Chrastění kostí – Fiona Cummins

Autor: Fiona Cummins
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 448

„Noční košili má o několik čísel větší, i tak se ale při svlékání zachytává o hrby, které na zádech být nemají. Umývá ji v podpaží, mezi nohama a kontroluje, jestli na kůži nemá proleženiny. Když skončí, přetáhne jí přes hlavu čistou noční košili a roztáhne závěsy. Přímo před okny ložnice je zastávka autobusu a on přihlíží, jak se sedadla zaplňují cestujícími.“

Sériový vrah až do morku kostí.
Psychopat mnohem děsivější než Hannibal Lecter.
Plánoval dobře. Vede dva životy. V jednom je stejný jako kdokoli jiný. Ale v tom druhém je správcem morbidního muzea své rodiny.
Nyní nastal čas na rozšíření sbírky. Je připraven nasytit svou posedlost, a je na lovu. Jakey Frith a Clara Foyleová mají něco společného. Mají něco, co on potřebuje. Začíná děsivá hra na kočku a myš mezi hrozivým sběratelem, Jakeyho otcem a Ettou Fitzroyovou, utrápenou detektivkou, která náhlý příval únosů vyšetřuje.
Příběh knihy Chrastění kostí Fiony Cummins je zasazen do londýnské čtvrti Blackheath a zkoumá ten šev temnoty, který prochází námi všemi; zápas mezi světlem a stínem, vykoupením a pomstou.
Je to náhled do mysli psychopata. A je to také příběh o nevzdání se naděje ve chvíli, kdy se zdá, že veškerá naděje je již ztracena…

Fiona Cummins pracovala 6 let jako novinářka navolné noze a 12 let v bulváru Daily Mirror nejprve jako reportérka a později jako senior korespondentka. Její práce se objevily v mnoha mezinárodních publikacích, mj. The Times, The Sun, hello!, Sunday People, Mother &Baby, Woman, Sunday Mirror a Fabulous.
Absolvovala kurz romanopisectví na londýnské Faber Academy. Stát se spisovatelkou bylo jejím snem, který se splnil poté, co vyšla její prvotina Chrastění kostí.
Sesvou rodinou žije v Essexu.

Na přebalu knihy je napsáno, že se jedná o psychopata, jenž je děsivější než Hannibal Lecter. A já tedy můžu říct, že Hannibal je proti němu andílek. To, jak na mě působila celá kniha je naprosto hororový zážitek. Pokud jste rodič dítěte, budete mít u čtení nervy dvojnásobné, protože ten strach z toho, co se může stát a dít je naprosto neskutečný a přitom velmi reálný. Autorka totiž vykresluje všechny možné děsivé poruchy, které můžeme potkat v reálném životě.

Když budu upřímná, někdy jsem musela čtení ukončit a knihu zavřít. Měla jsem dost silné pocity úzkosti a obav. Ovšem touha vědět, kam vším tímto autorka směřuje byla silná, tudíž jsem Chrastění kostí zase rychle otevřela.
Fiona Cummins prokázala svou schopnost vtáhnout čtenáře do děje, přímo do postav tak, že cítí co prožívají. Jejich strach, agónii, stres nebo frustraci. Myslím si, že toto je největší síla příběhu.

„V době, kdy ji Noční pán přišel vyprázdnit kbelík, spala a on tak moc spěchal, že s ní nehýbal. Narovnal židli a zanechal sklenici mléka s prášky na spaní. Z kapsy vytáhl měkkého pleteného psa – před několika desetiletími ho upletla jeho žena, ale nikdy si s ním nikdo nehrál – a položil ho na podlahu…“

Chrastění kostí je svižný thriller a jeho čtivost ještě podporují krátké kapitoly. Je zde plno vynikajících postav, propracovaných. Etta Fitzroyová, která má motivaci a přehled, ale také depresi z toho, že nemá vlastní děti a její manželství krachuje. Pak je tady třeba Miles Foyle, který je považován za únosce své dcery nebo Erdman, který vzpomíná na dobu, kdy měl šťastné manželství.

Doufám, že tato kniha bude mít další díly, které budou u nás vydány, protože si myslím, že autorka má co nabídnout. I když jde o velmi obtížné téma, zvláště pro rodiče, autorka odvedla skvělou práci a její postavy nabývají reálných rozměrů. Působí jako skuteční lidé, kteří se snaží vypořádat s tím, co jim život přináší, ať už ti dobří nebo ti zlí. Jde o velmi inteligentní a dobře napsanou knihu o zločinech. Je to také napsané s ohledem na ty, kteří jsou zdravotně postižení, aniž by se tento obraz maloval jen v růžových barvách. Věřím, že si ji užijete aspoň tak, jako já.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Baronet za recenzní výtisk a koupit si jej můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Poslední děti na Zemi a průvod zombií – Max Brallier

Autor: Max Brallier
Ilustrace: Douglas Holgate
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 301

„Červůra u nás bude za několik vteřin. Její obří tělo se hrne na nás a drtí všechno, co jí stojí v cestě. A nemůžu dovolit, aby moji kamarádi dopadli stejně. To je starost, která mi v noci brání spát (a ještě myšlenky na Selenu Gomezovou – doufám, že je někde v bezpečí!).“

Nikdo neříkal, že život po nestvůří apokalypse bude snadný.
Zombie mizí. To může vypadat jako dobrá věc, protože zombie žerou lidské mozky, ale normální lidský kluk Jack Sullivan je podezíravý. Pořád slyší strašidelné vřískání, které zombie snad přímo láká – ale kam a za jakým (nejspíš) zlým účelem?
Jack, jeho tři nejlepší kamarádi (možná poslední lidé, kteří na světě zbyli) a jejich ochočená nestvůra Tulák tomu musejí přijít na kloub. Cestou je čekají mnohem větší překvapení, než předem tušili, včetně obří Červůry, pizzerie, kde se scházejí příšery, dávného zla, které ničí celé světy, a stereosystému, který je naprostá bomba. Odhalí Jack, proč zombie mizí…, než přijde na řadu on i jeho kamarádi?

Max Brallier je autor více než dvaceti knih a her. Píše knihy pro děti i pro dospělé. Je tvůrce a scenárista webového seriálu Galactic Hot Dogs, který v květnu 2015 vyšel v knižní podobě. Pod pseudonymem Jack Chabert píše sérii Eerie Elementary pro Scholastic Books, navrhuje hry pro virtuální svět Poptronica a řadu online stránek. Za starých časů pracoval v marketingovém oddělení u St. Martin´s Press. Bydlí v New York City s manželkou Alyse, která je pro něj až moc dobrá.

Douglas Holgate je kreslíř komiksů a ilustrátor na volné noze působící více než deset let z Melbourne. Ilustroval knihy pro nakladatelství HarperCollins, Penguin Random House, Hachette a Simon & Schuster. Kreslil také komiksy pro Image, Dynamite a Abrams. Momentálně pracuje na sérii Maralinga, která získala finanční grant od Australské společnosti spisovatelů a od Viktoriánské rady pro výtvarné umění, a na grafickém románu pro všechny věkové kategorie Clem Hetherington and the Ironwood Race, oboje ve spolupráci se spisovatelkou Jen Breachovou.

Poslední děti na Zemi a průvod zombií je již druhou knihou, kde se setkáváme s hrdiny Jackem, Quintem, Dirkem a June. Samozřejmě nesmím zapomenout na jejich mazlíčka, Tuláka. Tyto čtyři nebojácné děti bojují proti zlu, které je daleko závažnějšího charakteru, než tomu bylo v předchozím díle. Ovšem opět zvládají vše naprosto bravurně, i když jim chvílemi teče do bot. Na své pouti za přežitím potkávají nejen další nestvůry, zombie a jim podobné bytosti, ale také další „monstra“, které nemusí být nutně zlé. Ale co jsou zač, to dozvíte, až si tuto knihu přečtete. Já vám můžu jen říct, že při čtení se budou bavit mladí i staří.

Recenzi na první díl (odkaz zde) jsem zveřejnila v září loňského roku a psala jsem, že si brousím drápky na díl druhý. Ten se mi dostal do rukou a já můžu konstatovat, že je snad ještě lepší než předchozí. Protože jsem věděla, co můžu od knihy očekávat, byla jsem ráda, že se nese ve stejném duchu, co se týče ilustrací a způsobu psaní, ale také jsem byla ráda za to, že příběh je mnohem více propracovanější, napínavější a humornější.

Samozřejmě zde nechybí ilustrace, díky kterým je kniha z části komiks a z části klasika, a mne tento způsob stále udivuje. Dobře se mi to čte, více jsem do toho „zažraná“ a častokrát jsem se přistihla, že se nemůžu dočkat, až se objeví další okénka a příběh se bude odvíjet v obrázcích.

„Trpělivost není moje silná stránka, takže po prvních, já nevím, pětačtyřiceti minutách začínám mít dojem, že být na sledovačce není takové terno. Přikládám si k očím dalekohled a dívám se na past. Nevidím žádné zombie. „Nic se neděje,“ brblám. Všichni jsme čím dál neklidnější, a tak June otvírá pytlík bonbonů Fun Dip. Tomu říkám pořádná postapokalyptická strava, protože jde jenom o barvený cukr. Vydrží nejspíš deset tisíc let. Přečká i šváby.“


Kniha je určena pro čtenáře od osmi let, díky ilustracím a většímu fontu písma se jim bude dobře číst, kapitoly jsou krátké a příběh svižný, napínavý. Věřím, že čtení si užijí a pokud máte doma „ne-čtenáře“, tak toto by mohl být dobrý odrazový můstek k závislosti na četbě. 🙂
Všechno zde plyne rychle, akce je střídaná další akcí. I přesto, že je to příběh pro mladší děti, věřím, že nejeden dospělák se pokochá nad grafickou úpravou a samotným textem, který je psán jednoduše, přímočaře, přitom vtipně a zábavně.

Ráda Poslední děti na Zemi a průvod zombií, potažmo celou sérii doporučím. Pro děti to je ideální napínavé a dobrodružné čtení s pořádnou dávkou humoru. Pokud vás tato recenze líbila, tak jsem ráda, ale přeci jen byste měli začít prvním dílem. Ten vaše děti totiž navnadí a u druhého dílu už rovnou rozžhaví. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Děkuji Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Srdce Aporveru – David Šenk

Autor: David Šenk
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 134


„V podvečer se vrátil do osady, kde se mu dostalo nečekané naděje. Osadníci mu dali malou šedivou sykonu, která prý dokáže dokonale stopovat. Byla kulatá a měla zvláštní trychtýř, k němuž stačilo přiložit nějaký předmět, kterého se sledovaná osoba dotýkala. Trychtýřek se pak vlnil, pokud se pronásledovatel ubíral správným směrem.“

Po letech klidu a míru se pohádkovým Aporverem šíří temnota. Celý svět se ocitá v nebezpečí. Zemi zaplavují divoké sykony a rozsévají nenávist, strach a zkázu.
Rolan s Prin se vydávají na dobrodružnou cestu neznámými končinami planety, aby našli bájný Ecidil, v kterém se na počátku věků zrodil veškerý život. Nebezpečí, které na ně na cestě čeká, je obrovské a podrobí zkoušce jejich odhodlání, vytrvalost i přátelství. Srdce Aporveru bije z posledních sil.
Podaří se jim ho najít včas? Dokáží ho vyléčit a zachránit tak celý svět?

David Šenk se narodil v roce 1977 v Mělníce, vystudoval Pedagogickou fakultu UK v Praze, působí jako učitel matematiky a anglického jazyka na soukromém gymnáziu v Chebu. Žije v Plané u Mariánských Lázní.

Srdce Aporveru je útlá knížka, která v sobě ukrývá fantasy příběh pro mladé čtenáře od dvanácti let. Ale já si myslím, že si u tohoto vyprávění odpočinou i starší ročníky. A někteří se budou, tak jako já, těšit na další díl, protože to skončilo naprosto nečekaně a otevřeně. Ani náznak, jak tohle všechno dopadne. Takže tady platí přísloví: „Kdo si počká, ten se dočká.“ Tak doufejme. 🙂

Rolan a Prin jsou náhodní kolemjdoucí, kteří se seznámí a jdou společně za stejným cílem. Zachránit Aporver před sykony, které jsou ještě více útočnější a nebezpečnější než v minulosti. Navíc dokáží v lidech vyvolat nenávist, a tím pádem se stává spousta dalších událostí, které nejsou pro mírumilovné a chytré obyvatele země normální. Rolan se rozhodne najít Ecidil a právě Prin je jeho spojenec na této strastiplné cestě. Ovšem sami dva toho moc nezmůžou, navíc sykony jsou opravdu dravé a oběma jde o život. Poperou se s tím?

Ze začátku jsem byla trochu v pasti, protože jsem rovnýma nohama skočila přímo do děje, kde nic nebylo vysvětleno. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem si uvědomila, jakým způsobem jsou země stvořeny, jak fungují sloupy, co jsou obyvatelé zač. Naštěstí autor dokázal upoutat mou pozornost vším ostatním a pomalu mi všechny věci začaly do sebe zapadat. Od poloviny knihy jsem už byla napnutá jako kšandy a ten konec mě teda fakt vytáčí… Už aby tu byl druhý díl. 🙂

„Severt je tvůj domov, musíš se za něj bít,
pokud by snad padl, kde bys pak chtěl žít…?“

V knize najdete také ilustrace o které se postarali Ondřej Mašek a Josef Sodomka. Kreseb není moc, ale za to jsou skvěle propracované a hlavně na mě působily opravdu jako fotografie fantasy světa a samotného Aporveru.

I přes chaotický začátek, kdy některým čtenářům může trvat, než pochopí, jak to v tomto světě vypadá, se mi kniha líbila a jsem ohromně zvědavá, jak se bude příběh dál vyvíjet. To, co nejvíce oceňuji, tak je způsob, jakým autor píše. Neřeší žádné sáhodlouhé popisy, ale rovnou se vrhá do akce. Takže v jednu chvíli jsem byla s hrdiny v samoletu a najednou už jsem bojovala proti „pár“ sykonám.

Úplně na konci knihy se nachází herbář, kde jsou vysvětleny rostliny, co znamenají a můžou obyvatelům dát. Celý děj je teoreticky vystavěn na rostlinách a jejích funkčnosti, takže je to určitě zajímavé, ale nebojte se, není nutné se je učit zpaměti, jedná se spíše o zajímavost, jak to autor měl všechno vymyšlené.

Pokud vy nebo vaše děti máte chuť na pohádkovou fantasy knihu, tak se určitě podívejte po Srdci Aporveru. Já ji s radostí doporučím. Můžu říct, že na mě zapůsobila a další díl si rozhodně ujít nenechám.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak přímo tady. 🙂

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Nebezpečná laskavost – Darcey Bell

Autor: Darcey Bell
Nakladatelství: Leda
Rok vydání: 2018
Počet stran: 350

„Byl jsem její. Miloval jsem ji. Miloval jsem její nespoutanost, její tvrdohlavost, tu divokost v ní. Právě to mě na ní fascinovalo, právě o to jsem nechtěl přijít. Když se pro něco rozhodla, nezastavila se před ničím.“

ZNÁ VŠECHNA VAŠE TAJEMSTVÍ…
Emily je okouzlující žena s oslnivou kariérou v módním oboru a s pohledným manželem Seanem tvoří pár, kterému leckdo závidí. Zároveň je zodpovědná a milující matka. Její kamarádka Stephanie, jejíž manžel před několika lety tragicky zahynul při autonehodě, se stará o malého syna a úzkostné pocity ventiluje na svém blogu určeném komunitě matek s malými dětmi.
Všechno začalo drobnými laskavostmi. „Mohla bys vyzvednout Nickyho ze školy?“ prosila Emily už několikrát svoji nejlepší kamarádku. A Stephanie je pokaždé ráda, že může být přítelkyni užitečná.
… A PROTO MŮŽE BÝT NEBEZPEČNÁ
Jednoho dne si ale Emily pro syna nepřijde, nezvedá mobil, neodpovídá na textovky. Nejistota trvá několik měsíců, až se v jezeře najde tělo utonulé ženy, kterou policie identifikuje jako Emily. Případ je uzavřen jako sebevražda… jenomže Stephanie náhodou narazila na důvod k pochybnostem a nejistota ji svírá čím dál naléhavěji. Neví Sean o Emilyině zmizení víc, než přiznává? Jak dobře znala svoji nejlepší kamarádku? Co ví o jejím dřívějším životě? Neudělala chybu, když se jí svěřila s tím, na co by ze své minulosti nejraději zapomněla? Co když se za kamarádstvím skrývá záludný, detailně promyšlený ďábelský plán?

Darcey Bell se narodila roku 1981 a vyrostla na zemědělské farmě v západní Iowě, v současné době pracuje jako učitelka v mateřské školce v Chicagu. Román Nebezpečná laskavost je její prvotina.

Stephanie je matka malého Milese, která je doma. Po tragické události zůstala doma, nenastoupila do práce a všechen svůj čas věnuje výchově svého syna a blogování.
Emily je sebevědomá, dravá žena, která má stejně starého syna jako Stephanie, potkávají se před školou, když děti vyzvedávají a jednoho dne se dají do řeči. Po nějaké době se z nich stávají nejlepší přítelkyně. Stephanie je v sedmém nebi, protože má vedle sebe kamarádku, které může říct vše, opravdu i ty nejtemnější tajemství jejího života. A Emily naslouchá.
Ovšem, je Emily vážně tak skvělá přítelkyně? Nedělá Stephanie chybu? Poté, co Emily odejde z jejího života a ona se začíná sbližovat s jejím manželem Seanem vycházejí najevo další tajemství, které vedou k odkrytí snad toho nejhoršího tajemství, jenž všechny bude spojovat, jen o tom nikdo zatím neví…

Nebezpečná laskavost je psychothriller, který vás nadzvedne ze židle. Nečekala jsem, že na mě bude mít takový účinek, protože všechna ta manipulace nejen s city, ale i s myšlenkami, které hlavní hrdinky umí na ostatní lidi, byla doslova šílená.
Nepochopím, kde autorka sebrala tento nápad, ale musím konstatovat, že se ji to náramně povedlo. Celý příběh je velmi čtivý a hlavně napínavý. V polovině knihy jsem se přistihla, že přemýšlím nad koncem a nutkání se o pár stran posunout, jen abych věděla jak tohle všechno končí, bylo silné, ale já odolala. A díky tomu můžete vytušit, že se jedná fakt o velmi dobře napsaný thriller, který vás bude bavit od začátku do konce.

Postavy, které se v příběhu vyskytují, jsou snesitelné. Některé méně, jiné více. V podstatě jde spíš o to, že sympatické jsou všechny do chvíle, než každá z nich udělá nějakou botu nebo řekne nějakou větu, kterou mne namíchla. Jako třeba Stephanie – byla v pohodě ženská, ale ve chvíli, kdy se začala zvláštním způsobem vyjadřovat k rodinné situaci u Seana a Emily, začala jsem ji „nemuset“. Emily mi zase od začátku vadila svým vystupováním, ale s blížícím koncem jsem ji měla více a více raději. Sean na mě ze startu působil jako klidný týpek, ale pak se pro mě stával loutkou bez mozku. Líbilo se mi, že ač každou postavu autorka zaškatulkovala, postupem času a působení různých vlivů se hrdinové měnili a já si to užívala (někdy jsem nestačila valit bulvy, co všechno se děje). 🙂

„Z její reakce by si člověk málem myslel, že jsem ji na svém zaoceánském parníku vytáhla ze záchranného člunu na moři, kde se to jen hemží žraloky. Když jsem ji nabídla, aby se schovala se mnou pod deštníkem, chovala se jako štěně, které je blahem bez sebe, když mu hodíte kousek ze svého talíře.“

Nemůžu vám popsat, jaké budou kapitoly či písmo v knize, protože jsem obdržela recenzní paperback a kniha se může lišit. Ovšem s jistotou vám řeknu, že i kdyby vás, čtenáře, čekaly dlouhé kapitoly a malé, muší písmo, rozhodně vám to vadit nebude.
Příběh je totiž napsán skvěle a zajímavě, kdy autorka zdlouhavě nepopisuje nedůležité věci, ale jde okamžitě na věc. Žádná hluchá místa. Navíc děj skvěle zamotala, že nebudete věřit vlastním očím a budete chtít být už na konci a všechno vědět. Ovšem, když se na konec dostanete, budete chtít, abyste zase byli v půlce. Protože ten prvotní zážitek z tohoto šílenství, lží a manipulací je neskutečně silný. K tomu zde hraje velkou roli mateřská láska a na tohle všechno já slyším.

Pokud se vám líbí psychothrillery, kdy nějakým způsobem je projeven či popsán nátlak na lidi v nejbližším okolí, kde se hrají nefér hry, kde každá lež znamená další hřebík do pomyslné rakve, tak jste na správné adrese a rozhodně si tuto knihu přečtěte. Věřím, že nebudete litovat.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Leda za recenzní výtisk a koupit si knihu můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Kdo mi jde po krku – Michael Koryta

Autor: Michael Koryta
Nakladatelství: Plus
Rok vydání: 2018
Počet stran: 335

„Nic jako kapitulace neexistuje. Na tohle nezapomínejte, kluci: odpočíváte, spíte, vztekáte se, brečíte. Smíte se naštvat, smíte propadnout smutku. Ale nesmíte kapitulovat. Když budete mít takový pocit, vzpomeňte si, že smíte zastavit, ale nesmíte kapitulovat. Takže si to klidně dopřejte. Zastavte. Prostě zastavte. A potom si vzpomeňte, co taková stopka pro člověka bojujícího o život znamená: STOP – sedím, taktizuju, obhlížím, plánuju. Ve chvíli toho největšího pocitu marnosti před sebou jasně vidíte, co musíte udělat, abyste si začali zachraňovat život.“

Čtrnáctiletý Jace se stane svědkem brutální vraždy. Aby ho zabijáci, chladnokrevní a vyšinutí bratři Blackwellové, nedokázali vypátrat, dostane chlapec novou identitu a je umístěn do výukového programu pro přežití v přírodě v hlubokých lesích kdesi v Montaně. Blackwellové mu jsou ale na stopě a metodicky odstraňují každého, kdo se jim připlete do cesty. V nehostinné montanské divočině tak začíná boj o přežití. Jakou šanci má teenager proti dvěma nemilosrdným vrahům?

Michael Koryta se narodil v roce 1982. Je americký autor s českými kořeny, který se ve své tvorbě věnuje převážně thrillerům, detektivkám a příběhům s prvky nadpřirozena. Než se stal spisovatelem, pracoval jako redaktor v novinách nebo soukromý detektiv. Má na kontě již přes deset románů, které byly přeloženy do více než dvaceti světových jazyků a k většině z nich se prodala i filmová či seriálová práva. Korytovy romány získaly několik literárních ocenění a pravidelně se objevují v žebříčku bestsellerů deníku The New York Times.

Když jsem poprvé zaregistrovala, že vyjde tato kniha, byla jsem zvědavá, jaká bude. Navíc mi imponovalo, že ji napsal Američan s českými kořeny a proto nebyl důvod váhat a hned jak to bylo možné, začala jsem ji číst. Po pár prvních stránkách jsem byla rozpolcená, protože se mi některé kapitoly líbily, jiné vůbec a netušila jsem, jak knihu dočíst. Jednoduše, nechtělo se mi do ní. Ale překonala jsem se a ve skutečnosti jsem teď za to ráda, protože nakonec jsem dostala z velké části to, co jsem si od příběhu slibovala.

Čtrnáctiletý Jace Wilson je nucen změnit svou identitu, včetně jména, protože byl svědkem vraždy. Z obyčejného překonávání strachu skákáním do lomu se Jaceovi změní celý život v boj právě o život. Aby jej lidé okolo uchránili před zabijáky, pošlou jej do programu pro přežití v divočině, kde je instruktorem Eathan. Ten sice ví, že bude mít důležitého, korunního svědka ve svém týmu, ovšem netuší, který z chlapců to je. Přichází jich více, tím pádem hledá náznaky, jestli se hoch odhalí. A přitom netuší, že samotní zabijáci jsou jim blíže, než všichni předpokládají.

První třetina knihy, ač se tam děly ty nejdůležitější věci, tak byla  pro mne hodně vykecávací, zdlouhavá, táhlá. Neuměla jsem se začíst a jen jsem se modlila, aby se to změnilo. Obrat přišel v momentě, kdy se na obzoru objevili bratři Blackwellové a já mohla číst i o nich a jejich plánování. Nedokážu to popsat, ale minimálně ty jejich rozhovory stály za to. Jak se doplňovali, aniž by se na sebe podívali, egoističtí, namachrovaní, ironičtí a velmi nebezpeční muži.

Věc, o které můžu říct, že se mi opravdu líbila, tak byly praktické informace v ději, a poučily i mne, čtenáře, co a jak dělat v divočině. Například, jak poznat kterým směrem se vydat, když nemám kompas a ani tušení. Jak rozpoznat vzdálenosti, jak rozpoznat také počasí, které je místy velmi nevyzpytatelné. Nepatřím zrovna mezi zálesáky, ale můžu říct, že tyto věci byly záživné a zajímavé.

„Dojdeš tam? zeptala se sama sebe a duch dívky, kterou kdysi byla, jí odpověděl: Samozřejmě, není to tak hrozná cesta. Pak se ozval hlas ženy, která se z ní stala: Nejde o ty kilometry. Jde o ten návrat. Dojdeš tam? Na takovou otázku neměl odpověď ani jeden hlas.“

Postavy jako takové, byly na můj vkus zvláštně popsané. I když autor do vět zahrnul jejich stručný popis, přijde mi, jako by o nich nic nenapsal. Bylo to nemastné, neslané a pro mě těžko zapamatovatelné. Ovšem, co jsem si „zapsala za uši“, tak to byli bratři Blackwellové. Oni mne prostě a jednoduše dostali. Byli děsiví, ale přitom sympaťáci, byli elegantní, ale přitom neskutečná zvířata.

Takový konec, jaký kniha nabrala, bych u mužského autora nečekala a byla jsem velmi překvapena. Dá se říct i mile. Autorovy popisy míst, okolí, kde se hrdinové nacházejí, byly hezky uvěřitelné, takže jsem při čtení měla místy pocit, jako bych si četla někde v horách a ne ve svém bytečku.

Je škoda, že na mě působila kniha tak dvojmo. V jednu chvíli jsem si něco užívala a bavila se, aby se hned na to objevilo něco, co mi tu radost ze čtení pokazilo. Přišlo mi, že jedna kapitola odsýpá, je záživná a ihned v následující kapitole se mi zdá, jako bych četla už hodiny jednu stránku.

Příběh jako takový je pro mě spíše průměrem, ale to jen díky tomu mému „dvojitému“ pocitu. Jako na houpačce. Na druhou stranu ale po přečtení této knihy chápu, proč jsou autorovy knihy filmovány. Docela živě si tuto knihu dokážu představit jako film. Mohlo by to být dobré. Hodně dobré.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan