Darker – E. L. James

Autor: E. L. James
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 552

„Ana se zarputile drží své nezávislosti a moje peníze ji zatím ani v nejmenším nezaujaly. Nic nechce, spíš dává, od začátku je taková. Je to příjemná změna. Všechny moje bývalé sub milovaly dárky. Co si to namlouváš, Greyi? Tak to říkaly, ale možná to byla jenom součást role, kterou hrály. Skládám si hlavu do dlaní. Je to složité. S Anou se ocitám na slepé mapě.“

E. L. James se vrací do světa Padesáti odstínů v hlubším a temnějším pohledu na milostný příběh, který okouzlil miliony čtenářů celého světa.
Jejich spalující a smyslný poměr jim přinesl smutek a výčitky, přesto nedokáže Christian Grey vyhnat Anastasii Steeleovou z hlavy. Odhodlaný získat ji zpět se pokouší potlačit své zvrácené touhy i potřebu absolutní kontroly a snaží se milovat Anu za jejích vlastních podmínek.
Hrůzy jeho dětství ho však pronásledují dál, zatímco Anin úskočný šéf Jack hyde chce Anu pro sebe. Pomůže Christianovi důvěrník a terapeut doktor Flynn čelit jeho démonům? Nebo ho majetnictví Eleny, jeho svůdkyně, a vyšinutá oddanost Leily, jeho bývalé submisivní společnice, vtáhnou zpět do minulosti?
I kdyby si Christian opět vybojoval Anino srdce, může tak temný a osudem zdeptaný muž doufat, že si ho udrží?

E. L. James se po pětadvaceti letech práce v televizi rozhodla splnit si dětský sen a pustila se do psaní příběhu, který, jak doufala, budou čtenáři milovat. Výsledkem je smyslná romance Padesát odstínů šedi a její dvě pokračování Padesát odstínů temnoty a Padesát odstínů svobody; trilogie, které se po celém světě prodalo na 150 milionů kopií v 52 jazycích. V roce 2015 vydala autorka bestseller Grey, příběh Padesát odstínů šedi převyprávěný pohledem Christiana Greye.
V roce 2012 figurovala jméno autorky v žebříčku „Nejvlivnější lidé světa“ časopisu Time, dále se objevilo v anketě Barbary Waltersové „Deset nejúžasnějších osobností roku“ a v žebříčku časopisu Publishers Weekly „Osobnost roku“. Následně se E. L. James zaměřila na produkování filmových adaptací svých románů ve studiu Universal Pictures. Filmové zpracování románu Padesát odstínů šedi v roce 2015 překonalo všechny rekordy v návštěvnosti kin. Jeho pokračování Padesát odstínů temnoty bylo u příznivců milostné romance mezi Anou a Christianem stejně oblíbené a v roce 2018 na tento úspěch navázal i závěrečný film trilogie Padesát odstínů svobody.
E. L. James žije společně s manželem Niallem Leonardem, prozaikem a scenáristou, a jejich dvěma syny v západním Londýně, kde pracuje na nových románech a filmových projektech.

Darker… Nevím co říct, což se mi nestává často, možná nikdy. Všichni víte, že tuhle sérii já nemusím, příběh Christiana Greye a Any Steelové mi nepřirostl k srdci. Přesto je kniha opět velkým úspěchem a nedalo mi to, abych se nepokusila proniknout do kouzel tohoto příběhu.
Ti, co mají rádi vyléčené chlapi láskou, si přijdou na své, protože z Christiana Greye bude jiný muž. Kdo ho chce poznat více, tak šup – dejte se do čtení. Ostatní pokračujte ve čtení recenze. 🙂

Druhý díl Padesáti odstínů z pohledu Christiana Greye je opakování základního děje, ale myšlenky, pocity a fantazie jsou tentokrát jeho. Christiana známe jako drsného, kontrolou posedlého, dominantního muže a díky tomu si ho většina žen oblíbila. Z prvních třech knih série víme, že se z něj stane vůči Aně zamilovaný muž, ale to, co se z něj stane v Darkerovi, to už bylo moc. Stal se zamilovaným miloušem, a když se k tomu přidají ty jeho myšlenky, pocity a podobně, tak je to sladké a roztomilé štěně, které je stále na okraji emocionální propasti a ne ten tvrdý a neústupný muž s hravými myšlenkami.
Aspoň že ta Ana Steelová je stále stejná, její vývoj v obou pohledech je jako přes kopírák. Z šedé a stydlivé myšky rozkvétá vtipná, drzá a nebojácná žena. Tu jsem si tady oblíbila, i když některé situace jsou hodně na okraji uvěřitelnosti, ale to je pro mě ostatně celá tato série. 🙂

„Najednou mám taky knedlík v krku.
Tohle je moje rodina.
Záleží jim na mně. A to kurva hodně.
Všichni se o mě báli!
Rodina na prvním místě.
Odstupuju a zadívám se na Anu. Hned za ní stojí Katherine a hladí ji po vlasech. Neslyším, co ji říká. „Teď bych rád pozdravil svou dívku,“ omlouvám se rodičům, dřív než se taky rozbrečím. Máma mi věnuje uslzený úsměv.“

Všichni, kdo tyto knihy znáte, můžete být dnes ovlivněni také filmovým zpracováním. Ale pokud se odpoutáte od všeho, co jste doteď četli nebo viděla)i, tak v sérii z jeho pohledu je Christian normální hrdina, který na veřejnosti působí tvrdě a za zavřenými dveřmi je zlomený muž. S takovým dějem se setkáváme často a má své kouzlo.
Pokud se oprostíte od všeho, co jste slyšeli, viděli, četli, tak bude kniha pro vás čtivá, pro někoho možná i na jeden zátah. Děj je plynulý, neztrácíte se, kapitoly na sebe navazují. Sexuální scény jsem ve většině případů přeskočila (však mě znáte), ale jsou už popisovány s větší smyslností a něžností, protože se prolínají s vanilkovým sexem.

Knihu Darker doporučuji všem, co tuto sérii znají a těm, kteří neznají, tak prvně přečíst a až poté koukat na film. Protože naše fantazie je vždy lepší než ta producentů a režisérů.
V příběhu najdete vše, co od něj očekáváte – sexuální napětí, chtíč, lásku, trošku toho napětí, humoru a sarkasmu.

Uznávám, že kniha nebyla špatná, už to pro mě není brak za jednu hvězdu, ale stále nevidím v tomto příběhu to kouzlo, ze kterého bych si sedla na zadek jako ostatní čtenářky. Je to průměrné čtení, ovšem autorce se nedá upřít nic, co s touto sérií dokázala. Nejen ona, ale hlavně reklama. Za to si zaslouží můj obdiv.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Baronet, kde si knihu Darker můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Drtič – Alan Jacobson

Autor: Alan Jacobson
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 439

„V nose ji pálil pronikavý pach. Na jazyku měla nakyslou pachuť. Obličej ji studil. A záda měla mokrá. Vailová otevřela oči, ale nic neviděla. Ne, ne nic – rozhlédla se napravo a nalevo a spatřila hvězdy. Ležela naznak a dívala se na oblohu. Začala si sedat – ale zasáhla ji vlna nevolnosti, podobná ošklivé chřipce. Vailová si zase lehla a v duchu se ptala, kde je, proč leží na zemi. Otočila hlavu doleva – spatřila révu – a pochopila, že je na vinici. Jak? Proč?
Napravo uviděla totéž. Tma. Rostliny. A pár bot.“

V příběhu, navazujícím na vynikající bestseller Sedmá oběť, se Karen Vailová vydává do vinařské oblasti Napa Valley, kde řádí sériový vrah, který zanechává své oběti s rozdrcenými průdušnicemi ve vinných sklepech. Když se však Drtič dozví, že se k mordpartě přidala profilovačka FBI, probudí v něm takový projev pozornosti novou smělost a uvede do pohybu plán, který obrátí vzhůru nohama celé město – i speciální policejní tým. Ačkoliv nenadálý zlom v případu pomůže Vailové zjistit totožnost vraha, cítí, že něco není, jak má být. Jestli na to včas nepřijde, následky budou nedozírné.

Alan Jacobson je autor bestselleru Sedmá oběť, uznávaného kritikou a uvedeného v Library Journal na seznamu nejlepších knih za rok 2008. Léta výzkumné práce u policie, konkrétně u FBI, Alana ovlivnila osobně i profesně a pomohla formovat příběhy, které vypráví, i různorodé postavy jeho románů.
Sedmá oběť i jeden z Alanových chystaných románů, Živý terč, se v současné době připravují ke zfilmování u jednoho z předních hollywoodských producentů.

Když jsem dočetla první díl ze série s Karin Vailovou a to Sedmou oběť, byla jsem si jistá, že druhý díl, Drtič, rozhodne o tom, jestli tuto sérii budu číst dál nebo ne. Zajímalo mne, jak se autor, muž, popere s hlavní hrdinkou, s ženou, jak bude psát nejen o jejich vyšetřovacích metodách, ale také o jejím soukromém životě a jestli se v druhém díle vrátí k tomu, co nakousl v prvním a proto pro mne byl druhý díl stěžejní.
Po dočtení jsem velmi spokojená, dostala jsem, co jsem očekávala a já se vrhám po nohou do dílu třetího, který nese název Zrychlení.

Karen Vailová odjíždí se svým partnerem do Napa Valley, kraje dobrého vína, na dovolenou. Po tom, co vyřešila případ Mrtvých očí si to rozhodně zaslouží. Jen odpočívat, dobře pít a jíst ve velmi příjemné společnosti. Jenže to by nemohla být profilovačka Vailová, aby se ji do cesty nepřipletl další sériový vrah. Tentokrát je to Drtič, který svým obětem uřízne prsa a posmrtně serve nehet na noze… Při prohlídce jednoho vinného sklípku narazí na mrtvolu a přesto, že je to v jiném státě, zapojí se do vyšetřování. A zase, nemohla by to být profilovačka Vailová, aby se sériový vrah nesnažil znepříjemnit ji život na maximum a tady, v tomto díle, se to děje tedy brilantně….

V tomto díle, v knize Drtič, se krom Karen objevují úplně nové postavy. Až poznáte Roxxann, tak budete příjemně překvapeni. Na první pohled působí nepřístupně a protivně, ale po bližším seznámení se vám bude zamlouvat. Brix, Owens, Fuller, všichni ostatní členové speciální jednotky v Napa už tak příjemní nejsou a dělají jen svou práci, konají povinnost, aby co nejrychleji dopadli vraha a mohli Vailovou vypoklonkovat zpátky tam, odkud přijela. Nadřazenost některých byla zcela evidentní, jiní se snažili zachovat si profesionalitu. Ovšem moc jim to nešlo.
Zato Dixxonová byla s Vailovou, postupem času, víc a víc jako jedno tělo a jedna duše. Rozuměly si, dokázaly logicky uvažovat a doplňovaly se. Jako vyšetřovací duo mi ladily a líbily se.

„Vailová upustila telefon do klína. Bledsoe ještě mluvil, ale to bylo jedno. Jeho slova jí zněla a opakovala se v hlavě. Po Robbym ani stopy. Vyčerpaná, vyhladovělá, citově vyčerpaná a pokrytá krví mrtvého zavřela oči. A pak se rozplakala.“

Vždycky si říkám, že do recenze napíšu pravdu. Ať si to každý přebere jak chce. Drtič se mi líbil, příběh byl dobrý, jednu vadu na kráse to ovšem mělo. Vyšetřování se ubíralo jedním směrem, ale jak speciální tým mnohokrát v knize řekl, musí se prověřit všechno – pro jistotu. A to byl kámen úrazu. I když Vailová věděla, že to nebude mít nic společného se společností, která má na starosti všechny vinné oblasti a stáčení vín a podobně, přesto museli vyšetřovat zrovna tam. Navštěvovaly různá místa, potkávaly různé lidi a nejen Vailová s Dixxonovou z toho byly na rozpacích, po nějaké době i já. Hodně jmen a přitom naprosto zbytečně – a jako čtenář jsem věděla, že jdou po špatné stopě. Přečíst jsem to musela, ale musím říct, že tato strana vyšetřování mě vůbec nebavila.
Ale pak se vrátili na správnou cestu a opět honění vraha mělo grády. Musím uznat, že samotný závěr je příběhu je skvělý a i kdybych si celou dobu říkala (což jsem neříkala), že už další díl číst nebudu, tak po tom, jak tohle končí, tak musím!

Příběh se mi líbil, ale díky všem těm věcem okolo vinic, které vedly vyšetřovatelé špatným směrem, jsem se místy nudila. Kdyby to autor vynechal a rovnou se pustil po stopě vraha a nestáčel Roxxann s Karen záměrně z cesty, bylo by to přesně to, co bych chtěla. Mělo by to spád, bylo by to napínavé, na okousání si nehtů dobrá kniha. Takhle to bylo zpomalené, to napětí bylo utlumené.
Chápu, že Napa Valley je známé místo i mimo příběh, kde se pěstují hrozna pro ty nejlepší vína a věřím, že autor chtěl poukázat na své znalosti nejen ohledně místa, ale také vín, ovšem pro mě to bylo trochu zbytečné.

Když pominu zdržení s víny, zbytek byl skvělý. Opět se Karen vyznamenala a všem ukázala, že je nejen výbornou profilovačkou, ale také ženou, která se nebojí. A jak jsem psala výše – poslední odstavec knihy vás dostane a nebudete chtít jinak, než si přečíst další díl.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Baronet, kde si knihu Drtič můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Legenda – Stephanie Garberová

Autor: Stephanie Garberová
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2018
Počet stran: 429

„Ale pozor, výhra nebude zadarmo a později budete litovat ceny, kterou za ní zaplatíte.“

Donatella Dragnová se nechala unést magickým světem Caravalu. Konečně uprchla z područí svého otce a sestru Scarlett zachránila před neštěstím domluveného sňatku. Obě by teď měly oslavovat, ale Tella stále není svobodná. Uzavřela nešťastnou dohodu s tajemným zločincem, kterému dluží nemožné: skutečné jméno mistra Caravalu – Legendy.
Jediný způsob, jak se dozvědět Legendovo jméno, je zvítězit v jeho hře, a tak se Tella znovu vrhá do hlubin legendárního klání – a zároveň do cesty vražedného dědice císařského trůnu, lásky odsouzené k zániku a pavučiny tajemství… včetně toho její matky. Caraval od svých účastníků vždy žádal chrabrost, vychytralost a oběti, avšak nyní přestává být pouhou hrou. Pokud Tella nedokáže naplnit svou část dohody a získat Legendovo jméno, ztratí všechno, na čem jí záleží – možná dokonce i vlastní život. Pokud však vyhraje, Legenda a Caraval mohou být navěky zničení…

Stephanie Garberová je mezinárodně uznávanou autorkou bestselleru Caraval, který se dlouho pohyboval v čele žebříčku New York Times. Vyrostla v severní Kalifornii, kde ji často přirovnávali k Anne Shirleyové, Jo Marchové a dalším fiktivním postavám s bohatou představivostí a zdravou dávkou tvrdohlavosti. Když zrovna netvoří, vyučuje tvůrčí psaní a sní o dalším dobrodružství. Stále čeká na Legendovu vstupenku do říše Caravalu.

Přiznám se, že když jsem se pouštěla do Legendy, měla jsem lehké pochybnosti, protože jsem si z jedničky moc věcí nepamatovala. Doufala jsem, že se na začátku knihy dostanu do děje a nebudu váhat. A i když Legenda nezačíná tak, aby autorka čtenářům připomněla něco z prvního dílu a rovnýma nohama skáče do dalšího příběhu, tak mi nic nechybělo a byla to úžasná jízda.

Donatella, tedy Tella se po prvním Caravalu vzpamatovává ze všeho, co se dělo, co bylo skutečné a co byla jen hra. Její sestra Scarlett ji stojí věrně po boku a vypadá to, že ani jedna nemůže být spokojenější. Od Juliana, jednoho herce Caravalu se dozví, že se celá hra i s Legendou, přesouvají do Valendy, kde na počest císařovny odehrají další Caraval a obě jsou přizvány. Jenže Caraval se hraje jen jednou za rok. Bude to tentokrát jiné? Pro Tellu určitě, protože ve chvíli, kdy dorazí do cílového města se dozví, že má mnohem víc starostí, než se domnívala. Ochránit Scarlett, zachránit matku, vyváznout ze všeho živá, zjistit, kdo je Legenda a hlavně si zachovat zdravý rozum. Zdá se, že to asi nebude jednoduché… Ne-li zhola nemožné

Když se setkám s různými názory na série, většina čtenářů mi řekne, že první díl byl dobrý, druhý buď stejně dobrý nebo horší a třetí ušel. Ale u série Caravalu je to něco jiného. Já říkám, že první byl dost dobrý a druhý díl mnohem lepší. Aspoň tedy pro mě. Mnohem více jsem se nechala příběhem strhnout, líbilo se mi, jak autorka vykreslila všechny postavy, počínaje Tellou, která vůbec neměla jednoduché rozhodování a stejně to vždy vyřešila správně a konče Dantem, který byl naprosto okouzlující a zdárně konkuruje Rhysovi z ACOTARu. 🙂 Ufff…

Možná už jsem na to stará, ale taková ta správná hra na kočku a myš mi dokáže rozvířit všechny částečky v těle, krev teče rychleji, srdce buší silněji a to se dělo při setkání Danteho s Tellou. Ti dva se tak neměli rádi, až to bilo do očí, ale jejich ironické dialogy byly naprosto odzbrojující a já si to užívala na sto procent.

„Cíl této hry není, co tušíš,
ženu pera a papíru vyhledat musíš.
Jen ona má stopu, po níž každý baží,
však pouze pro tebe ji chrání a stráží.“

Co se mi ovšem nejvíce líbilo, tak byl způsob, jak si autorka hrála se slovy. Když popisovala magii, cítila jsem ji. Dokázala jsem ji vidět, uměla jsem si představit. Najednou byla pro mne hmatatelná. Samotný příběh byl taktéž skvěle napsán, měl spád a pořád se zde něco dělo. Jasně, tahle věta může na někoho působit jako klišé, ale jinak to napsat neumím.
Ve chvíli, kdy jsem začala číst, ocitla jsem se mimo realitu a od první stránky až do poslední pro mne neexistovalo nic jen samotný Caraval. Se stejnou vervou jako Tella jsem chtěla osvobodit její matku, se stejným rozporuplným pocitem jsem nedokázala určit, která cesta a které rozhodnutí je to pravé a se stejným zoufalstvím jsem se dívala, jak Legenda odchází… A se stejnou nadějí jsem otvírala poslední dopis příběhu.

Legenda mě překvapila. Nečekala jsem, že si až v tomto díle tak oblíbím některé postavy, že si užiju takovým způsobem celý Caraval a že se dostaví ten pocit nedočkavosti, než vyjde díl třetí. Tak jak to bylo u Kletby vítězů, i teď mám pocit, že nevydržím čekat, než vyjde další díl, ale samozřejmě se postupem času smiřuji s tím, že budu muset. V žádném případě se nebojím, že bych si nic nepamatovala. Druhý díl mi ukázal, že i kdyby se toto stalo, nemám se čeho bát. Autorka nový příběh prokládá událostmi a informacemi o tom, co bylo předtím, takže se nemůžu ztratit a můžu si užívat každý díl i s odstupem času.

Nemám už co dodat, jen teď tajně doufám, že krom přijímacího dopisu z Bradavic očekávám i pozvánku na Caraval! 🙂

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Legenda můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

České dějiny – 100 památných míst – Jan Kvirenc

Autor: Jan Kvirenc
Nakladatelství: Grada
Rok vydání: 2018
Počet stran: 455

„Loket získal název podle své polohy v zákrutech řeky Ohře, jméno se dostalo též do znaku města („mluvící erb“ s ohnutou paží). Pevný hrad na dohled hranic byl královnou Eliškou vyhledáván často, cítila se tu bezpečně, utíkala sem v době politických krizí. Občas tu pobývala se svým královským manželem, vedla se tu důležitá diplomatická jednání, někdy sem nechala převézt i svoje děti včetně nedávno narozeného prvorozeného syna a příštího krále Václava. Netušila ovšem, že právě na Lokti se rozloučí s ani ne tříletým princem navždy. Za zdmi hradní pevnosti, kde odpočívala po svém čtvrtém porodu v listopadu 1318, totiž neunikla intrikám, které proti ní obrátily zlobu jejího muže, krále Jana Lucemburského.“

Moderní dějiny našeho národa jsou nemyslitelné bez návaznosti na dávnější období – a právě těmi se zaobírá náš historický průvodce. Představujeme celou stovku „míst paměti“, spjatých s velkými dějinami zemí Koruny české. Zavedeme vás do knížecích, královských a šlechtických komnat, ale též do vesnic a měst, do bitevní vřavy, soudních síní, pracoven učenců a konstruktérů. Nahlédneme za kulisy vysoké politiky, diplomacie i zločinu, poodhrneme roušku vzniku uměleckých děl.
Do naší historické paměti také patří mytické a bájeslovné děje; na scénu vstoupí i slavní zahraniční návštěvníci. Všech sto příběhů navíc vykreslíme pomocí autentických dobových textů – stanete se přímými účastníky historického bádání. Nechybí nic podstatného z uzlových bodů starší i novější minulosti našich zemí. Na počátku putování stojí hora Říp, praotec Čech a první Slované. A v závěru se proslulá tradice blanických rytířů propojí s demokratickým odkazem první Československé republiky. Číst můžete výběrově, encyklopedicky i souvisle, doma i na cestách. Vždyť všude a vždy platí, že „kamkoli vstoupíme, jdeme stopou dějin“.

Mgr. Jan Kvirenc vystudoval Filozofickou fakultu UK, obor český jazyk – dějepis a pracuje jako gymnaziální profesor dějepisu. Zabývá se metodikou výuky dějepisu a popularizaci historie; organizátor i lektor dějepisného vzdělávání a recenzent dějepisných publikací. Dlouholetý člen výboru Asociace učitelů dějepisu ČR.
Autorsky, editorsky či lektorsky se podílel na řadě dějepisných učebnic, atlasů a sborníků; pravidelně přispívá do časopisu literatury faktu Přísně tajné. Velký ohlas vzbudil jeho dvoudílný projekt „Historie v dokumentech“, a to České dějiny do roku 1914 a Evropa do roku 1914 (2006-2007).
Od roku 2017 spolupracuje s nakladatelstvím Grada, pro které kromě dárkové reprezentativní publikace České dějiny – 100 památných míst připravil i knížku pro děti o českých panovnících.
Za dlouholetou spolupráci s Národním pedagogickým muzeem a knihovnou J. A. Komenského byl v roce 2012 vyznamenán Medailí J. A. Komenského. V roce 2018 obdržel prestižní ocenění Učené společnosti ČR a Nadačního fondu Neuron pro pedagogy.

Za všech stran na nás z médií útočí různé pořady, články a hlášení o tom, že tento rok je něčím výjimečný. Konkrétně oslavou stého výročí od založení Československé republiky. A jelikož ani já nechci být pozadu, mám pro vás recenzi na knihu, která jde ruku v ruce s oslavou, protože při listování v ní poznáte nejen zajímavá místa, ale také historii naší krásné země.

Kniha České dějiny-100 památných míst je opravdu majestátní kousek, který můžu pyšně vlastnit v knihovně. 100 let od vzniku Československé republiky, 100 památných míst a musím říct, že není hezčí kniha, která by mohla na toto výročí vyjít. Už na první pohled působí velmi vkusně a luxusním dojmem, a při otevření si řeknete, že nakladatelství nešetřilo ani tady. Papír je tvrdší a křídový, celý obsah je bohatě doplněn ilustracemi a najdete zde zmínku snad o všech důležitých místech, které se u nás nachází.

Ve chvíli, kdy jsem knihu poprvé držela v ruce, otevřela jsem si rejstřík a hledala informace o městě, ve kterém momentálně žiju. A přesto, že jsem nic nenašla, i tak mě to bavilo a nalezla jsem jiné zajímavosti. 🙂  Musela jsem se smát, když přijela má sestra, vzala tuto publikaci do ruky a hned hledala své město. 🙂 A ta už byla úspěšnější! 🙂 Myslím si, že tato kniha je skvělá jak na prohlížení a hledání různých faktů o budovách, památnících, hradech, tak i na důkladné čtení všech stránek. Můžu vám zaručit, že se dozvíte opravdu spoustu zajímavých faktů, jak o místech, které vám jsou známé, tak o místech, o kterých jste doposud neměli ani tušení. A navíc ve vás tato publikace probudí touhu cestovat po celé naší zemi a hledat krásy, které jsou na stránkách.

Na knize jsem si oblíbila styl, jakým je napsána. Není to jen strohý popis, kde se co nachází, ale autor si dal tu práci a námahu s tím, aby nám místo či objekt nejen přiblížil, ale aby do každého článku dal pořádnou dávku její minulosti, historie, která vás bude bavit a mnohému se přiučíte. Navíc některé články na mě dýchly jakýmsi tajemstvím, záhadou, některé působily až mysteriozním dojmem. U některých jsem si dokonce ani neuměla představit, co vše se zde odehrálo a po všem zjištění jsem měla lehkou husí kůži, že se to fakticky stalo.

Nebudu lhát, nemám zdaleka přečteno vše, co se v knize České dějiny – 100 památných míst nachází, ale mám za to, že tohle není nic na jeden večer. Je to nádherná publikace, která je určená k tomu, abyste se k ní neustále vraceli. Ve chvíli, kdy vás něco napadne, abyste ji vzali do rukou a listovali. Možná se najdou takoví, kteří ji ihned přečtou od začátku do konce, ale mou volbou bylo, abych si v rejstříku našla co mě nejvíce zajímá, objevila, co vše se zde skrývá a poté se pomalu posouvala dále.

Velkým zpestřením pro mne bylo ty části, které byly psány starým jazykem. Dám vám příklad, protože to neumím přesně pojmenovat. 🙂
“ 25. junii, v noci na pátek, Julius, ten pankhart, levobočník a tyran na Krumlově, vězněm jsa na zámku pod Pelikánovými pokoji, byv na záchodě dlouho, padna, duši pustil. Rarášek ho udávil! A strážní nežli se klíčů u hejtmana dovolali, že byl bez sebe. Okolo krku, praví, že byl zčernalý a pustila se mu z nosu krev.“
A hned jsem zabila dvě mouchy jednou ranou – nejen, že jsem vám ukázala, jak jsou některé části psány, ale také na vás dýchá to tajemno, viďte? Tohle se stalo roku 1609 v Českém Krumlově. Možná jste o tom nevěděli. A takových příběhů je zde mnohem více.

S velkou radostí a potěšením můžu tuto knihu doporučit. Bude vypadat luxusně i jako vánoční dárek, protože její zpracování a grafická úprava jsou skvostné. Rozhodně nemůže chybět milovníkům historie a naší země.
Autorovi velké díky za jeho umění, tohle je radost číst!

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Grada, kde si knihu České dějiny – 100 památných míst můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Stálo to za to – Miroslava Varáčková

Autor: Miroslava Varáčková
Nakladatelství: Booklab/Slovart
Rok vydání: 2018
Počet stran: 204

„Říká se, že když si k sobě někoho připoutáš, jsi za něj zodpovědný po zbytek života. Otázka zní, jestli to stojí za to.“

Bašku a Lívii pojí pouto nejsilnější, pokrevní. Ale navzdory tomu, že jsou sestry, jako by neměly nic společného. Zatímco Lívii se ve všem daří, Baška zůstává na druhé koleji – ve škole, mezi kamarády, dokonce i doma. Zaslepeným rodičům ani sestře se zkrátka není možné zavděčit. Jedinou naději na štěstí vidí Baška v rodícím se vztahu s Jakubem, který však skrývá tajemství. Navíc čím dál nesnesitelnější Lívii očividně něco tíží… Zvítězí pocit zodpovědnosti, anebo sobeckost stáhne všechny na samotné dno?
Další kniha Mirky Varáčkové je pronikavou sondou pod povrch běžné, zdánlivě normální rodiny, příběhem, ve kterém se překvapivě mnozí najdou. Neboť získat od života dobré karty někdy na rozehrání hry o štěstí nestačí.

Miroslava Varáčková má doma tři chlapy a psa. Když je ráno vypraví do práce a do školy, odpluje ke klávesnici počítače a do světa fantazie. Každá její nová kniha je totiž cestou, na kterou se se svými hrdinkami vypraví. Jejich cíl není nikdy jasný, ten objevují společně a jejich zážitky formují nejen autorku, ale i její hrdinky. Stálo to za to je autorčinou čtrnáctou knihou.

Musím uznat, že kniha Stálo to za to opravdu stála za to! Dočetla jsem ji večer, krátce před půlnocí a ihned jsem trapně, a hlavně bez jakéhokoliv studu, psala autorce, co ten konec má znamenat? Jak to tedy je? A hlavně ať mi dá radu, jak mám jít do postele, když mé emoce byly rozjitřené, jako už dlouho ne. Nekonalo se žádné slzavé údolí ani okusování nehtů, ale přitom jsem při čtení prožívala všechny strasti a slasti hlavních hrdinů a emočně jsem byla naladěna na jejich vlnu. Věřím, že to byl účel autorky. Abych se do příběhu vžila.

Hlavní hrdinkou příběhu a vypravěčkou je Barbora, řečena Baška, která chodí na střední školu, do třeťáku. Její studijní výsledky jsou chvalitebné, ale je to taky její jediná činnost, která ji opravdu jde. Její sestra Lývie je mistrní v gymnastice, sbírá všechny možné poháry a medaile, jen trénuje a nic jiného ani neumí. Rodiče obou sester se v Lývii shlížejí, podporují ji a Bašku odstrkují na druhou kolej. Hlavně tedy matka. Až budete tuto knihu číst, obrňte se trpělivostí, protože nejednou jsem dostala takový záchvat vzteku na matku, že kdyby byla v mé blízkosti, horko těžko by se zvedala ze země. A Baška? Potichu a útrpně snášela jakoukoliv nespravedlivost na svou osobu, snažila se být neviditelná. Až do doby, než potkala Jakuba. Pak se všechno otočilo, ale těžko říct, jestli k dobrému nebo špatnému. To se dozvíte ve chvíli, kdy si přečtete tento příběh, to vám neprozradím…

Ač jsem na jednu stranu chápala chování Barbory, některé její situace bych řešila rozhodně jinak. Možná je to tím, že jsem horká hlava a proto jsem nechápala, jak může jen nečinně přihlížet, nebo dokonce mlčet. V určitých chvílích bych už sypala z rukávu všechny argumenty proč ano a proč ne, kdežto Barbora byla potichu a klidila se někam pryč, jen aby zbytečně nevyvolávala konflikty. Jsem jiná povaha než ona a troufám si tvrdit, že právě proto mě tak chytila za srdce. Měla jsem při čtení pocit, že bych ji měla chránit, zastat se jí, otevřít oči celé její rodině a nemohla jsem. Jasně že ne, je to kniha, je to příběh, ale ta bezmoc byla někdy opravdu velmi hmatatelná a proto říkám, že kniha opravdu stála za to!

„Biba mi poradila, abych se na všechnu práci kolem domácnosti vykašlala, protože až pak Lívie pochopí, kolik toho musím dělat a kolik úsilí a času vkládám do všech těch věcí, které přehlíží. Například vysávání zabere často i hodinu, umývání nádobí taky netrvá dvě minuty, nákup je často těžký, a než ho dovleču domů, mám ruce vytahané jako opice. Tak jsem dala na její slova rozhodla se ji poslechnout. Odhodlání mi ale dlouho nevydrželo. když jsem zjistila, že doma není co jíst a až přijde otec z práce, cvrčci mu budou v břiše cvrlikat operu, vydala jsem se na nákup.“

Stálo to za to je kniha, ideálně pro dospívající dívky, pro sestry, pro mladé holky, které hledají útěchu, že ne jen jejich život je na houby. Ale určitě si tohle čtení užijí i starší ročníky – já jsem rozhodně toho zářným příkladem.
Od první do poslední stránky jsem si vše užívala, radovala se z maličkostí, líbily se mi sny Barbory, nesnášela jsem sobeckost Lývie, modlila se za nestrannost a prokouknutí matky a když skončila postel Barbory v obýváku, měla jsem chuť někoho uškrtit. Různé emoce se ve mě střídaly a určitě vás nepřekvapí, když napíšu, že knihu jsem přečetla během pár hodin, protože to nešlo nechat nepřečtené.

Ve chvíli, kdy Barbora potká Jakuba, už vás na stránkách nečeká jen holý text, ale také přepis textovek, takže se čtení stává ještě zábavnějším. A mi samozřejmě zase přišlo na mysl, že by se mi líbilo, kdybych si se svým partnerem tak esemeskovala, oťukávala se… Ale už jsme na to staří prostě. 🙂 Další důvod, proč jsem si příběh užívala. To oťukávání, opatrné našlapování v novém vztahu mi postavilo chloupky na rukou a autorka perfektně vystihla pocity, které jsem měla i já, když jsem tehdy, v hlubokém pravěku, navazovala nové vztahy. 🙂

Od autorky už mám přečteno pár knih, jako například Grafitové děvče nebo Hlavně to nikomu neříkej, ale slavnostně prohlašuji, že Stálo to za to je nejlepší, kterou jsem četla. Líbila se mi námětem, zpracováním, tím, jak snadno jsem se sžila s hrdiny příběhu a dokázala ve mě probudit naprosto nečekané emoce, které byly místy opravdu silné. Pro někoho oddechovka, pro někoho průměr, ale pro mě úžasně emoční top čtení.
Pro někoho to může být obyčejná lovestory, ale pro mne to opravdu byla silná sonda do jedné rodiny, která sice vypadá normálně, ale nic normálního na ni nenajdete, když se podíváte do oken bytu… Jednoznačně velké doporučení.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Booklab/Slovart, kde si knihu Stálo to za to můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan