Štítek: Grada

Publikováno

Tajemství jedné knihovny aneb Ze života knižních skřítků – Eva Dolejšová

Autor: Eva Dolejšová
Ilustrace: Monika Davidová
Nakladatelství: Bambook
Rok vydání: 2017
Počet stran: 96

„Knižní skřítci se starají o knížky i příběhy v nich. Pečují o pohádkové postavy, aby všichni ti princové a princezny, draci a čarodějové zůstávali ve svých příbězích. Třeba v mé knihovně bydlí samozřejmě i Karkulka. Pohádku o Červené Karkulce všichni znáte.
Pamatujete si, jak šla s košíkem s bábovkou pro babičku přes les a tam na ni čekal zlý vlk? Karkulka v naší knihovně už měla dost toho věčného courání přes les do chaloupky k babičce a čekání, až je obě dvě vlk zbaští. Ta moje Karkulka chtěla mít také jednou krásné šaty jako Popelka a zatančit si s princem. Záviděla to Popelce už dlouho. A tak si představte, že utekla do její pohádky!“

Knížka je určena pro děti mladšího školního věku. Nenásilnou, zábavnou i humornou formou se snaží přivést děti ke čtení, ke knihám, ale i k zamyšlení nad okolním světem, chování ke svému okolí, ke svým kamarádům. Snaží se podnítit děti, aby přemýšlely o příběhu, který čtou a zkusily domyslet, jak by se zachovaly, jak by příběh mohl skončit.
Tím v nich prohlubuje samostatné myšlení, schopnost mít vlastní názor, ale i fantazii. Její nedílnou součástí jsou zábavné úkoly, omalovánky, komiksy, doplňovačky, které podnítí v dětech pocit, že spoluvytváří příběh, zdokonalují jejich výtvarné schopnosti, slovní zásobu.
Díky interaktivní povaze knihy je možné ji považovat i za jakousi formu „památníku“, po letech se děti mohou ke knize vrátit a podívat se, jak a co spoluvytvořily. Kniha akcentuje výchovu ke čtenářství a lze ji využít i v knihovnách na různé besedy a akce s dětmi.

Tajemství jedné knihovny je pro mne velmi překvapivým dílem. Protože když jej svému dítěti dáte, zároveň od něj posléze něco dostanete. 🙂 Ale to rozvedu později. Teď bych ještě ráda napsala, že pohádka, která se zde ukrývá, není jen o knihovně, ale také o skřítcích, o knihách, o tom, co všechno obnáší vše kolem knih. Jak už se píše v anotaci, je zde hodně kladen důraz na to, aby děti četly a neseděly jen s mobilem v ruce nebo u počítače a párkrát je to zmíněné i v samotné příhodě skřítka Hašpršpuly.

Tento skřítek s jménem jako jazykolam – Hašpršpula – vás bude provázet každou stránkou. Někde vám něco vysvětlí, něco ukáže, něco naučí. Na začátku se samozřejmě představí, vysvětlí čtenářům, co je kniha, jak vzniká a kdo za ni může a jak to přijde, aby se narodil skřítek.
V dalších příbězích vás potom seznámí třeba s knihovnicí Aničkou nebo popíše svou první cestu vlakem.
Ač se kniha jmenuje Tajemství jedné knihovny, spíše je to povídání o knižních skřítcích a o tom, jak se jim ve světě knih a u lidí bydlí a co všechno mají na starosti.

A teď k tomu, co jsem psala výše – že vám kniha něco i dá. To jsem napsala z toho důvodu, že je napsána a udělaná tak, aby do ní děti mohly kreslit a psát. Obsahuje různé volné prostory, řádky, čtverečky, kdy Hašpršpula vždy určí, co mají napsat nebo nakreslit. A mám pocit, že to bude krásná vzpomínka. Když je necháte všechno vyplnit a pak, za pár let, se do té knížky podíváte, vykouzlíte nejen sobě, ale i třeba svému dítěti, úsměv na tváři. Já osobně se tedy těším HODNĚ, až to malý bude umět, a ty knihu pak nedám z ruky. 🙂

„Ondřej Hořejší chodil do knihovny již od doby, kdy vlastně ještě ani nechodil, protože to pořádně neuměl. Byl mu sotva rok a maminka ho do knihovny vozila v kočárku. Ondráškova maminka milovala knížky a četla úplně všechno, co jí přišlo pod ruku, včetně reklamních letáků na slevy, když náhodou neměla ke čtení nic jiného. To se jí ale stávalo zcela výjimečně, pouze při čekání v řadě u pokladny.“

Písmo je v knize poměrně velké, takže malí čtenáři nebudou mít problém příběhy přečíst. A i když se může zdát, že je text poměrně nahuštěný (jsou tam celé stránky textu), je to vyprávění velmi jednoduché, takže se děti určitě neztratí.
Kniha je netradiční nejen díky tomu, že do ní můžete psát, ale i svou velikostí. Je větší než většina dětských knih, takže vyčuhuje i v tomto směru. Ilustrace, kterých je strůjcem Monika Davidová jsou povedené, velmi pěkné a veselé. Je jich poměrně dost, takže ani o to nebudou děti ochuzeny.

Jednoznačně můžu říct, že Tajemství jedné knihovny se bude líbit všem dětem, které mají rády skřítky a taky těm, které rády malují, píšou, hádají a vůbec přemýšlejí nad tím, co čtou. Zábavnou formou je zde vysvětlena spousta informací co se týče knih a třeba i to, jak se ke knihám rozhodně NEchovat. Hašpršpula opravdu nic nevynechal, ba naopak, přidal pár svých příhod, které jsou veselé i dobrodružné a děti se nudit rozhodně nebudou.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Bambook, kde si knihu Tajemství jedné knihovny aneb Ze života knižních skřítků můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Publikováno

České dějiny – 100 památných míst – Jan Kvirenc

Autor: Jan Kvirenc
Nakladatelství: Grada
Rok vydání: 2018
Počet stran: 455

„Loket získal název podle své polohy v zákrutech řeky Ohře, jméno se dostalo též do znaku města („mluvící erb“ s ohnutou paží). Pevný hrad na dohled hranic byl královnou Eliškou vyhledáván často, cítila se tu bezpečně, utíkala sem v době politických krizí. Občas tu pobývala se svým královským manželem, vedla se tu důležitá diplomatická jednání, někdy sem nechala převézt i svoje děti včetně nedávno narozeného prvorozeného syna a příštího krále Václava. Netušila ovšem, že právě na Lokti se rozloučí s ani ne tříletým princem navždy. Za zdmi hradní pevnosti, kde odpočívala po svém čtvrtém porodu v listopadu 1318, totiž neunikla intrikám, které proti ní obrátily zlobu jejího muže, krále Jana Lucemburského.“

Moderní dějiny našeho národa jsou nemyslitelné bez návaznosti na dávnější období – a právě těmi se zaobírá náš historický průvodce. Představujeme celou stovku „míst paměti“, spjatých s velkými dějinami zemí Koruny české. Zavedeme vás do knížecích, královských a šlechtických komnat, ale též do vesnic a měst, do bitevní vřavy, soudních síní, pracoven učenců a konstruktérů. Nahlédneme za kulisy vysoké politiky, diplomacie i zločinu, poodhrneme roušku vzniku uměleckých děl.
Do naší historické paměti také patří mytické a bájeslovné děje; na scénu vstoupí i slavní zahraniční návštěvníci. Všech sto příběhů navíc vykreslíme pomocí autentických dobových textů – stanete se přímými účastníky historického bádání. Nechybí nic podstatného z uzlových bodů starší i novější minulosti našich zemí. Na počátku putování stojí hora Říp, praotec Čech a první Slované. A v závěru se proslulá tradice blanických rytířů propojí s demokratickým odkazem první Československé republiky. Číst můžete výběrově, encyklopedicky i souvisle, doma i na cestách. Vždyť všude a vždy platí, že „kamkoli vstoupíme, jdeme stopou dějin“.

Mgr. Jan Kvirenc vystudoval Filozofickou fakultu UK, obor český jazyk – dějepis a pracuje jako gymnaziální profesor dějepisu. Zabývá se metodikou výuky dějepisu a popularizaci historie; organizátor i lektor dějepisného vzdělávání a recenzent dějepisných publikací. Dlouholetý člen výboru Asociace učitelů dějepisu ČR.
Autorsky, editorsky či lektorsky se podílel na řadě dějepisných učebnic, atlasů a sborníků; pravidelně přispívá do časopisu literatury faktu Přísně tajné. Velký ohlas vzbudil jeho dvoudílný projekt „Historie v dokumentech“, a to České dějiny do roku 1914 a Evropa do roku 1914 (2006-2007).
Od roku 2017 spolupracuje s nakladatelstvím Grada, pro které kromě dárkové reprezentativní publikace České dějiny – 100 památných míst připravil i knížku pro děti o českých panovnících.
Za dlouholetou spolupráci s Národním pedagogickým muzeem a knihovnou J. A. Komenského byl v roce 2012 vyznamenán Medailí J. A. Komenského. V roce 2018 obdržel prestižní ocenění Učené společnosti ČR a Nadačního fondu Neuron pro pedagogy.

Za všech stran na nás z médií útočí různé pořady, články a hlášení o tom, že tento rok je něčím výjimečný. Konkrétně oslavou stého výročí od založení Československé republiky. A jelikož ani já nechci být pozadu, mám pro vás recenzi na knihu, která jde ruku v ruce s oslavou, protože při listování v ní poznáte nejen zajímavá místa, ale také historii naší krásné země.

Kniha České dějiny-100 památných míst je opravdu majestátní kousek, který můžu pyšně vlastnit v knihovně. 100 let od vzniku Československé republiky, 100 památných míst a musím říct, že není hezčí kniha, která by mohla na toto výročí vyjít. Už na první pohled působí velmi vkusně a luxusním dojmem, a při otevření si řeknete, že nakladatelství nešetřilo ani tady. Papír je tvrdší a křídový, celý obsah je bohatě doplněn ilustracemi a najdete zde zmínku snad o všech důležitých místech, které se u nás nachází.

Ve chvíli, kdy jsem knihu poprvé držela v ruce, otevřela jsem si rejstřík a hledala informace o městě, ve kterém momentálně žiju. A přesto, že jsem nic nenašla, i tak mě to bavilo a nalezla jsem jiné zajímavosti. 🙂  Musela jsem se smát, když přijela má sestra, vzala tuto publikaci do ruky a hned hledala své město. 🙂 A ta už byla úspěšnější! 🙂 Myslím si, že tato kniha je skvělá jak na prohlížení a hledání různých faktů o budovách, památnících, hradech, tak i na důkladné čtení všech stránek. Můžu vám zaručit, že se dozvíte opravdu spoustu zajímavých faktů, jak o místech, které vám jsou známé, tak o místech, o kterých jste doposud neměli ani tušení. A navíc ve vás tato publikace probudí touhu cestovat po celé naší zemi a hledat krásy, které jsou na stránkách.

Na knize jsem si oblíbila styl, jakým je napsána. Není to jen strohý popis, kde se co nachází, ale autor si dal tu práci a námahu s tím, aby nám místo či objekt nejen přiblížil, ale aby do každého článku dal pořádnou dávku její minulosti, historie, která vás bude bavit a mnohému se přiučíte. Navíc některé články na mě dýchly jakýmsi tajemstvím, záhadou, některé působily až mysteriozním dojmem. U některých jsem si dokonce ani neuměla představit, co vše se zde odehrálo a po všem zjištění jsem měla lehkou husí kůži, že se to fakticky stalo.

Nebudu lhát, nemám zdaleka přečteno vše, co se v knize České dějiny – 100 památných míst nachází, ale mám za to, že tohle není nic na jeden večer. Je to nádherná publikace, která je určená k tomu, abyste se k ní neustále vraceli. Ve chvíli, kdy vás něco napadne, abyste ji vzali do rukou a listovali. Možná se najdou takoví, kteří ji ihned přečtou od začátku do konce, ale mou volbou bylo, abych si v rejstříku našla co mě nejvíce zajímá, objevila, co vše se zde skrývá a poté se pomalu posouvala dále.

Velkým zpestřením pro mne bylo ty části, které byly psány starým jazykem. Dám vám příklad, protože to neumím přesně pojmenovat. 🙂
“ 25. junii, v noci na pátek, Julius, ten pankhart, levobočník a tyran na Krumlově, vězněm jsa na zámku pod Pelikánovými pokoji, byv na záchodě dlouho, padna, duši pustil. Rarášek ho udávil! A strážní nežli se klíčů u hejtmana dovolali, že byl bez sebe. Okolo krku, praví, že byl zčernalý a pustila se mu z nosu krev.“
A hned jsem zabila dvě mouchy jednou ranou – nejen, že jsem vám ukázala, jak jsou některé části psány, ale také na vás dýchá to tajemno, viďte? Tohle se stalo roku 1609 v Českém Krumlově. Možná jste o tom nevěděli. A takových příběhů je zde mnohem více.

S velkou radostí a potěšením můžu tuto knihu doporučit. Bude vypadat luxusně i jako vánoční dárek, protože její zpracování a grafická úprava jsou skvostné. Rozhodně nemůže chybět milovníkům historie a naší země.
Autorovi velké díky za jeho umění, tohle je radost číst!

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Grada, kde si knihu České dějiny – 100 památných míst můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Publikováno

Rychle a bezbolestně – Markéta Dočekalová

Autor: Markéta Dočekalová
Nakladatelství: Grada
Rok vydání: 2012
Počet stran: 303

„Libuše Laudátová seděla u stolu a prohlížela staré, zažloutlé fotografie. Tak tohle byl její život. Nebyl zase tak špatný, říkala si v duchu. Nebyla v koncentráku a válku přežila se svou rodinou bez větší újmy, nestrádala v komunistických žalářích, vždycky měla co jíst i kde bydlet. „Bohatý není ten, kdo má hodně, ale ten, kdo potřebuje nejméně.“ Tahle věta se jí vybavila při pohledu na fotku, na které její děda slavil své osmdesáté narozeniny. Byla to věta, kterou tehdy pronesl.“

„Včera tam ještě nebyl. Jen prázdné, špinavé výlohy. Dnes, s úderem deváté, se tu objevil. Aranžérka pověsila do výlohy velký plakát a nad vchodem se rozsvítil neonový nápis: Rychle a bezbolestně. Nic víc. Nový obchod na pěší zóně v Praze…“ Tak začíná poutavý román Rychle a bezbolestně, autorky Markéty Dočekalové, který vám tentokrát předkládá nevšední příběh plný magie a napětí.
Kdo by nechtěl získat něco rychle a bez námahy? Třeba se naučit cizí jazyk, nebo zhubnout lusknutím prstů? Stačí jediný podpis a přání může být splněno. V románu se proplétají osudy postav, které nabídce neodolaly, ale i těch, jejichž osud změnili jiní. V životě však nic není zadarmo a každý za své přání jednoho dne zaplatí. Čím? To se nechejte překvapit…

Markéta Dočekalová od roku 1996 působí jako scenáristka, napsala a zrealizovala v televizích více než 2 tisíce scénářů a podepsala se pod téměř 700 dílů seriálu Ulice, u jehož vzniku stála. Je také autorkou filmu Hasiči. Od roku 2001 se věnuje výuce tvůrčího psaní a patří v oboru k nejznámějším lektorům. Vydala třídílnou řadu učebnic Tvůrčí psaní pro každého, které se staly na českém trhu bestsellery. Vyučuje scenáristiku na FAMU a tvůrčí psaní na několika dalších vysokých školách v ČR a Slovensku. V květnu 2011 vydala svůj první román s názvem Něco za něco.

Rychle a bezbolestně je krásný příběh o životě. Zatím jsem od této autorky žádnou knihu nečetla a jsem ráda, že jsem ji dala šanci. Byl to pro mne nečekaný zážitek plný kladných, ale i záporných emocí, které vedly ke spokojenosti s tímto příběhem.

Obchod s názvem Rychle a bezbolestně vede jeden starý pán se svou dcerou Nikol. Odkud jsou? Kdo jsou? Co vlastně nabízí, prodávají? Přání. Je to jednoduché, přejte si co chcete, podepište smlouvu a máte to, rychle a bezbolestně. A co za to? To vám teď neprozradím, neví to ani hrdinové, dokud to nepřijde. Pokud ale máte to správné přání, tak možná nic nepřijde. Není to lákavé? A co je to správné přání?

Filip je první zákazník, který smlouvu podepíše a od té chvíle se mu začne měnit život, ale nejen díky této smlouvě, ale i krásné Nikol, kterou potká v obchodě. Postupně se přidávají další a další klienti. Jejich cesty se jednoho dne protnou a změní jim to život a hlavně pochopí, co pro ně znamená jejich život. Než se obchod přesune na nové místo, vejde do něj i Libuška Laudátová, která zanechá starému pánovi v těle zvláštní pocit a on najednou ví, že se jednoho dne ještě setkají.

„Jen ji starý pán zahlédl, už přispěchal, aby otevřel dveře. Takovou uctivost už dlouho nezažila.
„Dobrý den, madam! Jen pojďte dál!“
„Copak to tady u vás vlastně je?“ ptala se zvědavě.
Starý pán se dal opět do vysvětlování a ona pozorně naslouchala. Když domluvil, pokývala hlavou a zadívala se starému pánovi hluboko do očí: „Není mnoho toho, co by měl člověk právo získat rychle a bezbolestně. Život je stvořen pro námahu, bolest, pot, krev a slzy. Protože tím se stáváme lepšími,“ řekla.“

Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale pak jsem nedokázala knihu odložit. Tento příběh skrývá napětí, které visí nad každou stránkou, žene vás dopředu, aby jste zjistili, jak to celé skončí. Nejen, co je to za přání, ale jak to dopadne s každým hrdinou v knize. I přesto, že jsem tušila, co se dozvím, tak jsem byla překvapena.
Celou dobu mě kniha nutila přemýšlet i nad mým vlastním životem, a když jsem ji dočetla, znovu jsem si svůj život projela a zamyslela se. Myslím, že právě tohle spisovatelka chtěla a u mě to mělo správný účinek.

Kapitoly v knize Rychle a bezbolestně nejsou označeny čísly nebo nadpisy, jen třemi hvězdičkami a úplně to stačí. Přesně víte o kom čtete, kde jste a co se děje. Děj na sebe navazuje, postavy také, takže se neztrácíte. Postav je v příběhu sice více, ale je snadné se orientovat, každá je jiná a nepletou se vám.

Tuto knihu doporučuji úplně všem, a když píšu všem, myslím opravdu všem. Tento příběh, který vás donutí se zamyslet nad vlastním životem, by měl vzít do ruky každý. Pro mě kniha zůstane v mých top a třeba se k ní jednou, až budu v důchodu, vrátím.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Rychle a bezbolestně můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Publikováno

Ono samo se to… – Kristina Hlaváčková

Autor: Kristina Hlaváčková
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 153

„Já a má drahá polovička jsme zářným příkladem „neplánovanosti“. Svatba kamaráda. Z našeho pohledu se moc nepovedla. Z nudy a zoufalství jsme se začali bavit tím, že jsme vymýšleli, jak bychom to my udělali jinak. Než jsem se nadála, můj drahoušek zahlásil: „Já se chci ženit v pátek 13. To je můj šťastný den.“ Se smíchem jsem vzala do ruky telefon s kalendářem a našla nejbližší pátek třináctého. Shodou okolností příští rok jediný.“

Vážně nejsem žádné střevo. Jsem skutečný magnet na maléry. Vlastně jsem obvykle jen nezúčastněný pozorovatel jaksi ve středu dění. Ale nemůžu za to. Vážně. Ono samo se to… Většinou. No uznejte, můžu snad za to, že mi samovolně vybuchují dýně, medvědi mi lezou do stanu, lepí se na mě zvířátka všeho druhu a různého počtu nohou?
Se speciálním talentem na mužské jsem se narodila. Romantiku zvládám s neodolatelným kouzlem nešikovného klauna v obrovských botách. Na poli milostných vztahů úspěšně válčím, ale i prohrávám. Nejen vesmír si ze mě utahuje. Tak proč se s ním nezasmát?

Kristina Hlaváčková strávila část svého dětství s rodiči v Nigérii. První školní léta tak střídavě navštěvovala základní školu v Čechách a výběrovou americkou školu v Nigérii. Byla přijata ke studiu na Gymnáziu Josefa Škvoreckého, ale vzhledem k technickému zaměření celé rodiny nakonec vystudovala Gymnázium Arabská.
Přesto, že pochází z architektonické rodiny, projevovala vždy spíše humanitní, nikoliv technické sklony. V roce 1997 získala výběrové stipendium a strávila rok na střední škole v Minnesotě, kde oznala jednu ze svých životních lásek – keramiku, a poprvé odmaturovala. Druhou maturitu absolvovala v Čechách. V roce 2008 složila překladatelskou státní zkoušku z angličtiny a překlady jsou velkou, i když zdaleka ne jedinou, součástí její profesní kariéry.
Do světa literatury vstoupila jako autorka úspěšné fantasy trilogie Dračí oči. Překládala titulky seriálů pro MTV, texty pro prestižní čínský architektonický časopis, jako překladatelka spolupracuje s ČVUT.  Studium na Karlově univerzitě dokončila při zaměstnání a v současnosti pracuje jako Office Manager v architektonické firmě.

Do knihy s názvem Ono samo se to… jsem se pustila proto, že jsem od autorky četla V podsvětí – Artefakt (recenze zde), ze které jsem byla nadšená. Neváhala jsem a otevřela útlou knížku, kde by se měly nacházet praštěné historky, u kterých budu slzet smíchy…
Že bych slzela smíchy, to se tedy říci nedá. Je pravdou, že u některých částí jsem se pousmála, ale asi tak polovina textu na mne působila dost nuceně. Jako by se autorka snažila být za každou cenu vtipná, ale někdy to tlačení na pilu bylo na škodu.

Kniha obsahuje několik, přesněji tedy 31 krátkých historek. Vždy v nich autorka popisuje klasické životní situace, se kterými se můžeme potýkat já i vy. Jsou to všední chvíle, které se ovšem někdy můžou vymknout kontrole. Jako například v knize kapitola nazvaná Autoškola, v tom jsem s autorkou naprosto soucítila. 🙂
A třeba u historky s názvem Lovec Pampalini I. jsem se naprosto do autorky vžila, já měla podobnou historku, jen ne se srnkou, ale s kozou. No fakt! Šli jsme s partnerem a našim synem na výšlap na Javorník. V polovině cesty jsem už měla jazyk na vestě (3,5km do kopce plného kořenů a kamení – to jako vážně?!), chlap byl i s malým a psem daleko přede mnou a zpoza keřů naproti mě se vynořila malá, černá koza. K-O-Z-A! Jsem přemýšlela, jestli už nemám z námahy halucinace, ale když jsem došla na rozcestí, kde na mě čekal partner a při pohledu na můj vyděšený obličej řekl, že ano, že taky viděl kozu, oddechla jsem si a šli jsme dál… Možná jsem vám teď prozradila lehce pointu příběhu od autorky, ale musela jsem… 🙂

V knize najdete ilustrace, které má na svědomí Veronika Marie Černá a musím říci, že jsou povedené. Jen třeba nevím, proč otec hlavní hrdinky je znázorněn jako kocour, ale to přejdu. Jinak jsou skoro všechny ilustrace odpovídající příběhu a je jich docela dost, takže rozhodně je to příjemné zpestření čtení.

„Vzdala jsem to po roce a půl příliš častého spolubydlení s přenosným sušákem, usilovného uhánění několika mužských příbuzných a poslouchání planých slibů. Zkrátím to. Bosá, nic neklouže míň než holá chodidla, jsem si vylezla obkročmo na hrany vany. Při mé výšce to rozhodně není poloha s nohama u sebe. Znamenalo to, že jsem vruty měla sice nad hlavou, ale alespoň jsem na ně se šroubovákem dosáhla. Tak nějak. Jen jsem se proti nim skoro nemohla zapřít.“

Já měla, aspoň dle anotace, jiné očekávání. Doufala jsem, že v knize bude jeden příběh, který bude vtipně napsán, něco jako Deník Bridget Jonesové. Prostě budu číst o hlavní hrdince, které padá všechno na hlavu a ona s tím bojuje. Bohužel, dostala jsem krátké historky, kdy mě některé doslova vytáčely a přišly mi spíše trapné, než vtipné.

Mám pocit, jako by v dnešní době byl trend psát takovéto knihy. Krátké texty, historky, které mají „útočit“ na určitou sortu lidí. Na ty, kteří nehledají příběh, ale chtějí se jen tak pobavit. Vzpomenu třeba Dítě školkou povinné od M. M. Cabicara nebo Deník facebookové matky či Ze života blbky. Ono to asi jednou, dvakrát je super, ale když je toho víc, stává se z toho průměrné čtení…

Není to ten typ knih, které vyhledávám, ale vím, komu bych to doporučila. Řekla bych, že je to pro ženy, které nemají na nic čas, pro ty, kterým se nic a nikdy nedaří. Když si tuto knihu budete po pár minutách denně pročítat, třeba si řeknete, že na tom tak špatně nejste a ještě se pobavíte.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Cosmopolis za recenzní výtisk a pokud uvažujete o koupit, tak Ono samo se to…

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Publikováno

Psí pohádky – Zuzana Pospíšilová

Autor: Zuzana Pospíšilová
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Bambook
Počet stran: 104

„Zase pětka? To nemyslíš vážně!“ rozčiloval se tatínek. 
„Já to nechápu. Jak to, že neumíš počítat? Vždyť je to tak jednoduché. Kolik je dva plus dva?“
„Pět!“ odpověděl Kamil.“

Pohádky a psi mají jedno společné, jsou to věrní přátelé lidí a dělají jim radost. Oblíbená autorka Zuzana Pospíšilová proto pro všechny milovníky psů a pohádkového čtení napsala dvacet původních pohádek o pejscích ras ušlechtilých i zcela neznámých. V téhle knížce vyvádějí psi neuvěřitelné kousky. Fenka Sisi zpívá, z pejska Fleka se stane malíř a kokršpaněl Bady se chce učit španělsky. Nechte se poučit psí moudrostí, pobavit psí radostí a užijte si veselé ilustrace Michala Sušiny. Haf!

Zuzana Pospíšilová je dětská psycholožka, která pracuje ve Speciálně pedagogickém centru pro děti s mentálním postižením v Ostravě. Dříve pracovala v dětském rehabilitačním stacionáři, převážně s dětmi s organickým poškozením CNS a pohybovým postižením. V době studií se zabývala tématem rozvoje tvořivosti u dětí mladšího školního věku, nyní píše knihy pro děti.

Psí pohádky od ostravské autorky Zuzany Pospíšilové, by rozhodně neměly chybět v žádné dětské knihovně. A určitě by měly být majetkem těch dětí, které milují pejsky. Díky této knize se totiž dostanou do světa, kde se nejen něčemu přiučí, ale také je autorka seznámí s různou rasou psů a pak při procházkách vás vaše ratolesti můžou překvapit, když budou vědět, co že za psa to prošlo kolem vás.
Velký podíl na tom bude mít i ilustrátor, Michal Sušina, který dokázal velmi věrohodně všechny možné rasy psů nakreslit. Jeho pražský krysařík je, aspoň dle mého názoru, nepřekonatelný! 🙂

„V jednom malém městě měli veliké trápení. V kanálech, na skládkách, ve sklepích, ale i v domech žila spousta myší, krys a potkanů. Proti kočkám byli v přesile, a tak se jich i nejstatečnější kocouři začali bát. Začali se hromadně stěhovat do okolních měst a vesnic. A tak se sice krysám dařilo čím dál lépe, ale lidem naopak čím dál hůř.“

V knize najdete dvacet pohádek, kde vždy je hlavním, ústředním hrdinou nějaký pes. Jednou je to již zmiňovaný pražský krysařík, jindy dobrman, a také baset, kokršpaněl nebo rasa „dosud neznámá“. Pokaždé se ovšem v pohádce dočkáte happyendu a ponaučení.
Já si nejvíce oblíbila pohádku s foxteriérem v hlavní roli, kde žije starší paní už sama, nechce se ji nikde chodit, nic dělat a jen sedí doma u televize a jí. Začíná mít problémy sama se sebou, právě proto, že se vůbec nehýbe. Jednoho dne musí jít do obchodu pro mouku a vezme si naše dlouhý šál. Kroky jsou pro ni těžké a zdá se, jako by udělala jeden, dva kroky kupředu a něco ji drží na místě. Otočí se a tam pes drží v tlamě její šálu. Jelikož jej nedokáže odehnat, nechá mu šálu a jde dál. Vyjde z obchodu a ten pes tam na ni čeká i šálou. Dojde domů a ten pes jde s ní! Až do bytu! A tam na ni promluví… V tu chvíli se rozhodne si jej nechat, má nového společníka, se kterým musí chodit ven, tudíž se začne hýbat, zlepší se ji zdravotní stav a už se necítí být tak sama… No řekněte, není to krásné? Ono to tak v dnešní době opravdu funguje. Kolikrát je ta němá tvář lepší společník než lidé…

Pohádky v knize jsou dvou, tří stránkové, navíc každá má svůj vlastní obrázek. Přímo na úvod pohádky nás autorka seznámí, s jakým psem si budeme užívat pořádné dobrodružství, kolik mu je let a jak se jmenuje.

Pokud hledáte pěknou, pohádkovou knížku pro své ratolesti, která v sobě ukrývá napínavé a také poučné příběhy, tak vám můžu Psí pohádky určitě doporučit.
Každá pohádka v této knize je psána s citem pro děti, aby všemu rozuměly a mohly si pořádně užít každé slovo.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Bambook za recenzní knihu a vy si můžete koupit Psí pohádky pro své nejmenší 🙂

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Používáme WordPress (v češtině).