Štítek: Fragment

Autor: Marina a Sergej Djačenko
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 438

Studovat na vysoké je snem každého středoškoláka. Alexandra ale na Vysokou školu speciálních technologií nastoupila nedobrovolně. Škola v zapadlém provinčním městečku je totiž obestřena tajemnem a z toho, co se kolem ní děje, jde strach.
Stejně jako z muže v černých brýlích, který ji do školy přivedl a nutí ji plnit prazvláštní úkoly, kvůli nimž se stále hlouběji propadá do světa na hony vzdáleného běžné lidské realitě. Proč byla ona a její spolužáci vybráni? A proč ti, kteří neuspějí u zkoušek, beze stopy mizí?

Sergej a Marina Djačenko jsou manželé, kteří patří k nejznámějším současným ruskojazyčným autorů fantasy literatury. Jsou autory více jak 26 románů a jejich knihy vycházejí v desetitisícových nákladech a podle jejich scénářů byla natočena řada filmů. Román Vita nostra z roku 2007 je kritikou i čtenáři považován za jedno z nejlepších děl spisovatelské dvojice. Kniha, která nepřestává ohromovat svou nápaditostí a obsahovou pestrostí, byla přeložena do řady jazyků. Na Euroconu v roce 2005 dostali manželé Djačenkovi cenu pro nejlepší evropské spisovatele fantasy literatury.

Když jsem viděla obálku, přečetla si, že se jedná o „krásnou, bizarní a šokující“ fantasy knihu, neviděla jsem důvod, proč váhat. Navíc Olga Zakis je pro mne jednou z nejlepších, takže Vita nostra nesměla chybět v mé knihovničce. Po přečtení mám takový zvláštní pocit…

Alexandra Samochinová žije jen se svou maminkou a jednoho léta odjedou na společnou dovolenou k moři. Ovšem Saša v tu chvíli nemá ani tušení, jak ji těchto pár dní změní celý její život. Při procházkách na pláž a zpátky na ubytování, potkává pořád nějaká chlapa. Tmavé sluneční brýle na očích, ale Saša ví, že se kouká v celém davu vždy jen a jen na ni.
Pak ji osloví…
A dojde k něčemu zvláštnímu. Sašu ani nenapadne ignorovat jeho přání, jeho příkazy. Chodí se koupat přesně ve čtyři ráno do moře. Ani o minutu později, ani dříve. Nesmí zaspat! Nesmí vynechat. Nikdy!
Při příjezdu domů se onen muž opět objeví v její blízkosti a Sašu ani nenapadne protestovat, když ji přikáže, aby chodila v pět ráno běhat. V dešti, větru, v zimě, na sněhu i ledu… Neodmítá! Běhá!
Muž ji poté pogratuluje, byla přijata na Vysokou školu speciálních technologii v Torpě.
I když Saša chtěla na jinou vysokou, nenapadne ji odporovat. Splní vše do puntíku, i přesto, že má lehké pochybnosti. Ale ví, že nesmí couvnout. Musí udělat vše, co on po ni žádá.
A tak se ocitne ve škole, kde neví, o co jde, co bude studovat, proč tam je… Jen postupem času zjišťuje, že všichni prváci jsou tam nedobrovolně, že někteří lidé, které potkávala na chodbách už tam nejsou a že se z ní stává… Co vlastně?

Myslím si, že můj kostrbatý popis toho, co vás v příběhu čeká, naprosto odpovídá mému pocitu z celé knihy. Vita nostra je perfektní dílo, kdy autoři si umí hrát nejen se slovy, ale hlavně s vaší myslí. Když už jsem měla dojem, že začínám chápat širší souvislosti a konečně pochopím, o co doopravdy jde, byla jsem ihned vyvedena z omylu. Pořád tápu, protože se na to dívám ze špatného úhlu pohledu. Ale který je ten správný?

„Nový skok. Saša ještě nikdy nedělala úlohy mimo jejich posloupnost, ale vnitřní mechanismus, jehož byla její osobnost součástí, se již rozehřál a rozjel se na plné obrátky, přiživován zarputilsotí a  nenávistí vůči Portnovovi. Tak on se jí chce vysmívat? Však se ještě uvidí, kdo se komu bude smát!“

Saša jako hlavní hrdinka mě bavila. Jasně, byla to šprtka, ale správným způsobem. Byla bojácná, ale ne moc. Byla odvážná, ale v rámci mezí. Přišla mi, že se s každým rokem, který v příběhu uplynul, stávala novou dívkou, jenž mě bavila víc a víc. Její kamarádi ze školy, jako byl třeba Kosťa nebo Oxana či Líza, dostávali prostoru dost, ale k těm jsem si žádný vztah nedokázala vytvořit, protože mne zajímal jen osud Alexandry. Nikoho jiného. Jako bych měla klapky na očích.
A musím zmínit i jejich učitele, Portnova. Toho chlapa jsem ze začátku neměla ráda, ale když mi začalo docházet pár věcí, změnil se mi na něj pohled. Pořád to byl pro mne šílenec, ale už bych ho nezavírala někde do svěrací kazajky. 🙂

Celá kniha nemá kapitoly, je pouze rozdělena na tři části. Vita nostra je psána docela rozvláčným stylem, kdy se autoři věnují nejen prostředí, ve kterém se příběh odehrává, ale také myšlenkám hrdinů a někdy je to trochu pomalejší. Ale neberte to jako výtku. Protože v tom smyslu, jak je celý příběh napsán, to k tomu patří. Ze začátku mi trvalo, než jsem se začetla, ale jen proto, že jsem se musela „naladit“ na notu celého příběhu a chvilku jsem hledala jakousi „přemýšlivou“ náladu, abych uměla držet krok.

Tato kniha je určena čtenářům od čtrnácti let, ale já bych to možná ještě lehce specifikovala a doporučila to těm knihomolům, kteří máji rádi přemýšlivé, téměř nadpozemské knihy. Kteří se nebudou pozastavovat nad maličkostmi a nechají se strhnout příběhem. Je to pro všechny, kteří se dokáží odpoutat od našeho pozemského světa a jejich fantazie je připravena na vše nereálné, co je může čekat.

Já osobně mám po přečtení pocit, že už nic nebude stejné, protože to, co vidím, tak jistě vidím špatně. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Vita nostra můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Robin Constantinová
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 334

Wren je úplně obyčejná hodná holka. Průměrně oblíbená, průměrně chytrá, vždycky ochotná udělat to, co se od ní čeká. Jenže s nástupem na střední má už té své nijakosti právě dost. Chtěla by být jiná, zajímavější. Jenže neví, jak na to. 
Grayson byl na střední Wreniným opakem: hvězda lakrosového týmu, jeden z nejlepších ve třídě, zářnou budoucnost měl jistou. Pak ho ale vyloučili ze školy za podvody při psaní esejí. Jeho skvělý život se v tu ránu změnil a on dopadl na tvrdé dno.
Ačkoliv to tak nevypadá, Wren a Grayson mají hodně společného: minulost, které se chtějí zbavit, a budoucnost, pro kterou chtějí žít. Jak dopadne jejich osudové setkání? Dokážou společně najít svá nová já, nebo jim jejich nadšený, leč poněkud rozpačitý podzimní románek přinese jen další starosti a trápení?

Podzim, na který nezapomenu je příběh dvou mladých lidí, kteří se vyrovnávají se svými chybami, povahovými rysy a okolím. Podaří se jim najít k sobě cestu, i když jsou tak odlišní? Změní své dosavadní životy k lepšímu?

Wren Caswellová je mladá šestnáctiletá dívka, která má před sebou celou střední školu a hned v prvním ročníku po ní chtějí, aby si vybrala, na jakou vysokou školu půjde a ona ani neví, zda na vysokou chce. Je tichá a bezproblémová, nezapojuje se do dění kolem sebe a to ovlivňuje její postavení ve škole, budoucnost i jí samotnou. Když potká Graysona, uvědomí si, že chce být jiná a snaží se změnit. Podaří se ji to nebo jen vypluje napovrch její pravé já?

Grayson Barrett je její opak – jednoduše je ho všude plno. Je oblíbený a podnikavý. Jeho život je jedna velká nebezpečná jízda. Když ho ve třetím ročníku vyhodí ze soukromé střední školy za podvody a potká Wren, začne přemýšlet více o své budoucnosti.

Opravdu umí láska lidem změnit život? Za sebe musím říct, že tomu věřím, že to není jen v knížkách a filmech, že je to často realita, která je předlohou právě k těmto příběhům. Podzim, na který nezapomenu je návykový. Jediné, co mi nesedělo, tak byl věk hlavních postav. Wren je na svých šestnáct let až moc dospělá a tak stejně i sedmnáctiletý Grayson. Vím, že náctiletí dělají spoustu chyb, nebyla jsem jiná, ale to co má Grayson za sebou, bych zasadila věkově výše. Jeho na vysokou školu a ji na konec střední.

Kniha se četla skvěle. Děj je plynulý, zábavný a drží vás v napětí, jak se s tím vším oba poperou. Kapitoly na sebe navazují, takže i když knihu odložíte, nemusíte mít strach, že byste nenašli cestu zpět do příběhu. Vtáhne vás to ihned zpátky.

Pokud máte rádi zamilovanou romanci, která má šťastný konec, je to příběh pro vás. Nenáročná literatura, u které si odpočinete a zůstanete zasnění od první stránky až do poslední.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si můžete knihu Podzim, na který nezapomenu také zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Alžběta Bílková
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 334

Morigan – nádherné, ale kruté město. Obyčejní smrtelníci zde žijí po boku nadpřirozených bytostí Šerosvěta a pod přísným dohledem čtyř vládců města. Když se jeden z nich objeví na prahu domu Carys Obelové a zemře ji v náručí, dívka netuší, že tenhle okamžik ji zásadně změní život. Může se totiž stát jeho nástupkyní – nositelkou titulu paní kouře a kamene. Aby titul získala, musí však podstoupit těžkou zkoušku od ostatních pánů města.
Obstojí? Dokáže poznat spojence a odhalit nepřátele? Najde sílu a odvahu bojovat s nástrahami, ale i sama se sebou?

Alžběta Bílková (*1994) pochází z Prahy. Nyní studuje na katolické teologické univerzitě obor Dějiny evropské kultury. Psaní se věnuje již odmala, v patnácti letech prošla literárním workshopem Míly Lince, který navždycky změnil její pohled na literární tvorbu. V roce 2011 se umístila v soutěži O Dračí řád mezi první desítku s povídkou Mágův nástupce. Povídka později vyšla v soutěžním sborníku Dračí řád – Času navzdory (ZonerPress, 2013).
Mezi její další koníčky patří recenzování knih, filmů a seriálů pro webzin Dagon.cz, který je zaměřen na fatastiku, sci-fi a horor. Dále ráda peče a vyrábí keramiku. Zajímá se o historii a literaturu.

Na knihu Z kouře a kamene jsem byla opravdu zvědavá, nejen proto, že autorka s ní vyhrála literární soutěž Hvězda inkoustu, ale také proto, že urban fantasy mám vážně ráda. Když se mi dostala do rukou (nemyslím autorku, ale knihu), po rychlém ohledání mě udivilo, jak je velký font písma a bylo mi hned jasné, že se bude příběh číst jedna báseň. Nemýlila jsem se.

Carys je obyčejná holka, která má mlhavou představu o tom, co se děje kolem v ní, v městě Morigan, kde žije. Vyrůstá sama se svou matkou, otec je opustil, ale právě než odešel, zasvětil Carys do Šerosvěta v podobě pohádkových příběhů, které ji vyprávěl jako malé holce. Jednoho dne, když se rozhodne si odpočinout a jen koukat na filmy, na prahu dveří se objeví Cael, pán severu a aniž by pořádně něco vysvětlil, zemře. V tu chvíli je Carys jasné, že to nebyla všechno jen pohádka, ale její místo v životě bude mít větší sílu, než doposud čekala. Jenže se musí postavit sama proti všem. Může to mladá holka, která v jednu chvíli řešila rozchod se svým chlapcem, ustát a být dobrou paní severu? Stát se paní kouře a kamene? Zvládne dokázat, že může stát po boku lidem, kteří nepatří mezi normální jako ona, ale obývají Šerosvět?

Musím se opravdu sklonit před autorčiným uměním vyprávět. Její příběh o Carys a Moriganu mne pohltil a já knihu přečetla na jeden zátah. Nemohla jsem se odtrhnout. I když jsem objevila drobné chyby, co se týče spádu příběhu, přesto jsem nadmíru spokojená a doufám, že autorka bude pokračovat právě v tomto žánru. Rozhodně si od ní další knihu ujít nenechám. Přesvědčila mě, že ví, jak napsat příběh, který zaujme, má hlavu a patu, náboj a neztrácí se ve svých myšlenkách.

Nejdříve vám vysvětlím, co jsem myslela tou chybou ve spádu příběhu. Bylo to o tom, že na začátku, když je čtenář seznamován se samotným Moriganem a jak to v něm funguje, měla jsem pocit, že mi bylo popsáno absolutně všechno. Dobrá polovina knihy je o tom, jak všechno funguje, jak by to mělo fungovat, co se děje za oponou Šerosvěta a podobně. Pak dochází ke zkoušce Carys a k samotnému závěru, a obě tyto akce mi přišly dost osekané. Autorka by tam klidně mohla přidat několik stránek, ještě trochu mne napínat, více rozepsat samotné boje třeba v odboji. Ale po tom, jak jsem si labužnicky četla v první půlce všechno, konec na mě působil dost ochuzený. Najednou přišla akce a bum, už bylo po ní.
Samozřejmě jsem s „tou“ akcí spokojena, i když to neskončilo úplně podle mých představ. 🙂 Ale s tímto se setkávám i u autorů, kteří publikují svou x-tou knihu, takže v žádném případě nic z toho, co jsem výše napsala, není výtka. Jen je to spíše zbožné přání, aby tento příběh neskončil tak rychle. 🙂

Příběh je vyprávěn z více pohledů. Jedním je Carys, poté Roan, který ji pomáhá s tím, aby se nějakým způsobem nezbláznila z rychle nabité magie a poté z Mařina pohledu. Tahle holka, s liškou v sobě, mi byla od začátku velmi sympatická. V průběhu čtení jsem neměla šanci se nějak citově „přivázat“ k některému z hrdinů, ale Mara od prvních vět na mě působila silným, odvážným dojmem, což mi bylo obzvlášť po chuti.

Doufám, a věřím, že nejsem sama, v další díly. Protože Šerosvět, který autorka vymyslela, se svými vlkodlaky, ghúly, sirénami a vílami byl doslova okouzlující a mi by se opravdu líbilo sledovat další vývoj nejen samotné Carys, ale také Mary, Roana a vůbec celého světa schovaného za závojem.

Z kouře a kamene doporučím každému, kdo má rád nadpřirozeno, dobrý fantasy příběh a také těm, kteří chtějí podpořit začínající českou autorku. Mám pocit, že o této slečně ještě uslyšíme a určitě nás všechny překvapí.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si také knihu Z kouře a kamene můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Kevin Sands
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2018
Počet stran: 382

Na Londýn udeřila černá smrt!
Nemoc se šíří městem a ruku v ruce s ní i panika a strach. Tajemný prorok předpovídá zkázu, pokud někdo nepřijde s lékem, který na mor opravdu zabere. Lékárna Blackthorn je proto pověřena, aby se o přípravu takového léku pokusila. Christopher se ihned pouští do práce. Jeho snažení však záhy začnou narušovat výhružky smrtí. Christopher a jeho kamarád Tom se okamžitě vydávají neznámého zabijáka hledat. Jedná se o útok osamoceného šílence, nebo za vším stojí skupina nebezpečných spiklenců?

Kevin Sands od té doby, co opustil univerzitu s dvěma tituly z teoretické fyziky, působil jako vědecký pracovník, obchodní poradce, učitel a profesionální hráč pokeru. Jeho bestsellerová série Alchymistova šifra získala 28 různých ocenění. Žije v kanadském Torontu.

Už u prvního dílu si mne autor získal a věřila jsem, že dalším dílem touto „pouto“ upevní. Což se naprosto podařilo. Pokračuje v krasojízdě, kdy příběh má hlavu a patu, panuje tam tajemno a napětí, hrdinové jdou z jedné akce do druhé a na konci mi dokonce ukápla slzička! No jo, já vím, je to kniha určena pro čtenáře od deseti let, ale můžu zodpovědně říct, že autor mi dal fakt zabrat! 🙂

Christopher Rowe se stará o Blackthrone sám, ale po svém boku má věrného přítele Toma. Jejich přátelství je pevnější než kdy dřív a jejich dialogy vám nejednou vykouzlí úsměv na rtech. Ve chvíli, kdy se v Londýně začne rozmáhat mor, dochází k panice mezi lidmi. Není se co divit, týdně umírá několik tisíc obyvatel a nevypadá to, že by jim bylo možno jakkoliv pomoct.
Najednou se z ničeho nic objeví prorok, který dokáže říct, kdo další bude nakažen. Vidí anděla smrti a jeho spletitou cestu. Všichni se mu začínají klanět a následují ho. Ve chvíli, kdy Christopherovi předpoví, že někdo mu nejbližší se také nakazí, má pocit beznaděje větší, než kdy dřív.
Na scéně se ovšem objeví další člověk, který tvrdí, že má lék na mor. Je to možné? Christopher nejen zjistí, jak se věci mají, ale také se nejednou ocitne v ohrožení. Musí bojovat nejen za sebe, ale také za Toma a hlavně za Londýn…

Znamení moru je druhým dílem ze série Alchymistova šifra a jsem ráda, že se nejedná o „doplňkový“ díl, ale je to plnohodnotný příběh, který mne upoutal, dal mi vše, co jsem po prvním díle očekávala a čtení pro mne bylo velmi napínavé a poutavé.
Autor opět bohatě zapojil svou fantazii a s jeho pomocí byl Christopher v některých okamžicích v tak absurdních situacích, že by se vám o tom nezdálo, chvíli na to byl skoro supermuž, několik málo stránek poté byl zase malým klukem, který bojuje proti všem.

Celá kniha je opět doplněna ilustracemi, které má na svědomí Olga Zakis, ruská ilustrátorka, která se podílela a ilustrovala desítky knihy pro děti a mládež. Její osobitý, nezaměnitelný styl, který je u ruských čtenářů velmi oblíbený, vyniká zejména v žánru fantasy a čeští čtenáři její ilustrace znají z úspěšné fantasy série Časodějové.

To, co je opět velmi důležité, jsou šifry, které musí Christopher vyluštit. Líbilo se mi, jak se díky určitým indiciím snažil najít nejen poklad, ale také vyluštit řadu písmen, které jsou v knize i nakresleny. Musím říct, že jsem na to dlouho koukala a snažila se tu šifru vyluštit, nicméně mi chybí důvtip autora, protože jeho vyřešení bylo naprosto nečekané! 🙂

Znamení moru je sice kniha určena dětem od deseti let, ale s naprostou jistotou vím, že se tohle čtení bude líbit i starším ročníkům. Příběh je plný napětí a akce, navíc si myslíte, že po celou dobu víte, kdo je špatný a kdo dobrý, ovšem věřte mi, tak jednoduché to mít nebudete. Plno intrik, lží a lstí se schovává na těchto stránkách a ve chvíli, kdy se dozvíte sebemenší detail, který vám prozradí celé rozuzlení, nebudete věřit vlastním očím.
V neposlední řadě musím taky autorovi poděkovat za poslední kapitolu, která mi ukázala, že dokáže skvěle zabrnkat i na citlivou duši holčičích čtenářek a přiznám se… slza mi ukápla. 🙂

Určitě čtení doporučuji všem, kteří mají rádi příběhy, jenž jsou nepředvídatelné, obsahují šifry, skrytá tajemství, pár experimentů stylem pokus omyl (jen si počkejte na domácí vykuřovač :-)) a také boj dobra proti zlu. S poctivostí nejdál dojdeš, nebo tady by sedělo i nejdřív pojdeš. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan