Měsíc: Duben 2017

Autor: Jakub Hrdoun
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2017
Počet stran: 343

Temná dysstopie s prvky fantasy od českého autora, která vás nenechá vydechnout. Královské město – místo plné intrik a chudoby, ve kterém není jednoduché žít, a přežít. Tobiáš už má dost života v bídě. Když dostane nabídku, která by mu pomohla leccos změnit, přijme ji. Stane se členem rozsáhlé zlodějské organizace, která okrádá Královský lom – zdroj bohatství a blahobytu pro hrstku vyvolených. Práce pro organizaci má však i stinné stránky. Stávají se nehody, které spolu zdánlivě nesouvisí. Tobiáš však přijde na to, že je tomu právě naopak. Nebezpečné pátrání ho přivede na stopu temného spolku, který sužuje celé město a má na svědomí bezpráví a bídu….

Tobiáš je teenager, který žije ve městě, kde platí zákon, že mladí lidé si nesmí vydělat více než pár měďáků. Při tom, kolik co stojí, je většina mladých lidí, na pokraji chudoby a i když dělají co můžou a dělají to dobře, spousta lidí je naočkována zástupcem krále, že mladí lidé jsou špatní a nikdo jim nedá ani měďák navíc. Kolikrát se stane, že jim za služby nezaplatí vůbec, jednoduše proto, že jsou mladí.
Společenství je seskupení mladých lidí, kteří se rozhodli bojovat proti bezpráví a chudobě. Sice to není nejlegálnějším způsobem, ale přijdou k penězům, nemusí živořit a královskému rozpočtu to neublíží. Všechno funguje až do té doby, než se stane první neštěstí a další na sebe nenechají dlouho čekat. Tobiáš se snaží zjistit, kdo za tím vším stojí, ale není to prostě jen náhoda? Osud?

Když jsem začala knihu číst, věděla jsem hned od prvních stran, že tohle bude dobré. A nemýlila jsem se. Příběh odsýpá, je napínavý a pořád jsem hledala různé souvislosti, které tam byly v náznacích, ale pořád jsem si říkala, že to není možné, protože ten dělá tohle a nemůže dělat tamto. Líbilo se mi, jak se autorovi podařilo mě vtáhnout do děje. Ocitla jsem se někde ve „středověku“, v úzkých uličkách, s povozy koní, které převážejí měšťany do Kupeckého města, jindy k šibenici, poté zase do různých náleven.
Všichni hrdinové, kteří jsou důležití, byli pro mě velmi reální. Jde i o to, že autor sám je mladý kluk a tím pádem dokázal perfektně popsat mladé postavy, jak přemýšlí, chovají se a jakým způsobem mluví.

Dalším plusovým bodem bylo zapracování různých vlastností lidí, které byly do očí bijící, ale přitom naprosto přirozené. Jako třeba přátelství, rodičovská láska, láska mezi partnery, jak je důležitá důvěra a víra v někoho nebo naopak jak bolí zrada.

V anotaci je psáno, že se jedná o temnou dystopii s prvky fantasy. Temná dystopie, s tím se ztotožňuji, protože to, jak se vláda chová ke svým občanům je dystopie jako ušitá. Ovšem prvky fantasy jsem tam nenašla a nejsem si ani po přečtení vědoma, že by tam byly. Pokud jste to někdo četl, tak mě klidně opravte, jestli jste na ty prvky narazili. 🙂
Každopádně to nic neubírá na kráse příběhu, který mě bavil od začátku do konce, byl pro mne napínavý a zajímavý. Děj navíc není jednoduše primitivní, takže jako čtenář jsem si užila i různé spletitosti, které mi vrtaly hlavou v době, kdy jsem knihu musela odložit a dělat (údajně) důležitější věci. Dle mého názoru je příběh opravdu propracovaný a smekám klobouk před autorem.
Na to, že autor, Jakub Hrdoun, je ročník narození 1999, tak napsal příběh, který je perfektní, propracovaný, vymyšlený do puntíku, jde vidět, že věděl, co chce napsat, jak to chce napsat a za tím si šel. Měl v tom jasno a proto V pavoučí síti je pro mě skvělá kniha.

Doporučuji k přečtení všem, bude to bavit jak kluky, tak holky, jak dospívající, tak (skoro)dospělé. A já vím, že pokud se autor rozhodne napsat něco dalšího, tak si to určitě přečtu.
Nenapadá mě vůbec nic, co bych vytkla této knize, takže za mě plný počet bodů. Bavila jsem se, užila si čtení, nelituji ani za mák času, který jsem nad příběhem strávila a oblíbila jsem si Tobiáše. 🙂
Hodně jsem si ho oblíbila. :-))

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, můžete přímo tady.

Díky za přečtení a přeji krásný den!
Daramegan

Autor: Emma Straubová
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Cosmopolis (Grada publishing s.r.o.)
Počet stran: 304

Neodolatelný a vzrušující román o tajemství a žárlivosti, které vyplavou na povrch během idylické dovolené. Manželé Postsovi se s celou početnou rodinou a přáteli vypraví na Mallorku. Důvodem je pětatřicáté výročí jejich svatby a oslava promoce dcery Sylvie. Slunný ostrov, příroda, pláže a výborné jídlo slibují perfektní únik z hektického Manhattanu. Ale všechno vždy nejde podle plánu: v průběhu dovolené, která měla být tím nejkrásnějším životním zážitkem, vycházejí na světlo stará tajemství, ponížení a křivdy z minulosti…

Máme tady 7 hlavních hrdinů. Franny a Jim jsou manželé, Sylvia a Bobby jsou jejich děti, Carmen, která je přítelkyní Bobbyho, Charles je nejlepší kamarád Franny a má za manžela Lawrence.
A všichni tito lidé jedou na společnou dovolenou na Mallorku, kde se nejen budou opalovat a užívat si pohody, ale měli by také utužit své vztahy navzájem. Ale jak to tak bývá, člověk míní a časy mění. Nejinak je to i tady, jinak by ta kniha byla o ničem. Totálně o ničem, že? 🙂

Opět, jak je mým zvykem, tak vám nenapíšu, co kdo chce, co se s kým stane a jak to vyřeší, protože byste potom tu knihu už číst nemuseli. Ale budu se více zaobírat tím, jak na mě působila a jak je napsaná.
Oceňuji, že každá kapitola představovala jeden den na ostrově. Víme, jak se to každý den vyvíjelo a díky tomu jsem kolikrát měla tušení, kdy se co stane, protože jak ubíhaly dny, příběhy všech hrdinů získávaly na intenzitě.

Je ale pravda, že prvních pár dní, které strávili všichni na Mallorce, bylo takových nudných a z jejich strany evidentně nepříjemných. Nejdříve jsem nechápala, proč tam vlastně všichni jeli, když v jejich myšlenkách se jim to příčilo. Takže prvních 120 stránek jsem uvažovala, kde je zakopaný pes, protože mi to přišlo takové nemastné, neslané. Sem tam nějaký náznak, abych se měla na co těšit byl, ale žádné wow se nekonalo.
Je to příběh, který je opravdu výjimečně obyčejný. Normální rodina s přáteli, kteří si užívají sluníčka, teplých letních dnů, které jsem jim v tomto počasí záviděla, a řešili si každý své vlastní problémy.

Ve druhé polovině se to začalo rozjíždět, ale takovým tím lenivým, letním tempem. Není to typ knihy, kdy si budete okusovat nehty, přemýšlet, kdo koho zradil a proč, ale je to spíše o tom, že vypnete mozek, zapnete čtecí pohon, odpočíváte a usmíváte se tomu, že nejen vy máte problémy na dovolené. 🙂 Jako by to bylo kolikrát o nás. 🙂
Každý má nějaký malý problém, i když pro toho dotyčného je to ten nejhorší, největší a nejneřešitelnější problém, který mohl nastat, ale jeho vyřešení je blízko, stačí jen kývnout prstem. Kolikrát nám to ovšem nedochází a jen tápeme. Stačí jedno gesto a mám co jsem chtěla. Neříkám, že vždy, ale kolikrát to tak je. Stačí jen chtít. A věřit.

Hodně jde z příběhu cítit takové „ponaučení“ nebo jak to nazvat, že velmi důležité je věřit, jít si za tím co chci, být upřímný a přímý člověk. Pokud se snažíme udělat nějakou kličku, abychom se vyhnuli řešení, které by pro nás nemuselo být ideální, tak se můžeme ztratit v labyrintu lží a tajemství. Lepší je být upřímný a i když následky můžou být katastrofální, vždy se nám uleví. A kolikrát to ten druhý ocení tak, že můžeme být příjemně překvapeni. 🙂

Určitě doporučuji Dovolenkáře všem, kteří si chtějí odpočinout od všech detektivek a thrillerů. Taky těm, kterým chybí sluníčko, protože z tohoto příběhu přímo sálá. Nejednou jsem se viděla v tom bazénu, o kterém je často zmínka v knize. 🙂 A těm, kteří u čtení chtějí vypnout, nepřemýšlet a jen se nechat unášet na vlně pohody.

Děkuji Cosmopolis za zaslání recenzního výtisku a pokud si chcete koupit tuto knihu, můžete přímo tady.

Děkuji za přečtení a přeji pěkný den všem!
Daramegan

Autor: A. J. Bannerová
Nakladatelství: Kniha Zlín
Rok vydání: 2017
Počet stran: 242

Shadow Cove je městečko, o kterém každý sní – má malebné uličky, bujné lesy a dobré sousedy. To si alespoň myslí Sarah, když se sem přistěhuje za svým čerstvým novomanželem doktorem Johnnym McDonaldem. Brzy však objeví spodní proud klamu. A pak ji jednoho říjnového večera, když je Johnny zrovna pryč, připraví  náhlá tragédie o veškeré štěstí.
Sarah s Johnnym, otřeseni a zdrceni zármutkem, se pokouší znovu vybudovat roztříštěný život. Když se Sarah probírá kousky zničeného domova, odhalí šokující tajemství, které ji přiměje pochybovat o všem, co dosud považovala za skutečné – o svých sousedech, přátelích a dokonce i o svém manželství. S každým dalším odhalením se Sarah musí znovu a znovu ptát sama sebe: Můžeme vůbec kdy opravdu poznat ty, které milujeme?

Nevím, co mi chce čtenářský bůh sdělit, ale v krátké době, vlastně ihned za sebou, jsem přečetla dvě knihy s plus mínus stejným námětem. Vždy šlo o to, že lidi kolem sebe neznáte, nemůžete věřit ani svým nejbližším. Partnerovi, manžílkovi. Nikomu.
Tak teď budu asi trochu přemýšlet, jestli to není nějaké vyšší znamení. 🙂

Jinak, Sarah jako hlavní hrdinka byla sympatická ženská, která si dokázala udělat v hlavě a ve svém životě pořádek. Možná byla trochu měkká, ale na druhou stranu, kdo z nás někdy nemá růžové brýle, že? 🙂 Snažila se vidět jen to nejlepší na každém, koho znala. Když došlo k nějakému zklamání, byla z toho „omámená“, ale zase se rychle postavila na nohy. Jen v některým případech, kdybych byla Sarah, tak bych se nemazlila s jistými lidmi a normálně bych je poslala do patřičných mezí. Ovšem, já nejsem Sarah, ta kniha není o mě a proto je taková, jaká je.
Za to její manžel, Johnny, mi byl nesympatický už od začátku. Nevím, jak se to autorce podařilo, ale dokázala ve mě vzbudit k němu takový odpor, až jsem se zarazila, jestli to vůbec je možné. Ostatní postavy, jako třeba Jessie, Mia, Eris, to byli lidé, které byste klidně mohli potkat někde na ulici. Dokud neudělají něco ztřeštěného, tak si jich nevšimnete. A skvěle doplňovali celý děj.

Celá kniha je napsaná velmi čtivě. Zmákla jsem ji za jeden den. To čtení bylo naprosto vzrušující. Pořád jsem přemýšlela, proč a kdo a jak. Když jsem zjistila proč, zajímalo mě jak. Autorka mě uměla zmást, dělala to fikaně. Jasně vám ukazuje viníka, aby jste poté zjistili, že to vlastně viník není a je to oběť! Skvěle napsané. Jediné, co mě trochu trápí je, že mi zůstaly dvě otázky, na které jsem nedostala jasnou odpověď, proto místo pěti hvězd dávám jen čtyři a půl. 🙂 Ale já se s tím nějak poperu a jednoduše to vypustím. Aspoň se o to pokusím. 🙂

Určitě, co stojí za zmínku tak je, že se jedná o autorčinu prvotinu, která slibuje, že její další díla budou stát za to. A když v příští knize budou odpovědi na všechny mé otázky, tak nebudu pochyb o tom, že jsem našla dalšího oblíbeného autora.
A. J. Bannerová se narodila v Indii, vyrůstala v Severní Americe a „kradla“ rodičům napínavé knihy.
Vždy snila o tom, že bude psát napínavé příběhy, ve kterých nic nebude tím, čím se na první pohled zdá. A v Dobrých sousedech se ji to na sto procent povedlo!

Jsem ráda, že jsem si mohla tuto knihu přečíst a za to děkuji Albatrosmedia.cz.
Pokud si knihu chcete koupit, což doporučuji všem, kteří mají rádi napínavé příběhy, dá se říct ze života, protože nikdy nevíte, kdo je váš soused, tak můžete přímo tady.

Díky za přečtení, mějte se krásně!
Daramegan