V pasti lží – B. A. Paris

Autor: B. A. Paris
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2018
Počet stran: 324

„Probudí mě telefon dole v předsíni. Otevřu oči a zírám na strop. Třeba to volajícího přestane bavit. Včera ráno telefon vytrvale vyzváněl v půl deváté, ale když jsem ho zvedla, nikdo se neozval.“

Komu můžete důvěřovat, když ani sobě ne?
Cass si konečně dala svůj život do pořádku, je šťastně vdaná a pracuje jako učitelka. Jedné deštivé noci se ale na neosvětlené lesní cestě stane něco, co jí převrátí život naruby. Paralyzovaná výčitkami zapomíná, kde nechala zaparkované auto, jestli si vzala prášky nebo e si domluvila schůzku. V hlavě má zmatek a mrtvou ženu, kterou možná mohla zachránit. Je blázen? Nebo si s ní zahrává její mysl?

B. A. Paris pochází z francouzsko-irské rodiny, ale vyrostla v Anglii. V dospělosti se přestěhovala do Francie, kde několik let pracovala v mezinárodní bance. Potom se rekvalifikovala na učitelku a založila se svým manželem jazykovou školu. Stále žijí ve Francii a mají pět dcer.
Její první román, psychologický thriller Za zavřenými dveřmi dosud vyšel v 35 jazycích a stal se světovým bestsellerem.

Když jsem četla autorčinu prvotinu Za zavřenými dveřmi (recenze zde) byla jsem naprosto fascinována. A přesto, že mi tady hrdinka abnormálně lezla na nervy, opět jsem se do knihy zažrala, nevnímala okolí a díky její čtivosti ji přelouskala během jednoho dne. A i když jsem tušila, aspoň částečně, kdo za vším tím zlem stojí, konec mě stejně rozsekal.

Hlavní hrdinka Cass se začátku zdá, že má přesně takový život, jaký si pro sebe vysnila, i když se ji stane jedna nehezká věc. Až do jednoho osudného léta, kdy se vše obrátí proti ní. Nejvíce její mysl, která ji zradí na plné čáře. Nebo je to snad hra někoho zvenčí?

Nejdříve se mi zdálo, že Cass bude silná postava, která ví, co chce. Ale lehce se s ní dalo manipulovat, několikrát si neověřila fakta, až jsem nechápala, proč to neudělá? V některých situacích se chovala hloupě a to mi tedy lezlo neskutečně na nervy. Myslím si, že každý normální člověk by si nejdříve ověřil všechny dostupné informace a každopádně by se snažil s tím něco dělat. Ne jen sedět a čekat a hlavně, neuzavírat se. Ale asi to je věc názoru.
Ovšem i přes tento můj negativní postoj vůči hrdince, jsem s příběhem nadmíru spokojená. Měla jsem tušení, jakým směrem se to bude ubírat, ale že to bude až tak „zamotané“, to jsem opravdu nepředpokládala.

Navíc autorka znovu zvládla napsat knihu, která je nesmírně čtivá, nebyly zde žádná hluchá místa a já jsem ji přečetla během jednoho dne. Líbilo se mi, že ve mě opět vyvolala ten pocit, že musím číst, protože pokud přestanu, něco důležitého mi uteče a já ztratím nit. Navíc vědět, o co tam ve skutečnosti jde, byl silný hnací motor v tom, abych jen seděla a četla a nic jiného nedělala.

„Jedu sice tak pomalu, jak jen to jde, ale i tak jsem doma v pět. Když projedu vraty, znovu mě zaplatí strach. Je mi jasné, že dokud Matthew nepřijede domů, nezvládnu vejít do domu, a tak zůstanu sedět v autě.“

Možná bych mohla mít i nějakou tu výhradu ke konci, který dle mého názoru, mohl být trochu rozvinutý. Nechci nijak spoilerovat, ale nějaké vysvětlení nebo činy i z druhé strany by stály za to, abych si je přečetla. Protože když už nějaké rozuzlení nastane, tak se vším všudy. Ovšem, někteří to můžou vidět jinak a tak se tímto příliš nezaobírám a dívám se na příběh jako celek, tak jak je v této knize podaný a musím konstatovat, že se autorce rozhodně povedl.

Ten nápad, který autorka v knize zužitkovala se mi líbil, ten pocit, kdy hlavní hrdinka ztrácela půdu pod nohama byl nezáviděníhodný, ten pocit zmatku, frustrace. Myslím si, že kdyby se kdokoliv z nás dostal do těchto situací, nastanou dvě věci – buď se necháte smést tou lavinou a skončíte tak říkajíc na krovkách odevzdaní a čekající na boží smilování nebo budete bojovat a snažit se tomu všemu přijít na kloub. Nic mezi tím.

Pokud máte rádi psychologické thrillery, tak vám můžu doporučit obě autorčiny knihy. Každá je jiná, nedají se srovnávat. Ale obě mají něco do sebe. Obě stojí za to, abyste nad nimi nějaký ten čas čtením strávili. Mi v tuto chvíli nezbývá nic jiného než doufat, že další autorčina kniha na sebe nenechá dlouho čekat a vám ostatním přeji, ať si to čtení užijete tak, jako jsem si jej užila já.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu seženete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Alenka v říši zombií: Za zrcadlem – Gena Showalter

Autor: Gena Showalter
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 360

„Svět tajemně ztichl. Drsný závan doběla rozžhaveného vzduchu mě zvedl do výšky a mrštil mnou o strom. Dopadla jsem na záda a přišla jsem o zbytek vzduchu, co jsem měla v plicích. Musela jsem potřást hlavou, abych se zbavila náhlé závratě. Vzduch se zaplnil kouřem. Začala jsem se dusit a kašlat a všechno, co jsem předtím viděla, se ztratilo v černobílé mlze.“

Alenka Bellová už ztratila rodinu, přátele i domov. Myslela si, že víc už ztratit nemůže. Mýlila se. Po posledním útoku zombií se s ní začíná dít něco podivného. Zrcadla ožívají a ona slýchává šepot mrtvých. Ale co je na tom nejhorší? Někde v jejím nitru se vzmáhá odporná temnota, která ji nabádá ke strašným činům. Nikdy dřív nepotřebovala svého přítele Cola Hollanda tolik jako teď. Jenže on se od ní najednou odtahuje… a od všech ostatních také…

Gena Showalter je autorkou bestsellerů New York Times a USA Today. Její knihy pro mládež hltají čtenáři a čtenářky jedním dechem. Když se musela rozhodnout, jaké zvolí povolání, věděla, že psaní knih je pro ni to pravé. Žije se svou rodinou a několika psy v Oklahomě.

Tento díl mě utvrdil v tom, že autorka opravdu umí upoutat mou pozornost. A navíc si myslím, že tento díl předčil předchozí. Všechno naprosto hraje a souzní, užila jsem si čtení a jsem ráda, že jsem na tuto sérii narazila. Perfektní odreagování se skvělými dialogy, zábavným a napínavým příběhem, kde si autorka nebere servítky s krví a ubližováním… Jsem spokojená na plné čáře! Na pět hvězd. 🙂

Taky oceňuji, že i když se v příběhu objevuje láska a to nejen mezi hlavními hrdiny, přesto Gena Showalter nezabředla do romantických, něžných a příliš sladkých vod, ale držela se zkrátka, nechala své hrdiny, aby se chovali jako drsní lidé, což bezesporu být musí, když bojujou se zombíky, že? 🙂

V tomto díle má hodně prostoru samotná Alenka, která se stane obětí kousnutí a zničeho nic nefunguje protilátka, která ji je okamžitě podaná. I když je to stále ona, stává se z ní také něco jiného a nikdo neví, co si s tím počít. Ani nejlepší doktor z jejího okruhu, ani ona sama. Jeden klíč by k rozřešení měla, ale ten nepřečte. Takže ji nezbývá než počkat, co se bude dít. Nebo ne?
Do toho se v jejich skupině objeví další bojovníci, kteří přišly z jiného města na pomoc se zabíjením zombií. Veronica a Gavin. A můžu vám tedy říct, že opravdu hodně zamíchají rozdanými kartami a zdá se, že nezůstane kámen na kameni. Nebo ne?
Samozřejmě má v příběhu i svůj prostor Cole Holland, který je stále neskutečně k sežrání. 🙂 Ale ani on už není tím, kým býval v prvním díle. Více zdrsněl, začal se odtahovat od svých přátel a zdá se, že má nějaký obrovský problém. Nebo ne?

Rozhodně jsem ráda za to, že autorka nechala Alenku takovou, jaká byla v prvním díle. Není to totiž žádná upejpavá holčička, která se bojí každého zvuku či zašustění, ale je to mladá dívka, která bojuje se zlem a dokonce i sama se sebou. Prokáže velikou vnitřní sílu a odvahu, proto mi je více než sympatická a fandila jsem ji, seč mi síly stačily. A i když nejsem na blonďáky, tak ten nový přírůstek, Gavin, má taky něco do sebe! 🙂


„Vzpomněla jsem si na malou smutnou holčičku, kterou jsem kdysi bývala. Byla jsem uvězněná v domě a vyhlížela oknem na děti, které si hrály na zahradě. Jednou k nám dokonce přišly sociální pracovnice. Vyptávaly se mých rodičů, vyptávaly se mě na všechno možné. Možná na sociálce uvažovali o tom, že Emmu i mě rodičům odeberou a odvezou nás z domu. V tom případě by nás třeba i rozdělili. anebo ne. Každopádně jsem to nechtěla riskovat a udělala jsem něco, co se příčilo mé povaze. Lhala jsem.“

U prvního dílu jsem byla spokojená, ale tentokrát jsem nadšená. Příběh graduje, což určitě všemu pomohlo, dějí se tam fakt nepěkné věci, které vás udrží bdělými čtenáři a nebudete chtít knihu odložit, dokud nezjistíte, jak tohle všechno dopadne.
Oproti jiným knihám jsem si musela opět zvyknout na delší kapitoly, ale nevadilo mi to, protože když jsem začala číst, naprosto jsem se nechala příběhem pohltit.

Pokud máte rádi zombíky a nevadí vám představa černého, hnusného slizu, trochu krve, utrpení a bolesti, tak se do této série pusťte. Neříkám, že je v knize nějaká hluboká myšlenka, která by obrátila vaše vnímání světa naruby, ale je to velmi příjemná četba, která vás přenese do jiného světa, než se právě nacházíte. Navíc umí autorka dát hrdinům do úst ty správná slova, dialogy mezi nimi byly často zábavné, pichlavé a ironické, takže o úsměv jsem nouzi opravdu neměla. Jednoduše jsem se bavila!

A proto, pokud i vy hledáte něco, co není reálné, co vás vezme pryč z tohoto světa, ale chcete se u čtení dobře pobavit a zažít pořádné dobrodružství, tak Gena společně s Alenkou vám tohle zaručí.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete pořídit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Stříbrná labuť – Amo Jones

Autor: Amo Jones
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2018
Počet stran: 288

„Poté co zatlačím do dvoukřídlých dveří, obklopí mě vůně starého papíru, obsáhlých vědomostí a historie a okamžitě mě to zahřeje na srdci. Zhluboka se nadechnu, zavřu oči a tiše vydechnu. U dveří knihovny ze sebe vypustím všechno zlé, co ve mně zůstalo. Na knihovně je zkrátka něco magického. Je to jako portál do mnoha různých světů.“

Madison Montgomeryová pochází z bohaté a vlivné rodiny, když ale její matka spáchá ten nejhorší zločin. Madison musí žít po zbytek svých dní s pošpiněným jménem. Doufá, že na soukromé Akademii Riverside v Hamptons začne s čistým štítem. Jenže nepočítala s desítkou drsných hochů, kteří škole vládnou. Když Madison upoutá pozornost jejic vůdce Bishopa Hayese, odkryje se jí zcela nový svět, o němž neměla sebemenší tušení. Svět, který začíná a končí u Elitního klubu králů, jí převrátí život naruby. Zaplavují ji tajemství a odhalují se rodinné lži. Ani sama Madison neví, co je vlastně zač a proč se ocitla v nebezpečí.

Amo Jones se bariduka roku 1988 na Novém Zélandu, v současnosti žije s partnerem a čtyřmi dětmi v Airlie Beach v Austrálii. Kromě psaní knih studuje kriminální právo. Má ráda dlouhé romantické procházky do vinného sklípku. Píše stejně tak, jako žije, na hranici šílenství se sklenicí vína v jedné ruce a svou morálkou – nebo jejím nedostatkem – ve druhé. Je autorkou temných romantických sérií pro dospělé The Devil´s Own, Sinful Souls MC, Crowned a romance z hudebního prostředí Westbeach. Stříbrná labuť je prvním dílem temné „new adult“ série Elitní klub králů.

Milé dámy, drahé čtenářky, ženy celého světa, mám pro vás vzkaz:
„ZAPOMEŇTE NA VŠECHNY ROYALY, FALCONEOVY CHLAPCE A PODOBNĚ SLADKÉ HOCHY. PROTOŽE…
ELITNÍ KLUB KRÁLŮ JE NEJVÍC NEJDRSNĚJŠÍ, NEJSVŮDNĚJŠÍ, NEJBRUTÁLNĚJŠÍ, NEJVZRUŠUJÍCÍ, NEJZVRHLEJŠÍ,  PROSTĚ A JEDNODUŠE „VŠECHNONEJVÍC“ BANDA VELMI, ALE VELMI BADBOYS, KTERÉ BUDETE CHTÍT KAŽDÁ!“

Je to vtipné, ale u této knihy jsem zažila dvě své „poprvé“ 🙂 Zrovna u Stříbrné labutě! Jak poetické, opravdu!
1) Mí čtenáři vědí, že jsem ten typ, jenž se vyhýbá sexuálním scénám v knize. Buď přeskakuju řádky nebo dokonce stránky, ale nebere mě to a nelíbí se mi to – pffff! Stříbrná labuť boří mýty! Já přečetla každé slovo z této knihy a i když byla na některých stránkách erotika, sexuální scény jako zvíře, jenž nám dává mléko, já nic nepřeskakovala, já to všechno přečetla. Nechápu, nerozumím… Ale nevadilo mi to, pasovalo to nejen do příběhu, ale taky do mé nálady, kterou mi tato kniha dala. Přirozené, nenucené, zvrhlé, dokonalé!
2) Poprvé je mi opravdu, ale totálně líto, že někteří hrdinové z knihy (u mě teda obzvlášť jen ten jeden) neexistuje, že je to smyšlená postava. Po dočtení knihy jsem měla pocit, že musím ihned začít číst od začátku a znovu, abych jej znovu potkala – no fakt, tohle se mnou už dlouho žádná kniha neudělala natož nějaká postava. Asi si večer pobrečím do polštáře. 🙂

Už když jsem knihu otevřela a přečetla si, že je určena od osmnácti let, začala jsem se bát, aby to nebylo jako 50 odstínů… Pak jsem si přečetla věnování a začala jsem tajně doufat, že by to mohlo klapnout…

Věnování v knize:
„Příběhům, které s vámi zamávají tak dobře, že máte chuť si zapálit. Tohle je jeden z nich.“

A jakmile jsem dočetla poslední slovo v knize, mohla jsem konstatovat, že Stříbrná labuť je pro mě zatím, tento rok, nejčtivější, nejzvrhlejší, nejzajímavější, nejnapínavější příběh. Ač je tam banda puberťáků, zhýčkaných „zlatých“ děcek, přesto mají v sobě něco, co vás bude přitahovat.
Autorka dokázala neskutečné divy se slovy. Nepoužívala nic zvláštního, přesto umí popsat všechny nastalé situace tak, aby vás vyvedla z míry a to samozřejmě v dobrém slova smyslu.

Rozhodně tato kniha není ideálním čtivem pro puritánky nebo dívky, které hledají romantiku a něhu. V této knize nic z toho nenajdete. Je to znepokojivé, brutální, ale právě díky tomu je to tak skvělé a dokonalé.

„Nazdar, Madison. Ty nás možná neznáš, ale my známe tebe. Chceme si zahrát hru. A poslouchej, co se stane, pokud prohraješ…“

Je mi naprosto jasné, že tato kniha bude mít dva typy čtenářů a tím pádem hodnocení. Jedni ji budou zavrhovat, jaká že to není hrůza a děs a druzí ji budou milovat. Nic mezi tím. Myslím, že u mě jste už pochopili, že se řadím do té druhé kategorie.
Já bych si přála, abych mohla vyjádřit, jak moc jsem byla překvapená tím, co mě na stránkách Stříbrné labutě čekalo, ale mám pocit, že v tomto případě jsou všechna slova zbytečná. Protože to nedokážu. Nemám šanci do této recenze dostat ty pocity, které se ve mě mísily. Líbilo se mi totiž, jak jsem na jednu stranu chtěla knihu zavřít, říct si fuj a plivnout na ni a přitom jsem na to neměla sílu a musela jsem číst dál. Ač jsem knihu začala číst večer, jak mi dítko usnulo, četla jsem až do rána, dokud nebyl konec. A ten mezi námi je další zvrácenost a já se nemůžu dočkat, až vyjde další díl.
A druhá věc (mezi náma), další den jsem byla nevyspalá a k tomu protivná, že Bishop neexistuje, jen na stránkách knihy od Amo Jones. 🙂 To byla kombinace, to vám povím! 🙂

Když to shrnu a budu se snažit tuto knihu někomu doporučit, tak všem ženám, které nemají předsudky, čekají příběh, jenž je originální, a kterým nevadí brutální, zvrhlé, nechutné scény. Né, nebojte se, není to nic, z čeho se vám bude žaludek obracet nahoru, ale líbající pár při západu slunce, kdy jim moře omývá nohy a on ji bude šeptat něžná slůvka do ouška tady opravdu nenajdete. Spíše se připravte na rozedřenou kůži zad o hrubou kůru stromu v lese, kde je totálně tma jak v …. pytli. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Baronet za recenzní výtisk a pokud knihu chcete, koupit si ji můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

První život – Gena Showalter

Autor: Gena Showalter
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 435

„Dějiny prý píšou přeživší. Ale vím, že to tak vždy není. Jsem Tenley Lockwoodová a brzy zemřu. Tohle je můj příběh, ve kterém je konec pouhým začátkem.“

Tenley „Desítka“ Lockwoodová je obyčejná sedmnáctiletá dívka, která posledních pár měsíců strávila v ústavu Prynne. Proč? Není to kvůli její posedlosti čísly, ale protože odmítá dovolit, aby její rodiče rozhodovali o tom, kde bude žít… až zemře. Všichni lidé už přijali jednoduchý fakt – život na Zemi je pouhá zkouška a opravdový život začíná po smrti.
Na věčnosti vládnou dvě říše – Troika a Myriad, odvěcí rivalové a nepřátelé na život a na smrt. Obě říše udělají cokoliv, aby dostaly Desítku na svou stranu. Pošlou za ní své nejlepší agenty. Desítka se brzy ocitne na útěku, zatímco světem zmítá válka mezi dvěma říšemi, které bojují o její duši. Komu může věřit? A co když kluk, do něhož se zamilovala, nepatří do říše, která je jí milejší? Rozhodne se správně?

Gena Showalter je autorkou bestsellerů new York Times a USA Today. Její knihy pro mládež hltají čtenáři a čtenářky jedním dechem. Když se musela rozhodnout, jaké zvolí povolání, věděla, že psaní knih je pro ni to pravé. Žije se svou rodinou a několika psy v Oklahomě.

Autorka si mě získala už sérií s Alenkou v říši zombií. Ve chvíli, kdy jsem zaregistrovala První život, věděla jsem, že tady vedle nešlápnu a budu se bavit. Měla jsem pravdu. Od začátku jsem se nenudila a mám nakročeno k další sérii, která se bude snažit dobýt mé srdce. 
I přesto, že jsem od prvních stránek měla pocit, že mi něco uniká, protože vysvětlení postavení všech říší a kdy „přijdou na řadu“ jsem se dočkala až po několika stránkách, tak čtení odsýpalo a nijak jsem se nad tím nepozastavovala. Úplně jsem se nechala unést. A jakmile mi to docvaklo, už jsem se vezla na vlně vzrušení a nemohla se dočkat, až zjistím verdikt Desítky.

Zkuste si představit jedno… Váš život na zemi je jen pouhým začátkem a to nejdůležitější z vaší existence se začne odehrávat po vaší smrti. Jenže… Po smrti můžete jít do dvou říší a vy se musíte ještě za svého života rozhodnout. Z jedné strany máte své osobní přesvědčení, co je pro vás nejlepší, z druhé strany na vás tlačí rodina, abyste si vybrali tu říši, které oni dávají přednost… A pak se na scéně objeví dva sexy krasavci, žhaví hoši jak z časopisu, a každý z nich bojuje o vaši přízeň, aby si vás naklonil na svou stranu a tím pádem ke své říši… Asi to není jednoduché, co dámy? 🙂
A pro Desítku to není jednoduché jakbysmet…

„Zraněné zápěstí si přiložím k hrudi, čímž ukončím jakýkoliv tělesný kontakt mezi mnou a klukem, který se ukazuje jako ztělesnění protikladů. Hodný a krutý. Přívětivý a jízlivý. Starostlivý a bez zájmu. Na někoho, kdo žije v říši, kde mají emoce v podstatě cenu zlata, nevypadá, že by věděl, jak ty svoje ovládat. A možná o to jde. Když je vypustí ven, jsou ryzí, čisté.“
Musím říct, že Gena Showalter opět dokázala vytvořit jiný svět, který mne ohromně bavil a zajímal. Je to originální příběh, jenž vás nezklame. Díky autorčině schopnosti vše vysvětlit a do-vysvětlit, nezanechává za sebou prostor pro nesrovnalosti nebo pochybnosti, takže si příběh opravdu užíváte jak leží a běží. 

V knize je perfektní rovnováha mezi vzrušením, dobrodružstvím, přátelstvím, láskou, intrikami, napětím… Není přeslazená, není moc extrémní, všechno je dle mého názoru tak, jak má být. Kde autorka potřebovala, tak přidala, ale zbytečně netlačila na pilu, takže mi čtení, potažmo příběh, přišel přirozený a místy jsem i já sama přemýšlela, do které říše bych se zapsala. Indícií jsem k tomu, abych si mohla vybrat říši měla dost, ale i když o mě tu v žádném případě nešlo, ani já nedokázala s určitostí říct, kam se zařadit!

Sice se tato kniha tváří jako klasická YA literatura, kdy o jednu holku bojují dva kluci, ale tím se určitě nenechte zmást. Jde o naprosto ojedinělý, originální příběh, který vás překvapí vším, co v sobě ukrývá a zdaleka zde nejde jen o „trojúhelník“ tří mladých lidí. Je to i o právu volby, o tom, co dělat a nedělat, aby se člověk dobře rozhodl a hlavně svého rozhodnutí poté nelitoval. Je to o důvěře, kterou si k někomu a něčemu budujeme a jak poté, jeden nepatrný krůček může všechno zbořit.

Za mou osobu vám tuto knihu doporučím. Já sama se už nemůžu dočkat, jak tohle všechno bude pokračovat a věřím, že až si přečtete tento díl, budete stejně jako já natěšeni na pokračování. První život vám dá čtivý a napínavý příběh o obyčejné holce, která není až tak úplně obyčejná, jen o tom nemá tušení. A vy na začátku taky ne. Tak pojďte zjistit, o co tady vůbec jde… 🙂

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Omega za recenzní výtisk a knihu si můžete objednat níže:
knihy Omega
knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Zrádce trůnu – Alwyn Hamilton

Autor: Alwyn Hamilton
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 440

„Pod listem byly další podobné nákresy. A další na něco, co vypadalo jako součástky nějakého stroje. Jeden z kousků papíru přidržoval na místě kousek kovu veliký asi jako mince. Bylo do něj vyražené moje jméno a změť dalších slov v prvním jazyce.“

Amání utekla společně s okouzlujícím Jinem na hřbetě mytického koně ze svého rodného města. Chtěla pro sebe svobodu. Teď se ale snaží osvobodit celý národ Mirádži z područí krvežíznivého sultána, který na cestě k moci neváhal zabít vlastního otce. Když se Amání nedobrovolně ocitne přímo v sultánově paláci, je odhodlaná udělat všechno, aby ho zbavila trůnu. Pomalu odkrývá tajemství, která se skrývají v palácových zdech, snaží se zapomenout, jak moc si s Jinem byli blízcí, než zmizel, a téměř zapomíná, že je vězeňkyní nepřítele. Čím déle však v paláci zůstává, tím víc pochybností má o tom, jestli je sultán opravdu tak zlý, jak slýchala, a jestli za všechno špatné v jejich zemi náhodou nemůže někdo jiný. Jisté je jediné: Všechno se může změnit.

Alwyn Hamiltonová se narodila v Torontu a dětství strávila cestováním mezi Evropou a Kanadou. Poté se její rodiče usadili ve Francii a vyrůstala v Beaune, což je malé město ve Francii. Studovala dějiny umění v Anglii na King College v Cambridge University. V současné době žije v Londýně.

Na začátku vám řeknu, že jsou dvě věci, které mi trochu kazí potěšení z tohoto čtiva. Tou první je časová prodleva mezi prvním a druhým dílem. U prvního jsem skákala metr dvacet vysoko jak jsem byla od první stránky začtená a nadšená, jaké že to není úžasné čtení. Teď u druhého mi trvalo několik kapitol, než jsem si na všechno vzpomněla a zabrala se do příběhu. Ne, nejsem stará a nemám sklerózu, ale půl roku je fakt dlouho a při tom množství knih, které přečtu, nemám kapacitu, abych si pamatovala všechno. A samozřejmě mi chybí čas i na to, abych si jedničku připomněla. U některých knih tento problém nemám, i když je časová prodleva delší, nevím, proč to bylo tady. Možná z toho důvodu, že jsem byla tak nadšená a čekala jsem hned od prvních stránek bůh ví co. Proto, jestli se chystáte číst tento díl a máte možnost, zopákněte si jedničku. 🙂
A druhý nešvar je obálka. Vím, že to bylo hodně diskutované téma, že se jednička neprodávala, proto se změnila obálka, ale já když je porovnám si myslím, že obálka jedničky je mnohem hezčí. Je to o vkusu, sto lidí, sto chutí. Ale každopádně jsem teď napsala všechny negativní věci, které jsem měla k sérii Pouště v plamenech a nyní jdu pět ódy na dokonalou, úžasnou a skvělou knihu. 🙂

Amání mě opět nezklamala. V jedničce si mě získala svou úžasnou povahou, svým chováním, bystrostí, správným úsudkem a pevnou muškou, ve druhém díle vše jen potvrdila. I když je demdží a patří do jiné kategorie než ostatní smrtelníci, normálně mezi ně zapadá a rozhodně by vás nenapadlo ji posuzovat nějak jinak.
Uznávám, že Zrádce trůnu na mě působil více akčnějším dojmem. Neměla jsem při čtení šanci se nudit ani přemýšlet nad nesmrtelností brouka. Hned od prvních kapitol autorka nastavila laťku dramatičnosti hodně vysoko a co vám budu povídat, na konci do vygradovalo do neskutečných rozměrů a opravdu se nemůžu dočkat dalšího dílu.

Jako v předchozím, tak i v tomto díle, jsem se naprosto vžila do příběhu a hlavně do pocitů hrdinů. Na konci jsem uronila nějakou tu slzičku. Ovšem, o to tady nejde. Jde o to, co ve mě čtení vyvolávalo. Když Amání jásala, jásala jsem s ní, když se rozčilovala, rozčilovala jsem se s ní, když byla na rozpacích, byla jsem taky. Pevně věřím, že mě holka nezklame a v dalším díle nakope zadek přesně těm, kterým bych nakopala já! 🙂

„Začal jsem se pomalu prodírat směrem, kde jsem ho viděla zmizet. Nebo aspoň tak pomalu, jak to šlo, když mi srdce bilo jako výstřely z revolveru. Proplétala jsem se mezi podivně oblečenými cizinci. Mirádžinci v jemných barvách, nebezpečnými muži v uniformách. Ale jeho jsem neviděla. Ztratila jsem ho. Už zase.“

Pokud jste první díl nečetli, rozhodně si jej pořiďte a nechte se zavést do světa, kde nic není jako u nás. Nechte se unést tam, kde kouzla mají svou velkou moc.
Rozhodně tento i předešlý díl doporučuji všem deseti. Pokud máte rádi „dobrodružné pohádky“, tak série Poušť v plamenech je ideální pro vaši četbu.

V příběhu objevíte nejen akci a napětí, hromadu vyhrocených soubojů a kouzlení k tomu, ale také je tam pořádná dávka intrik, lží a nevěrohodnosti spolu s trochou lásky, romantiky a pochopení. Ovšem ty zlé věci převládají a to je důvod, proč se tyto knihy budou líbit jak čtenářkám, tak čtenářům. Kdyby tam bylo jen „ťuťu ňuňu“, asi by to nebavilo nikoho. 🙂
Navíc prostředí, ve kterém se všechno odehrává, vás bude samo o sobě přitahovat. Vyprahlé pouště, písek, slunce, žár…

Poslední, co chci říct je: „Přečtěte si to, fakt že jo!“

Hvězdné hodnocení:

Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete objednat přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan