Měsíc: Červenec 2017

Autor: J. Sydney Jones
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 303

Zatímco se Evropa připravuje na Norimberský proces, v ulicích zničeného města řádí vrah… Norimberk se stal mrtvým městem. Dvě třetiny obyvatel utekly nebo zemřely, uprostřed města čeká 30 000 těl na pohřbení do masového hrobu. A budou tu souzeni ti nejhorší váleční zločinci v ohromném procesu za pozornosti celého světa. Ale v temných ulicích města vládne chaos. Kapitán Nathan Morgan je jedním z těch, kdo má do města vnést pořádek. Neworský detektiv, který za války sloužil jako taktik a analytik, je rozený špion – a v roce 1945 není lepší město pro špionáž a pátrání než Norimberk. Zatímco se armáda Spojených států soustředí na boj s Rudou armádou o nadvládu nad válkou zdecimovanou Evropou,  po ulicích Norimberku se pohybuje vrah, který se naopak soustředí na okupační vojáky. A Nathan Morgan se ze špiona musí ještě jednou stát „obyčejným“ detektivem…

Z této knihy mám velmi rozporuplné pocity. Na jednu stranu se mi líbily popisy, které autor použil, aby dodal atmosféru poválečnému městu. Na druhou stranu, kdyby jste se mě zeptali, o čem ta kniha byla, dokázala bych vám popsat pouze pár kusých informací. V ději vystupuje hromada postav a já se jednoduše ztrácela. Než jsem pochopila, že Morgan je jeden z těch důležitých, byla jsem skoro na konci knihy. Do toho postavy, které měly evidentně jen vedlejší roli, přesto se zdálo, že jsou „důležité“, aspoň v tu chvíli, kdy se o nich mluvilo a pro mě byl problém to rozlišit. Natož si něco z toho zapamatovat…

Takže tolik k ději… z mé strany. A teď ty popisy, které jsem už výše zmínila. Na tohle je autor mistr. Podařilo se mu, dokonale, navodit atmosféru poválečného Norimberku, temná a rozpadlá stavení, kde se v koutech honí krysy, zdecimované cesty a když jsem se do popisu vžila, měla jsem pocit, že stojím na opuštěné cestě někde uprostřed sutin a ruin, lehce na mě z oblohy padá déšť, kotníky mám v mlžném oparu a jsem zoufalá… Tohle se povedlo, ale bohužel musím říct, že to bylo to jediné, co se mi na knize líbilo…

On ten nápad s vrahem, který si na první pohled, vyhledává jako oběti lidi, kteří kšeftují na černém trhu, je dobrý, ale autor to podal stylem, jako by to bylo vedlejší. Jen prostě „dokreslení“ situace.
A přitom je to nejdůležitější část příběhu.

Možná, že mi nesedl styl autora, možná mi vadilo, jak byly řešeny kapitoly. Kolikrát v jedné kapitole během třeba dvou, tří odstavců dokázal přeskočit na různé osoby a hrdiny a tím pádem já nevěděla, kde jsem ani o koho se jedná, co tam má dělat a proč. Bylo to pro mě složité číst. Ztrácela jsem se.

Ale i přesto, že mi tento způsob nesedl, věřím, že se najdou čtenáři, které Vraždy v norimberských ulicích bavit budou protože…: Werwolfové, černý trh, špióni, práskači, mrtvoly, přece jen jsem tam pár zajímavých a napínavých momentů objevila… Jen by se mi líbilo, kdyby na mě působily více celistvěji. 🙂

Děkuji nakladatelství Cosmopolis za zaslání recenzního výtisku a odkaz na koupi této knihy máte přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

Autor: Erin Watt
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2017
Počet stran: 320

Reed Royal má vše, co by si mohl přát: vzhled, postavení, peníze. Dívky na elitní akademii Astor Park stojí frontu, aby si s ním mohly vyrazit, a kluci mu závidí, jenže Reedovi nikdy nezáleželo na nikom jiném než jeho rodině – dokud mu do života nevstoupila Ella Harperová.
To, co začalo spalující nenávistí a plánem, jak nové otcově chráněnce udělat ze života peklo, se brzy změní v něco silnějšího. Chce ji mít nablízku a zajistit jí bezpečí. Když ji však Reed jedinou hloupou chybou odežene a uvrhne tím rodinu Royalů do chaosu, začne se mu život rozpadat pod rukama. Ella ho už nechce. Tvrdí, že jeden druhého jen ničí.
Možná má pravdu.
Tajemství. Zrada. Nepřátelé. Nic podobného Reed dosud nepoznal, a pokud chce získat svou princeznu zpět, musí dokázat, že jí za to stojí.

Já nevím, odkud mám začít. Když jsem dočetla první díl, přestala jsem dýchat. Ten konec byl pro mě tak neočekávaný a kdybych byla slabší povahy, možná bych zešílela při čekání na další díl. Jenže víte co? I silná povaha občas zeslábne a já mám pocit, že do září, kdy má vyjít třetí díl, opravdu zešílím. Protože jestli autorky v prvním díle to napsaly tak, aby byl konec knihy, tedy konkrétně poslední strana, dechberoucí, tak ve dvojce je dechberoucí nadvakrát! Tohle je opravdu masakr!

Ella se pomalu a jistě vzpamatovává ze zklamání, které ji zlomilo srdce, ale v žádném případě už není žádná Papírová princezna. Stává se z ní „ocelová žena“. 🙂 Líbilo se mi, jak autorky Ellu postupně zocelují, krůček po krůčku z ní dělají ženu, která ví, co od života chce a i když má někdy myšlenky roztržité a rozporuplné, přesto přemýšlí nad následky a dokonce v ní objevily skrytou sílu, která dokáže divy.
Reed je naopak ještě zlomenější než byl v prvním díle. Protože jen potvrzuje prokletí rodiny Royalů, kteří ničí všechny kolem sebe. Včetně své rodiny. Včetně lidí, na kterých jim opravdu záleží. Ovšem, zase si to uvědomuje, což mu je ke cti, a snaží se to všechno, co pokazil, napravit. Ne vždy na to jde tím správným způsobem, ale každý pokus se počítá, ne? Důležitá je snaha. A vy sami, až si Prokletého prince přečtete, zjistíte, jestli to mělo nějaký smysl. Jestli to za to stálo…
A taky si počkejte, až dojdete k poslední straně – tohle vám nedá spát, přísahám! 🙂

Tak, jak to bylo u prvního dílu, i tento je velmi čtivý. Kniha je napsána jednoduše, děj je vymyšlen tak, aby vás nutil číst dál a dál a neodkládat příběh stranou. Než jsem se do čtení pustila, tak jsem stihla nakouknout na první názory a z většiny psaly čtenářky, že přečetly na jeden zátah. Nemohly se odtrhnout, byly „vnitřně“ nuceny číst, dokud nebyl konec. A teď zase nezbývá, než čekat na další díl, protože to, jak skončil druhý díl … To se prostě nedělá! :-))

Ono se vám v průběhu čtení může zdát, tak jako mě, že je ten příběh předvídatelný, ale věřte mi, to, co si autorky připravily na konec, tohle nečeká nikdo. A to je něco, co se mi velmi líbí. Už jen kvůli tomu mají u mě autorky schováno jedno velké plus! 🙂 Dokážou mě překvapit. Zas a znova! 🙂

Nedokážu ani popsat, jak jsem spokojená a nadšená z druhého dílu a jak se nesmírně tetelím blahem, že v září, což už je „teoreticky“ za chvilku, vyjde další díl, Palác lží. Už jen ten název mě rozechvívá a těším se, co dalšího na Royaly vrhne stíny a jak se s tím všichni, včetně Elly opět vypořádají. Nemůžu se dočkat!
Tahle série je jedna z těch nejlepších a určitě ji doporučuji k přečtení. Věřím, že si na své přijdou všechny ženy a dívky, které mají rády intriky, lži, romantiku a pomstu! 🙂 A co ještě musím napsat, celá série je díl od dílu lepší a lepší. Opravdu! 🙂 Nesnáším Jordan a stále jsem team Reed! 🙂

Děkuji nakladatelství Baronet za zaslání recenzního výtisku a pokud si ji chcete koupit, tak tady je odkaz.

Díky za přečtení a mějte se!
Daramegan

Autor: Sabina Zelená
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2017
Počet stran: 224

Pavlin život se otočil o sto osmdesát stupňů. V jediném okamžiku ztratila manžela i otce – dva lidi, které nejvíc milovala, navíc v době, kdy prožívá své první těhotenství. Potřeba sdílet svůj smutek s někým blízkým ji zavede k její babičce, kterou léta neviděla. Jejich setkání je natolik silné, že se k ní rozhodne přestěhovat.
Postupně se seznamuje s místními lidmi. Poznává Elišku, dívku, která po autonehodě přišla o zrak. Blíže poznává i jejího bratra, který si sestřino zranění klade za vinu. Najdou tito dva lidé v těžké životní situaci cestu k sobě? Smíří se s tím, co jim život vzal, a naleznou naději na nové štěstí?

Sabina Zelená se narodila v Dačicích, ale vyrůstala v Praze, kde vystudovala civilní letectví a po maturitě ještě anglický jazyk. Procestovala Nový Zéland a Austrálií, v níž se nakonec usadila. Knihy byly odjakživa jejím nejlepším přítelem a o tom, že se stane spisovatelkou, snila už od dětství, ačkoliv se do psaní pustila až při cestování.
Píše ve volném čase, je autorkou románu „Tisíc východů slunce“ (2017) a momentálně pracuje na dalších dvou knihách.
Zajímají ji silné lidské příběhy a právě proto se sama věnuje emocím, složitým situacím a vztahům – mezi muži a ženami, rodiči a dětmi, sourozenci, přáteli… Nejraději čte knihy, které ji dojmou, rozpláčou, vystraší, naštvou, rozesmějí, nadchnou… a doufá, že její knihy čtenářům přinesou to samé.

Když jsem se do této knihy pustila, už z prvních dvou stránek mi bylo jasné, že mě psychicky odrovná. Pavla přišla o otce a manžela, když byla ve druhém měsíci těhotenství. Já přišla o tatínka, když jsem byla v prvním měsíci těhotenství… A tento pocit, že mám s hrdinkou něco společného, ve mě vyvolával neskutečně silné emoce.
I přesto, že byl děj celkem jednoznačný a při objevování dalších a dalších postav jsem věděla, jak to všechno dopadne, nedokázala jsem si říct, abych nečetla dál. Autorce se povedlo mě naprosto vyvést z míry, protože některé myšlenky hrdinky byly mé vlastní.

Je to příběh, který je opravdu na hranici šílenosti. Pokud se někomu něco takového stane, je na světě sám a nemá nikoho, komu by se vypovídal nebo se mu vybrečel na rameni, tak je na úplném dně. A přesně tohle Pavla prožívala. Ocitla se na samém dně, v bahně a hnusu okolností a i když byl u ní jeden člověk, který se snažil ji podržet, musela to zvládnout sama. Někdy ani ta náruč někoho blízkého nepomůže, pokud se člověk topí.

Jak autorka sama píše na svém webu a zmiňovala jsem to i výše, má ráda silné příběhy lidí, u kterých se rozpláče nebo dojme a tohle chce dát svým čtenářům. U knihy Tisíc východů slunce se ji to povedlo. Rozplakala mě, naštvala mě a i když byl děj předvídatelný, čtení jsem si užila, můžu-li to tak vůbec napsat. Protože užívat si čtení o smrti asi není to správné přirovnání. Určitě mě ale chápete.

Celkové hodnocení je ale trochu na hraně. Příběh se totiž tváří jako klasický průměr, ovšem díky těm emocím, pocitům, nervozity, strachu, naštvanosti, které ve mě vyvolal, je o stupínek lepší. Jsou čtenářky, které oceňují nejen příběh, ale taky stopy, které v nich kniha zanechala. A tady, i když od začátku víme, jakým směrem se bude děj ubírat, tak i přes tento fakt jsem měla neodolatelnou touhu číst dál, dokud nebudu na samém konci. Musela jsem dočíst každé písmenko, já snad četla i tiráž. 🙂

Tuto knihu primárně doporučuji všem romantičkám, dívkám i ženám, které nehledají hluboký příběh, ale knihu, jenž je chytí za srdce. Která je rozesměje i rozpláče, ale po dočtení posledního slova si oddychnou, utřou poslední slzu, usmějí se a sáhnou po dalším románu.

Styl psaní autorky mi seděl, kapitoly byly krátké, jasné a neodbíhalo se zbytečně do nějakých zákrutů. Ba naopak, vše bylo napsáno tak přímočaře, jak to jen šlo. A to jsem ocenila taky.
Hlavně si před čtením pořiďte dost papírových kapesníků. 🙂

Děkuji vydavatelskému domu Albatrosmedia.cz za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, tak tady je odkaz.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

Autor: Cassandra Clare
Rok vydání: 2015
Počet stran: 368
Nakladatelství: Yoli

Když osiřelá šestnáctiletá Tessa Grayová přepluje oceán, aby v Anglii našla svého bratra Natea, píše se rok 1878. Netuší nic o tom, že londýnské podsvětí je ovládáno upíry, vlkodlaky a démony a že jedině lovci stínů, bojovníci předurčeni zbavit svět zla, se jim dokážou postavit. Záhy je unesena Temnými sestrami, členkami organizace, která si říká Klub Pandemonium, a zjišťuje, že sama patří mezi členy podsvětí. Dokonce ovládá vzácnou schopnost: umí se proměnit v jinou osobu. Magistr, mocný muž, který vede Klub, se nezastaví před ničím, jen aby získal Tessu i její schopnosti.
Bez přátel a jako lovná zvěř najde Tessa útočiště u lovců stínů v londýnském Institutu. brzy se ocitne mezi dvěma nejlepšími kamarády: Jamesem, jehož křehká krása skrývá smrtící tajemství, a Willem, jenž si uštěpačnými vtipy drží všechny od těla… všechny kromě Tessy. Pátrání po Nateovi je přivádí hlu hluboko do srdce temného spiknutí, které by mohlo zničit lovce stínů. Tessa si brzy uvědomí, že si bude muset vybrat mezi záchranou bratra a záchranou celého světa.

Cassandra Clare se narodila v roce 1973 americkým rodičům v Íránu a v dětství se s rodinou hodně stěhovala. než jí bylo deset, žila mimo jiné v Anglii, ve Francii a ve Švýcarsku. Po studiích se na čas usadila v Los Angeles a v New Yorku a pracovala jako reportérka pro různé časopisy, včetně bulvárních. Od roku 2006 se naplno věnuje psaní.
Je autorkou mezinárodně úspěšné série Nástroje smrti, jíž tematicky volně předchází série Pekelné stroje. Jejích knih se celosvětově prodalo více než 20 milionů výtisků a byly přeloženy do 35 jazyků. Cassandra žije v Amherstu ve státě Massachusetts s manželem a třemi kočkami.

Začnu tím, že Nástroje smrti je pro mě ta nejlepší, nejúžasnější série ze všech a díky tomu se Cassandra Clare pro mě stala tou nej autorkou.
A proto se divím, že se ke mě série Pekelných strojů dostala až nyní. Ovšem teď je ten správný čas, protože mi tato série zpříjemní čekání na druhý díl Temných lstí. 🙂
První díl, Mechanického anděla, mám za sebou a můžu napsat, že to opět byla pecka! Zajímalo by mě, jestli by někdy autorka napsala něco, co by mě nebavilo.

I když mi ze začátku Tessa přišla v některých situacích pomalejší, tak přesto jsem si  k ní vybudovala určitý kladný vztah. Její činy byly s každou další a další stránkou lepší a normálnější. Když se ocitla v londýnském Institutu, tak pro mě, jako milovníka a fanouška Nástrojů, byly fáze ohledně vysvětlování všech funkcí lovců stínů trochu zdlouhavější, ale to jen pro to, že jsem s lovci sžita. Kdybych byla nováčkem, určitě bych hltala každé písmeno a slovo.

Když se konečně děj rozběhl a Tessa měla nejen za úkol zachránit svět, ale také se snažila zachránit Natea, svého bratra, konečně přišla na řadu pořádná akce a díky schopnostem Tessy to bylo o mnoho zábavnější a hlavně zajímavější.

Autorka, jak už je jejím zvykem, píše naprosto poutavě a čtivě, proto i když má kniha „nahuštěné“ písmo, tak vám čtení nezabere mnoho času. Nejde jednoduše přestat.

To, co se mi líbilo nejvíc na Mechanickém andělovi není jen úžasná obálka, (všimněte si na obrázku výše, když si pohrajete se světlem a s nastíněním, jak perfektně vystupuje znak anděla uprostřed obálky), ale také příběh samotný.
Jako čtenář jsem se ocitla mezi Lovci stínů, světem, který je pro mě jeden z nejzajímavějších a nejpřitažlivějších, a i když zase všichni bojují ve jménu dobra proti zla, tak to není žádný „klišé“ boj. Cassandra Clare umí vymyslet tak dokonalé prostředí, dějové linky a zvraty, že každý čtenář si musí její fantazii užívat na plné obrátky.

Nemůžu mluvit za celou sérii, ale první díl je skvělý, opět mě přesvědčil o kvalitách autorky a jsem zvědavá, jakým směrem se bude ubírat dál. A mimochodem, Herondale je opravdu kus chlapa!

Celkově bych to zhodnotila jako super kousek, který milovníkům lovců stínů, fantasy příběhů by neměl chybět ve sbírce. Autorka zde taky vytvořila velmi zajímavý milostný trojúhelník, takže si na své přijdou i ti, kteří rádi romantiku a já si na své přišla v podobě skvělého a vždy úžasně ironického Magnuse.

Spokojena, dávám příběhu plný počet bodů, a těším se, až bude na čas na další díl.

Děkuji obchodu MegaKnihy.cz za poslání recenzního výtisku a pokud si budete knihu chtít objednat, můžete přímo na těchto stránkách.

Mějte se krásně a díky za přečtení!
Daramegan