Noc s drakem – Kouzla vzhůru nohama – Sarah Mlynowski, Lauren Myracle, Emily Jenkins

Autor: Sarah Mlynowski, Lauren Myracle, Emily Jenkins
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 160

„Otočil se a znovu odrazil. Byl připravený. Zhoupl se kolem trámu záměrně a pustil se právě včas, aby dosvištěl k východní zdi nohama napřed. Napružil kolena, aby zmírnil dopad. Poté se opět pořádně odrazil a letěl zpět. Zvedl ruce nad hlavu a znovu se chytil trámu. Tentokrát se zhoupl jen pomocí jedné ruky. Nakonec se odrážel chodidly od zdi a zároveň chytal trámu. tahle kouzelná gymnastika byla skvělá.“

Nory Horaceová se umí proměnit v kotě. Někdy se jí do toho ale připlete kousíček draka, no a pak se omylem promění v drakotě. Jejda! Její kamarád Andres Padillo umí vyletět do výšky… ale pak už se neumí snést dolů.
Nory a Andres chodí do tří Kouzel vzhůru nohama s dalšími dětmi, které mají neobvyklé magické schopnosti. Teď vyrážejí na úplně první výlet do terénu, kde budou i přes noc! V dračím útulku čeká Nory, Andrese a jejich spolužáky z KVN plavání s draky a krmení draků. Najdou tu dokonce i líheň, kde uvidí novorozeného dráčka.
Má to jen jednu nevýhodu. Děti z KVN nenavštíví dračí útulek samy. Objeví se tu i jiní žáci. Žáci z jiné školy. Žáci s „normálními“ kouzly. Zachraňování draků, táboráky a snídaně v pyžamech už nebudou s partou nafoukaných cizáků zdaleka taková legrace. Pokud ovšem… možná to nakonec nebude tak zlé, jak se zpočátku zdá…

Sarah Mlynowski je autorkou mnoha knih pro děti, mládež i dospělé, včetně série bestsellerů Co by kdyby, série Magie na Manhattanu a knihy Gimme a Call. Také je spoluorganizátorkou putovního knižního festivalu pro děti s názvem OMGBookfest. Chtěla by být Zmizík, aby mohla zneviditelnit nepořádek ve svém pokoji.
Lauren Myracle je autorkou mnoha bestsellerů pro mladé čtenáře, včetně série Neobyčejný deník obyčejné holky, sérií Flower Power a Life od Ty. The Forgetting Spell je její nejnovější kniha z trilogie Wishing Day. Chtěla by být Zvěromil, aby si mohla povídat s jednorožci a krmit je bobulemi.
Emily Jenkins je autorkou mnoha povídkových sbírek, včetně Brave Red, Smart Frog a sérií Toys (první díl se jmenuje Toys Go Out) a Invisible Inkling. Mezi její obrázkové knihy patří Toys Meet Snow, Princessland a Greyhound a Groundhog. Ráda by byla Zápalník a pracovala jako pekařka.

Už po čtvrté máte šanci se potkat na několika stránkách v knize s názvem Noc s drakem s úžasnou, chytrou a důvtipnou slečnou jménem Nory. Ač díky svým kouzlům nezapadá mezi „normální“ děti a musí navštěvovat školu v Blátochmurách pro děti s kouzly vzhůru nohama, její život je jedno velké dobrodružství. Tentokrát s celou třídou odjede do dračího útulku, kde se budou učit vše o dracích, kteří jsou momentálně v zajetí, aby se vyléčili a mohli být navráceni do volné přírody.
Se svými spolužáky odjede do útulku, ubytují se a zjistí, že nebudou jediná třída, která se této akce zúčastní. Nejen Nory má z toho vrásky, vždyť všichni „normální“ kouzelníci se jim smějí, opovrhují jimi, hlavně proto, že jsou nějakým způsobem jiní. A proto se všichni ze třídy Kouzel vzhůru nohama,  právem obávají, jak jim to pobyt v dračím útulku stíží… Ale přepočítali se…!

Musím konstatovat, že do této dětské série s hlavní hrdinkou Nory jsem se zamilovala. Autorky dokáží do každého příběhu nejen dát to správné ponaučení, které dokáže děti navést k správnému chování v kolektivu, ale také se nedrží zkrátka s pořádnou dávkou srandy a legračních situací. Když v tomto díle například zmizí Bax zrovna ve chvíli, kdy se nacházejí na stezce plné balvanů, rozhodně si můžete být jistí, že to vtipné bude. Už jenom díky ošetřovateli a co teprve, až se objeví Bax… 🙂

„Když se moje schopnosti projevily poprvé, moc jsem se snažila, abych nebyla… no, taková, jaká jsem,“ svěřovala se Nory. „Jenže jsem, kdo jsem, a teď se toho snažím co nejlépe využít. Můžu se naučit svá kouzla lépe ovládat a můžu se v nich zlepšit, ale nikdy nebudou běžná.“

Nebyla chvilka, kdy bych se u čtení nebavila. Na to, že zde nejsou žádné obrázky jsem si už zvykla, ale litovat toho budu pořád. 🙂 Ovšem příběh, který se na stránkách ukrývá, mi všechno vynahradí. Je to pohádka, která je milá, vtipná, poučná, ale také napínavá. Věřím, že tento díl se bude líbit i klukům čtenářům, protože dost místa zde dostala postava Andrese, který se ukáže v tom nejlepším světle. Takže už to není jen z pohledu Nory, ale taky pořádného klučičího akrobatího letce Andrese. 🙂

Pokud máte doma dítko ve věku 8-10, ale klidně i více let, které miluje pohádky s velikou dávkou kouzel a magie, kupte mu jednu knihu z této série. Třeba zrovna Noc s drakem. Věřím, že to nebude poslední kousek a sérii postupem času dokoupíte celou. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Baronet za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Nepouštěj se mé ruky – Michel Bussi

Autor: Michel Bussi
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2018
Počet stran: 341


„Mám strach.
Už neslyším žádný hluk v domě ani garáži. Jenom sebe, jak pěstičkami buším do dveří koupelny.
Čím dál silněji.“

Slunce, palmy, tyrkysové vody oceánu, ostrov Réunion a mladý pár s šestiletou dcerou na dokonalé dovolené. Ta se ale brzy promění v noční můru, když Liane zničehonic zmizí a nechá za sebou jen rozházený pokoj. Její manžel Martial nejprve spolupracuje s policií, ale pak se i s dcerou dává na útěk. Z truchlícího partnera se náhle stává hlavní podezřelý a hon na domnělého vraha a únosce dcery začíná.

Michel Bussi začal psát už v devadesátých letech, ale trvalo celou jednu dekádu, než prorazil s knihou Code Lupin (Kód Lupin, 2006). Následovaly další úspěšné detektivky a v roce 2011 vyšel román Černé lekníny (Nymphéas noirs, česky 2017), který získal mnoho ocenění. O rok později z něj další kniha Vážka (Un avion sans elle, česky 2016), učinila jednoho z nejprodávanějších francouzských autorů, jeho knihy byly přeloženy do více než 30 jazyků. Bussi působí také jako profesor geografie na univerzitě v Rouenu.

Od autora mám přečtené všechny knihy, které u nás vyšly a proto jsem neváhala a pustila se do novinky s názvem Nepouštěj se mé ruky. I když jsou zde autorovy podpisy a proto vůbec nepřemýšlím nad tím, že by to napsal někdo jiný, i tak se mi někde v hlavě honí malá, docela maličká myšlenka, jestli tohle napsal opravdu on. U prvních tří knih jsem byla maximálně spokojená, ale tady nastal jeden velký problém. Neuměla jsem se začíst tak, abych knihu doslova hltala jako předchozí díla. U tohoto thrilleru mi nevadilo, když jsem knihu odložila a později se k ní zase vrátila…

Příběh začíná zdánlivě jednoduše. Na ostrově Réunion je mladá rodina s malou holčičkou na dovolené, žena se rozhodne zaskočit si na pokoj a už se nevrátí. Když ji manžel jde hledat, najde prázdnou místnost. Zalarmuje policii, ale po nějaké chvíli chytá svou dceru za ruku a utíkají společně pryč od všeho a od všech. Začíná doslova hon na Martiala, policie si je jistá, že on za vše může, on se zbavil ženy a nyní unesl i svou dceru. Ovšem, nic není tak jednoduché, jak se tváří. Policie a hlavně Aja by měli začíst myslet i na to, že tohle může být ještě složitější…

To, co vás přesvědčí, že tuto knihu napsal Michel Bussi, tak je jednoznačně popis prostředí a tady konkrétně ostrova Réunion. Autor opět kouzlí se slovy a vy při čtení budete cítit všechno, co popisuje. Teplé vlny moře, palčivost slunce, jemný vánek, který vás čechrá ve vlasech, rychlost aut, které uhánějí za Martialem… Jeho schopnost podat čtenářům děj samotný je naprosto fascinující a nikdy nepřestanu žasnout, jak tohle dokáže. Opět se mi potvrdilo, že je to mistr nad mistry.
Ovšem mrzí mě, že příběh jako takový mne příliš neuhranul. Nejvíc mne asi zamrzelo, že už od začátku má čtenář tušení, že děj nebude tak jednoznačný, jak se na první pohled zdá, a tak čtenář (aspoň tedy já), čeká na nějakou zápletku, nějaký zvrat, který mu to potvrdí. Není tam ten wow efekt, kdy dojde k odkrytí něčeho nečekaného, a když to čtenář očekává, tak tomu chybí ta jiskra…

„Fuj!“ zvolá Sofa a rozchechtá se. Zastavila se před páchnoucí lejnicí a na dřevěné destičce, označující jméno stromu, čte: Sterculia foetida, Strom, co páchne jako hovínko. Cítí pach květů na větvích, ucpe si nos, pořád ještě se směje a pak poskakuje po cestě dál.
Martial ji mlčky následuje.
Neskrývat se…
Snadněji si to představíš, než uskutečníš!“

Kapitoly v knize jsou příjemně krátké, navíc v každé je napsán časový údaj, kdy se daná akce děje, takže máte vše předloženo jako na stříbrném podnose. Je to jednoduše den po dni, hodina za hodinou, minuta za minutou… Hra o čas… A nalezení Liany… Konkrétně ten časový údaj se mi hodně líbil. Působilo to na mě více dramatičtěji a napínavěji. To jsem ocenila.

Nemůžu říct, že by tato kniha byla závratně úžasná, na mne bohužel působí jako nejslabší od autora, ale pokud jste si pana Bussiho zamilovali tak jako já, určitě ji vezměte do ruky. Minimálně vás utvrdí v tom, že je to mistr vypravěč, který vás dokáže dostat přesně tam, kde vás potřebuje. Jeho práce s charaktery postav, s prostředím, kde se děj odehrává a s pocity čtenáře jsou neskutečně skvělé. A za to to čtení rozhodně stojí! Co na tom, že příběh byl trochu slabší, Michel Bussi tohle umí vynahradit v jiných sférách a já jej určitě budu doporučovat, kudy budu chodit! 🙂

Hvězdné hodnocení:

Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a zde si můžete koupit Nepouštěj se mé ruky.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Psí pohádky – Zuzana Pospíšilová

Autor: Zuzana Pospíšilová
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Bambook
Počet stran: 104

„Zase pětka? To nemyslíš vážně!“ rozčiloval se tatínek. 
„Já to nechápu. Jak to, že neumíš počítat? Vždyť je to tak jednoduché. Kolik je dva plus dva?“
„Pět!“ odpověděl Kamil.“

Pohádky a psi mají jedno společné, jsou to věrní přátelé lidí a dělají jim radost. Oblíbená autorka Zuzana Pospíšilová proto pro všechny milovníky psů a pohádkového čtení napsala dvacet původních pohádek o pejscích ras ušlechtilých i zcela neznámých. V téhle knížce vyvádějí psi neuvěřitelné kousky. Fenka Sisi zpívá, z pejska Fleka se stane malíř a kokršpaněl Bady se chce učit španělsky. Nechte se poučit psí moudrostí, pobavit psí radostí a užijte si veselé ilustrace Michala Sušiny. Haf!

Zuzana Pospíšilová je dětská psycholožka, která pracuje ve Speciálně pedagogickém centru pro děti s mentálním postižením v Ostravě. Dříve pracovala v dětském rehabilitačním stacionáři, převážně s dětmi s organickým poškozením CNS a pohybovým postižením. V době studií se zabývala tématem rozvoje tvořivosti u dětí mladšího školního věku, nyní píše knihy pro děti.

Psí pohádky od ostravské autorky Zuzany Pospíšilové, by rozhodně neměly chybět v žádné dětské knihovně. A určitě by měly být majetkem těch dětí, které milují pejsky. Díky této knize se totiž dostanou do světa, kde se nejen něčemu přiučí, ale také je autorka seznámí s různou rasou psů a pak při procházkách vás vaše ratolesti můžou překvapit, když budou vědět, co že za psa to prošlo kolem vás.
Velký podíl na tom bude mít i ilustrátor, Michal Sušina, který dokázal velmi věrohodně všechny možné rasy psů nakreslit. Jeho pražský krysařík je, aspoň dle mého názoru, nepřekonatelný! 🙂

„V jednom malém městě měli veliké trápení. V kanálech, na skládkách, ve sklepích, ale i v domech žila spousta myší, krys a potkanů. Proti kočkám byli v přesile, a tak se jich i nejstatečnější kocouři začali bát. Začali se hromadně stěhovat do okolních měst a vesnic. A tak se sice krysám dařilo čím dál lépe, ale lidem naopak čím dál hůř.“

V knize najdete dvacet pohádek, kde vždy je hlavním, ústředním hrdinou nějaký pes. Jednou je to již zmiňovaný pražský krysařík, jindy dobrman, a také baset, kokršpaněl nebo rasa „dosud neznámá“. Pokaždé se ovšem v pohádce dočkáte happyendu a ponaučení.
Já si nejvíce oblíbila pohádku s foxteriérem v hlavní roli, kde žije starší paní už sama, nechce se ji nikde chodit, nic dělat a jen sedí doma u televize a jí. Začíná mít problémy sama se sebou, právě proto, že se vůbec nehýbe. Jednoho dne musí jít do obchodu pro mouku a vezme si naše dlouhý šál. Kroky jsou pro ni těžké a zdá se, jako by udělala jeden, dva kroky kupředu a něco ji drží na místě. Otočí se a tam pes drží v tlamě její šálu. Jelikož jej nedokáže odehnat, nechá mu šálu a jde dál. Vyjde z obchodu a ten pes tam na ni čeká i šálou. Dojde domů a ten pes jde s ní! Až do bytu! A tam na ni promluví… V tu chvíli se rozhodne si jej nechat, má nového společníka, se kterým musí chodit ven, tudíž se začne hýbat, zlepší se ji zdravotní stav a už se necítí být tak sama… No řekněte, není to krásné? Ono to tak v dnešní době opravdu funguje. Kolikrát je ta němá tvář lepší společník než lidé

Pohádky v knize jsou dvou, tří stránkové, navíc každá má svůj vlastní obrázek. Přímo na úvod pohádky nás autorka seznámí, s jakým psem si budeme užívat pořádné dobrodružství, kolik mu je let a jak se jmenuje.

Pokud hledáte pěknou, pohádkovou knížku pro své ratolesti, která v sobě ukrývá napínavé a také poučné příběhy, tak vám můžu Psí pohádky určitě doporučit.
Každá pohádka v této knize je psána s citem pro děti, aby všemu rozuměly a mohly si pořádně užít každé slovo.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Bambook za recenzní knihu a vy si můžete koupit Psí pohádky pro své nejmenší 🙂

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Vytoužené dítě – Catherine Chidgey

Autor: Catherine Chidgey
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 406

„Při pohybu v továrně pamatujte na pravidla, děti. Máme veliké štěstí, že zde můžeme být, na rozdíl od jiných škol, které byly odeslány na venkov, kde se nedají navštívit žádné továrny. A nezapomeňte pozdravit naši průvodkyni Frau Müllerovou správným německým pozdravem. Všimla jsem si, že někteří z vás přešli na prostý pozdrav. To je nepřípustné. A někteří z vás nedrží ruku rovně. Také nepřípustné.“

Německo 1939. Dvě děti bezmocně sledují, jak jejich rodiče pohlcuje nemilosrdné mocenské soukolí. Siggi žije v blahobytu a nevědomosti berlínské střední třídy. Její otec je cenzor, který bez slitování odstraňuje zakázaná slova jako „slib“, „láska“ nebo „milost“. Jedináček Erich žije na relativně svobodnějším venkově, přesto se mu však na mysl kradou podivné nezodpovězené otázky.
Tyto dvě děti svede osud dohromady, když se německá víra v nádhernou budoucnost začne hroutit. Společně najdou dočasné útočiště v opuštěném divadle uprostřed trosek Berlína. Venku mezitím všude visí z oken bílá prostěradla a po celém městě se mluví o kapitulaci. Dny, které stráví Siggi a Erich spolu, zformují jejich další životy.
Na Siggi a Ericha dohlíží vytoužené dítě, tajemný vypravěč příběhu. Vidí a cítí, co vidí a cítí i oni. Jeho hlas totiž vychází z hlubin trosek národního snu…

Catherine Chidgey se narodila v roce 1970. Vystudovala tvůrčí psaní, psychologii a německou literaturu a dva roky žila v Berlíně. Její debutový román In a Fishbone Church získal Cenu spisovatelů zemí Commonwealthu pro oblast jihovýchodní Asie a jižního Pacifiku za nejlepší debut, Cenu Betty Traskové a byl na seznamu děl nominovaných na cenu Orange Prize. Její druhý román Golden Deeds se v New York Times stal knihou roku. V roce 2006 následoval třetí román The Transformation. Žije ve městě Ngaruawahia na Novém Zélandu.

Je to něco naprosto jiného, než na co jsem zvyklá. Silný, emotivní příběh, kde se vcelku „nic neděje“ a přitom pro mě byl plný informací, které jsem hltala. Je to sonda do dvou lidských, dětských duší, a jejich vnímání světa kolem sebe za časů Hitlera. Nádherný, něžný, dá se říct až téměř poetický příběh, který se odehrává v jednom z nejhorších období světa. To všechno a mnohem víc je Vytoužené dítě.

Siggi je dcerou otce – cenzora a matky, která je zvyklá na určitý způsob života. Má dva bratry a na první pohled se zdá, že i spokojený život. Se školou navštěvuje továrny, vede spořádaný život, je hodná, a hlavně velmi vnímavá.
Erich žije s matkou a jejich život na venkově vypadá v pořádku. Možná nemá tolik možností jako Siggi, ale vystačí si s málem.
Jejich životy sledujeme na stránkách od dětství až do dospělosti. Kniha je o tom, jak se dva mladí formují, na co myslí, když jsou mladí a také kam může osud někoho zavést, když s ním má určité plány…

Dlouho jsem nečetla knihu, která by byla vyprávěna z pohledu třetí osoby a proto mi chvíli trvalo, než jsem si na to zvykla. Ale ve chvíli, kdy mi to přišlo normální, se přede mnou rozprostřel obraz něčeho neskutečného. To, jak dokázala autorka pracovat se slovy, uměla popsat, jak děti dokáží vnímat „dospělé věci“ bylo fascinující. S tímto podáním jsem se ocitla v naprosto jiném světě a díky způsobu, jak umí autorka zaujmout, jsem se od knihy neodtrhla, dokud jsem nedočetla.

Jak jsem psala výše, tato kniha je úplně jiná, než na jaké jsem zvyklá. Je to z jednoho prostého důvodu. Dá se říct, že se v příběhu nic zásadního neděje. Když čtete, pomalu proplouváte životy obyvatel, kterých se dotkla druhá světová válka, sledujete jejich počínání, zachytáváte jejich pocity, přibližujete se určitým způsobem k jejich vnímání samotného faktu, že je válka a co to konkrétně pro ně znamená. Nic víc v tom nehledejte. Já si to soukromě nazvala jako psychologický dokument o lidech tehdejší doby, ale v dobrém slova smyslu. Ovšem nejvíce mne zasáhly právě hrdinové knihy, jejich přístup, jejich osudy. V jednu chvíli, kdy se Erich stane nečekaný zázrak, o kterém ani nedoufal, že k němu dojde, jsem za něj šťastná, jako by se to stalo mě. Ale přitom vím, jaké to bude mít následky a hned jsem opět smutná i za něj. Věřím, že ti z vás, kteří se pustí do této knihy, budou mít stejné pocity. Tato kniha vám může opravdu hodně dát.

„Toho večera sleduji, jak jde Sieglinde dolů do sklepa, kde stěny nejsou skutečné stěny, ale hromady volných cihel. Kdyby dům zasáhla bomba, kdyby suť zatarasila dveře, kdyby oheň spotřeboval veškerý vzduch, mohla by jednoduše přejít do sousedního sklepa, a kdyby i jejich dveře byly zatarasené, mohla by zkusti ten další a další. Takhle je to v celé ulici, v celém městě: falešné zdi, klamavé východy (a jsou i jiné způsoby odchodu: lano, revolver, rozkousnutá skleněná ampule).“

Již jsem zmiňovala, že je tento příběh zajímavý, ale také napsán velmi čtivým způsobem. Navíc jsou na začátku každé části knihy i kratší cenzurované texty, kdy jsem se u nejednoho zastavila a lámala si hlavu nad tím, co za slova byly odstraněny. Připisuji další plusový bod za zpestření četby.

Na závěr knihy jsem se také dozvěděla, kdo je oním vypravěčem celého příběhu. Bylo to pro mne nesmírně překvapující a navíc, při doslovu autorky jsem zjistila, že se to částečně zakládá na historických faktech, tudíž jsem byla překvapena ještě více. Tohle zjištění je pro mě nové a i když se mi nelíbí, jsem ráda, že o něm vím.

Za mě si Vytoužené dítě zaslouží jedno velké ANO. I když se zde nedozvíte žádná velká historická fakta z války, tak přesto tato kniha může být pro vás přínosem. Zjistit, jak lidé žili v té době, co se dělo v jejich myslích, jak reagovali na to, že dochází zboží, které předtím bylo běžně k dostání, jak se zachovali, když jim šlo o život nebo naopak čím si procházeli při osvobození, jsou další cenné informace, které vás můžou donutit se zamyslet nad tím, co udělat, aby se na tuto dobu nezapomnělo a aby se hlavně nic z toho neopakovalo…

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Omega za recenzní výtisk a knihu si můžete objednat zde:
knihy Omega
knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Italské radosti – Maeve Haran

Autor: Maeve Haran
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 452

„Beatrice prostřela k večeři na terase. Monica sešla dolů jako první, v nových kalhotách doplněných nejlepší ze svých halenek. Nalila si skleničku vína a dívala se dolů na moře. Byl to jeden z těch nádherných večerů, kdy je těsně po západu slunce a terasy a zahrady zalévá narůžovělá, perleťová záře a na moře se snáší lehounký opar.“

Překrásné jaro strávené na jihu Itálie vám může nebezpečně stoupnout do hlavy. Obzvlášť, když jste doma nechala nesnesitelného manžela, před očima všech se vám zhroutila milovaná firma, prcháte před matkou, která se do všeho plete a neustále se vám snaží řídit život, nebo vám bolestnou ránu zasadila manželova nevěra se slečnou, jež by mohla být jeho dcerou.
V hájích, které se táhnou na okolních svazích, dozrávají pod jižním sluncem citrony, mezi stromy probleskuje stříbrná hladina Středozemního moře a mezi ráznou Angelou, živou a společenskou Sylvií, neprůbojnou Claire i šedou myškou Monikou se rozvine přátelství, díky němuž každá z žen začne rozkvétat zcela nečekaným způsobem.
Příběh je plný nezapomenutelných aktérů, mezi nimiž nechybí jízlivý velikán moderního umění, který obývá vedlejší dům, ani dychtivý gigolo, jehož nemůže odradit ani čtyřicetiletý věkový rozdíl. Nový román Maeve Haran vám vtipně a zábavně vyloží důvody, proč je dobré se jednou za čas tak trochu zbláznit.

Maeve Haran vystudovala práva na univerzitě v Oxfordu a poté pracovala jako novinářka atelevizní redaktorka. Její první román Having It All se dočkal překladu do dvaceti šesti jazyků a v Jižní Koreji podle něj dokonce natočili miniseriál. Napsala dalších osm příběhů ze současnosti a před několika lety se také pustila do psaní historických románů. Má tři děti a žije s manželem v severním Londýně.

Klidné, dovolenkové či volnočasové čtení, které vás zavede do krásné, slunné Itálie a při troše vaší fantazie a také díky krásnému popisu autorky, dokonale ucítíte vůni tepla, slaného moře, pestrobarevných květin a hlavně citronovníků.

Je to příběh o čtyřech nesourodých dámách, které se neznají a skončí spolu v jedné vilce. A nebyly by to ženy, aby se mezi nimi nevytvořilo velmi pevné a důvěrné přátelství.
Samotné postavy vám popisovat ale nehodlám, protože je to perfektně nastíněno v anotaci a kdybych se rozepsala, ochudila bych vás právě o to objevování jaká je která. 🙂

Co mi trochu kazí celkový dojem, tak je začátek knihy Italské radosti. Nejdříve to totiž radost nebyla, nemohla jsem se pořádně začíst, buď se děj odehrával příliš pomalu nebo jsem to možná já brzdila anebo jsem byla přímo natěšená, až dorazí do mé milované Itálie… Každopádně na mě prvních pár kapitol působilo utahaně, nemastně, neslaně… Ale potom se to vyrovnalo a okouzlující popisy prostředí mi všechno „začáteční trápení“ vynahradilo. 🙂

Přiznám se, že se mi líbily všechny postavy. Každá z hlavních hrdinek měla něco do sebe, každá byla jiná a proto se tak dobře doplňovaly. Do Itálie se dostaly ze svých důvodů, který byl samozřejmě u každé jiný. Ale opět, něco si nechám pro sebe a vy si to přečtěte, ať ty důvody zjistíte. 🙂
I ostatní vedlejší postavy byly autorkou popsány velmi dobře a realisticky. Nic nenásilného, škrobeného nebo umělého.

„Terasu pod jejím oknem zdobily obrovské květníky přetékající světle růžovými muškáty, které kontrastovaly s jasnou zelení čerstvě olistěných stromů a úchvatnou, kobaltově modrou hladinou moře. Před očima se jí po hladině posouvala rybářská loď, která s nočním úlovkem mířila ke břehu a přitom za sebou zanechávala stopu z bílé pěny.“

Přátelství je důležité a autorka ho uměla popsat velmi trefně a zábavně. Na každou z nich prostředí Lanzarelly, a nově nabyté přátelství, zapůsobí pozitivně a začnou v sobě nacházet nové osobnosti, které se jim zalíbí a změní jim dosavadní život. Při čtení jsem si uvědomila, že sice nepatřím do žádného „Sdružení lanzarellských žen“, ale jsem ráda, že pár velmi dobrých kamarádek mám. Vlastní problémy, které hrdinky řešily, byly vlastně obyčejné a v běžném životě velmi časté. Žádné vykonstruované a přehnaně složité.

Kniha byla velmi čtivá a moc jsem si to užila. I přesto jsem ji mohla ale odložit, když mé dítě vyžadovalo mou pozornost a vrátit se k ní později bez toho, aniž bych měla „výčitky“, že jsem hrdiny nechala samotné.
Klidná atmosféra přímo sálala z celé knihy, a já ani neměla strach, že by se vytratila. Kapitoly na sebe navazovaly, později začal být děj také více plynulý. Mrzí mě jen, že Lanzarellu a Lerini jsem nenašla na mapě, kdybych se tam díky vábivému popisu autorky chtěla někdy vydat…

Knihu doporučuji všem ženám, které mají rády nenáročnou literaturu, kde jsou hlavními hrdinkami jen ženy. A také těm, co milují Itálii. Podle mě jde o ideální čtení na dovolenou, k moři nebo odpočinku na zahradě či u bazénu.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Baronet za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan