Měsíc: Únor 2017

Autor: Becca Fitzpatrick
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Egmont
Počet stran: 347

Napínavý příběh sedmnáctileté Stelly, která se ukrývá před svými pronásledovateli. Poté, co se stane svědkyní vraždy, je středoškolačka Stella Gordonová v zájmu své bezpečnosti poslána do Nebrasky, což se jí ani trochu nezamlouvá. A když se seznámí s Chetem Falconerem, je pro ni najednou těžké být neustále ve střehu a brzy si musí poradit s opravdovou hrozbou. Její nepřátelé jsou blíž, než si myslí.

Od této autorky jsem četla sérii Nora Greyová a byla jsem nadšená. Vím, bylo mi o šest let méně, než mi je teď, ale přesto, když jsem zjistila, že napsala novou knihu, těšila jsem se. Hodně. A nejsem zklamaná, i když nepatřím do věkové kategorie pro kterou je určena, tak já se bavila. Velmi bavila.

Pro mne, jako čtenáře, byly v příběhu 4 hlavní postavy a poté dalších pár, které se buďto mihly dějem nebo se zdržely déle, ovšem nebyly pro mě až tak důležité – třeba taková Lacey – ta mi příšerně lezla na nervy a klidně bych ji vyškrtla. 🙂
Stella – hlavní hrdinka, které se zbortil svět, zvyklá na svůj klid, své zázemí, je přestěhována do Nebrasky. Městečko Thunder Basin. Nenáviděla to, nechtěla to, ale nic jiného ji nezbývalo.
Chet – důležitá postava, s hodně špatnou minulostí, ovšem typický venkovský kovboj, s vypracovanými svaly a srdcem na pravém místě. Tohoto chlapa budete, dámy, zbožňovat.
Carmina – pěstounka Stelly v Nebrasce. Bývalá policistka. Kryje pravou identitu Stelly. Hodně puntičkářská a taková malá „snažilka“. Jedná místy se Stellou, jako by to byla její dcera, což se Stelle vůbec nelíbí a dává to pořádně najevo.
Trigger – typický venkovský playboy, nejlepší hráč baseballu, který má na to, aby se dostal hodně vysoko. Ví o sobě, jaký to není bůh, Thunder Basin mu patří a podle toho se chová. Někdy je lepší držet jazyk za zuby…

Tyto postavy, které jsem vyjmenovala, byly pro mě v ději hodně důležité a samozřejmě jsem k nim našla vztah. Ten správný, čtenářský vztah, kdy určitou postavu milujete, jinou byste rovnou poslali do horoucích pekel a ještě si na ni plivli.

To, čím si musela Stella projít, bylo drsné. Nedokážu si sebe v té situaci představit. A i přesto obdivuji její náturu. Autorka ji vybarvila jako opravdu vyspělou, logicky myslící a zcela normální holku. Jen je trochu pozapomenut děj, kde se bavíme o jisté osobě jménem Reed a v celém příběhu vlastně nevíme, jak to s ním všechno dopadne. Možná že bude další díl? 🙂 I když to si nemyslím, kniha je ukončena, tak, jak si to každý čtenář představuje. Ale… No, prostě si knihu přečtěte a budete vědět. 🙂

Příběh je zařazen mezi dívčí romány, ale za mě je to young adult romance, s prvky thrilleru. 🙂 Musím uznat, že se Becca Fitzaptrick opravdu vyřádila a mile mne překvapila. Některé pasáže v knize byly hodně dobré, jiné hodně drsné a další zase hodně překvapující. Pořád se tam něco dělo, což je hlavní, aby se čtenář nenudil. A já vám můžu zaručit, že se nudit nebudete. Autorka dokonce krásně čtenáři servíruje kousek záhady po kousku, takže vy tušíte, o co jde, ale přece jen vám chybí nějaké střípky do skládačky a ty dostanete za dalších pár stránek, poté opět něco chybí, a zase až za chvilku… Až si poskládáte celý příběh, nebudete tomu věřit. Jsem chvilku přemýšlela, jestli jej náhodou Becca nepsala od konce, protože to bylo moc fajn schované a utajené.

V knize nechybí napětí, romantika, láska, přátelství, nenávist, zloba, spravedlnost, ješitnost… Najdete tam všechno. Věřím, že se tento příběh bude líbit nejen dívkám, ale také nám, trochu „starším“. Je to čtení na dva večery, při kterém nemusí čtenář moc přemýšlet, ale o to víc mě to bavilo. Oddychovka, ale neškodilo mi sem tam zapojit mozkové závity a přemýšlet dopředu, i přesto, že jsem zjistila, že to bylo blbě.
Jen je škoda, že nebyly všechny věci dotažené do konce, ale to už bych byla fakt hnidopich, kdybych to řešila. Prostě si čtení užijte minimálně tak, jak si jej užila já. 🙂

Děkuji Albatros media a.s. za zaslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, tak připojuji přímo odkaz, kde tak můžete učinit.

Mějte se krásně,
Daramegan

Autor: David Mitchell
Rok vydání: 2016
Počet stran: 152
Nakladatelství: Mladá fronta

Když nastane přesně ta správná chvíle, objevíte v úzké uličce lemované cihlovou zdí, jen kousek od obyčejné anglické hospody, vchod do neobyčejného domu. Cizí člověk vás tam osloví jménem a pozve vás dovnitř. Zpočátku se vám nebude chtít odejít. Později zjistíte, že odejít nemůžete. Každých devět let tam jeho obyvatelé – podivní sourozenci – pozvou někoho, kdo je odlišný nebo osamělý: přechytralého puberťáka, nedávno rozvedeného policistu, plachou univerzitní studentku. Co se však v domě opravdu děje? Pro ty, kdo to zjistí, je už příliš pozdě…
Složitě propracovaný román rozkročený přes pět desetiletí, od konce sedmdesátých let do současnosti, který přeskakuje z jednoho žánru do druhého a řítí se k ohromujícímu závěru vás vtáhne do pozoruhodného světa, kde starý příběh o strašidelném domě dostává nový rozměr – jaký si dokáže vymyslet pouze David Mitchell.

Autor, David Mitchell, je kouzelník. Jak jsem napsala svůj první dojem na Goodreads, já bych tomuto spisovateli uvěřila i to, že existují fialové krávy, které dávají tekutou mléčnou čokoládu a po napití se z vás stanou jednorožci. Tento příběh byl něco mezi fantasy a scifi, ale pan Mitchell to napsal s takovou jistotou, že i ti, kteří byť sebemíň věří na duchy, ale věří, tak budou na pochybách, zda opravdu Slade Alley náhodou neexistuje. Jak se říká, že si je někdo jistý v kramflecích, tak tady autor vedl svou ruku naprosto jasně, zřetelně, neměl pochyby, jakým směrem se má příběh ubírat a právě proto byl pro mě skvělý.

Záhadně mizí lidé. Prostě jsou a najednou ne. Až zmizí jedna dívka, která má sestru, jenž její zmizení nechce nechat jen tak. Přesně v tu chvíli dostává příběh nový náboj, protože začínám jako čtenář pobírat, co se dělo v minulosti a co v přítomnosti se děje, dávám si jedna a jedno dohromady a jen čekám na to, až přijde někdo s řešením, jestli to ovšem řešení má…

Postavy, jenž v příběhu vystupují, jsou uvěřitelné. Chovají se normálně, mají své životy, popsány jsou docela vtipně, autor dal do svého díla také hodně ironie a sarkasmu, což se mi v některých místech opravdu líbilo a perfektně to tam pasovalo.

Kniha má „pár“ stránek a příběh je rozdělen do kapitol, kdy se v každé kapitole zaobíráme jednou záhadou. V poslední kapitole autor všechno spojí a čtenáři to začne dávat smysl. Místy jsem měla pocit, že stojím na okraji propasti šílenství a říkala si, že tohle teda ne, dokud to nepochopím na 100%, tak nepřestanu číst. A to jsem dnes v noci splnila. Potřebovala jsem pochopit a pochopila. Možná byl ten konec trošičku opět zmatený a pro mě zkrácený, ale nic to nemění na mém pocitu, že to byl opravdu skvělý příběh, který mě bavil od prvního do posledního písmenka.

Doporučuji tuto knihu všem, kteří mají rádi záhady, těm, kteří mají pocit, že chápou, ale jsou rádi, když je autor trochu vyvede z omylu. Já vlastně až do posledních stránek pořádně nechápala, co se děje a jsem tomu ráda, o to více byl pro mě konec fascinující. Navíc je to příběh, do kterého se můžou začíst i dospívající děti, které rády čtou. Není to jen pro dospělé a otrlé, ale pro všechny, kteří rádi čtou romány s trochou fantasy příměsi.

Děkuji nakladatelství Mladá Fronta za zaslání recenzního výtisku a pokud si chcete knihu koupit, tak si ji můžete objednat přímo tady.

Mějte krásný den.
Daramegan

Autor: Eva Mozes Kor, Lisa Rojany Buccieri
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Grada
Počet stran: 223

Evě Mozes bylo deset let, když byla se svou rodinou poslána do Osvětimi. Zatímco její rodiče a dvě starší sestry byli posláni do plynových komor, Evu a její dvojče Miriam si vybral coby pokusné objekty muž, který byl znám jako Anděl smrti – Dr. Josef Mengele. Dívky byly podrobeny sadistickým medicínským experimentům a musela každodenně bojovat o svůj život. V tomto neuvěřitelném příběhu, který sepsala samotná oběť děsivých událostí, jsou čtenáři svědky dětské odolnosti proti mimořádnému zlu. Eva byla například vystavena infekci, u níž Mengele věřil, že bude smrtelná, a bude pak moci provést pitvu i na Miriam, která měla sloužit jako „srovnávací vzorek“. Přežila – a dodnes neví, jaké onemocnění to bylo. Po osvobození tábora sestry založily skupinu, která podporovala bývalé oběti Mengeleho experimentů.

Perfektně zpracované vyprávění od Evy, která vás krůček po krůčku, téměř den za dnem, provede koncentračním táborem. Jako čtenář s ní prožijete celý rok nejen na buzerplace, ale také v laboratořích Anděla smrti či v rumunském domově. Já se vždy, když čtu knihu s touto tématikou, pozastavuju nad tím, co to do prkna byli za lidé, jenž dokázala jen tak pálit lidská těla, kteří dokázali zavřít na pár metrech krychlových několik set lidí a pak je vyplynovat. Předtím je zbavit všech zlatých zubů a cenností, které měli u sebe pro své obohacení a vůbec nemrknout? Vůbec se nepozastavit nad tím? Dle mého, všichni nacisti, příslušníci SS, všichni pohlaváři stran, všichni tihle dozorci a já nevím, jak je ještě nazvat, museli být zdrogovaní a zbavení mozku. Protože toto nikdy nepochopím. 

Četla jsem už spousty knih na toto téma. Některé byly příběhem, který se převyprávěl zprostředkovaně od pra-pra-dědečka, některé byly fikce zasazené do reálného prostředí, jiné zase reálné postavy, reálné prostředí, ale příběh smyšlený, aby to bylo zajímavé a čtivé, ovšem tato kniha, Děti, které přežily Mengeleho, je opět něco jiného. Příběh z pohledu děvčátka, které i se svými rodiči a třemi sourozenci bylo nuceno odejít z domova a transportováno do koncentračního tábora a hlavně, je to přímo od osoby, která si tímto peklem prošla, není tam nic přidáno pro „obohacení“ četby. Vše je tak, jak to bylo. O to je to vzácnější vyprávění a hlavně, neskutečné. Protože Eva měla deset let a přitom se musela chovat ještě lépe a drze a přezíravě, než dospělí…

Dle mého názoru je to kniha, která by neměla chybět v žádné knihovně a navíc, je psána větším písmem, méně řádků a věřím, že pro děti, které už se baví ve škole o válce, bude poutavá. Budou rády, že si mohou přečíst knihu „pro dospělé“ a přitom se toho spoustu přiučit. Hlavně uvidí, že když chtěla hlavní hrdinka přežít, musela pro to udělat maximum. Neměla u sebe nikoho, kdo by se o ni postaral. Vše musela vyřešit sama a myslím si, že spousta dětí v dnešní době jsou tak zhýčkané, že by nezvládly ani den… Takovým něco tato kniha určitě dá. A nejen „dospívajícím“, ale i nám všem ostatním.

Mě tato kniha ukázala, že naděje a víra je opravdu ten největší hnací pohon pro to, abychom se snažily zvládnout i nemožné. Láska, která nás poutá k rodinným příslušníkům je ta, jenž je nejvíce opětovaná a dává největší sílu do života.

Co se mi také hodně líbilo, byly fotografie na konci knihy. Autentické fotky ze soukromého archívu Evy, která mi všechny postavy ještě více přiblížila a já si mohla představit, jak vypadali, když se děly ty největší krutosti v dějinách.

Je to dechberoucí příběh, který doporučuji každému. I těm, kteří se vyhýbají tomuto tématu. Protože tam nejsou přehnaně žádné historické fakta v podobě dat, ale je to opravdu psáno z pohledu desetileté dívenky, která se ocitla ve špatnou chvíli na špatném místě a o jejím boji za svobodu a za život.

Děkuji Cosmopolis za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak přímo na tomto odkazu.

Mějte se fajn,
Daramegan

Autor: Kim van Alkemade
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 396

Sirotek č. 8 je poutavý román, inspirovaný skutečnými událostmi, o lidské schopnosti ubližovat – a milovat. Roku 1919 byla tehdy čtyřletá Rachel Rabinowitzová umístěna do židovského sirotčince pro nejmenší děti, v něm doktorka Solomonová prováděla experimenty na jeho chovancích. Doktorka Solomonová podrobila Rachel experimentální léčbě ozařováním rentgenovými paprsky. Díky ní si lékařka vysloužila odbornou reputaci, ale současně vystavila riziku zdraví holčičky. Nyní, v roce 1954, je Rachel zdravotní sestrou v domově pro židovské seniory, kam přichází již zestárlá doktorka Solomonová a stává se její pacientkou. Rachel si uvědomuje, jakou moc má nad nyní nemohoucí lékařkou, a podrobuji ji vlastnímu nebezpečnému experimentu. A dříve než skončí jedna noční služba, bude Rachel postavena před volbu mezi odpuštěním a pomstou…

Pamatuji si, když jsem byla na straně 77, tak jsem knihu odložila a pořádně se vysmrkala. V tu chvíli byl papírový kapesník můj největší kamarád. Možná jsem ještě přecitlivělá po porodu a třískají se mno hormony, ale když Rachel a Sama rozděleni a dáni do sirotčinců, tak to bylo něco na mé nervy. Poté. co jsem se uklidnila, tak jsem byla zděšená, jak je popisován sirotčinec, ať už pro malé děti nebo pro větší. To bezpráví, nemoct se dovolat jakékoliv pomoci, nejlépe chodit se svěšenou hlavou a plnit jakékoliv rozkazy… Tohle by bylo hodně i na otrlé lidi…

Rachel se po smrti maminky ocitne nejdříve v sirotčinci pro malé děti, kde se stává číslem osm a jsou na ni dělány experimenty rentgenovými paprsky. Doktorka Solomonová, která to měla na svědomí, se tvářila jako kamarádka, proto malá holčička byla ochotná dělat téměř cokoliv. Po několika letech se z Rachel stává zdravotní sestra v domově pro židovské seniory a znovu se setkává s doktorkou Solomonovou. Začnou se jí vybavovat všechny věci, které se děly a je jen na ni, jak se k ní postaví. Velký kus příběhu také zabírá její bratr Sam, která je podle mě také důležitou postavou, v anotaci není zmíněn, ale myslím si, že svou slávu si zaslouží taktéž.

V knize jsou střídány kapitoly z minulosti a současnosti. Takže v jednu chvíli jsme v dětství Rachel a všechno poznáváme krůček po krůčky a hned na to jsme v její dospělé realitě, která je hodně drsná a vlastně jen z důvodu sirotčince. Jedné chyby její maminky a tatínka…
Bylo to pro mě docela emotivní čtení, nechápala jsem, co všechno musela jedna šestnáctiletá holka prožít, dokud se jí trochu nezačalo dařit. A to už vůbec nemluvím o jejím bratrovi.
Rachelino vyprávění bylo velmi poutavé a já se ani chvilku nenudila. Pořád jsem objevovala něco nového, dovídala jsem se informace, které jsem potřebovala k pochopení jiných událostí. Napínavé, drsné, neskutečné.

Řeší se tam také otázka homosexuality, ale není žádným způsobem rozvíjena, což je možná škoda, protože tehdy to neměly tyhle páry jednoduché. Autorka ale psala to, co potřebovala, věděla, kam zabrousit a musím říct, že se ji to povedlo. Podařilo se ji ve mě rozdmýchat takové emoce, jako bylo rozčarování, naštvání, pocit bezmoci, utrpení, poté i radosti, spokojenosti. Všechny emoce vyplouvaly na povrch tak, jak se otáčely stránky, hezky jedna po druhé od nejhorší k nejlepší.

I když dle poselství anotace je kniha o odpuštění a pomstě, mě nejvíce zajímaly samotné příběhy hrdinů, myslím Rachel a Sama a například ony experimenty s doktorkou Solomonovou byly u mě druhořadé. Ale každý to má jinak, každý se zaměřuje v knize na něco jiného.

Určitě doporučuji všem, kteří mají rádi příběhy vystavěné na reálných základech, založené na skutečných osobách. A víte co? Přečtěte si ji každý, protože si myslím, že toto téma sirotků bude zajímat každého. Většina z nás potom může děkovat za to, jaké měli dětství. 🙂

Děkuji nakladatelství Baronet za poslání recenzního výtisku a knihu si můžete koupit přímo tady.

Mějte krásný den!
Daramegan

Autor: neznámý
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: LEDA
Počet stran: 196

„Rád jsem ubližoval ženskejm… Tejral sem je psychicky… Dělalo mi to dobře.“ Jen dokud se všecko neobrátilo proti mně, přiznává v brutálně upřímné, vtipné a zřejmě autentické zpovědi čtyřicetiletý mediální šíbr, cynik a bývalý alkoholik. Vstupte do zmateného světa špičkové reklamy, kam se vyšvihl jako nanicovatý mladík z irského buranova, poznejte drsnou atmosféru velkoměsta, kde se tento privilegovaný kretén snaží překřičet samotu posedlostí, silnými slovy a občas i pěstmi. 
Příběh sice vypráví kreativec znalý mnoha profesionálních triků, v tomto případě je ale nepoužil, protože na tak horečnaté chrlení bolesti lidská fantazie nemá. Svůj životní příběh tu totiž čtenářům předkládá zavilý manipulátor a zoufalý trosečník, který svým životním stylem požírá sám sebe – zároveň  však člověk poctivě přiznávající, že sklidil, co zasel, jedinec budící současně odpor i soucit… a místy dokonce překvapivé ztotožnění. Jeho nahlédnutí do pofiderních zákoutí raněné lidské duše vyvolává ohlas po celém světě.

Já ani nevím, jak mám začíst. Kniha se mi líbila i nelíbila. Četla dobře a nečetla dobře. Zajímala mě a přesto mi bylo šumák, co se tam odehrává. Nesnášela jsem ji, přitom jsem ji nedokázala nechat odloženou a musela ji dočíst. Tudíž autor dosáhnul svého. Vytvořil opravdu velmi kontroverzní dílo, které budou číst i zarytí odpůrci slangových výrazů a to proto, aby věděli, jak že to všechno dopadne.

Vyprávění onoho muže totiž začíná tak, že nám popíše, jak těm ženám ubližuje. Jaký je v tuto chvíli. Alkoholik, který se rád s ženami seznamuje, schází se s nimi, chodí s nimi, čeká, až se do něj zamilují a potom na ně chrstne tolik špíny, až se kolikrát on nestačí divit, jak je skvělý. Vyčítá jim cokoliv, od vzhledu až po jejich povahu, přitom to není pravda, jenže to je ta jeho vášeň. Ublížit slovy, zdeptat psychicky jejich sebevědomí tak, aby zůstaly sedět s otevřenou pusou a jen vyjeveně zíraly, s kým to trávily svůj čas. Místy to bylo fakt hnusné. Ale díky tomu jsem, jako čtenář, pochopila, co je to za sráče.
Pak se dostáváme k další části knihy, kdy se stěhuje za prací za velkou louži. Najde si takovou, která jej uspokojuje a světě div se, i on pocítí vzájemné sympatie k ženě a jeho pohled na věc, která jej tak bavila, se otočí o pár stupňů. Na každou svini se vaří voda – známé přísloví a v této knize je výstižně popsáno.

Kniha určitě nepatří mezi ty, které bychom dávali do ruky dětem. Je tam dost detailně popisován nejen sex, ale také se hojně vyskytují sprosté slova. Je to něco, co by měli číst už vyzrálí lidé, s nadhledem, které pobaví absurdita této knihy.

New York Magazine o knize napsal: „Perverzní, výstřední, podmanivé“. A má zatracenou pravdu. Není to žádná sladká a romantická slátanina, není to nic, kde můžete hledat vnitřní klid a mír. Při čtení jsem měla pocit, jako by mne někdo pozoroval a čekal, jak moc budu kulit oči nebo lapat po dechu. Místy jsem jej opravdu měla nedostatek. Cloumal se mnou vztek, jak někdo tohle mohl napsat, cloumaly se mnou city, kdy se rozhodl něco změnit, cloumaly se mnou všechny možné emoce a přijde mi, že i ty, o kterých jsem nevěděla, že je vůbec v sobě mám.

Ač mi přijde, že v této recenzi využívám hodně negativních věcí, tak přesto je laděna v pozitivním duchu. Protože autor má můj obdiv za to, že dokázal na papír hodit takové věci. Že vůbec dokázal popsat všechny skutečnosti, které se udály a nemazlil se s tím. Napsal to tak syrově, jak se jen dalo. Nepoužil žádnou omáčku, jen holé fakta.
Pokud je to opravdu autentické, něco, co doopravdy dělal, tak se nedivím, že autor je neznámý. Taky bych nechtěla, aby někdo četl tohle a přitom si na mě ukazoval prsty. Věřím, že polovina čtenářů by jej dokázala odsoudit. Je mi jasné, že hromada lidí ví, kdo tohle napsal, ale já jej poznat nehodlám a nechci. Chci si ho nechat v hlavě jako toho blázna a magora, který je pro mne neznámý, ale čtu jeho řádky.
A každopádně jsem zvědavá, jestli se od něj dočkáme nějakých dalších knih. Pro mě by to bylo určitě žádoucí. Ten sráč má totiž něco do sebe!

Děkuji nakladatelství Leda za recenzní výtisk a pokud chcete, koupit si jej můžete přímo tady.

Mějte se krásně!
Daramegan