu dá facku a uteče z místnosti. Pan Straka běží za ní.“

Příběh je vyprávěn ze dvou pohledů. Jak Robin, tak i Sáry. Autorka přeskakuje z jedné na druhou, jednou se ocitnete v minulosti, jednou v přítomnosti. A tedy, i když to na první pohled může vypadat, že je to složité a zamotané, opak je pravdou. Přišlo mi, že právě to autorčino přeskakování z minulých časů do současných je v pravou chvíli. Jako bych pozorovala film, kdy se v současnosti hlavní hrdince rozostří obraz a v černobílých barvách sleduji její vzpomínky. Naprosto mi to v ději sedělo a o to víc se mi celá kniha líbila. Mám ráda, když autor umí rozeznat, kdy se vrátit v čase a kdy naopak vygradovat nastalou situaci v přítomnosti. A to Holly Seddon, dle mého názoru, uměla precizně. Pro mne je tento typ knížek, kdy se přeskakuje sem a tam, více čtivější, protože se musím mít stále na pozoru, musím přemýšlet a předpokládat…

Další plusový bod si kniha získala ve chvílích, kdy se hlavní hrdinka dostala do tíživé, téměř nebezpečné situace. Řeknu vám, že když jsem četla v noci, všichni doma spali, jen já si svítila lampičkou a hleděla na stránky, kde se někdo prochází po střeše domu hrdinky… Vůbec jsem neměla dobrý pocit. Pořád jsem se dívala do chodby a říkala si, proč já blbá nechala otevřené dveře do pokoje… Ale zvednout se a jít k těm dveřím? Ani omylem… Co kdyby za rohem… A to máme psa! 🙂 Přesto ve mě byla malá dušička. Těchto, pro mne, stresujících pasáží v knize nebylo mnoho, ale i to málo mi stačilo! 🙂

Já s radostí a spokojeností uděluji knize Nezavírej oči maximální hodnocení, protože čtení jsem si užila od začátku do konce. Bylo tam všeho akorát, autorka mi příjemně hrála na nervy, hodila po mě trochu toho napětí, zamotala příběh tak, abych při jeho rozmotávání byla nedočkavá a poté v šoku, a hlavně, po zavření knihy si řekla, že tohle opravdu za to stálo! Milovníci thrillerů, psychologických thrillerů, tohle je jako dělané pro vás. Perfektní!

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Omega za recenzní výtisk a knihu si můžete zakoupit:
knihy Omega
knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan