Dívka, která psala na hedvábí – Kelli Estes

Autor: Kelli Estes
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2017
Počet stran: 383

„V minulosti, a občas i dneska, dávala rodina přednost mužskému dědici, který nesl rodinné jméno a taky zastal víc práce. Navíc, postarat se o staré rodiče bylo povinností syna. Jakmile se dívka vdá, stává se členem manželovy rodiny. Už nepatří k rodině svých rodičů.“

Zdánlivě bezvýznamné předměty ukrývají ta největší tajemství… Inara Ericsonová najde v domě své zemřelé tety neobyčejný kus hedvábí, pokrytý velmi složitou výšivkou. Ve snaze rozluštit význam skrytého poselství kontaktuje profesora Daniela China. Společně pak rozkrývají příběh čínské dívky Mei Lien, která do výšivek vepsala svůj pohnutý příběh. Vyprávění o době, kdy Seattlem otřásaly vlny nenávisti vůči přistěhovalcům a kdy bylo nutné činit rozhodnutí, která už nešlo vzít zpět. Pátrání však odhalí mnohem víc. Inara a Daniel zjistí, že její rodina skrývá děsivé tajemství, a že oba mají s čínskou dívkou společného mnohem víc, než by je kdy napadlo…

Kelli Estes vyrůstala na jihu státu Washington, než odešla na Státní univerzitu v Arizoně. Tam zjistila, že k životu potřebuje blízkost moře a místo, kde se střídají čtyři roční období. Po absolvování univerzity se přestěhovala do Seattlu, kde čtyři roky nakupovala součástky letadel. Nakonec však našla odvahu a zkusila psaní. Po čtrnácti letech, šesti rukopisech a dvou dětech se její sen o kariéře spisovatelky uskutečnil, když jí vyšel román Dívka, která psala na hedvábí.
Kelli v současnosti žije se svým manželem a dvěma syny třicet minut od Seattlu. Když zrovna nepíše, věnuje se dobrovolné práci ve škole svých dětí, miluje cestování, návštěvu restaurací a cvičení (kvůli spoustě jídla) a studuje knihy o zdraví a správné výživě.

Úžasné. Ve všech ohledech, ve všech situacích. Od strany 320 spotřebováno 5 balení papírových kapesníků. Silné pocity nenávisti i dojetí. Tahle kniha ve mě zanechala stopu, protože byla napsána s láskou a pochopením, čtivě, záživně i napínavě.

Děj se odehrává ve dvou rovinách. Jedna v přítomnosti a druhá v minulosti.
Přítomnost nám vypráví hrdinka jménem Inara Ericksonová, která má dostudovanou vysokou školu a přemýšlí, co dál. Dostala nabídku pracovat v jedné velmi prestižní firmě jako ekonomická ředitelka a dle otce nesmí váhat ani minutu. Jenže po smrti její tety získala na ostrově Orcas nemovitost, kterou touží proměnit v hotel. Ovšem, dívka bez finančních prostředků a bez podpory kohokoliv vlivného a bohatého, to nesvede.
Minulost vypráví mladá, čínská dívka, Chin Mei Lein, která se narodila a vyrůstala v Seattlu. Jednoho rána došlo k nepokojům a všichni Číňané byli ze svých domovů velmi brutálním způsobem vyhoštěni, respektive vyhoštěni ze země. Dojde ke katastrofě, která odstartuje Meiin úplně nový život.
A co tyto dvě hrdinky spojuje? Kousek hedvábí na kterém jsou opravdu zvláštní výšivky…

Mám ráda přesně tento typ knihy. Kdy se minulost prolíná s přítomností a já sleduji příběh, který se stal kdysi a zároveň čtu o tom, jak hrdin(k)a v přítomnosti se snaží rozplést tajemství, kterým je právě ten příběh obestřen.
Tady jsem byla díky Inaře vždy o malý krůček vepředu a v jednu chvíli se to srovnalo. Došlo na lámání chleba a mě to zlomilo i srdce. Takto srdceryvné, bolestné a dojemné čtení se mi už hodně dlouho nedostalo do rukou.

Inara je postavou, která vám přiroste k srdci. Je normální, snaží se jít za svým, a i když ji život do cesty staví mnoho překážek, jde dál za svým snem. Byla mi sympatická a líbilo se mi, jakým způsobem uvažovala. Její pocity, které ji autorka vtiskla na stránkách knih byly uvěřitelné, její myšlenky byly logické a normální.
Mei Lein byla tou samou hrdinkou. Díky svému vychování byla bázlivá, přesto se nebála vystrčit bradu dopředu a ukázat všem okolo, že se z nich na zadek neposadí a ví, co chce.
Samozřejmě jsou zde i postavy, kterým bych ráda zakroutila krkem, ale těma jsem se nenechala rozhodit. Patří do příběhu stejně jako Inara nebo Mei Lein, protože bez nich by to nebylo ono, díky nim jsem objevila pár sprostých slov, o kterých jsem ani neměla tušení, že znám. 🙂

„Uvnitř našla hedvábí v té nejsytější modré barvě, jakou kdy viděla, a mnohem jemnější, než kdy otec prodával ve svém obchodě. Bylo utkané z těch nejjemnějších nití, a když po něm přejela prsty, připadalo jí, že hladí vodu.“

Kapitoly v knize jsou dlouhé tak akorát, ale stejně je při čtení nebudete řešit. Jelikož je kniha tak čtivá, že ji neodložíte, dokud nebudete znát celou pravdu. Každá kapitola je jasně označena, ve které době se odehrává a kde, takže ani v tomto nebudete tápat.
Co určitě musím zmínit, tak je způsob, jakým autorka dokázala popisovat pocity a myšlenky hrdinek. Opravdu jsem cítila třeba u čínské dívky úctu k předkům a k historii její země. U Inary jsem zase pokaždé vycítila lásku, kterou chová k místu, kde strávila dětství. Měla jsem pocit, jako bych byla součástí příběhu.

Já nemůžu jinak, než tuto knihu vychválit až do nebes a doporučit každé ženě, která touží nejen po trošce romantiky, ale hlavně po tajemství, jenž sahá hluboko do minulosti pár rodin. Navíc je to velmi dojemný příběh, bylo tam pár událostí, které mě opravdu rozbrečely (a to nejsem žádná citlivka) a já čekala, až slzy přestanou téct a opět můžu číst. Mám pocit, jako by kniha byla napsána nejen s láskou, ale i s něhou a pokorou. I v poděkování autorky je napsáno, komu to věnuje a z příběhu to vycítíte i bez toho, aniž byste si právě to poděkování přečetli. Autorka do toho dala srdce a právě díky tomu je to opravdu úžasné čtení.

Takže dámy, jestli hledáte něco, na co jen tak nezapomenete, přečtěte si Dívku, která psala na hedvábí. Věřím, že vás nezklame! 🙂

Hvězdné hodnocení:

Děkuji Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a koupit si jej můžete tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Bookport – co to? A proč?

Ahoj přátelé,

před nějakou dobou mě Bára z nakladatelství Cosmoplis požádala o malou službičku (a co bych pro ni neudělala – nemožné ihned a zázraky do dvou dnů :-)). Chtěla, abych se podívala na Bookport, abych zjistila, co to je, na co to je, k čemu to je, proč to je a tak dále… Dostala jsem VIP přihlášení – heč! ale jen na měsíc – tak nesmutněte a nezáviďte.. a začala jsem zkoumat ten Bookport.

O co tedy jde?…

Bookport jsou stránky, které slouží jako online knihovna. Za určitou částku si můžete po celý měsíc nerušeně číst všechny knihy, které různá nakladatelství nabízejí. Velkou výhodou je, že tato služba funguje nejen na pc, ale také na mobilu či tabletu a je podporována i když jste offline. Velmi oceňuji.

Mi osobně trochu vadila nepoužitelnost čtečky. I přesto, že se jedná o eknihy, tak do čtečky si je nestáhnete (jasně, tomu rozumím, přeci jen by potom Bookport ztratil smysl), ani přes webové rozhraní čtečky jsem se tam nedostala. Takže, jednoznačně, Bookport je online i offline knihovna pro ty, kteří nemají čtečku, ale touží si v pohodlí ze svého tabletu, mobilu či pc přečíst pořádně dobrou a zábavnou knihu.

Jaké nakladatelství tam najdu?…

Tak tady máte komplet seznam, který se na mě vyvalil, když jsem si zadala knihy a ve výběru vše. Myslím, že si hodně lidí přijde na své, a další nakladatelství se budou postupně přidávat.

Kolik to stojí?…

Nikdo vám nic v dnešní době nedá zadarmo. Kolik tedy budete platit? Záleží na tom, který balíček, jakou možnost předplatného si zvolíte, ta nejlevnější verze stojí 199 Kč/měsíc. Pokud chcete přesně vědět, jaká verze a za kolik je pro vás ta nejideálnější, tak klik sem. Jsou zde přehledně vypsány nejen ceny jednotlivých balíčků, ale co dané balíčky obsahují.

Aplikace do mobilu, o které jsem již psala, je plně vyvinuta pro všechny mobilní telefony, takže si ji můžete stáhnout jak na App Store, tak na Google play či Windows store. Ikonka této aplikace vypadá takto:

Když celé dojmy shrnu, tak mi Bookport přijde rozhodně přehledný a velmi se mi líbí ta myšlenka velké online knihovny. Až se přidají další a další nakladatelství, tak to bude monumentální, ale už v tuto chvíli díky mé oblíbené Gradě, Cosmopolisu a Epochy je Bookport hoooodně přitažlivý. Stále mě totiž fascinuje, že za 199,-Kč si můžu přečíst knihy, za které bych utratila klasiky u prodejce kolem tisícovky. Novinky tam jsou načítány automaticky, takže o nic nepřijdu. Samozřejmě je zde i možnost zaregistrovat svůj email, aby mi novinky chodili do něj.

Dle mého názoru nic nebrání mé registraci, která už tedy nebude VIP, ale budu prostý a obyčejný zákazník za 199,-kč  měsíčně, ale s pořádnou náloží knih. A jak víte, knih není nikdy dost. Ať už to jsou papírové nebo ebook, pořád budu mít málo. Tak s pocitem, že jsem členem Bookportu a najednou můžu vlastnit o stovky, dokonce tisíce knih více, mi bude líp. :o))

Určitě se podívejte na tuto službu, vyzkoušejte, částka to není vysoká a závislost vysoká je… 🙂

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Vlak v 6.41 – Jean-Philippe Blondel

Autor: Jean-Philippe Blondel
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Slovart
Počet stran: 191

„Tiché a diskrétní ano s pohledem na boty, ale zřetelné ano. Pamatuji se, že jsem byl překvapený. Myslel jsem si, že je z těch dívek, které dávají přednost vesnicím v Correze nebo kdesi v Provence, aby byly se svým miláčkem samy. Dodala, že cestování je jednou z jejich velkých potřeb. Rozšiřovat si obzory. Trochu se nadýchnout. Poslouchal jsem a říkal jsem si, že je plná překvapení.“

Je pondělí ráno. Do vlaku v 6:41 nastupuje po náročném víkendu u rodičů úspěšná podnikatelka Cécile Duffaut. Na jediné volné místo vedle ní usedá její dávný milenec, Philippe Leduc, který jede navštívit přítele z dětství. Oba mají za pár let oslavit padesátku. Ve dvou vnitřních monolozích, v nichž se spolucestující střídají, jako by si přehazovali „horkou bramboru“, před námi vyvstávají dva mistrně vykreslené osudy, které se kdysi dávno letmo protnuly, aby je ironie osudu o to víc rozdělila. Je možné po sedmadvaceti letech navázat, je možné po tolika letech odpustit, po tolika letech se omluvit? A co se stane, když se dá dvojice skutečně do řeči? Ranní vlak z Troyes do Paříže má zpoždění…

Jean-Philippe Blondel se narodil ve francouzském městečku Troyes v roce 1964. Žije zde s rodinou i dnes. Je autorem několika knih pro mládež i dospělé, a když právě nepíše, vyučuje angličtinu.

Ona. Přespala u rodičů a jede vlakem ráno v 6:41 zpět do Paříže.
On. Shodou náhod jede tím stejným vlakem.
Ona. Sedá si na sedadlo a vedle jí volné místo.
On. Shodou náhod jediné a poslední volné místo je vedle ní.
Oba – znají se, 27 let zpátky do minulosti… Znali se.
Tato kniha, tento příběh, je takový skvost mezi vším, co se vydává v této době. Je to milé čtení, které je o ničem a vlastně o všem. Na stránkách poznáváme jak hlavní hrdinku, tak i jeho. Jen oni dva jsou hrdinové tohoto příběhu, o nikom a ničem jiném to není.

A poznáváme je víc. Skrze jejich myšlenky se dostáváme do minulosti, kdy ona vypráví, co všechno zažila nejen od době, kdy jeho viděla naposled, ale taky s ním. On skrz své myšlenky nám dává na stříbrném podnose i jeho životní příběh. Někdy je to smutné, jindy je to veselé. Ale v celém kontextu to na mě působilo dojemně, místy depresivně. Hodně nostalgie, hodně přemýšlení. A pořád touha obou dvou dát najevo, že se poznali. Ale ani jeden nemá odvahu to udělat a vlak se blíží do své cílové stanice.

„Bed and breakfast byl na okraji rušné čtvrti. V Bloomsbury. Cartwright Gardens. Ještě si pamatuji jméno ulice. Navíc to ani nebyla ulice, ale oblouk budov obrácených ke kapesnímu parku s tenisovým kurtem, který působil tady uprostřed Londýna naprosto nemístně.“

Vlak v 6:41 je útlá, malá knížka, na které si doslova smlsnete. Protože to, jakým způsobem ji autor napsal vás musí pohladit na duši. Po dočtení mám blažený pocit klidu, opadlo ze mě jakékoliv napětí a nejraději bych si teď napustila horkou vanu, dala si plno pěny, skleničku vína a jen ležela a rozjímala, až bych měla na prstech varhánky. A i když to nejde, tak pokaždé, co si vzpomenu na ten vlak se ve mně rozhostí pocit pohody.
Kapitoly se střídají, jednou je to jeho pohledem, podruhé jejím, a příběh je oknem do jejich duší. Obyčejné ženy a obyčejného muže, kteří mají své vlastní životy, ale kdysi je něco pojilo. A já, jako čtenář, jsem se dozvěděla to, co je dělá tím, čím jsou. Jejich zadní vrátka, jejich postoje, pocity, radosti, ale i strasti. Je to až neuvěřitelné, co autor dovedl na těch pár stránkách vykouzlit.

Jednoduše, sedněte si, udělejte si kafe nebo čaj a seznamte se s Philippem Leducem a Cécile Duffautovou. I když se žádných zásadních zvratů ani napětí nedočkáte, přesto budete se čtením spokojeni. Odpočinete si a to je hlavní. 

Hvězdné hodnocení:
Děkuji nakladatelství Slovart za recenzní výtisk a pokud si knihu chcete koupit, tak tady je odkaz.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Inferno – Catherine Doyle

Autor: Catherine Doyle
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 375

„Nebezpečná je pravda vyřčená dříve, než přijde její čas.“ 
řecké přísloví

Sofii se obrátil život vzhůru nohama. Nicoli Falcone, na nějž se Sofie snaží zapomenout, se jí nechce vzdát. Když Sofie odhalí tajemství vlastní rodiny, upne se k jeho bratru Lucovi. Dokáže jí ale Luca skutečně pomoct? Nebo se postaví na stranu své rodiny? Křehký mír brzy naruší příchod dalšího mafiánského klanu a Sofie, již její srdce táhne jinam než její krev, se propadá stále hlouběji do temnoty podsvětí…

První díl série Krev za krev nesl název Vendeta. Recenzi můžete najít tady a byla jsem moc spokojená. A teď, u druhého dílu musím říct, že je ještě lepší. Ještě záživnější, napínavější, zábavnější, vtipnější, svižnější a já nevím, co ještě všechno. Jen se bojím, že když se teď emočně a psychicky vyždímám, na třetí díl (pokud bude autorka pokračovat ve stoupající tendenci „skvělosti“), mi nezbudou ani hvězdy a ani slova.

Sofie, kterou samozřejmě známe z předcházejícího dílu se nám vyloupla do krásy. Nemyslím tím, že by zhubla či si obarvila vlasy, ale ona se stala nádherně sarkastickou bojovnicí, která se po prvotním setkání s námi, kdy působila sice jako správná hrdinka, ale tak nějak zakřiknutě, teď změnila v perfektně ulítlou a sebevědomou ženou.

Nechci a ani nebudu popisovat děj, protože se bojím, že bych mohla něco vyzradit, jen vám k tomu napíšu, že se v Infernu dočkáte pravého mafiánského inferna. Krev teče a cáká všemi směry, hrdinové nejsou tím, za koho se celou dobu vydávali a čtenář pozná, že pro některé mafiány je rodina více než láska. Láska není nekonečná, zvlášť, když mafie hraje hlavní roli v ní, v tu chvíli si nemůžete být jistí ničím, ani polibkem od oné milované osoby.

„Vrátit se sem bylo jako ocitnout se zas v noční můře. Ten dům, postavený na konci příjezdové cesty a ozářený světlem kovových lam, bylo dílo mistra architekta. Tři podlaží domu byla z čistého kamene, řada bílých římských sloupů podpírala balkon. Střech byla kupolovitá. Před vchodem parkovala čtyři černá SUV.“

Celý příběh je napsán čtivě, ještě více, než jednička. Říkala jsem si, že to snad ani nejde, ale ouha, jde. Knihu jsem zvládla přečíst za jeden den, autorka nenechala na nikom nit suchou, pozabíjela koho se dalo a mě tím teda v některých situacích opravdu namíchla. Ona nemá slitování! 
Ale díky tomu se tato série už vyrovnala Royalům. A to je co říct. Jestli bude trojka neméně dobrá, jestli bude ještě o něco lepší, tak myslím, že ty Royaly přeskočí… Ano, napsala jsem to! I když bezmezně miluju zbohatlíky Reeda a Eastona a dvojčata a vůbec všechny, tak Falconeovi se mi dostávají pod kůži mnohem důrazněji, mnohem hlouběji.

Nemůžu jinak, než dát maximální počet bodů, vychválit Inferno až do nebe a držet si palce, aby třetí díl byl aspoň tak stejně skvělý, jako druhý. Určitě vám tuto sérii doporučuji. Pokud jste četli Vendetu a otálíte s Infernem, na nic nečekejte, neváhejte a ihned se pusťte do čtení. 
Více prostoru dostává máma od Sofie, Millie, která je mezi námi dokonalý obrázek správné kamarádky a hlavně rodina mafiánského klanu Falconů. Dozvíme se věci, které jsme možná ani neměli vědět, o to víc se vám to bude líbit, protože pavučina lží a tajemství je pomalu rozmotávána a Sofie se dozvídá něco, o čem neměla nejen tušení, ale je to pro ni maximálně neuvěřitelné. Pokud se totiž k tomu nepostaví správně, zničí ji to život a to doslova.
Hvězdné hodnocení:
Děkuji nakladatelství Baronet za recenzní výtisk a pokud knihu ještě nemáte, koupit si ji můžete tady.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Píseň zimy – S. Jae-Jonesová

Autor: S. Jae-Jones
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 391

„Dávej si pozor na skřety a zboží, které prodávají.“

Liesl celé své dětství poslouchala krásné a tajemné příběhy o Králi skřetů – o nezbedném panovníkovi, který vládne podzemí, o Králi duchů, který ji inspiroval ke skládání hudby. Poté ale Liesl vyrostla a musela své sny o králi a o hudbě nechat stranou a věnovat se praktičtějším věcem.
Avšak když zmizí její sestra Käthe, jen Liesl ví, že ji odnesli skřeti, a vydává se do podzemní říše, aby ji zachránila a přivedla zpět. Král podzemí jí sestru vydá pouze pod jistou podmínkou – Liesl se pro ni musí obětovat. Bez smrti se svět nemůže znovu zrodit, zimu nevystřídá jaro, a tak Liesl nabídne králi svou ruku. V podzemí Liesl pomalu ztrácí sílu a jako králova nevěsta umírá. Čeká ji velké rozhodnutí: Obětuje svou lásku, anebo nastane konec světa?

S. Jae-Jones si nechává říkat JJ, je umělkyně, adrenalinový milovník a autorka bestselleru NYT Píseň zimy. Narodila se a vyrůstala v Los Angeles. Žila v New Yorku a po deseti letech se odstěhovala do Dixie. Když nepíše, věnuje se horolezectví, parašutismu, fotografování, kreslení obrazů a tahání svého psa na dlouhé túry.

Liesl a Katherine jsou sestry, které žijí u babičky Constance. Ta je stále věřící v Krále duchů, ale její vnučky jsou vůči tomu skeptické. Jednoho dne vyráží Liesl se sestrou na trh, aby vyzvedly pro svého bratra Josefa nové smyčce k houslím. Kathrine se cítí jako NĚKDO a všichni ostatní jsou nudní a nezáživní. Ve chvíli, kdy navštíví se sestrou trh, nedá na její rady, u ovocnářů okusí jejich šťavnatou broskev a je po srandě… Vše se v tu chvíli mění, nic už není a nebude jako dřív.

Než jsem začala tuto knihu číst, už jsem zaregistrovala docela dost negativních nebo neutrálních názorů na ni. Trochu jsem se bála a je mi to líto, ale já se k těmto názorům přidávám. A to hned z několika důvodů. Tím nejhlavnějším bylo, že se používaly i v překladu německé slova. Já jako angličtinář a francouzštinář to nepobírala a mělo to pro mě velmi rušivý efekt. A další je to, jak říkala Liesl své sestře. Jmenuje se Kathrine, tak proč ve zkratce bylo Käthe? S tím ä? To mi zase hlava nebrala…

Jinak, příběh je převyprávěním pohádky o králi duchů a celá Píseň zimy je taková pohádka. Neřekla bych, že by se příběh vlekl nebo táhl, ale chybělo tomu něco, co by mě vyburcovalo ke čtení. Něco  díky čemu bych chtěla číst dál a číst víc.


„Král duchů se na mě usmál, jako když vlk cení zuby. Zrychlilo mi to tep a hluboko ve mně začaly povolovat uzlíky, jež mi svazovaly srdce.“

Když se podívám na příběh celkově, tak zase další negativa. Jeden velký chaos, myšlenkové pochody vláčné a docela dost podrobné, navíc stále dokola se opakující. Ve chvíli, kdy přirovnám Liesl k jiným hrdinkám, tak je na posledních místech žebříčku. Dokonce ji přeskočí i ty mrchy, které nemám ráda. Ale i ony ví, že když něco chceš, musíš pro to něco obětovat. A ne jen přemýšlet a omílat pořád dokola co by kdyby, čímž byla hlavní hrdinka fakt otravná…

Jediné, co dokážu pochválit, tak je obálka knihy. Ta ve mě evokovala tajemný příběh, který bude plný strachu, intrik, romantiky a to jsem bohužel nedostala. I když to není tak docela pravda, protože to všechno tam bylo, ale nebylo to poskládané do příběhu, jenž by se mi líbil.

Neumím psát negativní recenze, takže se vám tato může zdát chaotická a pokud ano, omlouvá se za to. Jen píšu jak to všechno je. Píseň zimy se mi nelíbila, ani mě konec nenavnadil k dalšímu dílu.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan