Štítek: Cosmopolis

Autor: Zdeněk Svěrák
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2018
Počet stran: 90

Starý strážce vodní nádeže Jiří Smrček si dopisuje s generálním ředitelem povodí. Jsou to zprávy o stavu přehrady, ale také o stavu jeho duše. Nevadí, že ředitel ani na jeden z jeho 23 dopisů neodpoví. Smrček, bývalý venkovský učitel, na sebe prozrazuje i věci, které každému nesvěříme. Je zjitřený úkolem, který ho zaskočil: má najít mezi spoluobčany obce Horní Znělá svého nástupce. Bude to plukovník Dekl, nebo někdo jiný? Je možné, aby to bylo veselé čtení? Pokusil jsem se o to.

Zdeněk Svěrák je populární český dramatik, scenárista, herec, spisovatel a textař. Původním povoláním učitel českého jazyka nastoupil po 4 letech pedagogického působení jako redaktor do Českého rozhlasu. Zde se stal jedním z autorů rozhlasového pořadu Nealkoholická vinárna U Pavouka, v němž vznikla postava českého velikána a génia Járy Cimrmana.
Během svého působení na české mediální scéně vytvořil Zdeněk Svěrák několik hvězdných dvojic. S Ladislavem Smoljakem psali již dnes legendární divadelní hry pro domovské Žižkovské divadlo Járy Cimrmana a společně se podíleli na úspěšných filmových komediích, z nichž slavné hlášky znají lidé všech generací. Spolu s hudebním skladatelem Jaroslavem Uhlířem napsal Zdeněk Svěrák více než 500 písniček, které se stále těší velké oblibě, a to nejen u dětí, ale i jejich rodičů a prarodičů. A konečně se svým synem Janem realizovali úspěšné filmy, z nichž slavný Kolja obdržel filmového Oskara.

Tato útlá knížka s názvem Strážce nádrže je naprostým pohlazením pro duši. Pana Svěráka znám, tak jako asi každý jiný, ale jeho knižní tvorba mi stále unikala. Až teď se mi dostala do ruky tato kniha a příběh v ní mě uchvátil. Ač to není nejveselejší téma, autor jej podává takovým způsobem, že se všemu smějete, máte dobrou náladu, užíváte si každou stránku a přejete si, aby to neskončilo. Někdy člověk opravdu potřebuje vypnout a pokud sáhne po této knize, nemůže přestřelit.

Hlavní hrdina, Jiří Smrček, je už postarší pán, který je zaměstnanec povodí a stará se o nádrž. Dbá na to, aby průtoky byly správné, aby se neprotrhla, pokud je potřeba, spraví či zalepí… Jednoho dne za ním přijede pan Anděl, což je něco jako zástupce ředitele povodí a sdělí mu, že bude muset skončit. A tak pan Smrček, protože zná nejen všechno okolo nádrže, ale také lidi ve své vesnici Horní Znělá nejlíp, se pustí do rozjímání, kdo by byl jeho nejlepším pokračovatelem.

Celý příběh je psán formou jednostranných dopisů generálnímu řediteli povodí. Hrdina podává informace nejen o stavu nádrže, ale i o sobě, to především. O tom, co se děje u nich na vesnici, vzpomíná na svá mladá léta, kdy ještě učil na venkovské škole nebo na to, jak pracoval na OPBH. Skrz tyto dopisy čtenář skvěle pozná hlavní postavu, oblíbí si ji a můžu vám říct, že takového pana Smrčka by chtěl každý za souseda. Hodného, pozorného, vtipného, obětavého… No, jednoduše samé superlativa. 🙂

I když jsem zprvu byla trochu skeptická k této knize, musím uznat, že pan Svěrák opravdu umí psát vtipně a trefně. Některé jeho popisy mne pobavily a ač se týkaly třeba nešťastných událostí, dokázal do nich dát trochu naděje a laskavého humoru, takže nepůsobily pesimistickým dojmem. Ba naopak.
Strážce nádrže je dle mého přesně ten typ knihy, který by si měl přečíst někdo, komu se dějí špatné věci. Aby věděl, že na konci tunelu je vždy světlo.

V knize najdete i pár ilustrací, o které se postarala paní Zdeňka Hušková a i když je jich málo, přece jen to svým, kouzelným způsobem, zpestří celý příběh. Pokud hledáte nějakou oddechovou knihu, která ovšem bude mít hlavu i patu, kde se hrdinům neději jen samé dobré věci a všechno nedopadne jen dobře, určitě se podívejte po tomto titulu.

Strážce nádrže, ač nemá ani sto stran, dá čtenáři mnoho. A to nejdůležitější je právě to pohlazení, ten klid, který budete při čtení cítit. Já si všechno užila na maximum a jsem opravdu velmi překvapená, jakým stylem je kniha napsána. Jak na mě působila. Jak mne ukonejšila. Až mám teď hrůzu se pustit do nějakého thrilleru. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Strážce nádrže můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Robert Bryndza
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2018
Počet stran: 416

Chladné londýnské ráno. Velký kufr, který vyplavila Temže. Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová a její kolegyně Mossová už tuší, že je uvnitř nečeká příjemné překvapení…. Ale na to, co doopravdy najdou uvnitř, když se jim zrezivělý kufr podaří na několikátý pokus otevřít, nemůže být nikdo nikdy připraven… Byť to není poprvé, co detektiv šéfinspektor Erika Fosterová čelí brutální vraždě, kufr s rozřezaným mladého muže vyplavený na břeh Temže ji šokuje. O dva týdny dříve bylo navíc nalezeno v podobném kufru tělo mladé ženy. Je to jen náhoda, nebo se Erika a její tým budou muset znovu postavit sériovému vrahovi? Co obě oběti spojuje? A co další případy, které se sice staly v jiném okresu a za jiných okolností? Mohou se i u nich najít nějaké styčné body s případem těl v kufrech? Zločin si navíc, jak známo, nevybírá dovolenou a Erika se zaplete do paralelního případu.
Robert Bryndza opět splétá a rozplétá mnohovrstevný příběh ve více rovinách a vede nitky ke konci, jenž čtenáře tentokrát možná tolik nešokuje, ale rozhodně vybudí silné emoce. A znovu nechá každého, aby si sám odpověděl na otázky, co znamená láska až za hrob, pro co jsou lidé ochotní riskovat nebo kvůli čemu zrazují své přátele.

Robert Bryndza je britský autor žijící trvale na Slovensku se svým manželem Jánem. Jeho kniha, Dívka v ledu (The Girl in the Ice), které se již prodalo přes milion výtisků, byla označena jako The Wall Street Journal a USA Today bestseller.
Jedná se o první díl poutavé série s vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou. I pokračování Noční lov (Night Stalker), Temné hlubiny (Dark Water), Do posledního dechu (Last Breath), Chladnokrevně (Cold Blood) a Deadly Secrets se drží na předních příčkách prodávaných knih.
Kromě této série je Robert Bryndza taktéž autorem romanticky a humorně laděných zahraničních bestsellerů. Více o autorovi je možné se dočíst na webových stránkách robertbryndza.com, Twitteru @RobertBryndza či na Facebooku a Instagramu.

Jsem hrdou fanynkou Roberta Bryndzy a jeho série s šéfinspektorkou Erikou Fosterovou. Protože jeho knihy mám přečteny všechny, myslela jsem si, že už jej dokážu odhadnout a tím pádem budu vědět, co od něj očekávat. Ovšem v knize Chladnokrevně mi autor ukázal, že stále dokáže překvapit, a společně s pátým dílem přišel nečekaný případ, který mne naprosto pohltil, a já věděla, že se ze mě stává ještě větší fanynka než doposud.

V této knize se setká čtenář opět se „starou“ známou Erikou Fosterovou a společně s ní také s Mossovou, Petersonem a docela důležitou postavou se stane i Paul Marsh. Na to se těšte!
Ale krom těchto, nám známých postav, se na výsluní dostanou také Max s Ninou. Že vám ta jména nic neříkají? Ani nemůžou. Jsou to nováčci, kteří ovšem velmi zamíchají dějem.
Autor Robert Bryndza napsal příběh, který se odehrává ve dvou rovinách. Na jedné straně Erika se svým týmem vyšetřuje záhadné objevení mrtvých těl v kufrech a na druhé se Max a Nina snaží o to, aby se na ně nezapomnělo. V jednu chvíli se tyto dvě roviny propojí a v ten okamžik se začnou dít nevídané věci.

Dle mého názoru se kniha Chladnokrevně liší od všech ostatních právě tím, jak je napsaná. Je to něco jiného, než jsem jako čtenář byla doposud zvyklá, a musím říct, že mi to vlilo novou energii do žil. Dokonce jsem si po dočtení říkala, že příběh Maxe a Niny lehce zastínil Eriku jako takovou, ale to samozřejmě není možné. Jen se jí dokázal vyrovnat. Robert Bryndza se vrhl na psaní dvou příběhů, které se odehrávají ve stejném čase, jen na jiném místě, a v jednom okamžiku se tyto příběhy propojí a dostanou nový rozměr. Katastrofy. Honičky o čas. O život.

Autor: Kathryn Hughes
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 320

Tina Craigová pracuje do úmoru, a ještě k tomu o sobotách prodává v dobročinném obchodě, aby ve svém nešťastném domově trávila co nejméně času. Když prohledává kapsy starého obleku, který někdo charitě věnoval, objeví dopis se zalepenou ofrankovanou obálkou bez razítka. Dopis otevře a přečte si ho – a to změní směr jejího života navždy.
Billy Stirling ví, že se nezachoval právě hezky, ale doufá, že může ještě všechno napravit. 4. září 1939 se posadí a napíše dopis, o němž doufá, že změní budoucnost.
A to se také stane – ale více způsoby, než by si kdokoliv dokázal představit…
Je na čase otevřít Dopis.

Kathryn Hughes žije nedaleko Manchesteru, kde se také odehrává její první román s názvem Dopis. V současné chvíli je spisovatelkou na plný úvazek a pracuje na svých dalších knihách.
Pokud vás zajímá více, podívejte se na webových stránkách Cosmopolisu na článek, co Kathryn Hughes říká sama o sobě.

Na první pohled se může zdát, že Dopis bude jen další romantická kniha, která bude fajn, ale žádné velké překvapení, které chcete… Nenechte se zmýlit. Není to žádná romantická slátanina, ale je to hodně emotivní, překvapivý a místy velmi zdrcující příběh, který vás nenechá chladnými a ukáže vám, že osud si s lidským životem zahrává tak, jak se mu zachce a kolikrát proti němu opravdu nic nezmůžeme.
Musím uznat, že nakladatelství si s obálkou opravdu pohrálo, aby odpovídala nejen příběhu, ale celkovému pocitu čtenáře. Jednou se při čtení budete vznášet v oblacích, poté spadnete prudce na zem, ale za vším budou stát slova, která jsou napsána. A co je psáno, je dáno…

Celý děj se odehrává ve dvou rovinách, dá se říct, že v přítomnosti a minulosti, ale ani tak nebudu mít pravdu. On totiž celý Dopis začíná prologem, který je v přítomnosti, kdy jedna starší žena vypráví vnučce svůj životní příběh, jak se setkala s manželem, jejím dědou…
A tady začíná to, kdy se seznámíte s Tinou, velmi svědomitou, mladou ženou, které se za život stane tolik neštěstí, až se divím, jak to mohla unést a nezbláznit se z toho. Jednoho dne v práci najde dopis, který je datován ke 4. září 1939, kdy jistý Billy píše ženě jménem Chrissie. A protože ji to svým způsobem zasáhne, rozhodne se jej doručit té ženě…
V tu chvíli začíná další životní příběh Chrissie, která vyrůstala s rodiči v Manchesteru, její rodiče, hlavně tedy otec, měli vysoké postavení ve společnosti a nestáli o to, aby jejich dcera tahala rodinu hanbou…
Co se stalo Tině? Co se stalo Christie? Dostane se dopis tam, kam má? A kdo je ta žena – babička, která vypráví svůj příběh? Začíná světová válka, může mít tento příběh nějaký „šťastný“ konec?

Nepovažuji se za nějakou extra citlivou ženu, nerozpláčou mě smějící se děti ani šťastná štěňátka, nebrečím u reklamy na Coca Colu nebo u Titanicu… Ale Dopis se mnou emočně zamával. Nemůžu říct, že bych vyplakala potoky slz, ale pár těch slz ukáplo. Ve chvílích, kdy se to stalo, jsem cítila neskutečnou bezmoc a bezpráví, to, jakým směrem se příběh ubírá mi bralo vítr z plachet. Nerozuměla jsem tomu, kde bere autorka tu sílu, aby tolik negativních a nešťastných událostí dokázala dát do knihy, která má něco málo okolo tří set stran.

Uznávám, že všichni hrdinové, kteří se v příběhu objeví, jsou uvěřitelní a uděláte si k nim „vztah“. Jak už to tak bývá, budete někoho milovat, jiného obdivovat, dalšího nenávidět, některé litovat, ale můžu vám slíbit, že ke každému něco cítit budete. Na první pohled nenápadná kniha je plná všeho možného, od bolesti, zármutku, strachu, nenávisti až po lásku, pochopení, radost a štěstí.

Musela jsem tuto recenzi psát hned po dočtení, protože jsem potřebovala ze sebe dostat všechno, co se ve mě nahromadilo v průběhu čtení. Určitě jste už zažili taky ten pocit, kdy jste dočetli knihu a potřebovali si s někým o tom popovídat, říct mu, co se tam dělo, co to s vámi udělalo a neměli jste komu… A tak to mám já, proto to píšu tady. Byla jsem naprosto ohromena, co autorka zvládla.

Dopis je nesmírně čtivý a poutavý román, který v každém čtenáři vyvolá nějaké emoce. Je to vyprávění o lidech, respektive ženách, které to v době, ve které žily, neměly vůbec jednoduché. Je to příběh o naději a lidském osudu, který není vždy růžový a autorka to několikrát nezapomněla zdůraznit. Je to silné čtení, které se bude ženám líbit.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Dopis můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Lina Bengtsdotterová
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2018
Počet stran: 317

Zmizení sedmnáctileté Annabelle vyvolá v malém městečku Gullspang pozdvižení. Co se té mladé, krásné a neobyčejné dívce, jak ji všichni popisují, mohlo stát?
Na místo jsou povoláni vyšetřovatelé ze Stockholmu Charlie Lagerová a její kolega Anders, aby pomohli zmizení objasnit. Místní je hned od začátku zahrnou otázkami: Ublížil Annabelle někdo? A pokud ano, je to někdo z nás? Jsou naše děti v nebezpečí? Najdete ho? Vyšetřování opravdu postupně ukazuje na několik místních, ale byl skutečně někdo z nich schopen Annabelle ublížit? Charlie se tak vrací do míst svého dětství, do míst, kde každý má co skrývat. To největší tajemství se ovšem ukrývá v blízkém jezeře.

Lina Bengtsdotterová vyrůstala ve švédském městě Gullspang. Vyučuje švédštinu a psychologii. V různých novinách a časopisech po celé Skandinávii jí vyšla řada povídek. Žila ve Velké Británii a Itálii. Nyní žije blízko Stockholmu se svými třemi dětmi. Na okraji, v originále Annabelle, je její debutový román. Druhý díl s inspektorkou Charlie Lagerovou vyjde ve Švédsku na podzim 2018.

Když jsem tuto knihu, respektive obálku viděla poprvé, nevěděla jsem, co si o příběhu myslet. Působil na mě ponuře, tajemně, ale přitom jsem měla takové nějaké tušení, že to bude asi dlouhé… A nemohla jsem být dále od pravdy. Na okraji je naprosto skvělé čtení, které jsem zvládla za jeden jediný večer a noc, nedokázala jsem se odtrhnout a ta spousta tajemství, která se ukrývají v příběhu, mi nedala chvilku klid.

Charlie Lagerová je mladá policejní vyšetřovatelka, která se ze svého rodného města odstěhovala do Stockholmu, nejen kvůli tomu, že tam viděla více příležitostí k životu, ale také kvůli nepěkné minulosti, která ji pronásledovala. Po téměř dvaceti letech se tam musí vrátit. Případ zmizelé, mladé, sedmnáctileté Annabelle otřese nejen celým městečkem, ale také Charlinou jistotou, protože se musí vrátit tam, odkud před několika lety utíkala.
Když se ponoří do vyšetřování, nikomu neřekne kdo je, ale na povrch vyplouvá tolik tajemství a starých křivd, že je nemožné, aby ji někteří nepoznali. I přes to se snaží vydat ze sebe to nejlepší pro to, aby se Annabelle našla. Jestli ji najdou, to už se dočtete v příběhu, ale věřte tomu, že se v průběhu čtení dozvíte mnohem více temných tajemství a kruté minulosti, o které jste na začátku knihy neměli ani tušení.

V průběhu čtení jsem celou dobu byla fascinována a tak nějak mimo realitu. Nedokázala jsem ani na pár minut přestat přemýšlet nad tím, co se v knize zrovna odehrává a každou volnou vteřinu jsem jen četla a četla. Není tam ani jedno místo, kde bych si odpočinula a dokázala si říct, že teď číst nebudu a půjdu třeba, já nevím, na záchod. 🙂
Vůbec se nedivím tomu, že Na okraji vyhrál cenu za nejlepší švédský debut a já smekám před autorkou, na prvotinu je to více než zdařilé.

Kapitoly jsou v knize velmi krátké a to samozřejmě přispívá k efektu „rychločtení“. Je to tak třeba i u Roberta Bryndzy, kdy jsem si řekla, ještě jednu a ještě jednu, a ještě jednu až nakonec zjistím, že už žádná další kapitola není. Tady navíc byl skvěle nastíněn jeden problém, který bude řešit hlavní hrdinka v dalších dílech a o to víc jsem natěšená. Protože Charlie, ač má problémů plnou… prostě plno, tak mi byla fakt sympatická. S ničím se nemazala a jestli ji někdo bude odsuzovat za to, že se ráda napije – no a kdo ne?! 🙂

Co dle mého je ještě moc fajn, tak jsou krátké náhledy do minulosti. Ze začátku jsem nerozuměla některým pohledům, ale na konci se mi všechno spojilo a musím říct, že to opravdu stojí za to. Na okraji není jen o hledání zmizelé Annabelle, ale má v sobě mnohem více temných tajemství z minulosti, kdy některé vyplují na povrch, jiné se ještě drží těsně pod hladinou, ale věřím, že s dalším dílem se i ten zbytek dostane ven. A to teprve bude nářez.

Nejde jinak, než maximálně doporučit všem fanouškům thrillerů a detektivek. S autorkou se ocitnete v malém, švédském městečku, kde každý zná každého, kde si lidé vidí do talíře i do ložnic a přece není možné, aby někdo zmizel bez toho, aniž by někdo něco viděl, ne?! Lina Bengtsdotterová napsala skvělou knihu, začátek nové série a já doufám, že na další díl a případ Charlie nebudeme dlouho čekat. Tohle bylo opravdu velmi dobré!

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Na okraji můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Martin Čáp
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 192

Pokračování úspěšného psího „deníčku“. Náš oblíbený psí hrdina Bertík se stane otcem, což je situace, která přináší další humorné i dojemné příběhy.
„Dovolte, abych se představil: Jsem bígl a mé celé jméno zní Alberto z Rododendronu. Jméno začínající na A znamená, že pocházím z prvního vrhu naší mámy, a onen šlechticky znějící přídomek je pojmenování chovatelské stanice. Ale to už víte z mé první knížky, která se vám tolik líbila. Od vydání se mi stalo spoustu dalších veselých příhod, tak jsem je pro vás znovu sepsal. Vlastní tlapkou.“

Martin Čáp je novinář, dramaturg, scenárista. Vystudoval na FAMU katedru scenáristiky a dramaturgie. Poté pracoval jako novinář, např. v Mladé frontě dnes a Denním telegrafu, následně jako dramaturg České televize v Praze. Je autorem několika televizních inscenací (Čtení, Smrt moderátorky hlavních zpráv, Noční můra).

Bígl Bertík už není to štěně, které jsme poznali v prvním díle. Už netropí hlouposti, už není ztřeštěné pometlo. Naopak se z něj stal zodpovědný otec štěňátek. Ale ano, i tak si stále spolu s ním užijeme spoustu humorných, ale i méně humorných příhod z jeho (a nejen jeho) psího světa.

Můj psí život – Bígl Bertík znovu na scéně pro vás skrývá padesát krátkých příhod, které se v Bertíkově životě staly. Autor si opět pohrál s tím, aby zahrál na emoční struny všech čtenářů, ať už velkých nebo malých, ať už mužů nebo žen.
Co jsem si oproti prvnímu díla všimla, tak tady se autor zabývá i tématy, které jsou méně radostná, ale pokud jste majitelem psa, můžete se s nimi setkat, nebo respektive se s nimi setkáte. Díky tomu, že jsou tyto situace popisovány bíglem Bertíkem, nejsou tak smutné, jako by to bylo v případě lidského pohledu – ale i tak… Když si některé věci představím s naší Megušou, tak mi je těžko a běžím se za naší psí dámou pomazlit.

Můj psí život 2 ilustrovala Karolína Bendová a i přesto, že obrázky jsou jiné než v prvním díle, skvěle dokreslují atmosféru všech vyprávění a bylo mi jedno, že Bertík je jiný. Přece jen vyrostl a tak se trochu změnil.

Někdy je potřeba si u čtení taky odpočinout a pobavit se nad vyprávěním, které nemá s tou naší realitou nic společného. A právě to je účel takových to knih, jako je třeba Můj psí život. U jejího čtení vypnete, budete se usmívat, prožívat Bertíkovi lapálie i úspěchy, a přitom nebudete mít pocit promrhaného času. Pokud navíc vlastníte nějakého psího mazlíčka, je to určitě ten druh knihy, která by vám chybět neměla.
Věřím tomu, že právě majitelé psů si tohle čtení užijí na maximum a budou naprosto všemu rozumět.

Ale tuto knihu doporučuji nejen milovníkům a majitelům psů, ale také těm, kteří si chtějí přečíst něco, při čem zrelaxují, a nechtějí číst zrovna televizní program.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Můj psí život 2 můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan