Měsíc: Duben 2016

Autor: Ruth Ware
Nakladatelství: LEDA
Rok vydání: 2016
Počet stran: 350
Překlad: Vlasta Hesounová

ROZLUČKU PŘED SVATBOU……….
Leonoře je šestadvacet a píše docela úspěšné detektivky. I když žije osaměle, je se svým způsobem života spokojená – až do dne, kdy dostane nečekaně pozvání na předsvatební rozlučkový víkend své bývalé přítelkyně Clare, kterou deset let neviděla. Leonora po dlouhém váhání pozvání přijme a ocitá se s hrstkou dalších lidí v extravagantním skleněném domě kdesi na anglickém venkově. A zanedlouho se začnou dít podivné věci. V Leonoře vzrůstá napětí, až se druhého večera rozhodne, že se hned ráno vrátí do Londýna. Jenže v noci dojde k osudné události…
…..NAVŠTÍVÍ SMRT
Leonora se probudí s těžkým zraněním v nemocnici – a dozvídá se o vraždě. Její pokoj hlídá policie: chrání ji před někým nebo ji hlídají jako vězně? Aby mohla odpovědět, musí si vzpomenout, co se vlastně během víkendu přihodilo. Dokáže se oprostit od pocitu viny a odhalit skutečné motivy a skutečného vraha? Najde odvahu, aby se svěřila s tajemstvím, které dosud nechala pohřbeno v minulosti?

Já si myslím, že autorka nám lže! Protože jestli je tohle prvotina, tak já jsem svatý někdo (kdokoliv). Příběh je napsaný tak dobře, že vás opravdu nenechá ani chvilku vydechnout, hltáte stránky jen pro to, abyste se dozvěděli, co se vlastně stalo?!
Paní Ruth Ware se přímo dokonale povedla jedna věc – já měla strach! Když jsem knihu četla v posteli večer, tak jsem si musela svítit nejen lampičkou, ale i všechna ostatní světla, která jsou po cestě na záchod. Protože její stopy ve sněhu ve mě zanechaly ten pocit, kdy jsem najisto věděla, že na mě někdo za rohem číhá! A to podotýkám, že mám doma jak psa, tak chlapa, kteří oba spali a já pořád pokukovala do chodby, odkud na mě vykoukne nějaká temná postava s kapucí na hlavě. Fuj, jen když to teď popisuji, tak se bojím a to píšu recenzi v poledne. Moc ráda se u knih bojím a za tohle dávám autorce veliké, obrovské plus!

Celý příběh je postaven na dvou věcech. A to jak na prolínání dvou dějových liniích, konkrétně minulosti a přítomnosti, tak také na povahách hlavních postav. Osobně si myslím, že autorka musí mít co do činění s takovými lidmi, protože jinak by to nedokázala tak skvěle zachytit na papír. Opravdu některé postavy byly milé a příjemné, jiné mi lezly na nervy (Samo, Oukej…) a jiné byly tak flegmatické, až mi to vrtalo hlavou, jestli nejsou jen loutky.
Pokud se do knihy začtete, stoprocentně musíte mít rádi Ninu. Tahle postava byla dokonalá a i když se nejedná o hlavní postavu, tak pro mě byla nejvíc. Dokázala být jak nad věcí, tak i velmi empatická a byla s ní sranda. Takovou Amazonku bych opravdu brala mezi přátele. 🙂

O tom domu bych se ještě taky ráda zmínila. I když nejde o dům jako takový, ale o to, jak dokázala autorka popsat nejen jeho stavbu, ale také okolí a vnitřní vybavení. Dokázala jsem si to živě představit, nejen skleněný dům, ale všechno okolo. Přišlo mi to velmi věrohodné a to je to, co mám ráda na knížkách a na příbězích v nich ukrytých… Když se dokážu vžít mimo realitu a představuji si, že jsem někde jinde… Já byla celých 350 stránek ve skleněném pekle. A ač to zní bláznivě, užila jsem si to na plné kule!

Rozhodně doporučuji. Všem. Bez výjimky. Kdo si chce přečíst dobrý thriller, tak má jedinečnou možnost. Kniha vychází oficiálně 30.4.2016 (ha! Což je zítra, takže žádné dlouhé čekání) a koupit si ji můžete přímo tady.

Děkuji nakladatelství LEDA za recenzní výtisk a s ním spojený perfektní pobyt mimo realitu.
Užila jsem si to a užijete si to i vy. Věřte mi. Tohle ještě bude trhák! :))

Mějte krásný den!

Daramegan

Autor: Christine Trent
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Brána
Počet stran: 416

Mrazivý příběh o smrti, která se před ničím nezastaví. Bude osud nezvratný? Jedině žena se železnou vůlí může uspět jako pohřební zřízenec ve viktoriánském Londýně, ale Violet Morganová je na svou živnost velice pyšná. Zatímco je její muž Graham zaujatý budováním jejich postavení ve společnosti, Violet se věnuje jejich pohřebnímu ústavu. Je empatická, velice znalá pohřební módy a více než smířená s rolí smrti v životě.

Na pár stránkách knihy se toho děje strašně hodně. V Americe řádí válka Severu proti Jihu, v Anglii umře pár velmi důležitých lidí, k tomu se Angličané za vidinou velkého zisku snaží rozjet černý obchod na americkém území, do toho se v pohřebním ústavu Violety objeví nevítaný host, který ji totálně změní život a ke všemu její manžel Graham se zaplete do něčeho, co se mu může stát osudným…
Autorka jednoduše dokázala divy. Nejen, že se v příběhu stále něco děje, ale většina věcí je založena na faktických událostech a proto to pro mě bylo ještě více záživnější. Doslova jsem hltala každou řádku.

Moc se mi líbilo, že na začátku každé kapitoly byl určitý úryvek z jiného literárního díla nebo citát od známé osoby. Pár se mi jich zalíbilo tak, že jsem si je vypsala do zvláštního notesu, kam si píšu úryvky či citáty, které ve mě něco zanechaly, třeba vzpomínku na právě dočtenou knihu.

Když shrnu celkový dojem z knihy, tak je více než pozitivní, více než dobrý. I když to není žádná detektivka nebo thriller, tak místy jsou tam pasáže, které tak trochu zasahují do těchto žánrů. Není to žádná romantická kniha, ale přesto si tam i milovníci romantiky najdou to své. Vůbec se nebojím knihu hodnotit vysoko.
Jakmile si ze začátku zvyknete na mrtvé těla, pohřby, balzamování, úpravu nebožtíků a všechny tyto situace, tak přísahám, že poté už vás nic nepoděsí. Děj ubíhá tak, jak má a přitom se stále objevuje něco, co vás překvapí. I když si řeknete, že nic takového se už nemůže stát, tak jste na omylu. Může! Místy jsem si připadala jak chodec na žhavých uhlících, protože jsem popocházela po pokoji, že už jdu něco opravdu udělat (vyprat, vyžehlit, nakoupit…) a stejně jsem dopadla jak sedláci u Chlumce – sedla si a dala si ještě kapitolu. Autorka mě dokázala vtáhnout skvěle do děje a bavila jsem se.
Tuto knihu opravdu doporučuji.

Děkuji nakladatelství Brána za poskytnutí recenzního výtisku a pokud jsem vás nalákala, tady je odkaz ke koupi.

Přeji příjemné čtení! 🙂

Daramegan

Autor: Jojo Moyes
Rok vydání: 2015
Počet stran: 432
Nakladatelství: Ikar
Překlad: Lucie Mikolajková
Autor obálky: Kateřina Stárková

Ač pátrám v paměti jak pátrám, tak asi jediná kniha, kterou jsem od Jojo přečetla, tak je Stříbrná zátoka (recenze tady). Možná právě kvůli této zkušenosti jsem čekala romantiku a nic víc. Byla jsem na to natěšena, ovšem jaké bylo mé překvapení, že v knize je vše jinak…

Píše se rok 1916, když francouzský malíř Édouard Lefevre odchází bojovat na frontu. Jeho mladé manželce Sophii zůstává na památku její portrét, na svou dobu poněkud nezvyklý. Poté co městečko, kde Sophie žije, padne do rukou Němcům, ocitají se jeho obyvatelé na samé hranici absolutní bídy a pro kousek chleba musejí často dát všanc i holý život. A tehdy Sophiin portrét upoutá pozornost nového Kommandanta. Německý důstojník je obrazem doslova posedlý a Sophie je odhodlaná riskovat cokoliv – rodinu, svou pověst i život -, jen aby mohla znovu spatřit svého muže….
O bezmála sto let později dostane Liv Halstonová od svého muže darem působivý portrét mladé ženy, který koupil za pár šupů na ulici. Posléze se ovšem ukáže, že obraz má nesmírnou cenu, a rozhoří se boj o to, kdo je jeho skutečným vlastníkem. A Livino přesvědčení o správnosti věcí podstoupí náročnou zkoušku. Stejně jako Sophie je však pevně odhodlaná bojovat za to, co má na světě nejraději…

Když začnete číst, tak se ocitnete v roce 1916, dýchne na vás ponurá atmosféra obsazování francouzského městečka St. Péronne a prožíváte s hrdiny všechny příkoří, které jim němečtí vojáci dělají. Je to velmi emotivní začátek, který mne utvrdil v tom, že opravdu chci dál pokračovat ve čtení. Po několika stránkách se ocitáme v roce 2006, kdy se v Londýně seznámíme s Liv, která má za sebou tragickou minulost, se kterou se těžce vyrovnává a přitom má u sebe velmi vzácný poklad, díky kterému by mohla znovu začít žít a být šťastná.. Ovšem, nebyla by to kniha, aby se všechno nemotalo a nestávaly se dějové zvraty. A právě ty zvraty jsou v knize tak perfektně popsány, že si její čtení užíváte od začátku do konce.

Příběh je vyprávěn ve dvou dějových liniích, tedy rok 1916 a 2006, přičemž se to prolíná, ale je to jasně napsáno. Nemusíte se bát, že byste se ztráceli. Mě osobně více bavila minulost a vždy když skončila část o ní, tak jsem jen doufala, že přítomnost bude kratší, abych se vrátila v Sophii a věděla, co s ní bylo dál a nejen s ní. Sophie je pro mě tou správnou hrdinkou celého příběhu. Na druhou stranu Liv taky není až tak špatná, ale musím se přiznat, že někdy mi lezla neskutečně na nervy.

V knize si každý najde to své, co se mu bude líbit, tomu pevně věřím. A hlavně, najde se zde jak romantika, láska, odhodlání, pevná vůle, tak strach, odolnost, bezmocnost či důvěra. Po dočtení jsem měla na jazyku jen jednu větu: „Dokud žiju, doufám.“ Naprosto to podle mne vystihuje jak život Sophie, tak život Liv a hlavně, člověk musí věřit, že ne všechno je jen černobílé.

Jsem příběhem okouzlena a věřím, že budete i vy a tuto knihu opravdu doporučuji.

Mějte krásný víkend!
Daramegan