Měsíc: Březen 2018

Autor: Kelly Oram
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2018
Počet stran: 375

Co když se z vašeho internetového kamaráda vyklube miláček Hollywoodu?
Ellin život není žádná pohádka. Před necelým rokem ztratila matku při autonehodě, z níž sama vyvázla vážně zraněná. Svého otce léta neviděla, a teď se musí přestěhovat k jeho nové rodině. Jediný, kdo ji rozumí, je Cinder, s nímž se už roky přátelí přes internet, ale s kterým se nikdy nesetkala. Ví, že je vtipný, chytrý a stejný knihomol jako ona. Netuší však, že Cinder je jedním z nejslavnějších hollywoodských herců, který navíc hraje prince v novém filmu, natočeném podle její nejoblíbenější knihy. Změní se teď konečně Ellin život v pohádku?

Kelly Oram studovala na univerzitě zpět. Miluje baseball a svůj první román napsala v patnácti letech – jednalo se o příběh o její oblíbené hudební skupině Backstreet Boys, za což si ji její rodina a přátelé dosud dobírají. Je autorkou young adult romantických dvojdílných sérií V is for Virgin a Cinder & Ella, paranormální tetralogie Supernaturals, sci-fi trilogie Jamie Baker a dalších románů. Zbožňuje čtení, hodně toho namluví a polevy na dorty jí po lžících. S manželem, čtyřmi dětmi a kocourem jménem Pan Darcy žije na předměstí Phoenixu v Arizoně.

Knihu jsem přečetla za jeden den. Ale recenzi jsem napsat mohla až po pár dnech a stejně si myslím, že nebude úplně objektivní, protože… Ach můj bože! 🙂 Když jsem dočetla minulou knížku, vůbec jsem neměla na žádné čtení náladu. Zkusila jsem vzít dvě do ruky, přečetla první kapitolu a odložila. Pak mi padl zrak na Cinder & Ellu. Za zkoušku nic nedám, říkala jsem si. Přečetla jsem první kapitolu, byla jedna ráno, všichni spali, všude ticho… Tak jsem si řekla, že zkusím ještě jednu kapitolu, buď mě to chytne nebo ne… No, šla jsem spát ve čtyři, když jsem byla někde z půlkou příběhu. Naprosto mi to sedlo, do nálady, rozpoložení, do chuti…

Jen co jsem ráno otevřela oči (podotýkám, že v osm se synem, takže o spánku nemůže být moc řeč), udělala jsem dítěti snídani a opět se ponořila do pohádky o Cinderovi a Elle. Mám štěstí, že mé dítě miluje Krtka a Pandu, takže se ráno a dopoledne koukal na pohádky a já mohla dočíst. Nešlo přestat. Nedalo se. Nemohla jsem! 🙂

Jsem zvyklá, že v příbězích tohoto typu je hlavní hrdinka chudinka, která si hraje na ufňukanou holčičku. A i když Ella chudinkou opravdu je, tak je taky velká bojovnice. Líbila se mi její odvaha a i když chvilkama měla myšky, přesto byla mou oblíbenou postavou. Dokážu si představit, že bych měla takovou kamarádku v mém okolí. Opravdu vtipná, ironická, navíc knižní blogerka, která se na většinu věcí dívala s nadhledem. Dokázala přemýšlet dopředu a i když se ji některé věci nedařily, tak se nenechala rozhodit a bojovala. Měla mozek. Byla příjemná. A žádná barbína. Skvělá postava. 🙂 Navíc to, jak se špičkovali se Cinderem bylo napsáno opravdu s humorem a obě hlavní postavy se mi líbily díky tomu ještě více.

I když si myslím, že celý příběh je napsán podle nějakých „osnov“ young adult literatury a víte, jak to dopadne, protože takových knih jste četli hromadu, tak stejně se do této pusťte. Autorka dokázala napsat pohádkový příběh, který se ovšem liší od ostatních tím, jak je právě zpracován. Osnovy se Kelly Oram držela, o tom žádná, ale dala postavám naprosto normální charaktery, navíc přidala jako důležité prvky knihy a filmy, což je pro nás, knihomoly, vždy velké plus. A i když zařadila do příběhu hrdinku, která má fakt velký problém, nenechala ji se litovat a udělala z ní normální holku, která bojuje o svůj život a lásku.

Znáte film Moderní popelka, kde hlavní roli Sam hraje Hilary Duff a Austina Chad Michael Murray (mimochodem, kus chlapa – už jen kvůli něj se na to podívejte)? Tak tato kniha mi tento film hodně připomínala. Neví kdo jsou, ona je „jen“ servírka, on je kapitán fotbalového týmu a nejoblíbenější kluk na škole… V knize je ona normální holka a on slavný hollywoodský herec… Trochu přes kopírák. Ale ani tak mi to nevadí. Film miluju, nikdy mi z hlavy nezmizí věta Austina: „Promiň, ale já čekal na déšť.“ A z knihy nezapomenu na větu Cindera: „Řekni auto.“.

Od tohoto příběhu nečekejte nic nového, můžu říct, že takových příběhů už vyšlo mraky, ale přesto pokud jste romantické duše a máte rádi pohádku O Popelce, tak se do čtení pusťte. Kniha je napsána nanejvýš čtivým způsobem, je zábavná, vtipná, potrhlá. I když je předvídatelná, přesto budete číst a číst, dokud se na vlastní oči nepřesvědčíte, jak to dopadne. Je to naprosto sladká oddechovka, kterou jsem si užila na plné čáře.

Jen pozor na Kaylee – tahle holka vám hne žlučí! 🙂

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Baronet za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Kayla Olsonová
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Egmont
Počet stran: 364

Když je všechna naděje pryč, jak se dá přežít?
Před válkou byl život pro Eden snadný. Pak došlo ke globální přírodní katastrofě. Tu následovala revoluce a všechno se změnilo. Nyní vládne zem a jejím přírodním zdrojům mocná skupina, která si říká Vlci. A přestože Eden kvůli nim ztratila všechno, odmítá zemřít jejich rukama. Zná souřadnice jediného neutrálního místa na světě, ostrova zvaného Útočiště, a je odhodlána tam uniknout a být opět svobodná. To se jí také se skupinou tří dívek podaří. Jenže nadějné vyhlídky zhořknou, když jedna z dívek hned první večer na ostrově zmizí. Ostatní jí jdou hledat do džungle a tam rychle zjistí, že Útočiště je ve skutečnosti nebezpečné místo plné zákeřných pastí a nečekaných nepřátel.

Do této knihy jsem se zamilovala ve chvíli, kdy jsem uviděla její obálku. Je totiž, pro mé oko, nádherná a opravdu líbivá. Po přečtení anotace a zjištění, že se jedná o dobrodružné, fantasy vyprávění jsem si byla jistá, že si ji chci přečíst. Neměla jsem příliš velká očekávání. Byla jsem přesvědčena, že to bude příběh, který bude napínavý, nějakým způsobem uzavřený, protože (hurá, hurá) není kniha ze série a já si přečtením udělám další „zářez“.
A o to větší překvapení se konalo…!

Eden, hlavní hrdinka a vypravěčka příběhu, je popsána jako silná žena, ale se svými strachy, které se v průběhu děje učí ovládat. Není na to sama a díky lidem, se kterými se ocitne tam, kde by si to za jiných podmínek ráda odpustila, zjišťuje, že když se člověk postaví svému strachu, může ho to posílit. Eden na své cestě za svobodou potkává lidi, se kterýma by se za normálních okolností nestýkala, ale právě díky situaci, ve které se všichni ocitnou, poznává pravé charaktery spolubojovníků a hlavně, že za tvrdou skořápkou se může skrývat úplně jiný člověk.

Každou postavu, která se v knize objevila, jsem si nějakým způsobem oblíbila. I urputnou a zatvrzelou Alexu nebo odmítavého Lonana. Autorka napsala příběh plný dobrodružství a nástrah džungle, kde šest hlavních hrdinů poznává své slabé i silné stránky a učí se důvěřovat i někomu jinému, než jen sami sobě.

Děj se odehrává na ostrově, který by měl být vysvobozením z nadvlády Vlků, jenž sužuje všechny lidi, ovšem nic není tak, jak si Eden představovala. Na ostrově se skrývá mnoho nástrah, a v některých chvílích jde všem i o život. Líbila se mi autorčina představivost a forma, jakou vytvořila například popínavé rostliny, které se hrdinům omotaly okolo kotníků a přetvořily jejich dobré vzpomínky na špatné. Tohle je nepěkná představa.. Brrrr.. Všeobecně vše, co čekalo hrdiny v džungli bylo „zajímavé“ a s napětím jsem očekávala, co dalšího (zlého) je v tom hustém houští a keřích čeká.

Autorčin styl psaní je příjemný, díky její schopnosti popsat prostředí, kde se hrdinové nachází, má čtenář pocit, jako by tam opravdu byl. Je pravdou, že ze začátku, prvních několik stránek, jsem měla problém se začíst a to konkrétně z jednoho důvodu. Pořád jsem nějakým způsobem nedokázala pochopit, jak Vlci přišli k moci. I když to bylo vysvětleno, tak jsem si neuměla představit tu budoucnost, kdy hrdinka žila v klidu a míru, jak fungovala vláda a rozdělení lidí a kraje, natož si to pak představit s příchodem Vlků. Tam si myslím, že by nebylo od věci přidat pár kapitol, jak vypadala města předtím, než Vlci převzali vládu. Jak vypadala hierarchie obyvatel. Potom by mi možná bylo jasnější postavení nejen Eden, ale i ostatních.

Když jsem ale nastoupila s Eden na loď, vstříc svobodě, už jsem se začetla a nechtěla knihu odkládat. Navíc, dobrému pocitu ze čtení pomáhal i fakt, že kapitoly jsou opravdu velmi krátké. Tři, čtyři stránky a dost. Tento způsob dělení příběhu mám ráda, ale je horší přestat číst, protože si řeknu, tak ještě jednu kapitolu a dám si pauzu, jenže přijde další kapitola a … jéééé, jen tři stránky, tak si dám ještě tuto a už opravdu půjdu umýt to nádobí… a tak stále dokola, až je najednou konec. :-)))

Rozhodně jsou Hrady z písku napínavé, když se hlavní hrdinka ocitne na ostrově a začne jej prozkoumávat, dostává i samotný příběh pořádný spád a opravdu se děje spousta věcí, které jsou důležité a záživné. Nenudila jsem se, ba naopak u mě nastal pocit, že by to na chvíli chtělo zvolnit, jelikož jsem si už chvílemi chtěla vydechnout. Ale nebyl prostor. A ani čas. Tady šlo prostě a jednoduše o životy.

Hrady z písku jsou pro mne velkým překvapením. S jistotou tuto knihu můžu doporučit nejen mladším čtenářům (kterým je primárně určena), ale také těm starším, kteří vyhledávají napínavé, dobrodružné příběhy a nevadí jim v nich fantasy prvky. V tomto příběhu není důležité to, že hrdinové mají holografické prvky na rukou, nebo mění své povahy, když se objeví spouštěč, tady jde převážně o touhu dosáhnout klidu, o víru a naději, že každý může být tam, kde být chce a o hledání důvěry v jiné lidi. Když holt chcete přežít v džungli, která opravdu není přátelská, nezbude vám nic jiného, než někdy svěřit svůj život i těm, kterým nevěříte na sto pro. Třeba vás překvapí. Ale třeba taky ne…

Hvězdné hodnocení:

Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Liz Nugent
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 379

Lydia Fitzsimonsová žije v dokonalém domě se svým milujícím manželem a synem. Jen jedna věc ji chybí k tomu, aby byl její život perfektní – vůbec ovšem nečeká, že cesta k jejímu dosažení povede k vraždě. Lydia je však i přesto odhodlaná jít za svým cílem, ať to stojí, co to stojí.

Liz Nugent se narodila v roce 1967 v Dublinu, kde bydlí dodnes. Pracuje pro film, divadlo a televizi. Je oceňovanou scénáristkou rozhlasových a televizních inscenací a píše povídky pro děti i dospělé. V roce 2014 vyšla její prvotina, román Hádanka jménem Oliver (připravuje Omega), která se dočkala mnoha pozitivních ohlasů a získala též cenu za nejlepší irský kriminální román roku.

Když bych vám teď měla říct proč čtu thrillery a psychothrillery a vůbec takové podobné žánry, tak v tuto chvíli mám pro vás jasnou odpověď. Právě kvůli takovýmto knihám! V úkrytu mne naprosto dostala, pár dní po přečtení musím pořád přemýšlet nad koncem, jak tohle dopadlo a co se to sakra vlastně stalo! Vždyť tohle není normální, prasárna první třídy! A podle tohoto mého „rozčílení“ můžete usoudit, že čtení stálo opravdu za to!

Lydia je milující matka a manželka. Andrew je milující manžel, poté až otec. Laurence je dítě lásky těchto dvou rodičů a má velmi zvláštní život. Je hýčkaný ze všech stran, jediné dítě, které musí mít vše. Ale i přes různé způsoby rozmazlování z matčiny strany se z něj stává vcelku normální chlap. Dokáže přemýšlet, i když některé činy zamlčuje a to se mu nakonec stává osudným…

Při čtení jsem se nechala naprosto strhnout dějem, přestávala jsem dýchat, kroutila jsem hlavou nad hrdiny a jejich počínáním a nevěřila, že tohle všechno jim může projít. Pořád jsem si říkala, jak daleko budou všichni ochotni zajít, aby vzájemně před sebou ukryli různá tajemství. Nechápala jsem, jak můžou sami se sebou žít, jak si můžou navzájem hledět do očí a tvářit se, že o nic nejde. Bylo to deprimující, já osobně jsem měla chuť na ně křičet, aby už něco řekli nebo udělali jinak, aby pravda vyšla najevo, protože stále něco tutlat bylo ubíjející. Ale oni ne, pořád hráli tu svou hru.
Co se mi nejvíce líbilo a za to patří autorce můj neskonalý obdiv, tak je postava Lydie. Jak byla vykreslena. Ta její manipulace s okolím a lidmi jí blízkými byla naprosto perfektní, její způsob přemýšlení nad budoucností a činění kroků k tomu, aby dosáhla svého, byly dokonalé.

Postavy na mě působily reálně i dialogy, které mezi sebou vedly, byly bez jakýchkoliv kudrlinek, naprosto v pohodě. V knize se střídají kapitoly hrdinů, kdy jednou čteme za Lydii, podruhé za Lawrence a pak za další hrdiny, ale všechno na sebe navazuje a díky vícero pohledům jsem se dokázala vžít do každého. Kolikrát tam byl pohled na jednu a tu stejnou věc očima dvou lidí, kteří byli rozdílní a líbilo se mi, jak jsem to mohla porovnat a uvědomit s při čtení, kdo to má a nemá v hlavě v pořádku.

Kniha je opravdu velmi čtivě a napínavě napsána, i když jsem se vraha dozvěděla hned na začátku, tak přesto jsem se dočkala opravdu záživného a nervydrásajícího příběhu. Až začnete číst, tak pochopíte, že V úkrytu nejde ani tak o vraha, jako spíše o postoje rodinných příslušníků v jedné rodině, o jejich vztahy v okolí a o to, jak dobře či špatně dokáží držet pohromadě. A pokud je někdo zklame, dokáží to zaonačit tak, aby stejně byli vítězi. A už víckrát nikdo, nikdy, nijak nezklamal…

Tuto knihu ráda doporučím všem milovníkům thrillerů, obzvlášť těch psychologických, protože tady si přijdete opravdu na své a můžu vám zaručit, že konec vás dostane. Když jsem totiž já dočetla poslední řádky, přelila se přes mě studená, přímo ledová vlna, a nechala mě napospas temnotě a zimě. Bavila jsem se, jsem nadšená a jednoznačně doporučuji.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Omega za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit na těchto místech:
knihy Omega
knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Madeleine L´Engle
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Booklab/Slovart
Počet stran: 239

Třináctileté Meg Murryové se poslední dobou moc nevede. Připadá si nemožná, nehezká, ve škole se jí nedaří, nikam nezapadá. O jejím pětiletém bratru Charlesovi kolují ošklivé pomluvy, a ke všemu musí poslouchat vlezlé narážky na záhadné zmizení svého táty, talentovaného fyzika, který se pořád nevrací. Jedné temné bouřlivé noci ale do domu Murryových zavítá nečekaná, podivná návštěva – paní Kdovíco. Jak se ukáže, paní Kdovíco má ještě dvě stejně podivné přítelkyně, a všechny tři chtějí Meg a Charlesovi pomoct najít tátu. Aby se za ním ale obě děti dostaly, musí se vydat na nebezpečnou cestu napříč prostorem a časem a za pomoci svého kamaráda Calvina svést bitvu s temnotou, která postupně zahaluje celý vesmír.
Madeleine L´Engle se podařilo stvořit mimořádný nadčasový příběh, který se stal opakovaně vydávanou klasikou žánru na pomezí sci-fi a fantasy pro mladé čtenáře.
V roce 2018 uvádí společnost Walt Disney Pictures film natočený podle tohoto oceňovaného díla.

Madeleine L´Engle (1918-2007) se narodila v New Yorku a navštěvovala Smith College. Napsala více jak 60 knih, z nichž je nejznámnější V pasti času.

Když jsem knihu začala číst, byla jsem překvapená velikostí písma a říkala si, jaká to nebude jednohubka. Pustila jsem se do ní a už od prvních stránek mi začala pomalu padat brada, s každou kapitolou vždy o nějaký kousíček, až jsem na konci příběhu seděla s pusou otevřenou. Tohle tedy bylo něco! I když jednohubka, tak přesně taková, která mi vypálila v srdci stopu a budu na ni myslet.

V pasti času je primárně určena pro mladší čtenáře. Je to dáno hlavně tím, že důležité, ty nejdůležitější postavy jsou malé děti nebo dospívající, kteří zásadně ovlivňují děj. Pokud se ovšem umíte oprostit od toho, že vám příběh vypráví třináctiletá slečna a její pětiletý bratr, tak věřím, že vás kniha učaruje i v „pokročilejším“ věku.

Děj popisovat nebudu, ostatně v anotaci je toho řečeno poměrně dost a já bych se jen opakovala. Meg je třináctiletá holka, školačka a také hlavní vypravěčka knihy. Ze začátku působí jako uťápnutá holka, která to ve škole nemá jednoduché a sbírá posměchy spolužáků, ale poté se z ní stává rozhodná, mladá dáma, která je sice mírně hysterická, ale se srdcem na správném místě. Tu hysterii ji nemůžeme mít za zlé, přeci jen, když přijde o otce a neví, co se s ním děje, do toho se objeví tajuplné dámy, které ji s jejím malým bratříčkem a kamarádem „vyhodí“ na cizí planetu, do jiné dimenze, kde navíc právě toho jejího bratříčka ovlivní to největší ZLO a ona se najednou ocitne v cizím prostředí a prakticky sama, tak lehká hysterie je na místě.

Příběh je fascinující. Líbilo se mi, jakým způsobem byla vykreslena ta dimenze, kde se děti objevily a kde se snažily zachránit svět před postupující tmou. Jediné, co mi trochu kazilo mou euforii, tak bylo vysvětlování, proč to tak je, protože jsem se v některých částech lehce ztrácela. Když se vysvětlovalo umocňování dimenzí, přeskládávání atomů, neuměla jsem si to pořádně představit. I když právě u toho umocňování byly použity obrázky, přesto mi přišlo, že mám z toho trochu v hlavě guláš. Když ale pominu tyto „technické fakta“, kterých v knize je pomálu, tak celý příběh jsem slupla jako malinu a užila si.

Rozhodně ji doporučím trochu odrostlejším dětem, těm, které už mají něco přečteno a baví je scifi. Těm, které rádi přemýšlí nad tím, jestli někde ve vesmíru jsou další planety, na kterých je život a jak by to tam mohlo vypadat a fungovat. Také je to super čtení pro ty, kteří mají rádi boj mezi dobrem a zlem, kde všechno vypadá všelijak a do poslední chvíle není pořádně jisté, jak tohle dopadne. A taky věřím, že se pobaví u čtení i dospělejší čtenáři, kteří obdivují dětské příběhy, jenž jsou opravdu neobvyklé, neotřelé, které mají nápad a šmrc.

Navíc si myslím, že je to dobrá příprava právě pro dospělé, kteří mají děti před návštěvou kina. Jakmile se tato kniha tento rok dostane na plátna, budete vědět, na co jdete, co očekávat a můžete dokonce srovnávat. Já osobně si film ujít nenechám, protože jsem opravdu zvědavá, jak Walt Disney produkce ztvární hrdiny a prostředí, kde se příběh odehrává.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Booklab/Slovart za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Martin Stručovský
Nakladatelství: Motto
Počet stran: 278
Rok vydání: 2018

Přes den pracuje Matěj Mlynář jako knihkupec. V noci je tu ale pro ty, kteří se ocitli v nesnázích a nemají se na koho jiného obrátit. Během podzimního večera vyhledá Matěje i Marta Kučerová. Mladá žena, která potřebuje ochránit před bývalým přítelem. Ten se nechce smířit s rozchodem a pronásleduje ji na každém kroku. To, co Matěj považoval za další rutinní kšeft, se brzy změní v drsnou hru bez pravidel. Jde mu náhle o holý život i o vlastní duši.

Martin Stručovský se narodil 22.1.1989 v Jindřichově Hradci. Píše už od svých třinácti let, jeho první publikovanou prací jsou Slzy bohů (2008), ze série JFK. V roce 2007 začal psát pro scifi rubriku Neviditelného psa Sarden a od roku 2008 působí jako zástupce šéfredaktora JFK Fans – fanouškovských stránek Agenta JFK.

České detektivky čtu ráda. Nejen, že tím určitým způsobem „podporuju“ české spisovatele, ale stále čekám na nějakou dobrou knihu, která se bude moct měřit se světovým trhem. Krom autorky Michaely Klevisové, od které detektivní sérii s Josefem Bergmanem fakt můžu, tak jsem ještě neměla štěstí. A teď, Martin Stručovský, mi konečně splnil sen! Bez duše mě velmi mile překvapila!

Hlavní hrdina Matěj Mlynář má skvělé zaměstnání. Je knihkupec. Má dceru Terku, se kterou ovšem nemá nejvřelejší vztahy, protože na sebe nemají příliš mnoho času. Místo, aby po večerech seděl doma a povídal si s ní, zachraňuje cizí lidi, kteří se ocitnou v nesnázích. Mnohdy přijde nad ránem domů a rozhodně není ve své kůži. Navíc se potýká se svými démony, takže toho má více než dost. Když jednoho dne natrefí na „zákaznici“ Martu a hlídaní jejího bezpečí, nemá ani tušení, jak špatně se to vyvrbí. Půjde mu o život a nejen mu.

Musím říct, že Matěj Mlynář mi byl sympatický až ouvej. Byl to přesně ten typ chlapa, který je tvrďák, ale dokáže přijmout i ránu a nesesypat se z toho. Navíc jeho smysl pro spravedlnost byla úžasná a kolikrát dokázal překročit hranice zákona, aby spravedlnosti učinil za dost. A to na něm bylo fakt dobré. Musím říct, že všeobecně všechny postavy, které se v příběhu objevily, působily velmi příjemným dojmem, samozřejmě jen ty, které stály na straně dobra. Zlí padouši jsou padouši a padouchy zůstanou! 🙂

Autor Martin Stručovský napsal velmi čtivý příběh, který přečtete na dva zátahy a budete se bavit. Budete napnutí, jak všechno dopadne a jak Matěj Mlynář vše rozmotá. Při čtení mi stránky ubíhaly velmi rychle a nenašla jsem žádné zápory, které bych tady napsala. Ani žádné hluché místa. Vůbec nic.

Na to, že se jedná o autorovu prvotinu musím říct, že tohle je výborný počin. Kniha s názvem Bez duše duši má. Od začátku, prvních kapitol, jsem tušila, že se mi to bude líbit a nemýlila jsem se. Navíc, co se mi vážně líbilo, tak je, že autor propojil všechny postavy, každá má své místo a ať se zdá sebemíň důležitá, bez ní by to nešlo. Spojitosti a vztahy jsou neskutečně propletené, ale přitom pro čtenáře pochopitelné.

S knihou jsem maximálně spokojená. Čtení pro mě mělo spád, bavilo mě, byla jsem napnutá, užívala si každé slovo. Fandila jsem Matějovi a vůbec celé jeho rodině, oblíbila jsem si Královou, i když ze začátku byla pro mne taková nemastná, neslaná a doufám, že poslední věta v knize slibuje další příběhy s Mlynářem. Protože pokud autor napíše další knihu, určitě si ji pořídím. Jsem ráda, že můžu konečně říct, že i mezi českými autory máme opravdu dobré „detektivkáře“.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan