Rubrika: recenze

Autor: Jody Revensonová
Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2017
Počet stran: 208

Během natáčení osmi filmů o Harrym Potterovi museli zaměstnanci filmových studií zhotovit řadu nezvyklých rekvizit. Museli například vystrojit ony úžasné hostiny v Bradavicích, zhotovit dokonalá létající košťata, kouzelné mapy a další pomůcky. Nemluvě o spoustě potřeb nutných ke každodennímu životu v kouzelnickém světě, jako jsou třeba noviny s pohyblivými obrázky, zlomyslné učebnice či huláky. Čtvrtá ze série knih o světě filmů o Harrym Potterovi seznamuje čtenáře s prací lidí, kteří vytvořili úžasné nálepky lahviček s lektvary, různé modely košťat, vybavení obchodu Kratochvilné kouzelnické kejkle, rozmanité kouzelnické hůlky, potřeby pro famfrpál a spoustu dalších předmětů. Text, jak už je zvykem, doprovází spousta zajímavých skic a návrhů, dosud nezveřejněných fotografií a dalších překvapení z archivů společnosti Warner Bros. Součástí knihy je i plakát s rodokmenem rodiny Blacků, návrh knihy Bajky barda Beedleho a řada dalších překvapení.

Když jsem se do této publikace ponořila, ocitla jsem se v naprosto jiném světě, mimo realitu. Opět jsem chodila chodbami Bradavic, potkávala mluvící obrazy, viděla huláky, krčila se před Snapem, chodila po špičkách kolem Brumbála a těšila se na Hagrida.

Je pravdou, že přečteného Harryho mám celého, ale filmy jsem viděla jen čtyři. Proto, pro mě, je tato kniha o něco více zajímavější, protože při čtení jsem zjistila, že mě opravdu zajímá, jak jsou ty kousky ztvárněné ve filmu. Nejvíc se teď těším na to, až budu mít chvilku času, pustím si film a budu se díky knize orientovat co a jak vznikalo.

                                                             zdroj fotografie

Samozřejmě, na začátku tohoto úžasného čtení se dozvíme, kdo za všemi těmi triky stojí. Jména těch, kteří vše promýšleli do posledního detailu. A musím říct, že i po shlédnutí těch tří dílů je to mistrovská práce. Dnešní filmařské možnosti jsou daleko za hranici mého chápání a vždy jen zírám s otevřenou pusou, jak tohle všechno dokázali. A teď, díky této knize je to pro mě o trochu více pochopitelnější.

Co dalšího se mi na zpracování knihy líbilo, tak bylo použití úryvků textu a citací z Harryho. Pokaždé, když jsem si danou hlášku přečetla, tak jsem začala vzpomínat, při jaké příležitosti to bylo řečeno, co tomu předcházelo či následovalo. A přiznávám, asi si dám re-reading, protože některé jsem zazdila. 🙂

Každá kapitola se věnuje určitému „triku“. Jako například v kapitole čtyři se dočteme o košťatech, v kapitole pět o jídle a nápojích, kde se zmiňují i ty honosné hostiny, které se děly v Bradavicích a pro mě byla asi nejlepší kapitola číslo šest, kde se jednalo o všech tiskovinách, novinách, časopisech, knihách… a moje nejoblíbenější hláška Hermiony Grangerové teď získává na síle: „Proboha, copak vy vůbec nečtete?“ 🙂

                                                                   zdroj fotografie

Pokud patříte mezi fanoušky Harryho Pottera, pokud vás vždycky zajímaly podrobnosti a detaily, jak filmaři zvládli všechno natočit tak, aby to sedělo a hlavně to diváky ohromilo, jestli jste zvědaví, jakou práci si s tím dali a co všechno museli obětovat tomu, aby to vypadalo famózně, tak právě tahle kniha je ta pravá.

Musím konstatovat, že jsem okouzlena, jakým způsobem je kniha graficky upravena, plakát rodokmenů Blacků je tak schovaný, že jsem měla strach jej vytáhnout a všechny fotografie a skicy jsou tak věrohodné, že prostě pořád věřím, že Bradavice existují, všichni co mají s knihou něco společného, tam byli na víkend, pár věcí vyfotili a opět mlčí a nechtějí udat přesné místo, kde ty Bradavice jsou!! 🙂 Já se tam ale jednou dostanu! 🙂

Děkuji nakladatelství Slovart za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete pořídit, tak odkaz máte přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Victoria Schwab
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 335

Napínavé převyprávění příběhu Romea a Julie v temném městě Verity, kde najdete všechno, jen ne bezpečí… protože tohle místo ohrožují monstra, která se zrodila z násilí. Kate touží být tak nemilosrdná jako její otec, který vládne Severní části Verity, nechává nestvůry potulovat po městě a vybírá od lidí peníze za jejich bezpečí. Po pěti letech na internátních školách se Kate konečně vrací domů a chce ukázat otci, že je stejně nelítostná jako on. August chce být člověk. Ale není. Je nestvůrou, která dokáže krást duše pomocí hudby. Jeho otec řídí Jižní část města a snaží se chránit nevinné. August je jeho tajná zbraň. Jejich město je rozdělené. Jejich město se rozpadá. A Kate a August jsou jediní, kdo chápou obě strany, jediní, kdo jsou schopní něco udělat. A přitom tak rozdílní… Ale jak se může člověk rozhodnout, jestli bude hrdina nebo zloduch, když je tak těžké rozlišit, co je co?

Victoria Elizabeth Schwab se narodila v roce 1987 matce Angličance a otci z Beverly Hills. Žije v Nashville, ráda cestuje, pije dobrý čaj a je autorkou literatury pro děti a mládež s prvky sci-fi a fantasy. Publikovat začala v roce 2011.

Tuto knihu jsem zaregistrovala ihned, jakmile byla na trhu. Ale neměla jsem žádné silné nutkání utíkat do knihkupectví a koupit si ji, ona ta anotace na mě působila všelijak. Mám ráda retellingy příběhů, ale ne každý mi sedne. Takže jsem opravdu váhala… A když jsem tedy sebrala odvaha a pustila se do čtení, oddychla jsem si. Bylo to dobré.

Příběh je vyprávěn ze dvou pohledů. Kate a Augusta. Musím přiznat, že více mi sedla Kate. Mám ráda takové ty hrdiny, kteří dokáží být ironičtí, protivní, tvrdí a arogantní – samozřejmě ale v rámci mezí, když je toho moc, spíše to leze na nervy, ale Kate byla výjimka. K ní všechny tyhle vlastnosti seděly a těch jejich výstupů bylo tak akorát, proto jsem si oblíbila. Jak by řekla moje máma, správná ranařka. Žádná přizdisr*čka. 🙂
August naproti tomu byl tichý, přemýšlivý, sám se sebou nespokojený. Držel se od všech dál, všechno zlé, co bylo nutné provést, prováděl dá se říct s odporem, i když to bylo „pro dobro“ věci. Nevím, přišel mi přesný opak Kate a já mám raději ty bad boys. 🙂

Co se mi na příběhu líbilo, tak bylo maximální využití děje, myslím tím, že jsem nenašla v průběhu čtení žádná hluchá místa, skoro s každou stránkou přicházela nějaká akce nebo situace, jenž děj dále rozvíjela a udržovala mě v napětí. Například Sloan – to bylo něco tak odporného, přitom ochočeného a stejně, pokaždé, když se objevil, tak jsem čekala, že provede něco, co se stát „nemá“.

Autorka dokázala napsat knihu, která je plná akce, tajemství, intrik, ale také plná lží a nějakých těch mrtvol. Nebyl to žádný nudný milostný románek, ale napínavé čtení, které se mi líbilo.
A co je velké plus, opravdu oceňuji způsob, jakým tento díl ukončila. Díky tomu se těším na druhý, který by měl ještě letos vyjít. A tentokrát nebudu váhat a pořídím si jej.

Divokou píseň doporučuji všem, kteří mají rádi napínavý a něčím zvláštní příběh (jako tady rozdělení jednoho města Švem), těm čtenářům, kterým se líbí různé druhy příšer a jejich využití v ději a taky těm, kteří hledají pobavení nad dobrým fantasy příběhem.

Děkuji internetovému obchodu Martinus.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Ali Land
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: LEDA
Počet stran: 333

Její matka už ve svém domě spáchala několik vražd a nejenom to – v záchvatech pomatení mučí svoji dceru, aby se hrůz účastnila. Matka předtím taková nebyla a měla svoje děti ráda, a Annie matku přese všechno ještě pořád miluje, ale jediný způsob, jak může strašlivým událostem udělat konec, je udat ji na policii. Annie pak dostává v životě druhou šanci. Má novou identitu, jmenuje se teď Milly, a žije v nové, zámožné pěstounské rodině, díky které dokonce začne chodit do prestižní soukromé školy. Jenomže pokračující vyšetřování jí dalšími a dalšími výslechy připomíná tragickou minulost. Milly má být hlavním svědkem obžaloby v soudním procesu s její matkou, který se neúprosně blíží. Otřesená Milly se trápí pochybami – převažují u ní zděděné předpoklady, nebo ji víc ovlivňuje to, co dobrého i hrozného dosud zažila? Dokonce i v novém domově Milly potkávají nesnesitelné chvíle, když ji šikanují její vrstevnice. Napětí se už nedá unést, svědomí v ní bojuje se smrtelným vábením a ona se musí definitivně rozhodnout. Dokáže zapřít matčinu krev a uniknout běsům? Vzepře se našeptávání démonů a zaplatí za to, anebo se stane učednicí své matky?

Ali Land po absolvování univerzity s diplomem v oboru mentální zdraví strávila 10 let jako zdravotní sestra pro děti a dospívající s duševními problémy v nemocnicích a školách ve Velké Británii a Austrálii. Teď je z ní spisovatelka na plný úvazek a žije v Londýně. Její kniha (M)Učednice (Good me, Bad me) byla přeložena do více než dvaceti jazyků.

O této knize se moc nemluví, myslím to tak, že vychází už za pár dní, ale přesto žádný zběsilý marketing, reklamní poutače ani nic jiného. Přitom, na mě působí jako něco, co by si to zasloužilo! Přesně takto si totiž představuji napsaný psychothriller.

Milly je šestnáctiletá holka, která je hlavním svědkem obžaloby proti její matce. Tudíž nová identita, nová pěstounská péče a nový život. Jenže, i když zažila plno hrůz, vypadá to, že od začátku se v novém životě nechytí a bude se historie opakovat, což ona nechce. Navíc v sobě sváří dva pocity, jeden je rád, že její matka je tam kde je, a ten druhý stále hledá mámu, slyší ji všude, hlavně v noci… A její největší strach? Nebýt jako matka…

Když jsem recenzní výtisk obdržela, mile mě překvapila forma, jak je kniha napsána. Docela velký font písma, velmi krátké kapitoly. Tohle jsou velké plusy a když se to spojí s dobrým příběhem, kterým (M)Učednice beze sporu je, tak si můžete být jistí, že děj bude rychlý, mít spád, napínavý a nedá vám vydechnout, dokud nedočtete. A přesně takto to bylo. Když jsem viděla u kamarádky, že přečetla tuto knihu za dva večery, nechápala jsem. Tohle jde? A víte co, jde! Díky autorčinu způsobu, jak mě dokázala upoutat, jsem osobně knihu přečetla za den a půl. V jakékoliv volné chvilce jsem četla, ať už to bylo u vaření, ve vaně nebo na procházce s kočárem. Jinak by mi příběh nedal spát.

Přiznávám se, že tato kniha mě opravdu dostala do kolen. Pořád jsem si domýšlela nějaké věci, autorka mě nechávala s naprostou lehkostí si myslet, že chápu celou podstatu věci. Ale houby s octem! 330 stránek jsem evidentně nechápala nic a ten konec… Ten mě naprosto dorazil! Bylo to skvělé „rozuzlení“ i když nevím, jestli zrovna tohle slovo je to pravé k tomu, co nastalo.

Jestli máte rádi psychothrillery, tak jednoznačně vám (M)Učednici doporučuji. Už dlouho si nikdo s mým „mozkem“ takto nepohrál a věřím, že i vám dá kniha zabrat. Není to ovšem nic, z čeho by vám mělo být špatně. Autorka totiž dokázala opravdu hrát jen na pocity a myšlenky, bez krve nebo aspoň tedy s minimem, ale hlavně všechny možné vztahy, ať už rodinné, pěstounské, školní přátelství, i kamarádství dokázala dostat do jiné roviny, přesně do té psychologické, kdy jen jako čtenář přemýšlíte, jestli to tak je nebo vás někdo klame. (Co se ji honí hlavou? )

I když mi na začátku chvilku trvalo, než jsem si zvykla na způsob, jakým je to psáno, protože to hlavní hrdinka jakoby vypráví své matce a místy mi to přišlo fakt na hlavu, tak přesto jsem si to maximálně užila a věřím, že každý, který má tento žánr rád si přijde na své.

Děkuji nakladatelství LEDA za zaslání recenzního výtisku a koupit si knihu můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Molly Crow
Nakladatelství: Klika
Počet stran: 284
Rok vydání: 2017

Prožila už stovky životů, ale nikdy je vlastně opravdu nežila. Teď, v těle Sally Bakerové, má dost zabíjení a přeje si jediné: být normální. Jenže oheň v jejím nitru stále doutná a čeká na sebemenší zaváhání, aby lidstvu znovu ukázal svou sílu. Sally bude stát hodně sil udržet ho v sobě. A jako by už neměla dost problémů sama se sebou, potká Briana. Prvního muže, který v ní zažehne žár, jaký dosud nepoznala. Dokáže se Sally i přes všechny nové pocity ovládnout, nebo se lidé mají mít opět na pozoru? A co Brian, může vůbec obyčejný smrtelník tenhle ohnivý románek přežít?

Molly Crow se narodila v roce 1988 v Kyjově, a téměř celý život přebývá na Brněnsku. Vystudovala geodézii, ale jelikož ji hledání bodů s pomocí výtyčky pod půl metrem sněhu dostatečně odradilo, zeměměřictví se od maturity nevěnuje. Její vysokoškolské ambice na Fakultě architektury ukončila po dvou letech zkouška ze stavební mechaniky. A nejspíš to bylo dobře, protože k čemu je pěkný domek na papíře, když by ve skutečnosti pravděpodobně spadl. Smířila se s tím, že svoje jméno o titul Ing. arch. nevyšperkuje a vtrhla na pracovní trh. V současnosti přes den pracuje a ve volném čase se snaží psát. Svou prvotinu Bez duše vydala v roce 2010 ještě pod svým dívčím jménem Eva Molíková.

Od autorky jsem recenzovala její prvotinu Bez duše (recenze zde) a ta se mi líbila. Proto jsem byla moc ráda, když mě oslovila s nabídkou její nové knihy k recenzi. Je pravda, že jsem vývoj knihy sledovala na Startovači, kde jsem i přispěla, sice malou částkou (jsem přece jen na mateřské), ale přesto…
Když knihu přinesla pošťačka, byla jsem natěšená a při otevření nechybělo ani věnování, které mi udělalo radost. Velkou, já si na tohle potrpím. 🙂

Sally je dívka, která vypadá úplně normálně, ale má tajemství, se kterým se nemůže nikomu svěřit. Které ji v jistých situacích omezuje, ale statečně s ním bojuje. Bojuje silně jen do doby, než se objeví fešný Brian a úplně jí změní život. A to doslova. Všechno se obrátí naruby a Sally se musí vyrovnat s mnoha úskalími, které přináší přitažlivost, touha a láska a hlavně její oheň…

Upřímně, prvních asi 80 stránek jsem v příběhu neviděla nic, co by mě zaujalo. Byla to klasická romanťárna, místy mi Sal lezla na nervy, vadil mi „přenádherný“ Brian, nad kterým slečny slintaly a Sal odolávala…
Až se objevila mrtvolka…
A potom to začalo být velmi žhavé! 🙂 Nemyslím tím jen vztah mezi Brianem a Sally, ale hlavně děj jako takový. Dostal skvělý spád. Konečně se začalo něco dít. Najednou na mě Sally působila dychtivě, nebojácně, jako holka, která se rozhodla bojovat jakýmikoliv pokusy…

Co se mi líbilo, tak byl právě ten vývoj Sally. Ze startu mi přišla jako pořádná puťka a vyklubalo se z ní stvoření, které mělo všechno, co má správná ženská mít. Touhu, chtíč, smyslnost, odvahu, zákeřnost i zlobu. Jak jsem ji neměla ráda, postupem času mi přirostla k srdci.
A ještě něco, to co autorka udělala s koncem příběhu je na pořádný metál! Nečekala jsem to, jsem překvapená, já za tím vším viděla cokoliv, ale tohle opravdu ne – to se podařilo.

Dalším plusovým bodem je styl psaní. Ten mi sedl. Líbily se mi všechny ty narážky, dvojsmysly, přirovnání, které byly použity v knize a také smýšlení hrdinky. Chtěla, ale stále měla zadní vrátka – tohle je věc, jenž by každá žena měla umět, protože když zadní vrátka zavřeme, jakmile polevíme, tak se stane něco nehezkého – ostatně jako v příběhu.

S čím jsem měla trochu problém, tak to byly docela dlouhé kapitoly. Navíc, písmo je docela nahuštěné, okraje téměř nulové, takže to na mě působilo docela stísněně a jako by se to mělo číst těžce… Ač je příběh velmi čtivý a zábavný, celou dobu jsem měla takový pocit… Že to budu číst dlouho, že příběh je dlouhý… Přitom je to svižné a srandovní a zajímavé. Jen můj vnitřní pocit.

I přes počáteční rozmrzelost, která se vytratila jako pára nad hrncem, S vědomím konce rozhodně doporučuji všem, kteří mají rádi fantasy, přímé a ironické hlavní hrdinky a nebojí se nějaké té romantiky. Kvůli pomalejšímu rozjezdu ubírám jednu hvězdu, ale čtyři rozhodně nechávám, pro mě je to velké překvapení! 🙂

Děkuji přímo autorce, Molly Crow, za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak ji najdete přímo tady nebo můžete kontaktovat samotnou autorku.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan