Měsíc: Duben 2016

Autor: Jana Javorská
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Martin Koláček – E-knihy jedou
Počet stran: 170

Vyrůstal jako velmi zlobivé dítě. Není divu, že díky svým výstřelkům skončil za mřížemi. Když se vrátil z vězení, neuměl pořádně dělat nic jiného než vraždit. Jakmile zjistil, že po něm jde ruský mafiánský boss kvůli smrti svého syna, utekl raději do Německa, kde se nechal naverbovat k francouzským legiím.
Při jedné akci byl vážně zraněn a pod falešnou identitou se vrací domů do Čech. Chce žít novým životem. Téměř se mu to podaří, ovšem pak se stane něco, čímž se mu temná minulost náhle vrátí jako bumerang. Jeho život ztrácí smysl. Jedinou myšlenkou je jen a jen okamžitá pomsta.

K této knize jsem přišla úplnou náhodou. Byla doslova za pár korun na jednom  portále s ebooky a já si řekla, proč ne, protože obálka mi přišla sympatická a svým způsobem mi to připomínalo Kateřinu Petrusovou, kterou nevýslovně zbožňuji. Tak jsem ji zakoupila a čekala, kdy na ni přijde řada. A právě se to stalo.

Překvapilo mě, jak je příběh krátký, čte se rychle, snadno a má to spád. Není stránka, aby se něco nedělo. Když dojde ke zlomové situaci, tak mi to trochu hlava nebrala, nemohla jsem pochopit a stále nemůžu, jak věděl ten dotyčný, že je to mířeno proti němu a ne čistě jen ze zisku? Nad tím přemýšlím do teď, jestli jsem někde nevstřebala pár písmen a proto mi to uniklo. Ovšem je to nepodstatný detail. V rámci příběhu myslím.

Paní Javorská je autorka mnoha velmi úspěšných erotických povídek a milostných románů, ovšem s touto knihou se pustila do zločineckého prostředí mafiánů v České republice. Musím říct, že některé věci mě opravdu zaujaly, například, když hlavní hrdina byl v legiích nebo jaký skrýval svůj arzenál v tajném sejfu. Tohle byly maličkosti na příběhu, které jsem opravdu ocenila. Protože tomu dodávalo švih.
Celkově se mi ta kniha líbila, sice to není jako Petrusová, ale nápad to je dobrý a i to zpracování děje bylo fajn. Brala bych i pokračování, jelikož v určitém směru tam vidím potenciál. 🙂

Dostala se k Vám tato kniha? Líbila se? 🙂 Nebo se chystáte číst?

Daramegan

Autor: Jennifer L. Armentrout
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 344
Překlad: Renata Heitelová

Samanta je ve vlastním životě cizinkou. Až do té noci, kdy se svou nejlepší kamarádkou Cassie zmizela, o ní všichni říkali, že má všechno – bohatství, popularitu i přítele jako ze snů.
Samantu sice naleznou, na nic si však nepamatuje. Neví, kdo je, ani co se té osudné noci událo. Zatímco se snaží pospojovat úlomky své minulosti dohromady, uvědomuje si, že o takový život, jaký dřív vedla, nestojí. Stará Sam byla totiž docela potvora a je zřejmé, že s Cassie ji pojilo spíš nepřátelství. Samanta si je docela jistá, že ztráta paměti je pro ni jako výhra v loterii. Dostala druhou šanci, aby mohla být lepší dcerou, sestrou a přítelkyní. Cassie ovšem stále není k nalezení. Pravda o tom, co se jí té noci stalo, je pohřbena nejen hluboko uvnitř Samantiny hlavy. Zná ji i někdo jíný, někdo, kdo se chce ujistit, že o ní dívka pomlčí navždy. Samanta chce pouze jediné – zjistit pravdu. Jestli se ji podaří oživit vzpomínky na osudnou noc, bude se moct konečně posunout dál. Ale co když na tom, aby si nevzpomněla, závisí její život?

Na tuto knihu jsem se moc těšila. Autorka patří mezi mé oblíbené, co se týče YA literatury a věděla jsem, že jakmile budu výtisk držet v ruce, tak nepřestanu číst, dokud nebudu na konci. A to se taky stalo.
Jenže tentokrát nejde o typický příběh, kdy se dva do sebe zamilují a bojují jen před nepřízní osudu. V tomto se ukrývá něco víc a to jsou ztracené vzpomínky z noci, kdy se Sammy změnil život. Když ji našli na ulici bosou, se spoustou podlitin, dezorientovanou a nepamatuje si ani na své rodiče, na bratra a už vůbec na svého přítele, se kterým strávila více jak čtyři roky. A nejhorší, možná nejlepší na tom je, že je to napínavá četba. Místy jsem měla husí kůži a potřebovala jsem číst dál, i když jsem chtěla raději zavřít oči a nečíst, protože jsem se bála, co se na dalších stránkách odehrává.

Perfektně zvládla autorka mě držet až do konce knihy napnutou jak špagát, kdo vlastně za všechno může. Kdo je ten, který by měl být potrestán za to, jaké následky si Samanta a Cassie nesou. A opravdu se to dozvíte až na před-před-předposlední stránce. Možná, možná někde ve skrytém kousku mozku jsem to tak nějak tušila, ale spíš ne. Jen je to dle mého teď sugesce, protože po pravdě, ten konec překonal vše, co jsem si myslela. A musím přiznat, že jsem se tak vžila do hlavní hrdinky, že jsem měla stejné myšlenky jako ona a napadali mě stejní lidé jako ji. Tím pádem musím před autorkou smeknout pomyslný klobouk, protože tohle byl určitě její záměr a povedlo se ji to.

Autor: J. K. Rowling
Rok vydání: 2005
Počet stran: 538
Nakladatelství: Albatros
Překlad: Pavel Medek

Harryho šestý školní rok na Škole čar a kouzel v Bradavicích je pokažen válkou mezi Voldermortovými přívrženci a stoupenci dobra v níž náš hrdina s jizvou ve tvaru blesku na čele buď vyhraje, nebo zemře. Profesor Brumbál ho zasvětí do temné minulosti Toma Riddlea a přitom poodhalí příčinu Voldemortovy nesmrtelnosti. Když Harry objeví starou a počmáranou učebnici lektvarů patřící tajemnému Princi Dvojí Krve, spoléhá se na kouzla z ní i přes Hermionino varování stále víc. Válka mezitím zasahuje i do domácnosti Harryho spolužáků v té nejnepředstavitelnější podobě a začátek konce se blíží….

I když jsem opět totálně nadšená, tak za to mé nadšení může spíše až konec knihy, kde se toho hodně vyzradilo, co jsem potřebovala vědět. V první polovině, víc jak polovině se nic moc nedělo a přišlo mi to trochu zdlouhavé.. Kdyby se ty šílenosti, co se začaly dít na konci hezky rozprostřely.. Tak by to byl záhul, že bych chvílemi neměla ten problém, který nastal – chuť na chvíli odložit knihu… Ale zase jako že to vyústění, ach můj bože! 🙂 Opět mě autorka dokázala překvapit a hlavně mě utvrdila v jednom názoru, který mám od prvního dílu – a zasvěcení mí čtenáři ví! Já to prostě věděla!! :))

Nevím, co víc tady psát. Je to super pokračování série a kdybych si neslíbila, že ke každé přečtené knize hodím na blog pár slov, tak tento článek ani nepíšu. Řekněme, že jsem potřebovala jen napsat kratičký názor, ten jsem zvládla v minulém odstavci a teď už jen doplním, že tato série opravdu nemá chybu a těším se na poslední díl, který už mám v papírové podobě.
Joooo, já si začala hezky sbírat celou sérii a chybí mi poslední tři díly. 🙂 Takže důkaz, že tato série si zaslouží místo v mé knihovně :))

Kdo nečetl, tak šup šup, už je nejvyšší čas… Protože červenec se blíži… :))

Mějte se krásně,
Daramegan

Autor: Anthony Doerr
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 280
Překlad: Jakub Kalina
Autor obáky: Karol Lament

Povídková kniha Anthonyho Doerra se odehrává na čtyřech světadílech. Titulní novela získala ocenění National Magazine Award v kategorii krásné literatury, druhá povídka byla označena za „mistrovské dílo vynikajícího pozorovatele a ukázku intuitivního smyslu pro poetiku“, čtvrtá povídka dostala cenu O. Henryho a za pátou povídku autor obdržel cenu The Pushcart za rok 2011. U proslulého autora a čerstvého držitele Pulitzerovy ceny se ostatně není čemu divit. Navzdory tomu, že Doerr získal prestižní cenu za román, považují někteří kritici právě povídky a novely za vrchol jeho dosavadní tvorby.

Jak už je možné se dočíst v odstavci výše, jedná se o knihu povídek. Některé jsou delší, jiné kratší, ale každá je nádherná, a i když je třeba smutná, tak po přečtení jsem se cítila neskutečně blaze, jako kdyby mne někdo pohladil a popřál hezké sny. Polechtání motýlích křídel na tváři. Něžné a přitom kruté. Takové jsou příběhy, které se odehrávají na stránkách Zdi vzpomínek.

Celkem se jedná o 7 povídek. Nechci se vyjadřovat ke každé zvlášť, bylo by to dlouhé a připravila bych vás o tu nádheru, která vás v průběhu čtení čeká. Anthony Doerr totiž umí pohladit slovy, ví, co a kdy napsat tak, aby vše do sebe zapadalo. Je to opravdu mistr vyprávění.
Líbí se mi u něj, že jasně dokáže vymezit, co je v dané povídce důležité. Jestli se jedná o lásku k rodině, o lásku k životu, o paměť člověka, o touhu žít. Po dočtení každé povídky vám bude jasné, tak jak bylo mi, co je smyslem a posláním daného příběhu.

Když jsem od autora četla knihu Jsou světla, která nevidíme (recenze), tak jsem po dočtení byla nejen nadšená, ale i zvědavá, zda se setkám zase s nějakou takovou knihou. Chápejte to tak, že já se stále setkávám s různými knihami, některé si mi líbí moc, některé dost, některé prostě jen líbí, ale zatím jsem nečetla žádnou, která by dokázala popisovat krutosti a životní cesty lidí tak, abych opravdu přemýšlela, kde a hlavně kdo jsem já. To se stalo opravdu poprvé až po „světlech“. A logicky z toho ústí, že jakmile nakladatelství MOBA vydala ediční plán a v něm Zeď vzpomínek, byla jsem odhodlána ji vlastnit. A udělala jsem dobře. Je to opět skvostné dílo, kterému se nic nevyrovná. Je to balzám pro lidskou duši, pastva pro oči a zábava pro mozek.

Co jsem taky na některých stránkách obdivovala byla, že autor dokázal na 10 stránkách popsat takový příběh, kdy jsem zatínala zuby, těžce oddychovala a nakonec se smála. Dokázal dlouhý lidský život smrsknout na pár stránek, ale přitom po dočtení povídky jsem si byla jistá, že ji nic nechybělo a že mi dala vše, co mohla.

Je to úžasná kniha, která si opravdu zaslouží plnou pozornost nás všech.

Děkuji samozřejmě nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si ji chcete koupit, tak nejlepšejší je to zde.

Mějte se krásně!
Daramegan