S Blbounem za velkým dobrodružstvím – Renata Petříčková a Michal Vaněček

Autor: Renata Petříčková, Michal Vaněček
Rok vydání: 2015
Ilustrace: Ondřej Zahradníček
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 136
Autor obálky: Kamila Flonerová

Jeníček, Mařenka a jejich svérázný kamarád Blboun Nejapný jsou zpět a s nimi i známé postavy ze světa pohádek. Tentokrát se dozvíme pravdu o tom, jak to bylo se Šípkovou Růženkou, Otesánkem nebo Čertem a Káčou. To pravé velké dobrodružství ale začne v okamžiku, kdy se Jeníček s Mařenkou vydají hledat zázračné bylinky na Blbounův rodný ostrov Mauricius. Chcete vědět, k čemu je budou potřebovat? Tak se pusťte do čtení!

„Mařenka se ozvala: „No prostě si najdeš nějakou pohlednou blbounku, stejně nejapnou jako ty. A vysedíte spolu malé blbečky.“ „Blbounky!“ šťouchl do Mařenky Jeníček.“

Seděla jsem u počítače, koukala co se kde šustne a hleďme. Nějaká, pro mne neznámá slečna, prosila zájemce o recenzní výtisk Blbouna, ať se ozvou. A já, jako správný Hujer se ozvala. A nelituju. I když je to již druhý díl, tak na začátku knížky máme krásně popsáno, jak se Jeníček a Mařenka dostanou do říše pohádek a hned zjistíme, že Blboun je jejich kamarád už dřívějška a začínají se odehrávat nové příběhy na jejich cestě za dobrodružstvím.

V příbězích, které jsou rozděleny do příjemných kapitol, aby to čtenáři od 6ti let zvládali, jsou snad všechny známé pohádkové postavičky, které známe i my, dospělí. Jejich podání je vesele a s humorem sepsáno, například myslím to tak, že koblížek má utíkat před vlkem, ovšem když se vlk ztratí, tak koblížek pláče, že jej nebude honit a koblížek nemá před kým utíkat. A když se najdou, koblížek je šťastný jako blecha. 🙂 Což mi osobně se moc líbí.

Další věc, kterou bych ráda vyzdvihla je ta, že kniha je prokládána krásnými ilustracemi, ovšem není jich tam mnoho. Tudíž si děti počtou a nebudou jen a jen koukat na obrázky. Platí pravidlo, že v každém příběhu je jeden velký obrázek a poté vždy na ukončení kapitoly jeden menší. Což oceňuji. Bylo to moc příjemné na pohled, a taky jsem měla pocit, že jsem si početla.

Tato dětská knížka je moc příjemná, nám dospělým to asi moc nedá, ale pro děti je to dle mého to pravé ořechové. Blíží se vánoce, pokud Ježíšek donese vašim dětem tuto knížku a případně i první díl S Blbounem do říše pohádek, tak si můžete být jistí, že vaši školáci to opravdu ocení. Písmenka jsou dostatečně velká, ale přitom už se budou cítit jako velcí čtenáři.
Protože je zde toho textu opravdu dost. A o to si myslím, že jde. Aby měli pocit, že jsou už „dospělí“. Tudíž určitě doporučuji ke koupi, já si do budoucna, až toho školáka budu mít, pořídím i první díl. Možná to pořídím už teď a schovám. 🙂

Děkuji nakladatelství Fragment a přímo autorce Renatě Petříčkové za poskytnutí recenzního výtisku. Velmi si toho vážím.
A pokud si budete chtít knihu koupit a zahrát si na knižíška, tak můžete učinit tento krok zde.

Děkuji za pozornost. 🙂

Daramegan

Rozum a cit: Jane Austenová v jednadvacátém století – Joanna Trollope

Autor: Joanna Trollope
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: LEDA
Překlad: Alžběta Slavíková Hesounová a Vlasta Hesounová
Obálka: Robin Brichta
Počet stran: 368

„Chci člověka, který bude chápat proč hraju tak dobře, kdo bude rozumět tomu, co hraju, stejně jako já, kdo mě bude brát takovou, jaká jsem, a vážit si toho, že mě má. Vážit si mě.“

Nečekejte, že budu srovnávat s originálem, protože ten já nečetla. Je to možná ostuda, ale nějakým zvláštním způsobem jsem se k němu nedostala a teď jsem si to vynahradila. I když trochu jinak. V této knize se seznámíme se čtyřmi ženami rodu Dashwoodových, matkou Belle a dcerami Elinor, Marianne a Margaret. Hned na začátku jsou nuceny opustit sídlo v Norlandu, který si nárokuje syn jejich otce, tudíž nevlastní bratr, spolu se svou ženou, A mimochodem, Fanny, jeho žena, je totální harpie.

Nové přístřeší jim poskytne vzdálený příbuzný, sir John a díky němu se ocitnou v Bartonském parku, kde dostanou svůj domek. Ovšem nic není růžové, teď se totiž musí samy postarat o to, jak zaplatit měsíční účty, když nebyly zvyklé pracovat.
A to, jak se s tím popraly, jak pokračují jejich životy a jestli některou potká láska, to vše se dočtete v této knize, která vychází v listopadu v nakladatelství LEDA.

„Ty bys pravý cit, opravdovou vášeň nepoznala, ani kdyby tě vzala klackem po hlavě. Ty jsi tak úzkoprsá, Ellie, že ani vzdáleně nemůžeš pochopit někoho, jako jsem já, kdo je tak free. Ve všech ohledech.“

Slavný román Jane Austenové přenesla do dnešního světa vynikající současná anglická spisovatelka Joanna Trollope. Provedla to s mimořádnou empatií, humorem, pokorou k originálu, ale také s nevídanou odvahou. Za dvě stě let se změnilo naše vyjadřování, společenské zvyklosti, životní styl, přibyly technické vymoženosti, zůstala ale touha po lásce, bezpečí, po blízkosti druhého. Z lásky možná není úniku ani emancipace – ještě že rozum i cit jsou stále s námi!

Tento poslední odstavec je oficiální anotace. A jednomu musím dát za pravdu. Opravdu se toho hodně změnilo a proto se v knize setkáte s tím, že hlavní hrdinky sledují Facebook, tweetují zprávy okolo sebe, používají mobilní telefony a super moderní auta se tam taky mihnou.
Jediné, co se snad nezměnilo je nádherná krajina, kterou autorka dokázala jednoduše v pár slovech popsat tak, až se vám chce jít ven, vzít si deku, lehnout do trávy někde na pole, a přečíst si tento román ještě jednou, někde v přírodě.

Tato kniha je moc milá, žádné brutální zvraty, i když někdy je to trochu nervák. Pro mne spíše bylo k nepochopení přístup některých hrdinů k penězům, stavěly je na první místo, před lásku, před pochopení, před štěstí! Ale štěstí si za prachy nekoupíš.. Tohle uniklo některým postavám.

Knížka je to pravé ořechové pro nás, dámy, pro večerní chvíle strávené se skleničkou vína u krbu, kde praská dřevo nebo ve vaně, plné pěny. Užijete si příjemný příběh, který má spád, dobře se čte, nebudete se až tak moc rozčilovat, nemusíte u něj přemýšlet a krásně si u něj odpočinete.

Já mám jasno, moje maminka tuto knihu musí mít! 🙂

Děkuji nakladatelství LEDA za poskytnutí tohoto recenzního výtisku, vážím si toho.

Těšíte se na tuto knihu? Nalákala jsem Vás? 🙂 Už teď děkuji za komentáře. 🙂

Daramegan

Dívka ve vlaku – Paula Hawkins

Autor: Paula Hawkins
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 328
Překlad: Věra Klásková
Orig.název: The Girl on the Train

“ Kniha roku 2015. Román, který si podmanil všechny žebříčky bestsellerů na obou stranách Atlantiku, trhá rekordy v rychlosti prodeje a je kritikou označován za letošní Zmizelou. Potřebujete vědět víc?“

Rachel dojíždí ranním vlakem do Londýna. Den co den si prohlíží útulné předměstské domky, a když vlak na chvíli zastaví u návěstidla, naskýtá se ji pravidelně letmý pohled od soukromí mladého páru. Postupem času Rachel začíná mít pocit, že ty dva lidi zná. Představuje si, že je zná. Dá jim dokonce jména: Jason a Jess. Jednoho dne však zahlédne něco, co ji šokuje. Stačí pouhá minuta, než se dá vlak zase do pohybu, a náhle je všechno jinak… Krátce nato se Rachel dozví, že se „její“ Jess pohřešuje a proto se rozhodne obrátit na policii. Není si jistá, zda tím nenadělá více škody než užitku, zatímco se stále více zaplétá do příběhu, který není její, ale jenž nakonec obrátí naruby život úplně všem…

“ Jedna straka pro smutek je, druhá pro radost, třetí dívku znamená. „

Tak to vezmu pěkně od začátku. Prvních několik stran – nuda! Nuda, nuda, šeď, šeď. Vůbec jsem se neuměla začíst, pořád jsem přemýšlela, co znamenají ty jména jako nadpisy kapitol, co znamenají data, kdo to je a proč to vypráví on. Jednoduše jsem se v tom ztrácela. Potom se to začalo trochu urovnávat a začalo mi to dávat smysl. A od poloviny? Jedna velká jízda. Nenudila jsem se, dala jsem si dohromady dvě a dvě a užívala si to.

Je pravda, že chvílemi jsem nesnášela Rachel, jelikož byla alkoholička a pokaždé, když se něco zvrtlo, hledala útěchu v alkoholu. A já bytostně takové lidi nemám ráda. Místo, aby se všemu postavili čelem, tak se schovávají za skleničku. Ovšem, patřilo to k hrdince a to taky z ní dělalo takového člověka, jakým měla být a byla.

Celkově byla kniha vyprávěna ze tří pohledů – tří hrdinek: Rachel, Megan a Anna. To, jak se jejich osudy proplétaly, jak na sebe navazovaly, to bylo vymyšleno skvěle. Bavilo mě to.
A nejvíce mne bavilo, když jsem až do konce nevěděla, kdo je ten zlý člověk a když jsem se to dozvěděla, nechtěla jsem tomu věřit. A tím pádem jsem měla pocit, že začnu tu danou stránku číst znova, že jsem se přehlídla a jméno tam bude jiné. Ovšem nebylo.

Kniha byla dobrá, ale upřímně, za mě to není kniha roku 2015, není to taková dokonalost, jakou jsem si díky tomu „titulu“ představovala. Ano, je to něco neotřelého, ale není to thriller, ze kterého bys si sedla na zadek a musela sáhodlouze přemýšlet. Po zavření knihy jsem si dala hodinu, dvě, během kterých jsem si utřídila myšlenky a srovnala si v hlavě, jaké dám hodnocení a jakou recenzi splodím. 🙂 Kdybych měla psát recenzi na trailer ke knize, tak ten dostane plný počet :))

Nakonec jsem se rozhodla pro kladné body, plusové, protože to je fakt něco nového, jsou tam lidské faktory, se kterými se dennodenně setkáváme kolem sebe. Láska, nenávist, lhaní, upřímnost, nevěřícnost, podpora a mnoho dalších, takže hrdinové jsou pro mne reální, z masa a kostí.
A to asi rozhodlo, že si kniha zaslouží pozornost a doporučím ji. Takže, pokud teď přemýšlíte, po které knize sáhnout, zkuste Dívku ve vlaku. Nebudete litovat. 🙂

Daramegan

Služebná a vrah – Sam Thomas

Autor: Sam Thomas
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 328
Orig.název: The Harlot´s Tale
Překlad: Martina Buchlová

                                                                 zdroj obrázku

“ A dnes to byla děvka, kterou ubodali k smrti. Kvůli takové práci jsem se ani já, ani žádná jiná žena porodní bábou nestala, ale byla to moje povinnost. Obrnila jsem se před hrůzným úkolem, který mě čekal.“

Už je tomu rok, co porodní bába Bridget Hodgsonová se svou pomocnicí Marthou a synovcem Willem odhalila vraha své přítelkyně. Od té doby se v Yorku mnohé změnilo – moci se chopili puritáni a neskutečná vedra panující toho roku vysvětlují Božím zásahem a Jeho hněvem, který se snesl na město a který má smést všechny hříšníky. A jak se zdá, Bohu se v tomto záměru daří více než dobře, neboť brzy dojde k několika vraždám prostitutek i jejich zákazníků. Lady Bridget Hodgsonové je však jasné, že za vraždami stojí spíše někdo z masa a kostí a tak se se svými pomocníky vydává do ulic, aby vraha společně vypátrali. Seznam podezřelých je více než pestrý…

                                                                       zdroj obrázku

Po první knize, kterou jsem od tohoto autora četla, Zločin v Yorku, jsem se těšila na další knihu. Byla jsem mile překvapena, jak se dá do 17. století zahrnout svérázná lady Bridget, s ještě svéráznější Marthou.
Příběh se mi líbil natolik, když jsem zjistila, že bude další díl, musela jsem ho mít. A právě teď vám na něj zde píši svůj názor.

Kniha, s titulem Služebná a vrah, je poněkud morbidnější než první díl. Více krve, více detailnějších popisů, kdy si představíte i to, co nechcete – to mi věřte. Ale přitom, když se podívám zpětně, si to bez těch nechutných popisků představit nedovedu.

Ve chvíli, kdy se ve městě, v Yorku, objeví kazatel Ward, který je naprostý fanatik, přijede s rodinnou a začne celý York štvát proti prostitutkám, tak v tu chvíli se začnou dít podivné věci. Ward a jeho příbuzní mají nesmírně mnoho „oveček“, které mu věří každé slovo a když dojde k první vraždě prostitutky, vůbec nikdo, ani samotná lady Bridget nemá představu, kdo za tímto hrůzným činem stojí.
Jak už to tak bývá, vražd přibývá a vrchní představitelé města nejsou schopni dopadnout vraha. Ani ukázat spojitosti, nedokážou si poradit s nastalou situací a tak na scénu vstupuje lady Bridget s Willem a Marthou a ujímají se případu.. I když, ne vždy hrají čistou hru… A ne vždy jsou oni lovci…
A taktéž, kazatel Ward by si mohl nechat vytetovat i s celou svou rodinkou na čelo – „káže vodu, pije víno“. 🙂

Autor si opět perfektně pohrál s postavami, kdy dokázal jednoduše, nenuceně popisovat jak smyslové pochody hrdinů, tak jejich vztahy. Prostě je vám předloženo něco, čemu rozumíte hned od začátku, víte kdo je kdo a jaký má pohled na vše, co se kolem děje, aniž by se to muselo zdlouhavě vysvětlovat.

Samotný příběh je klasická krimi, zasazená do minulosti, ovšem na kráse ji to neubírá. Ba naopak. Vezměte si kupříkladu to, jak se dopravovali do „místa činu“. Nebyly žádné auta s majáky, taxíky ani nic takového, hezky pěšky, po svých nohou spěchali tam, kam museli. Co museli nachodit kilometrů. Postavičky jako lusk. 🙂

Celkově jsem s knihou opět spokojená, líbila se mi. A zápletku rozluštíte až na posledních stránkách, což je velké, opravdu velké plus. Do konce nevíte, co se ještě semele.
Za mě to je plný počet bodů, nemám nic, co bych vytkla. Tedy alespoň mne nic nenapadá. Má to pořádný děj, má to spád a švih, nenudíte se, ubíhá to rychle a přitom si z toho odnesete nějaké ty poznatky. 

Knihu vám doporučím a za mne, byl by to dobrý knižíšek pro maminky nebo tatínky 🙂

Nedílnou součástí této recenze musí být poděkování nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si přejete koupit tuto knihu, tak můžete tak učinit zde.

Krásný den,
Daramegan

Příšerné příběhy vánoční – Chris Priestley

Autor: Chris Priestley
Rok vydání: 2015
Počet stran: 124
Nakladatelství: Argo
Orig.název: Christmas Tales of Terror
Překlad: Vít Penkala

“ Výjev, který ho uvítal, se mu vtiskl do paměti navždy. Miranda ležela na koberci, oči vytřeštěné, a z uší jí v pramíncích vytékala krev. Okno bylo rozbité, okenní křídla zplihle visela v závěsech. Pan Butler se k němu rozběhl a vyhlédl ven, ale neviděl nic.“

Praskající oheň v krbu, plíživé kroky křupající ve sněhu a doslova mrazivé tušení hrůzy. Ano, opět jsou tu tolik oblíbené Příšerné příběhy britského autora Chrise Priestleyho. V sedmi příbězích prodchnutých tajuplnou, strašidelnou atmosférou čeká na čtenáře spousta geniálně nečekaných zvratů a samozřejmě nezbytné, hrůzu nahánějící poučení, že není radno porušovat pravidla ani psané či nepsané zákony a že zlé, zlomyslné chování je po zásluze potrestáno.

No teda, tohle bylo dokonalé. Dostala jsem se k této knize úplně náhodou, když jsme se dívaly s holkama, co vše vychází na velký knižní čtvrtek a i když je tato kniha určena čtenářům od deseti let, já ji musela mít. Už kvůli obálky, která mne zaujala a říkala si, že když bude moc dětská, tak to schovám pro nadcházející generaci, která ji jednou přečte s radostí.
Ale co se nestalo… První příběh mne okouzlil, druhý více a za necelé dvě hodinky jsem měla dočteno a musím tedy říct, že si nejsem jistá, zda-li to je kniha pro desetileté „děti“.
No opravdu, i já měla co dělat, abych byla v klidu, protože některé věci, které se udály, byly příšerné. Jsem se rozhodla, že nebudu od této chvíle lhát, závidět, myslet jen na sebe a všechno ostatní, protože opravdu nechci, aby se mi v pokoji objevil sněhulák nebo vojáček. 🙂

Kniha je psána velmi svižně, ani se člověk nenaděje, a už je v polovině, kratší příběhy jsou opravdu plné ponaučení, ale také podány formou, kdy by mladší děti mohly mít „zlé“ sny. Tudíž bych to možná doporučovala pro generaci 14-15 +.

Jinak té knize nemám co vytknout, jen jsem se utvrdila v tom, že si musím sehnat i ostatní díla Chrise, protože mne upoutal. I dospělý člověk, jako jsem já, dokáže ocenit takto pojaté příběhy, ve kterých je jasně napsáno ponaučení. A když děti budou zlobit, čtěte jim to před spaním. Za trest! 🙂

Perfektní a kniha získává plný počet bodou. 🙂

Daramegan