Měsíc: Listopad 2017

Autor: Kevin Sands
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Fragment
Ilustrace: Olga Zakis
Počet stran: 279

Nikomu neprozraď, co jsem ti dal…
Dokud Christopher Rowe neobdržel toto tajemné varování, učil se řešit složité šifry a hádanky, vyráběl účinné léky, lektvary a zbraně, a vůbec byl jako učedník u mistra Benedikta Blackthorna spokojený.
Pak však začne londýnské lékárníky pronásledovat záhadný kult. Umírají lidé a nebezpečí se přibližuje k jejich obchodu. Christopher bude muset přijít celé věci na kloub a řádění zla zastavit!

Kevin Sands
Od té doby, co opustil univerzitu s dvěma tituly z teoretické fyziky, působil jako vědecký pracovník, obchodní poradce, učitel a profesionální hráč pokeru. Jeho bestsellerová série Alchymistova šifra získala 28 různých ocenění. Kevin Sands žije v kanadském Ontariu.

Olga Zakis
Ruská ilustrátorka Olga Zakis úspěšně ilustrovala a podílela se na grafické úpravě desítek knih pro děti a mládež. Její osobitý, nezaměnitelný styl, který je u ruských čtenářů velmi oblíbený, vyniká zejména v žánru fantasy. Čeští čtenáři její ilustrace znají z úspěšné fantasy série Časodějové.

Tuto knihu jsem si vybrala prvoplánově. A to díky její obálce, protože mne naprosto uhranula. A jaké bylo mé překvapení, když příběh, který se v ní ukrýval je úžasný, plný napětí, tajemství a hádanek.

Píše se rok 1665 a Christopher Rowe je lékárenský učeň u Benedikta Blackthrona. Má velké štěstí, protože vyrůstal v sirotčinci a Benedikt mu za všech okolností je dobrým učitelem, oporou a otcem. Má nejlepšího kamaráda Toma, na kterého se může kdykoliv spolehnout, hlavně co se týče lumpáren všeho druhu. Žijí si v Anglii poklidným životem až se jednoho dne začnou objevovat mrtvá těla lékárníků. Všichni obviňují Archandělův kult. Když se Christopher vrátí ze své pochůzky pro Benedikta, všechno se obrátí o sto osmdesát stupňů naruby a bude jen na něm, aby dal všechno do pořádku, zastavil kult a zjistil, kdo je dobrý a kdo zlý… Komu může věřit a komu ne…

Alchymistova šifra je určena čtenářům od deseti let, ovšem myslím si, že i starší čtenáři se do příběhu ponoří a užijí si jej. Jak už napovídá název knihy, nejdůležitějším prvkem jsou šifry a hádanky, které spolu s hlavním hrdinou budete při čtení pomalu odkrývat. Autorovi se povedlo dát do takového příběhu všechno, aby to čtenáře nutilo číst dál. Dokázal napsat něco mezi Šifrou mistra Leonarda a Flynnem Carsenem.

Líbilo se mi, když mistr vysvětloval Christopherovi, k čemu se používají různé věci. Jako například lilek, kyselina sírová nebo piliny a také je tam napsáno, jak vyrobit střelný prach. No… I přesto, že je hned na začátku knihy zdůrazněno, že v žádném případě nemáme recepty zkoušet, musím vám říct, že mě svrbí ruce… 🙂

Jedná se o příběh, který je opravdu napínavý, ale také zábavný a lehce poučný. Kapitoly jsou krátké, navíc některé doplňují obrázky alchymistických znaků.
Na konci knihy je napsáno, o čem bude druhý díl a přiznám se, že se už nemůžu dočkat, až si budu opět číst o Christopherovi, jeho životě a lékárenské praxi.

Pokud máte doma odrostlejší dětské čtenáře, pokud si sem tam rádi vezmete knihu, která není určena přímo dospělým, ale má propracovaný příběh a hlavu a patu, tak Alchymistovu šifru vám rozhodně doporučuji. Nejen, že jsem si čtení užila, ale taky jsem potrápila mozkové závity a v žádném případě by mě nenapadlo, že to skončí tak, jak to skončilo (a to mám fakt něco načteno!). 🙂

Hvězdné hodnocení:

Děkuji Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a koupit si jej můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Terry Shaft
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 189

Už není nic, co by udrželo hrozbu bloudících Nakažených v bezpečné vzdálenosti.
Už nikdy v klidu neusneš, protože pokud budeš spát příliš tvrdě, Nakažení si tě najdou.
Už nikdy nic nebude jako dřív, protože jsi odkázaný jenom sám na sebe.
Svět, i když teď je to silné slovo, se hroutí, lidé umírají jako mouchy na uměle vytvořený vir. Nemoc nastupuje čím dál rychleji, dostává se do mozků obětí a transformuje jejich myšlení na úroveň prvoků. Jakmile se jednou nakazíte, už vám není pomoci.
Přestože Erika Wilsona odsoudili a zavřeli, teď má díky působení viru dovolené procházky a zdá se, že mu nic nechybí. Jenže do věznic se kvůli jejich povrchnímu bezpečí začínají stahovat i zbylí zdraví lidé a pro Erika už v jeho cele najednou není místo. Vysoké zdi s ostnatým drátem se před jeho nosem zavřou definitivně…
Jaká je šance, že přežije jedinou noc?

Erik se ocitne na ulici, nemá kam složit hlavu a v jednom kuse mu jde o život. Hned na začátku je nucen pár lidí pozabíjet, aby zachránil sám sebe. A jak už to tak bývá, opije se a probudí úplně někde jinde. Nejdříve mu to chvilku trvá, ale potom pochopí, že se ocitl na, pro něj, hodně nebezpečném místě. A jediné, co mu zbývá je opět běžet o život. Ale tentokrát už neběží sám…

Celý příběh se odehrává v jednom dni, dá se říct, jednoho večera a noci. Rozhodně je to milé počtení, nad kterým neuvažujete a prostě si jen užíváte řádky, ale něco tomu chybělo. Byl to pro mě docela průměr. I když se mi celkem zamlouval Erik s jeho povahou a vyjadřováním drsňáka, tak to můj pocit průměrnosti nezachránilo.

Potenciál kniha rozhodně má, jen je škoda, že se autorka do toho víc neopřela. Ale pozor, je to mladinká slečna, takže si troufám říct, že se ještě vypíše a určitě o ní zase uslyšíme.

Kniha je řazena do žánru sci-fi, k tomu postapo a mě tam chyběly popisy. A to dost. Pochopila jsem, že se celý děj odehrává v Las Vegas, že tam jsou neonové reklamy už v polorozpadlém stavu, ale to bylo zhruba tak všechno. Nedokázala jsem si představit, jak to město teď vypadá. Jak vypadá ve chvíli, kdy tam kráčí Erik a zabíjí Nakažené jen pro to, aby přežil.
Erika se neumím představit vůbec. Tohle mi chybělo při čtení, protože když čtu příběh, chci, ať se to dokážu v hlavě promítat jako film. Tady bylo místy jen zrnění… nebo tma…

Rozhodně tím vším ale nechci napsat, že je to špatná kniha. Je to taková jednohubka, knihu ti rychlejší čtenáři přečtou za jedno odpoledne. Ale není to nic u čeho bych jásala, skákala nebo byla překvapena. Ano, na konci jsem trochu otevřela ústa do písmene O, ale zase, nezachránilo to celý můj dojem.

Kdyby to bylo trochu víc vyšperkované, abych si ten svět v roce 2482 uměla představit, tak by to bylo mnohem lepší. Takto je to jen dobré.
Ale určitě se na autorku zaměřím a pokud napíše a vydá něco dalšího, kouknu se po tom. Protože nápady má, to v této knize dokázala.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Cosmopolis za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: S. K. Tremayne
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Motto
Počet stran: 335

Kirstie a Lydia. Jedna žije, druhá zemřela. Nebo ne?
Rok po smrti malé Lydie se její rodiče Sarah a Angus s jejím jednovaječným dvojčetem Kirstie odstěhují na malý izolovaný ostrov. Doufají, že tam začnou nový život. Jenže Kirstie prohlásí, že došlo k omylu a že je ve skutečnosti Lydia. Angus odjíždí za prací a Sarah, kterou bouře uvěznila s dcerou na ostrově, objeví v zamčené zásuvce manželova prádelníku důkaz, že skutečnost je ještě děsivější než její nejhorší obavy.

S. K. Tremayne je bestsellerovou autorkou románů a pravidelnou přispěvatelkou do novin a časopisů po celém světě. Narodila se v Devonu a momentálně žije se dvěma dcerami v Londýně. Její první thriller Ledové sestry byl nominovaný na Goodreads Choice Award v kategorii Horor roku 2015 a umístil se na prvním místě žebříčku bestsellerů Sunday Times.

Už ve chvíli, kdy jsem zahlédla pouze obálku mi bylo jasné, že tohle si budu chtít přečíst. Po anotaci, které jsem věnovala minutku bylo vymalováno. Bude to pecka. A taky, že byla!

Kirstie a Lydia jsou dvojčata, která se narodila rodičům Sarah a Angusovi. Jednovaječná dvojčata. K nerozeznání. Vlastní rodiče měli problém s tím je od sebe rozpoznat, proto vždy jedné do vlasů zapletli jinou stuhu, dali jiný náramek, jiné tkaničky a podobně. Když dojde k nešťastné náhodě a jedno z dvojčat umře, celý svět se rodině rozpadne. Rozpadne se rodina. I když ti tři zůstávají spolu, cítí, že musí začít od začátku, aby se vše spravilo. Proto se odstěhují na ostrov Torran, kde Angus zdělil po své babičce domek u majáku. Jsou nutné opravy, aby se v něm dalo bydlet. Tak jako nutné opravy jejich životů. Bude ostrov Torran, který je přístupný pouze na člunu nebo při odlivu, jejich záchranou? Nebo je ostrov spolkne i s jejich démony? A které to dvojče vlastně žije? Tváří se Kirstie, přitom mluví jako Lydia… Chová se jako Lydia, přitom zpívá jako Kirstie… Kde je pravda?

Nevím, proč to tak je, ale měla jsem to stejně i vloni, poslední dva měsíce roku si vybírám ke čtení knihy, které jedna druhou přeskakují v top hodnocení. Ledové sestry jsou opět jedním z nejlepších thrillerů, které jsem letos četla. I když bych knihu, já osobně, spíše řadila mezi psychologické thrillery. 🙂
Pokud se pustíte do čtení, můžu vám zaručit skvělý zážitek a velmi nečekané rozuzlení. Šílené zvraty a odhalování tajemství, jenž vyplouvají na povrch jsou perfektně zpracované.
Musím říct, že autorka si se mnou pohrála, když jsem se blížila ke konci, tak jsem měla pocit, že už mi je všechno jasné, ale na posledních asi třech stranách jsem zjistila, že jsem byla mimo. Autorka tohle měla promyšlené do detailu.

Nemůžu říct, že bych si nějakou postavu oblíbila. V té atmosféře, ve které se děj odehrává, na ostrově, kde jsou chladné dny a studené noci, déšť bičuje přírodu, vítr kvílí v korunách stromů a trhá větvě, kde zima se do vás zabodává jako nůž a vy dokážete pocítit i tu bolest, není čas na to si někoho zamilovat. Protloukáte se totiž drsným severem Skotska a jen hledáte pravdu. Nic víc jsem v tu chvíli nechtěla. Pokud bych ovšem měla zmínit někoho, kdo mi byl asi tak nejblíž, tak to byl Beany (až přečtete, pochopíte). 🙂

V příběhu je více postav, ale v žádném případě se neztratíte. Autorka to vymyslela jednoduše, každá osoba bude mít v průběhu děje jeden důležitý úkol, takže si jméno spojíte s jistou situací a nezamotáte se. Kapitoly jsou krátké a co jsem byla opravdu překvapena, tak písmo je docela větší, než jsem zvyklá z jiných knih.
Ledové sestry jsou napsané velmi čtivě a hlavně napínavě. Na začátku se totiž dozvíte, jak to asi bylo, ale záhy zjistíte, že ne každému můžete věřit a potom odkrýváte kousek po kousku skládačku, která utváří vzrušující a naprosto úžasně zpracovaný příběh jedné anglické rodiny., která si žije, nebo aspoň měla by žít, svůj vlastní příběh na jednom ostrově Vnitřních Hebrid.

Přemýšlím, co všechno v této recenzi zmínit. Mám pocit, že zapomínám na detaily, které by měly být zmíněny, ale s tím se dostávám do bodu, že si nejsem ani jistá, jestli je napsat. Protože tady v ději doslova vše souvisí se vším. A určitě byste mi neodpustili, kdybych napsala, že Lydia, teda vlastně Kirstie…

Takže vám napíšu jen jedno. Pokud máte rádi drsný sever, kde slunce (skoro) nesvítí, pořádně napínavé a tajuplné příběhy a vyhledáváte čtení, při kterém se rozhodně nebudete nudit, tak doporučuji Ledové sestry!

Hvězdné hodnocení:

Děkuji Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Markéta Harasimová
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: MaHa
Počet stran: 320

Violina minulost je opředena tajemstvím – její matka odmítá mluvit o rodině zemřelého otce. První střípky pravdy tak Viola nečekaně odhalí až ve chvíli, kdy se jako dospělá ocitá na dramatické životní křižovatce. Východisko z těžké situace vidí v nečekané závěti svého dědečka, o jehož existenci neměla ponětí. Do klína jí spadly vzácné vinohrady, ale také polorozbořený vinný sklep. Třebaže o vinařském řemesle nic neví, rozhodne se Viola z ruin vybudovat nové vinařství a navázat na rodinnou tradici.
Střetne se s řadou překážek a předsudků, nepřízní osudu i lidskou zákeřností. Zažívá žhavá erotická vzplanutí a poznává odvrácenou tvář lásky, ale také skutečné přátelství. Na scéně se však objevuje chladnokrevný násilník zaměřený na mladé ženy a Viola se ocitá v jeho hledáčku. Jako mrazivé poselství ze záhrobí se jí navíc začíná zjevovat duch zesnulého dědy s tajemnými vzkazy, které je potřeba rozluštit. Nad Violou se postupně stahují temné mraky a začínají ji hrozit smrtelné nebezpečí…
Ponořte se do napínavého příběhu plného emocí, dráždivé erotiky, tajemna i nečekaných zvratů…

Markéta Harasimová je členkou české sekce AIEP. Knihy začala vydávat už během studií na obchodní akademii. Dnes se literární tvorbě věnuje na plný úvazek – kromě románů píše články a povídky, stala se scenáristkou a pravidelně vystupuje se svým kulturním programem. Spolupracuje s řadou známých osobností. Je také autorkou projektu S vínem nad knihou, který kombinuje scénické čtení, hudbu a degustace moravských vín. Aktuálně založila vlastní nakladatelství MaHa. Autorčina současná tvorba je laděna eroticky a detektivně; často jde až na hranici thrilleru. Tíhne k akci, pádným dialogům a emotivním situacím. Její romány rovněž dnes nechybí v žádné veřejné knihovně.

Trochu jsem se této knihy obávala, protože nejsem ten typ, který vyhledává jakékoliv erotické romány. Nemám ráda, když sex a erotika přebíjí příběh a proto jsem se obávala těchto Pohárů touhy. Ale podle anotace to zase nevypadalo nejhůř, už jen díky náznakům tajemna jsem se na pomyslných vahách kolíbala tam a zpátky. Jednoduše to bylo hop nebo trop a já teda skočila.

Hned vám napíšu, že za mě to až takový erotický román není. Samotný sex tam byl možná pětkrát, ale žádné přehnané detaily nebo podrobné popisy. Takže tohle bylo v pořádku a já se nemusela odvracet od stránek! 🙂

Kniha je o mladé ženě, která se přestěhuje z hlavního města na Jižní Moravu, kde zdědí vinařství. Přes skepsi okolních vinařů i své rodiny, kteří nevěří, že dokáže vinařství zachránit, si jde za svým cílem. Po cestě ji čeká spousta nepříjemných a nebezpečných situací a milostných zápletek, kromě ldí jsou proti ní i přírodní problémy, které škodí vínu, ale najde si pár přátel, kteří ji pomáhají a největší sílu ji dodává její mrtvý dědeček, který ji hádankami nutí pokračovat, aby dosáhla svého cíle, jak si ona celou dobu myslí, ale závěr vás překvapí.
Můžete se těšit i na milostná vzplanutí, zklamání, podvody, ale nakonec i na opravdovou lásku, která porazí i paní „smrt“. Zachrání Viola vinohrad své rodiny a najde muže pro svou vysněnou rodinu?

Hlavní hrdinka Viola Exnerová zažije ve svém životě spoustu kotrmelců, ale díky tomu je zocelená a když se do něčeho zakousne, tak ji to nikdo nevymluví. Co bylo zvláštní, tak že měla a má své povolání ráda (zpěvačka), ale už si nikdy nezazpívá – ani sama sobě?! Ale i tak, díky ní je příběh uvěřitelný, zábavný i vtipný. Jako postava je tvrdá, ale v mezích, ve správných chvílích umí projevit o slabost.
Další postava, která stojí za zmínku je Filip Severin, je syn kamaráda jejího dědečka a dobrého vinaře. Vystupuje jako chlap, který sice vystrkuje drápy, ale nekouše, jej si zamilujete. 🙂

Kapitoly byly tak akorát dlouhé. Každá z nich končila vždy příslibem, že se bude dál něco důležitého dít. Ale na druhou stranu to na mě působilo, jako by těch kapitol bylo zbytečně hodně. Text mohl pokračovat a nemusel se dělit. Kniha byla čtivá, ale na druhou stranu jsem se nebála ji odložit. A při volné chvíli se vrátila. Netrnula jsem hrůzou, že mi něco uteče, ale bavila jsem se. I přesto, že jsem u ní nebrečela nebo se neválela smíchy, uměla mě rozesmutnit i pobavit, takovým lidským způsobem.

Při čtení jsem se přistihla u myšlenky, že věřím tomu, že to může být klidně pravdivý příběh, že někde mezi námi opravdu Viola žije. I když se tam objevuje duch, není to nic neuvěřitelného, je spousta věcí mezi nebem a zemí a tohle bylo napsáno velmi střízlivě uvěřitelně.

Knihu určitě doporučím ženám, které si rády ke sklence vína otevřou dobrou odpočinkovou knihu a které se umí zasnít. Je pro čtenáře, kteří milují víno, povahu jihomoraváků, trochu napětí, ale hlavně lásku a všechny její stránky.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji autorce za recenzní výtisk a pokud si knihu chcete koupit, můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Jennifer McMahon
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 318

Městečko West Hall v americkém Vermontu je opředené legendami. Za podivných okolností se zde ztrácí lidé a obyvatele postihují nejrůznější tragédie. V zimě roku 1908, pouhých pár týdnů po tragické smrti své dcerky Gertie, je na poli za svým domem nalezena zavražděná Sára Harrisonová. Mezi místními se proslýchá, že duch mrtvé Sáry se po setmění prochází ulicemi městečka a lidé ji nechávají přede dveřmi dárky s vírou, že je nechá na pokoji.
Devatenáctiletá Ruthie Washburnová nikdy nevěnovala příliš pozornosti povídačkám, které se ve West Hall vykládaly. Vyrostla na odlehlém statku se svou matkou Alicí a mladší sestrou Fawn a vždycky snila o tom, jak jednoho dne ospalé městečko opustí a vymaní se tak z vlivu své podivínské matky, která rodinu nutí žít mimo společnost, bez internetu a s utajeným telefonním číslem. Ruthie se však jednoho rána probudí a zjistí, že její matka beze stopy zmizela. Začne se tázat sama sebe, zda matčin podivný styl života přece jen neměl nějaký hlubší důvod. Její podezření zesílí, když v její ložnici mezi prkny v podlaze nalezen výtisk Sářina deníku…

Jennifer McMahon se narodila v roce 1968 a vyrostla v domě babičky v Connecticutu. Byla přesvědčena, že v podkroví tohoto domu žije duch Virgil. První příběh napsala už v první třídě. V roce 1991 získala bakalářský titul na Goddard College a poté studovala poezii a tvůrčí psaní na Vermont College.
Od roku 2000 se na plný úvazek věnuje psaní. Je autorkou šesti bestsellerů, mimo jiné také úspěšného thrilleru Island of Lost Girls. S manželem a dcerou žije ve Vermontu.

Autorce se v tomto díle povedlo hned několik věcí, které je potřeba vyzdvihnout a pochválit.
1) Dokázala napsat opravdu poutavý a čtivý příběh, který vás totálně semele a bude nutit číst dál, protože touha vědět, co se stalo je neskutečně silná.
2) Dokázala vykreslit k příběhu odpovídají atmosféru. Dům na samotě, obklopen lesy, který je obydlen po mnoho generací. Děj se odehrává v nehostinné zimě, kde všude je plno sněhu, půda je zmrzlá, zima vás štípe do tváří…
3) Dokázala mistrně přeskakovat z minulosti do přítomnosti tak, aby pomalu a jistě spojovala všechny indicie v jedno velké odhalení u kterého vám bude rozum stát.

Příběh jako takový vám popisovat nebudu, protože mám strach, že bych mohla prozradit i malou informaci, která je důležitá a já bych vás připravila o potěšení z celého čtení. Přijde mi, že autorka dokázala nacpat na každou stránku v knize plno důležitých bodů, jenž dávají dohromady příběh, který je naprosto skvělý.
To, že mám velmi ráda duchařiny, už víte. Ale je pravdou, že ne každý to umí napsat tak, aby se mi to opravdu líbilo a já si kousala nehty. V tuto chvíli vám můžu slíbit, že jakmile se pustíte do čtení Zimních lidí, tak budete nejen nadšeni vším, co se na stránkách odehrává, ale také budete tak jako já, teď nakukovat za každý tmavý roh, jestli se tam nehýbe nějaký stín, nebo jestli necítíte závan spáleniny…

Při samotném čtení jsem strach necítila, nebála jsem se, ale následky jsou téměř katastrofální. Ono je fakt „super“, že jsem knihu dočetla v noci, kdy jsem si chtěla odskočit ještě na záchod přes chodbu, všichni už spí, všude je tma a já si v hlavě hraju s myšlenkou, co když někdo mě pozoruje ze skříně – no,víte co? Už se mi na ten záchod ani nechce… 🙂

Jak už jsem psala výše, kniha patří mezi ty čtivé, kdy vám stránky ubíhají samy a vy se nestačíte divit, že už se blíží konec. Navíc, na konci je příslib něčeho temného, co  mě nabudilo a tajně můžu doufat, že autorka se popere s nějakým podobným příběhem a to, co se zde dělo v přítomnosti, bude v nové knize jako minulost…

Z knihy mám jen ty nejlepší pocity. Užila jsem si napětí, které se tam skrývalo, mystično, kterého bylo také dost a hlavně, promyšlený, poutavý příběh, který mne překvapoval, malinko mrazil, ale hlavně opravdu bavil.
Pokud patříte mezi fanoušky duchařiny, nadpřirozených jevů a dobře zpracovaných příběhů, tak se pusťte do této knihy, nebudete zklamáni.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Omega za recenzní výtisk a pokud chcete, tak knihu Zimní lidé si zakoupíte:
nakladatelství Omega
knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan