Daramegan

Počet stran: 96
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Grada

Originální způsob, jak můžete říci: „Miluji tě!“. Dopište tuto knihu, zachyťte romantické i vtipné okamžiky, přidejte vlastní ilustrace, společné fotografie, láskyplná slova a věnujte tento dárek člověku, na kterém vám nejvíc záleží.

Před pár dny jsem zde dávala recenzi na knihu Mám tě ráda, mami, která je svým způsobem křížovka. Vyplňujete různé informace, zaškrtáváte políčka, malujete, vybarvuje a lepíte. Zpracování se mi velmi líbilo a jaké je to příjemné zjištění, že existuje něco takového i pro můj protějšek. Pro mou(vaši) druhou polovinu srdce.

Hned úvodem vám opět napíšu pár věcí, které trochu osvětlí tuto recenzi. Za prvé, dávám tady na ukázku fotky z knihy, kde ale nemám nic vyplněno – je to z prostého důvodu – můj přítel zná můj blog, sem tam na něj chodí (světe div se!) a myslím, že jak na potvoru by vlezl na tento článek a zkazil si překvapení. Nechci, aby viděl byť jednu čárku, předtím, než ho obdaruju.

Druhá věc, kterou chci napsat a konzultovala jsem ji i s kamarádkou, je trochu negativní. Jedná se totiž o to, že autoři této knihy předpokládají, že romantické duše jsou pouze ženy a proto všechny otázky a věty jsou v ženském rodě. Ovšem! Jak kamarádka, tak já, máme bratry, kteří jsou extrémní romantici (světe div se!) a rádi by obdarovali své přítelkyně právě takto. Jenže… Můj bratr si již tuto knihu pořídil a v každé předtištěné větě škrtá „a“, tudíž to vypadá asi takto:
Ráda bych ti napsala, že nás nejlepší okamžik byl…
Je to škoda, myslím si, že by se mohlo, v nízkém nákladu, myslet i na mužské pokolení. 🙂

Teď už k samotné knize. Je to opět naprosto skvělý a úžasný dárek, který musí potěšit každého, kdo jej dostane. Nemyslím si, že budou partneři tak naměkko, jak by byly ženy, ale pokud nemáte doma kamenného golema, tak předpokládám, že k určitému dojetí dojde.

Je zde prostor jak pro to, abyste se, milé dámy, pořádně vypsaly ze všeho, co byste partnerovi chtěly říci, ale nemáte odvahu nebo vás zatím nenapadly ty správné slova. Je tu spousta místa, kde se můžete vyřádit různými malůvkami, klidně karikatury, klidně to proškrtnout, zaškrtnout nebo cokoliv. Fantazii se meze nekladou.

Na těchto knihách shledávám jeden velký, zásadní a kladný bod. Tím je, že ji nemusíte darovat jen na vánoce, ale také je ideální k narozeninám, k Valentýnu (pro ty, kdo jej slaví), nebo klidně jen tak. Když jsem začala knihu vyplňovat, musím říct, že jsem se usmívala jako měsíček, protože jsem vzpomínala na zážitky, které by jinak zůstaly hluboko pod povrchem a jen tak bych si je nevybavila. Přišlo mi, že jsem díky této knize se znovu bláznivě zamilovala do toho, s kým už nějakou dobu jsem. 🙂

Rozhodně, dámy, pokud máte někoho, komu chcete udělat radost nebo mu jen připomenout to nejlepší z vás dvou, pořiďte si tuto knihu, vyplňte a dejte mu ji. Navíc, pokud je váš partner nečtenář, jako ten můj, můžu vám zaručit, že díky vašemu dárku si přečte aspoň jednu knihu! 🙂

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Grada za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Jonas Moström
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 327

Během noční služby v nemocnici záhadně zmizí vedoucí lékař Erik Jensen. Na stejném místě o tři dny dříve zmizel také psychiatr Thomas Hoffman. V obou případech pachatel zanechal na místě činu destičku domina…
Policie opět požádá o pomoc Nathalii Svenssonovou, psychiatričku specializující se na profily vrahů. Když Nathalie zjistí, že její sestra Estelle je poslední, kdo viděl Erika Jensena naživu, neváhá se do případu zapojit.

Jonas Moström (1973)
Vystudoval lékařskou fakultu v Uppsale a nyní žije s rodinou ve Stockholmu, kde působí jako praktický lékař. Svůj první román Kyvadlo smrti napsal během rodičovské dovolené a splnil si tak dlouholetý spisovatelský sen. Pracoval na něm po večerech a nocích, když děti spaly. Jeho debut i následující krimi román Černý kruh se okamžitě staly senzací švédského knižního trhu a prodalo se jich přes 100 tisíc výtisků.
Detektivním románem Fontána zahájil novou sérii s ústřední postavou Nathalií Svenssonovou. Její pokračování s názvem Domino je autorovým v pořadí desátým titulem.

Je to náhoda, aby dva lékaři, ve velmi krátké době po sobě, zmizeli? Jeden z nich, Thomas Hoffman, je nalezen mrtvý, navíc vše napovídá tomu, že byl vězněný nějakou dobu a mučený a začne zběsilé šetření. pátrání po druhém lékaři, Eriku Jensenovi, jenž byl Thomasův kolega. Psychiatrička, Nathalie Svensson je povolána k tomuto případu, ostatně když zjistí, že její sestra má co do činění s případem, neváhá ani minutu a vyráží. Důležitý je čas. Musí najít Erika, co nejdříve… Estelle, Nathaliina sestra, jej viděla jako poslední. Pomůže Nathalii, že se jedná o rodinu a řekne jí něco více než policii? Má vůbec nějaké informace, které jsou důležité? Kdo stojí za zmizením a vraždou lékařů?

Domino je v pořadí druhý díl série s hlavní hrdinkou, Nathalii Svenssonovou. Je to psychiatrička, která se specializuje na chování psychopatů a je nedílnou součástí každého velkého případu. V Dominu se navíc ocitne blízko své sestry, která před nějakou dobou odešla z domu a od té doby si moc blízké nebyly. V lehkých nuancích je vidět, jak se sestry opět dostávají k vzájemné blízkosti a důvěře.

Nathalie je v týmu s Ingemarem Granstamem, který má 61 let, docela solidní kariéru a i pár problémů za sebou, ale v příběhu vystupuje jako sebejistý chlápek, který má na salámu, co si ostatní myslí a dělá vše pro to, aby všemu přišel na kloub. Byl mi sympatický jako blázen. A další neméně důležitou součástí týmu je Tim Walter, dvacetidvouletý všeználek, všude jsem byl, všechno jsem viděl a zažil, vím přesně, co a kde najít. I když byl místy fakt „divný“, tak jsem si oblíbila i jej.

Samotný příběh byl perfektní, spousta zapeklitostí, nesnadných řešení a rozhodnutí, které můžou všechno uspíšit nebo taky zpomalit. Líbilo se mi, jaký jsem měla při čtení pocit – připadalo mi, jako by vyšetřovatelé neměli žádné vodítko, šlo jim o čas a stejně se zdálo, že veškerá snaha je marná. A pak najednou… hle… malý dílek skládačky a vzápětí… pozor.. další… Autor pomalu a jistě přidával na razanci a konec byl skvělý, rozuzlení jsem nečekala a musím konstatovat, že se povedlo.

Co se mi na knize líbilo nejvíce, tak byly samotné postavy. Všechny, do jedné, byly uvěřitelné, lidi z masa a kostí, žádný superman či amazonka, nýbrž obyčejní lidé, s problémy, trápením, ale také chytrým, selským rozumem.

Děj je příjemný, žádné táhlé, sáhodlouhé myšlenky zde nenajdete, ani tak hluchá místa. Místo toho objevíte krátké kapitoly a s tímto přispěním se kniha čte opravdu sama. Navíc díky případu, který není zrovna „normální“, se stává napínavou, zajímavou detektivkou, kdy vás opravdu bude zajímat, co za člověka tohle může dělat. Další věcí je, že vyšetřovatelé hrají o čas, protože stále doufají v nalezení jednoho uneseného živého, tudíž nemají moc prostoru na žádné prostoje a musí jednat. Někdy jsem si připadala, jako bych stála vyšetřovatelům za zády jako tichý přihlížející a jen si nervozitou kousala nehty. V duchu bych si říkala: „Tak sakra, přijďte už s něčím konkrétním. Honem. Čas běží. Tik, tak… Tik, tak…“ 🙂

Pokud jste nečetli první díl, tak se vůbec nemusíte bát přečíst si tento. Nejen, že na začátku jsou vysvětleny a popsány všechny postavy, které se objevují jak v sérii, tak v daném díle, ale také případy na sebe nenavazují. Každá kniha je samostatný článek, takže si s úplným klidem přečtěte nejdříve Domino a až potom třeba Fontánu.

Doporučuji. Všem, kteří mají rádi thrillery, příjemné postavy nebo zapeklitý případ, jenž si rádi zkusí vyřešit sami. Až s koncem knihy mi vše docvaklo, takže věřím, že stejně jako já, budete i vy hádat a přemýšlet, kdo za tím vším stojí a proč.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a koupit si jej můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Holly Bourne
Nakladatelství: Booklab/Slovart
Rok vydání: 2018
Počet stran: 416

Román o skutečném holčičím přátelství a velké odvaze vypráví o středoškolačce Evie. Právě nastoupila na novou školu, kde ji nikdo nezná jako „tu holku, co se zcvokla“. Už nebere skoro žádné prášky, umí si poradit se svými úzkostmi a je na krok od toho, aby byla normální. Jenže, co to je, být normální? Má skvělé kamarádky, chodí do kina i na koncerty. Ještě ji zbývá najít si kluka. Jenže vztahy s kluky jsou ošemetná věc, z těch by se zbláznila i normální holka. Chytrý a vtipný bestseller, který by neměl chybět v žádné holčičí knihovně.

Holly Bourne píše romány pro mládež a má blog o feminismu. Ze všeho nejradši si hlasitě stěžuje na stigmatizaci duševního zdraví, ženská práva a nedoceňování hereckých schopností Keanu Reevese. Hollyiným prvním dvěma knihám, Soulmates a The Manifesto on How to be Interesting, se dostalo velkého uznání a byly přeloženy do šesti jazyků. Am I Normal Yet? byla roku 2016 vybrána jako kniha Světové noci knih a inspirovala vznik klubů starých panen po celé Velké Británii.

Evie je šestnáct let a má duševní problém. Trpí poruchou OCD, obsedantně kompulzivní a je velmi úzkostlivá. A když píšu, že velmi, tak to je slabé slovo. Ovšem, snaží se být normální. Chodí do školy, chce si najít kluka, chodit na party, mít nejlepší kamarádky. Snaží se za každou cenu neprojevovat svou „slabost“, protože přestoupila na novou školu, nikdo o ni nic neví, jen její bývalá nejlepší kamarádka Jane, která ale nikomu nic neřekne… Ale opravdu zvládne mít dvě tváře? Jednu nenormální a druhou, tak jako všichni ostatní, naprosto pohodovou a normální?

Když mi tato kniha dorazila, překvapilo mě, jak je pěkně tlusťoučká. Jsem zvyklá na jiné formáty knih pro holky. A taky jsem docela překvapená, co na mě čekalo na stránkách.
Měla jsem za to, že to bude kniha, která se bude zabývat šminkama, dokonalým outfitem, dokonalým, hubeným tělem a správně odbarvenýma vlasama a ne, že se dostane tak do hloubky. Jasně, některé ty věci se tam řeší, hlavně tedy vztahy kluci vs. holky, ale to se u šestnáctiletých lidí očekává. Rozhodně jsem neměla ani tušení, jak moc může úzkost člověka srazit na zem.

Samozřejmě je v knize kopa puberťáckých klišé, jako například Amber, která má 190cm, zrzavé vlasy a nemůže si najít kluka, Lottie, která je krásná, blonďatá a všichni na ni letí a ona neví, jestli je nebo není zamilovaná, Jane, která naopak ví dokonale, že se zamilovala, ale vůči svému okolí je nevšímavá a pak samotná Evie, která chce kluka tak moc, že je schopná udělat cokoliv. Jen, aby byla normální, jako její kamarádky.
Ale krom těchto klišé je v příběhu nádherná ukázka toho, jak je důležité se vypořádat se sebou samým, přijmout se takový, jaký jsem a nesnažit se srovnávat se s lidmi okolo. Každý z nás je originál a toho bychom se měli držet.
Dalším důležitým bodem příběhu je přátelství a důvěra. Tyto dva pojmy jsou zde pojaty jako jedny z nejzásadnějších, které můžou hrdinům změnit život, a je to pravda. Vy všichni, protřelí životem, mi jistě dáte za pravdu, že přátelství a důvěra v lidi kolem sebe, na které se můžete obrátit s prosbou o pomoc nebo se svým trápením, je velmi důležitá. Potom člověk nemá pocit, že je sám. 🙂

Dost ale bylo polemizování, teď k samotné knize. Je psaná příjemným způsobem, kapitoly jsou kratší a navíc na stránkách se objevují dobré a špatné myšlenky, které jsou psány větším písmem a dodávají čtení šmrnc.
Jinak, celou knihu jsem měla přečtené za tři večery. Téma se mi moc líbilo, i zpracování, ale na druhou stranu mě přímo děsila Evie tím, jak se chovala a chvílemi jsem ji měla plné zuby a byla nucena čtení odložit. Možná je to tím, že jsem stará, možná taky ne, ale nejraději bych ji místy vyfackovala, protože si vyloženě koledovala o malér. Není to tak, že by se chovala naivně nebo nějak hystericky, spíše se snažila působit normálně, přitom sama moc dobře věděla, kam všechno směřuje. Poznala to, ale mlčela a to mě fakt vytáčelo.

Určitě tuto knihu doporučím mladším čtenářkám, je tam spousta nenucených ponaučení, které vyplynou z textu a můžou mladým holkám něco dát. U čtení jsem se celkově bavila až tedy na pár výstřelků hlavní hrdinky. Ale o to samozřejmě šlo taky, protože pokud ve mě kniha nevyvolá žádné emoce, nestojí za nic, a této se povedlo, sem tam, mi hnout žlučí. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Booklab/Slovart za recenzní výtisk a od 15.1.2018 si ji budete moct objednat na stránkách nakladatelství.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Erik Valeur
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 839
Rok vydání: 2017

Těch sedm dětí mělo jedno společné: narodily se na porodnickém oddělení B Královské nemocnice a všech sedm bylo určeno k adopci. Během několika měsíců jim zaměstnankyně známého dětského domova Kongslund našly nové rodiny po celém Dánsku a děti dospěly, aniž by cokoli tušily o své minulosti.
S jedním dítětem se ovšem pojí tajemství, které musí za každou cenu zůstat utajeno. když je o mnoho let později nalezena na pláži nedaleko dětského domova mrtvola starší ženy, rozběhne se vyšetřování, které zasáhne celý národ. Tajil proslulý dětský domov více než půl století skandály sahající do nejvyšších pater společnosti?
Román Sedmé dítě je vyprávěním o sedmi dětech, jejichž životy jsou nerozlučně propojeny od narození na začátku 60.let minulého století až po jejich dospělost, kdy v Dánsku nastal takzvaný čas blahobytu. Do Kongslundské aféry se od prvního dne zapojí největší televizní stanice v zemi, idealistický deník a nejvlivnější dánští politici…
…a v dětském domově Kongslund mezitím ředitelka zpívá nekonečnou píseň o modrých slonech pochodujících po jemných pavučinách. Svou písní varuje děti, o které pečovala:
…tenounká pavučina,
přejít co nejopatrněji…

Erik Valeur (*1955)
je dánský novinář, který píše pro Berlingske Tidende, Danmarks Radio, Information a Taenk. Je také komentátor Politiken a Jyllands – Posten. On a jeho kolegové dvakrát obdrželi prestižní cenu Cavling. V roce 1994 mu byla udělena Cena Publicistklubben a v letech 1994 a 1999 získal cenu Kryger. Je autorem knih Stop the xPress (1993), The Power Book (2002) a 60 Rounds Fired (2007).

Román Sedmé dítě je velice obsáhlý. Na více než osmi set stranách se odvíjí děj, který je spletitý, ale přitom na konci dosáhne kýženého výsledku a vám se před očima promění v příběh, který dává hlavu a patu.
Rozhodně se tato kniha nebude líbit každému. Není to ten typ knihy, kterou budou číst mladí i staří, ženy i muži či dospívající. Najde si pouze jen své čtenáře, protože svou rozsáhlostí a složitostí si o to říká. Je spíše pro čtenáře, kteří se řadí mezi náročné, přemýšlivé.

Příběh začíná dne 11. září 2001 v Kodani, kdy je nalezena na břehu mrtvá žena. Kousek od sirotčince, kde bylo po narození přemístěno sedm dětí, z nichž šest bylo i adoptováno. To vše v roce 1961. Policejní vyšetřovatelé neví, zda to byla vražda nebo náhoda. Kolem mrtvoly se nachází spousta divných věcí, ale zájem o mrtvou opadne, protože v tu chvíli začne teroristický na dvojčata. Sirotčinec názvem Kongslund se připravuje na večírek k poctě Magny Ladegaardové, která se s pomocí danské vlády o sirotčinec a děti dlouho starala. Jenže se objeví tajemný dopis, v přítomnosti, který otevře dvířka v minulosti, která nikdy neměla vyplout na povrch. Nejen zaměstnanci sirotčince, ale také mnoho nejmocnějších mužů je v ohrožení na své důstojnosti a nejen ji…

Troufám si říct, že je to kniha, která vás hned na prvních stránkách chytne nebo odradí. Téměř nic mezitím. Ano, najde se pár jedinců, kteří ji přelouskají celou, i když nebudou dvakrát „odvařeni“, ale i přesto, že jsem se celkem ztrácela a zdálo se mi, že stránky neubývají, touha odhalit, co se tam vlastně SAKRA děje, mě nutila číst dál. Přiznám se, že kdybych byla slabší povaha, tak ji nedočtu. Nebylo to pro mě to pravé ořechové, ale jako recenzent jsem tady, abych vám napsala recenzi, která bude nezaujatá.

Kapitoly jsou poměrně dlouhé a na každém konci kapitoly byla věta, nějaký náznak, že se bude dít něco velkého. Jenže díky spoustě omáčky kolem mi přišlo, jako by to ten glanc tajemství postupně, v další kapitole, ztrácelo. To, jak autor vybruslil na konci knihy se vším tajemstvím na povrch, vysvětlil a spojil všechny informace dohromady mi dalo pochopit, o čem jsem četla, ale musím se přiznat, že někdy jsem opravdu tápala. Jednoduše, zajímalo mě kdo je to pověstné sedmé dítě a kdo jsou jeho rodiče, stačilo by to trochu zaonačit a potom prozradit a ne místo toho chodit doslova kolem horké kaše. Autor byl místy rozvláčný, táhlý, nudný. Snažil se stále vymýšlet nové spojitosti, aby to bylo napínavější, ovšem méně je někdy více.

V knize se dost přeskakuje nejen v čase z minulosti do přítomnosti a naopak, ale také je tam docela velký počet postav, kdy bylo pro mě obtížné sledovat děj. Musela jsem mít na čtení absolutní klid a přiznám se, že některé kapitoly jsem četla i dvakrát, abych věděla, co se děje.

V příběhu najdete snad téměř vše, od popisů dětství, různých rodin, politiků a politiky samotné, až třeba po pokrytectví, nenávist, zradu. Je tam toho tolik, že obdivuji autora, jak tohle všechno dokázal dát dohromady. Určitě to není román ušitý horkou jehlou, ale promyšlený od začátku až do konce.

Nebudu nikomu doporučovat tento román, ať si každý sám po přečtení řekne, jestli se do knihy pustí nebo ne. Dle mého názoru, pokud patříte mezi náročné čtenáře, bude se vám líbit. Pokud ale máte rádi „prvoplánové“ knihy, ty, které zbožňují všichni a kupují si je jako bestsellery, tohle nebude zrovna váš šálek kávy.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Omega za recenzní výtisk a pokud si chcete knihu koupit, můžete tady:
knihy Omega
knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan