Podivná hra – Zuzana Pospíšilová

Autor: Zuzana Pospíšilová
Rok vydání: 2017
Počet stran: 363
Nakladatelství: Cosmopolis (Grada)

„Chce si takto někdo tiše,
zjistit, zda se o něm píše,
nebo by chtěl předem znát,
co se chystám udělat?“

Jediná věta promění Karle život v peklo. Mohla prožívat běžnou krizi středního věku, s jakou se vyrovnává spousta jejich vrstevnic. Osud ji ale přichystá zkoušku těžšího kalibru. Někdo ji sleduje, naboural se do jejího počítače, do e-mailových schránek jejích dcer. Všude toho neznámého pronásledovatele tuší, posílá jí varovná znamení a baví se jejími amatérskými dedukcemi a intenzivním strachem o rodinu.
Proč ta podivná hra? Co po ní kdo chce? Karla se snaží najít jakoukoliv stopu, která by jí pomohla všechno pochopit, ale nemá žádnou podporu v okolí. Cítí se jako štvaná zvěř. Je kořistí opravdového útočníka, nebo své vlastní fantazie? Proč se ve všem dá najít skrytý význam? Možná je opravdu blázen, jak si myslí její muž. Hraje hru, o kterou nestála, hru plnou strachu a bezmoci.

Autorka, Zuzana Pospíšilová, je úspěšnou dětskou spisovatelkou. Na kontě má nepřeberné množství knížek pro nejmenší i pro ty odrostlejší. Podivná hra je její prvotina pro dospělé a hned se zde zaobírá stalkingem. Je to téma, které je docela ožehavé a myslím si, že napsat dobrý příběh s tímto námětem, dá opravdu zabrat. Autorce se to povedlo.
Celý příběh se odehrává v normální, české rodině, kde matka Karla je účetní, otec Marek je šéfem hodně úspěšné firmy a jejich dvě dcery, Lucka a Eliška jsou ještě školou povinné. Jako správná rodina mají psa, jezdí o víkendech na chatu, sem tam si udělají výlet do kina či cukrárny a večeří spolu u jednoho stolu. Dalo by se říct, že rodinná idylka jako z filmu. Ovšem do doby, než se začnou dít docela zásadní události, které vidí jen Karla, ovlivní ji a nenechají ji v klidu vyspat. Marek, jakožto manžel na houby se od všeho distancuje a myslí si, že se jeho žena zbláznila. Jak tohle skončí? Co ten stalker vlastně chce? A je to vůbec stalker nebo je to jen v Karličině hlavě?

Příběh je napsán hezky od začátku. Autorka se drží přesně toho, co nás učili už ve škole. Nejdříve nějaký úvod a nastínění zápletky, poté možnosti toho, jak by to mohlo dopadnou, pak gradace a nervy drásající statě, pak rozuzlení zápletky, pointa a závěr. 🙂 Nebo prostě tak nějak.
Paní Pospíšilová nám, čtenářům, krásně servíruje kousek po kousku, jeden díl skládačky za druhým a já začala tušit, kde je zakopaný pes až opravdu s hlavní hrdinkou. Do té doby jsem neměla tušení, proč a jak. Kvůli čemu? A to se mi nesmírně líbilo. Autorka mě dokázala držet napnutou až do konce. Navíc tím, že se vše odehrává v typické české rodině, mám k tomu jako čtenář tak nějak blíž. Vše je snadno představitelné.

„V jednu chvíli jí naskočila husí kůže po celém těle. Vypadal najednou úplně stejně jako ON. Je to ten neznámý pronásledovatel, nebo snad udělala něco špatně a on teď na ni pouští hrůzu?“

Oproti jiným knihám, tato kniha nemá kapitoly. Text je rozdělen jen jakýmsi obrázkem nebo jak to mám nazvat, takže víme, že se začne řešit něco jiného. To, že jsem nebyla omezována kapitolami se mi také nesmírně líbilo. Teoreticky jsem mohla přestat číst kdy se mi zachtělo, ovšem prakticky to vůbec nešlo. 🙂
Podivná hra je opravdu dobře napsaná, takže jsem se od ní odtrhla jen když si dítě vyžadovalo pozornost. Když si ji vyžadoval přítel, odkázala jsem ho do patřičných mezí, protože nejdříve dohraju Podivnou hru a poté se mu můžu věnovat. 🙂 Nekecám, opravdu mě to bavilo. Navíc jsem ještě nečetla knihu s námětem stalkingu, teda, asi četla, ale ne takhle detailně vybavenou, tudíž mě to zajímalo i z té druhé stránky. Protože se tohle může stát opravdu každému.
Je pravda, že teď sedím, píšu recenzi a přemýšlím, jestli bych tu kameru na mém PC neměla pro jistotu přelepit… Jeden nikdy neví… 🙂

Chtěla bych autorce pogratulovat, že její prvotina je opravdu skvělá. Zaujala mě, líbila se mi a můžu říct, že jsem osobně velmi zvědavá na to, jestli napíše něco dalšího. A pokud ano, tak se do ni určitě pustím, protože styl psaní paní Pospíšilové mi sednul. Nejsou tam žádné hluchá místa, vše odsýpá jak má, dokonce tam i postavy jsou snesitelné až na Petru, ale proč vám nenapíšu. Jestli se to chcete dozvědět, nezbude vám nic jiného, než si přečíst knihu, která určitě stojí za to! 🙂

Doporučuji všem. Bez rozdílu věku a pohlaví. Pokud vás jen trochu zajímá téma stalkingu, co se může dít v obyčejné rodině, tak je to pro vás ta pravá kniha. 🙂

Děkuji COSMOPOLIS za zaslání recenzního výtisku a pokud si chcete knihu koupit, tak přímo zde můžete.

Díky za přečtení a přeji fajn den bez stalkerů. 🙂
Daramegan

Knižní tag

Ahojte,

dnes jsem na stránkách Terky Zápisník spisovatelky natrefila po hodně dlouhé době na tag, který mě zaujal. Když jsem si pročítala její odpovědi, ihned jsem si sumírovala i své, takže bylo jasné, že se do něj pustím. A tady máte výsledek:

Máš doma určité místo na čtení?
Nemám. Protože jsem starší člověk (haha), tak často měním polohy při čtení, tu mi začne mravenčit, tu se mi něco odkrvuje, tady se mi něco skříplo… takže čtu všude a vyhraněné místo nemám.

Záložka nebo náhodný kus papíru?
Většinou záložka. Může se stát, že ji někde ztratím a to mi potom postačí i kus papíru – nejčastěji se mi to stává v mhd, kdy mi záložka při čtení vypadne a já jsem líný člověk lítat po tramvaji lidem pod nohama a zvedat ji. Pak nepohrdnu třeba i jízdenkou.

Můžeš přestat číst kdekoliv chceš, nebo musíš dojít na konec kapitoly, na konec strany a podobně?
Neexistuje situace, kdy bych nedočetla aspoň kapitolu. Nemůžu přestat číst třeba v půlce stránky. Přijde mi to divné. A úplně nejlepší je, když si řeknu, že dočtu kapitolu a půjdu třeba vařit a ta kapitola končí táááák zajímavě, že si dám ještě jednu kapitolu… 🙂

Jíš nebo piješ během čtení?
Oboje. Z 90% obědvám u knihy, protože syn mi přes poledne spí a já si dávám oběd a čtu si. U večeře to vychází stejně. A piju pořád něco. Od čaje, kávy, džusů až po vodu, tudíž v blízkosti knihy je i pití. A někdy při čtení i jím chipsy (ale to nikde neříkejte nahlas, „držím“ dietu). :-)))

Můžeš při čtení poslouchat televizi nebo hudbu?
Co mám syna, tak jsem si zvykla na krtečka v televizi, ale tam je jen víceméně hudba a sem tam nějaký skřek, takže to mi až tak nevadí. Dávám přednost tichu a klidu, ale jsou dny, kdy se přítel dívá na televizi a já čtu – ovšem, musí to být kniha, která mě 100% baví, kdyby mě bavila o něco méně, tak poslouchám spíše televizi a nesoustředím se. Naštěstí, když mě fakt baví, tak dokážu vytěsnit vše okolo, kdyby ne, tak nemůžu číst v tramvaji, v parku ani nikde jinde…

Jedna kniha nebo všechny najednou?
Vždy jsem byla zastánce jedné knihy. Ale před měsícem se to zlomilo. Teď mám dvě rozečtené. A to z prostého důvodu. Syna dám do kočárku a couráme se v lese či parku, tak si čtu ve čtečce. Pak přijdu domů a jak mám čas, čtu papírovou. 🙂 Ta čtečka se u kočárku lépe drží. :-))

Čtení nahlas nebo potichu ve své hlavě?
Potichu. Určitě. Teď jsem začala číst malému pohádky, i když tomu nerozumí, poslouchá můj hlas. Přijde mi to zvláštní číst něco nahlas, protože pak i poznatky říkám nahlas (které by kolikrát nikdo neměl slyšet – takové to: „do prkna, to jako fakt?“) a musím si na to zvyknout.

Čteš dopředu nebo přeskakuješ stránky?
Ani jedno. Už od mala, čtu stránku za stránkou.

Jakou knížku máš přečtenou a jakou budeš číst potom?
Teď dočítám Podivnou hru a Akta Julián (čtečka) a vrhnu se v papíru na Mechanického prince a ve čtečce na Knihu zrcadel.

Jak nacházíš nové knihy na čtení?
Různě. Sleduju všechno, co se dá, ať už to jsou blogeři, kteří vydávají články s novinkami, ať to jsou reklamní letáky od nakladatelů či knihkupců… Nebo je to má návštěva přímo knihkupectví… Je toho dost, co sleduju a nejde říct, co nejvíce převažuje…

Jak často nakupuješ knihy?
Jak si to můžu dovolit. Jelikož jsem na mateřské a všechno táhne přítel, tak mu nechci dělat ještě zátěž s koupí knih. Když se ale naskytne příležitost třeba nějaké knihy v akci nebo si jdu něco koupit za odměnu, tak to potom jo. Jsou měsíce, jako tomu bylo od srpna 2016 do prosince, kdy jsem si nekoupila ani jednu knihu a třeba tento měsíc jsem si jich koupila už 12, 🙂

Jak často se díváš na poslední stránku knihy?
Nikdy! On to někdo dělá???? Proč??? :-)))

Doufám, že vás tento článek trochu pobaví, potěší, trochu mě poznáte zase z jiné stránky a každopádně, pokud se vám něco líbí nebo naopak nelíbí, komentáře nejsou zpoplatněny a můžete mi to napsat! :-))

Mějte se!
Daramegan

Po Alence – Gregory Maguire

Autor: Gregory Maguire
Rok vydání: 2016
Počet stran: 350
Nakladatelství: XYZ

„Když dech prudce popadám,
když se v smrti propadám,
když se řítím do neznámých vod,
přede mnou jen Ty a věčný soud.
Útěšná skálo, otevři se pro mě
a já se pokorně schovám v tobě.“

Když se před sto padesáti lety propadla Alenka králičí dírou dolů, našla tam říši divů, v níž byla nedůsledná pravidla a neomalená ega stejně běžná jako ve světě, který nechala nahoře. Ale co to bylo za svět? A jakým způsobem reagovalo město Oxford v šedesátých letech devatenáctého století na to, že Alenka zmizela?
Gregory Maguire napsal fantaskní román, ve kterém zaměřuje svoji okouzlující představivost na podsvětí, podzemí a podezdívky – a také na porozumění starému i novému. Maguire nám nabízí invenčně pootočenou variantu světově proslulého Carrollova příběhu. Ada – Alenčina kamarádka, o které je v knize Alenčina dobrodružství v kraji divů pouze letmá zmínka – se vydá z domu, aby navštívila Alenku. Přichází ale maličko pozdě – a potom se sama propadne králičí dírou dolů…

Když jsem začala knížku číst, tak jsem si prvních sedmdesát stránek říkala, že nechápu, o čem to je a jak to vůbec může být „pokračováním“ Alenky, jak to může být pro děti? Vždyť mi je přes třicet a jsem mimo.
Pane autore, vážení čtenáři, já byla vedle jak ta jedle. Ono to sice trochu drhne, ale od strany sedmdesát jedna je to pecka.
Ada, jako jedna z hlavních hrdinek, je strašně obdivuhodná. I když se propadne do králičí díry, nic ji nedochází, nic ji nepřijde divné, ničeho se nebojí a stále tam někde hledá Alenku. A za svým si jde místy opravdu rázně, na desetiletou slečnu.
Další hlavní postavu bych zmínila Lydii, jenž je sestra Alenky, která se má o ni postarat, ale Alenka ji samozřejmě zmizí, uteče nebo jestli chcete, tak schová. I když se život Lydie a Ady střetne pouze v pár větách, jako čtenář dále sledujete také Lydii a její eskapády doma. Ať už se Siamem či panem Winterem. 🙂

Líbilo se mi, jakým stylem autor střídá kapitoly. Vždy se jedna věnovala Adě a druhá světu nad ní, těm, kteří neví, že je nějaká králičí díra, kam se dá propadnout… Obdivuji autora, jak to dokázal všechno skloubit. Místy to bylo docela zamotané, ztratilo se dítě tam, ztratilo se jinde a pořád to dávalo smysl. Jedno do králičí díry, druhé do pekel… Nebo ne? 🙂
Chvilkama jsem byla lehce mystifikována a musela si dát čas, než jsem opět najela na autorovu notu. Pak se kniha četla sama.

„Paní Brummidgeová a Rhoda: tyhle dvě osoby jsou tady taky, vystupují v tomhle příběhu společně s čerstvě narozeným chlapečkem Boycem, vřískajícím novorozencem, jehož přítomnost byla tím prvním a hlavním důvodem, který vyhnal Adu ven z vikariátu jenom se sklenicí marmelády v ruce. Je zde také edémovitá paní Boyceová a neustále něčím rozptylovaný vikář: oba obývají svůj vlastní Oxford. Ani jeden z nich si neuvědomuje, že si tenhle den budou možná pamatovat až do konce svého života. Fatální dny se totiž téměř nikdy neohlašují dopředu, ale přicháejí v přestrojení za obyčejné letní dny.“

Knihu provází krásné ilustrace. Není jich mnoho, ale stojí za to. Jsou na nich vyvedeny sebemenší detaily a to rozhodně chválím a tleskám tomu. Na obrázku, kde je jídelní stůl, se nachází malinká moucha na kraji. A ta tomu obrázku dodává šťávu. 🙂 Každá ilustrace je skvělá a hodně oživí děj. Kapitoly jsou krátké, takže díky všem těmto aspektům je kniha opravdu dobrá a příjemná ke čtení.

Jak vidíte v ukázce výše, tak v některých kapitolách promlouvá k nám přímo autor. Je to velmi milé zpestření, které v žádném případě nijak nenarušuje dějovou linii. Ba naopak. O to více tušíme, že se v další části knihy něco stane. Dokázal mě velmi krátkou kapitolou navnadit na další čtení. A ten pocit, že to říká přímo mi… Taky dobrý, hodně dobrý… 🙂

Celkově jsem z knihy nadšená a kdyby nebyl ten slabší rozjezd, tak dám maximum hvězdiček. Ilustrace, napsání kapitol a samotný příběh je skvělý, u jeho čtení jsem se bavila a nenudila. Nejen, že mě zajímala samotná hrdinka Ada, ale také Lydie, Siam, slečna Armstrongová a všichni ostatní. Nebyla tam postava, která by byla nezajímavá. Věřím, že jakmile se pustíte do čtení, tak vám bude ubíhat čas hrozně rychle.

Doporučuji tuto knihu všem, kteří mají rádi Alenku, protože tento příběh vám odkryje svět za králičí dírou úplně jinak. Myslím si, že je to taky pro mládež, ale trochu odrostlejší. Je nutné pochopit všechno, co se tam píše a menší mládež (okolo…dejme tomu 12ti let) by to nemuselo bavit.

Každopádně, já jsem velmi spokojená a moc děkuji Albatrosmedia.cz za poslání recenzního výtisku, který jsem si užila a vy si jej můžete koupit přímo tady.

Děkuji za přečtení!
Daramegan

Knižní úlovky 3

Ahojte milí mí 🙂

Dneska jsem si toho na vás připravila trochu více, protože jsem byla neplánovaně v centru a navštívila jsem díky tomu kamaráda Dobrovského, vzala to přes Knihcentrum a Levné knihy. Večer, kolem sedmé hodiny ještě zazvonil pošťák s balíčkem od Cosmopolisu (no, Bára je prostě dokonalá, co vám budu povídat). 🙂

Je toho docela dost, celkem jedenáct kousků, tak jdeme na to. 🙂

Jako první je tu kousek, na který jsem měla obrovský zálusk už od toho, co jsem zjistila, že vyšla. Ale byla na mé poměry opravdu drahá. A dneska mi kamarád Dobrovský udělal radost. 159 korun!! Já zavýskla na celou prodejnu, vzbudila si dítě v kočáru a prodavačky se po mě dívaly dost nevrle. Ale co, já ji mám!! Golema a Džin v New Yorku od Helene Weckerové. 🙂

Anotace:
V New Yorku roku 1899 se záhadným způsobem ocitnou dvě nadpřirozené bytosti. Šava je golema, stvořená z hlíny, která po smrti svého pána dorazí do Ameriky sama. Ahmad je džin, zrozený z ohně v syrské poušti. Před staletími ho beduínský kouzelník uvěznil v měděné láhvi a klempíř v dílně na Manhattanu ho z ní náhodně vypustí. V neznámém městě mezi přistěhovalci se golema i džin snaží přizpůsobit okolí a zatajit svou totožnost. Jsou totiž velmi odlišní a bojí se reakcí obyčejných lidí… Realistické vylíčení neopakovatelného tavicího kotle, ve kterém se z různých národností stávají Američané, v kombinaci s čirou fabulací bájných postav, vytváří vynalézavý a vzrušující příběh.

Jako další je tu pořádná bichle. Přiznám se, že nejdříve jsem si ji všimla díky tomu, že byla hezky tlusťoučká a když jsem si přečetla anotaci, měla jsem jasno. Bella Mafia od Lynda La Plante.

Anotace:
Jednoho dne se z pěti žen stanou vdovy. V životě mafiánských rodin celkem běžná situace … méně běžné však je, aby se pomsty za smrť manželů chopili jejich vlastní ženy. Při rozdílnosti povah se dokážou spojit a proti viníkům se dokážou postavit jako podnikavé, schopné, chladnokrevné a na všechno odhodlané soupeřky.

Poslední kousek od kamaráda Dobrovského je Ve stínu černých ptáků od Cat Wintersové. Měla jsem na ni zálusk ve výprodeji Joty, takže ušetřeno poštovné. Když se daří, tak se daří! 🙂

Anotace
V roce 1918 si v kalifornském San Diegu vybírají svou daň smrtící chřipka a první světová válka. Šestnáctiletá Mary Shelley Blacková, pojmenovaná po slavné autorce románu o Frankensteinovi, dívka s přírodovědným nadáním, která se ocitla bez rodičů, odjíždí ke své tetě z Portlandu v Oregonu do San Diega.
Zděšeně sleduje, jak se zde zoufalí pozůstalí hrnou na seance a k fotografům duchů, kde hledají útěchu. Jedním z takových fotografů je i bratr jejího milého Stephena Emberse Julius, jehož Mary Shelley považuje za podvodníka.
Po Stephenově smrti na válečné frontě ve Francii se Mary Shelley vystaví v bouři bleskům, je zasažena a nakrátko umírá. Když se vrátí mezi živé, má zvláštní schopnost – cítit chuť emocí. Stephenův duch se k ní v noci vrací a prosí ji o pomoc – nemůže odpočívat v pokoji, protože ho mučí tajemní obrovští černí ptáci.
Uvěří Mary Shelley v existenci duchů? A podaří se jí odhalit důvod Stephenova utrpení a pomoci mu?

Další dva kousky jsou z Levných knih. 
První je Rozděleni časem – Bouře od Julie Cross. Paperback za 19 korun. Nenechám ji tam, zvlášť když je to první díl. 🙂

Anotace:
Přítomnost, rok 2009. 
Devatenáctiletý Jackson je normální student… tedy téměř normální. Dokáže totiž cestovat časem. Nic nemůže změnit, jen znovu prožít to, co se už stalo. Po útoku dvou neznámých mužů se Jackson ocitne o dva roky zpět.
Minulost, rok 2007.
Jackson se nemůže vrátit zpátky do přítomnosti. Jaké tajemství ho obklopuje? Proč ho pronásledují neznámí útočníci? 
Stojí tváří v tvář „nepřátelům času“ a musí se rozhodnout, co všechno je ochoten obětovat pro záchranu svých blízkých a možná i celého světa… 

Druhý kousek z Levných knih je Ten den jsem se rozhodl zemřít od Jonathana Destina. Proč? Anotace řekne více než dost. 🙂

Anotace:
Mrazivý příběh šikanového chlapce.
Pět let trvající šikana ve škole i mimo ni, drastický pokus o sebevraždu upálením a zhruba pět let trvající léčení a boj o návrat k normálnímu životu… to je ve stručnosti obsah knihy – svědectví osmnáctiletého Jonathana zvaného Jojo. Obézní introvertní hošík trpící dyslexií se přímo nabízí jako terč nejprve posměšků, pak i vyhrůžek a bití. Má pocit, že mu nikdo nemůže pomoci a že by smrt byla vysvobozením. Dlouho se zaobírá tím, jak svůj život ukončit, až se po zhlédnutí nějakého dokumentu rozhodne upálit.

Málem bych zapomněla. Já se stavila ještě v Neoluxoru, kde je koutek Knižního klubu. A jelikož jsem členem… Teď přemýšlím, kde vlastně člen nejsem… tak jsem si koupila tyto dvě krásky za cenu jedné (dá se říct) 🙂 Lauren Kate a její Slza s Vodopádem.

Anotace
SlzaNikdy nesmíš plakat…
Sedmnáctiletá Eureka od své milované matky ví, že její slzy mají sílu obnovit dávno ztracený kontinent Atlantidu. Nesmí nikdy uronit ani slzu! Při podivné nehodě její matka nečekaně umírá a Eureka pomalu ztrácí chuť do života. Potkává Andera, chlapce jehož oči jsou tyrkysové jako hlubiny oceánu, a který jí varuje před hrozícím smrtelným nebezpečím. Následně Eureka odhaluje starověký a děsivý příběh nešťastné dívky…
Strhující milostná epická sága plná ničivých tajemství a temné magie… ve světě, kde vlny potopy mohou každou chvíli spláchnout všechno, co je nám drahé. První díl nové série od autorky Andělů.

VodopádStrhující milostná sága plná ničivých tajemství a temné magie o dívce, jejíž slzy mají sílu vynést na povrch ztracený kontinent Atlantidu, pokračuje. Eurečiny slzy zaplavily zemi a nyní Atlantida roste a s ní i moc zlého vládce Atlase. Eureka je jediná, kdo ho může zastavit, ale nejprve se musí naučit, jak bojovat. Ku pomoci jsou jí naštěstí přátelé. Vydává se na cestu přes oceán s kamarádkou Cat, její rodinou, Anderem a rovněž oslňujícím, ale i tajemným Sadařem, který Eurece přislíbil, že jí pomůže najít Solona. Ten totiž jako jediný ví, jak porazit velkého Atlase. Eureka má šanci zachránit svět, ale co všechno bude muset obětovat? Nebude právě její láska k Anderovi zároveň největší překážkou?

Návštěva Knihcentra byla také úspěšná. Matkárna od Amy Sohnové už mě dlouho lákala, takže již jsem hrdou majitelkou. 
Anotace:
Chcete vědět, jak by to vypadalo, kdyby byl Woody Allen hipster a Sex ve městě napsal on? New York, Brooklyn, Park Slope – tady dnes zakládají rodiny mladí a úspěšní. Nakupují v bioobchodech a na trzích, nosí vintage a samozřejmě rozumí modernímu umění (stačí povrchně – pořád lepší než třeba sledovat baseball a podobné nesmysly, to je přece totálně out). A také se navzájem všichni znají, protože Park Slope je totiž čtvrť vyhlášená rodinným a sousedským prostředím. Až se pro samé kočárky a zahrádky fair trade kaváren skoro nedá projít po chodníku… někdy je tahle „matkárna“ vlastně dost pakárna. Zvlášť když se vám momentálně moc nedaří tak, jako třeba Rebece s Theem nebo Sísí s Gottliebem. Nebo Meloře. A Karen. A vlastně ani u Marka to není žádná sláva… 

Druhá z Knihcentra je pohádková, to víte, dělám si zásobu pro malého. 🙂 Království pohádek z pera Karla Jaromíra Erbena a Boženy Němcové.
Anotace:
Hrnečku, vař!, Zlatovláska, Koblížek na vandru, Otesánek, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, výběr nejznámějších i méně známých pohádek Boženy Němcové, K. J. Erbena a lidové pohádky doplnila půvabnými ilustracemi Irena Šmalcová.

A poslední tři kousky jsou recenzáky z Cosmopolisu. Jsou to docela (no, možná velmi moc) žhavé tituly, takže doufám, že vás některé osloví. Aspoň tak jako mě. 🙂

Láska podle Shakespeara – Sen noci univerzitní – Georgina Guthrie

Anotace:
Daniel a Aubrey se těší na budování jejich společného života. Bolestivé poznání, že nemůžou budoucnost uchopit do vlastních rukou, dokud se nevyrovnají s minulostí, vede k objevení síly odpuštění a bezpodmínečné lásky.

Stejně jako v prvních dvou knihách série, Sen noci univerzitní je romantický příběh, s vtipným škádlením, s vášní a dramatem.

Podivná hra od Zuzany Pospíšilové
Anotace:
Jediná věta promění Karle život v peklo. Mohla prožívat běžnou krizi středního věku, s jakou se vyrovnává spousta jejích vrstevnic. Osud jí ale přichystá zkoušku těžšího kalibru. Někdo ji sleduje, naboural se do jejího počítače, do e-mailových schránek jejích dcer. Všude toho neznámého pronásledovatele tuší, posílá jí varovná znamení a baví se jejími amatérskými dedukcemi a intenzivním strachem o rodinu.

Proč ta podivná hra? Co po ní kdo chce? Karla se snaží se najít jakoukoliv stopu, která by jí pomohla všechno pochopit, ale nemá žádnou podporu v okolí. Cítí se jako štvaná zvěř. Je kořistí opravdového útočníka, nebo své vlastní fantazie? Proč se ve všem dá najít skrytý význam? Možná je opravdu blázen, jak si myslí její muž. Hraje hru, o kterou nestála, hru plnou strachu a bezmoci.

A poslední (konečně!) Poslední nádech od Lucy Clarke.
Anotace:
Devětadvacetiletá Eva několik měsíců po svatbě zjišťuje, že její manžel Jackson nebyl tím, kým tvrdil, že je, a uvědomuje si, že se zamilovala muže, kterého vlastně vůbec neznala…

Tak a to je pro dnešní den vše. Tak co, našli jste nějakou inspiraci? Četli jste už nějakou a mám se na co těšit?? 🙂

Mějte se krásně!!
Vaše Daramegan










Bičování mrtvého koně – Roman Cílek

Autor: Roman Cílek
Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2017
Počet stran: 219

„Ne, to si nemyslím, nebudou se přece špinit tím, že by někoho zabíjeli, na to jsou příliš chytří a nechtějí mít malér. Oni se prostě jen postarají o to, aby se tomu, koho už se nabažili, nebo jim třeba i začne překážet, nechtělo žít.“

„Nezavraždila jsem ho, ale když se nyní o něm dozvídám to, o čem jsem neměla ani tušení, přeji si, aby byl skutečně mrtev!“ vykřikla při výslechu manželka úspěšného, ale nyní nezvěstného podnikatele. Krátce nato se zhroutila a musela ji být poskytnuta lékařská pomoc. Dramatická scéna v jedné z povídek naznačuje bolestně vypjaté lidské vztahy, v jejichž líčení je Roman Cílek nadmíru zkušeným tvůrcem.

Bičování mrtvého koně v sobě ukrývá deset příběhů s kriminální zápletkou. Některý je kratší, některý příběh naopak o chlup delší, ale každý je svým způsobem dobrý. Autor dokázal do pár vět vždy dát vše, aby vás čtení bavilo. A také, aby vás zajímalo, jak to dopadne.

Já osobně měla nejblíže k povídce s názvem Kamarád z Times Square, která se odehrává v Ostravě a byla mi svým způsobem nejblíže. O to více mě mrzí, že pan Roman Cílek ji nedal více prostoru, protože by mohla pokračovat. Podle mě by to vydalo na samostatnou a určitě zajímavou a napínavou knihu!

„Slunce nad Madridem se před týdnem činilo se španělskou náruživostí, ale Sára Majerová to na rozdíl od jiných dnů nedokázala dostatečně vychutnat. Neklidně poposedala na lavičce v parku.“

Každá povídka, kterou si zde můžete přečíst, je hodně propletena lidskými vztahy. Ať už se jedná o notoricky známého holkaře, milostný trojúhelník, rodinný poměr otec-dcera, vždy se v povídce něco z toho objeví. A to je právě ten moment, kdy dostává příběh spád. Protože zjistíte, že ne všechno je takové, jak na první pohled vypadá. I když je to otec, který svou dceru odříznul od sebe, udělal to úmyslně? Nebo i když je vdaná a má přítele, opravdu musí manžel zákonitě na něco přijít?

Co se mi velmi líbilo, že všechny příběhy, zde obsažené, měly hlavu a patu. Když jsem se začetla, po pár prvních řádcích mi bylo jasné, co se bude rozebírat a navíc autor dokázal nenápadně, mezi řádky, naznačit, co se bude dít. O to víc mě zajímalo, jak to bude všechno asi pokračovat. Četla jsem od autora už více jeho povídkových knih, ale můžu říct, že tato se mi líbila nejvíce. Mělo to pro mě náboj, i když je pravda, že ve chvíli, kdy jsem se dostávala „do varu“, pointa byla najednou vyřešena, přesto mi to na požitku ze čtení nic nezkazilo. Líbilo se mi to. Jen je škoda trochu těch pravopisných chyb. Ale to by byla jiná recenze.

Za mě tedy doporučuji těm, co si rádi oddychnou u české detektivky a převážně čtenářům, kteří neradi čtou dlouhé příběhy. Tady se to dá udělat tak, že před spaním si můžete každý den přečíst jednu povídku a máte na deset dní vystaráno. 🙂

Děkuji nakladatelství MOBA za zaslání recenzního výtisku a pokud si budete knihu chtít koupit, můžete přímo tady.

Mějte se krásně!
Daramegan