Z ohně a papíru – Rachel Caine

Autor: Rachel Caine
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 364

„Tento rozkaz se mi nedává snadno. Velmi dlouho a bolestně jsem se rozhodoval. Tíha generací mých předchůdců, kteří se tomuto rozhodnutí vyhýbali, leží jen a pouze na mých bedrech. Jenže nyní žijeme v mnohem nebezpečnějším světě než kdokoli z nich. Ve světě nikdy nekončících rizik. Nikdy nekončící vzpoury. Zde je tvůj rozkaz a chci, abys ho bez prodlení a plně uposlechl. Všechno zničit.“

Velká knihovna v Alexandrii. Instituce, která železnou rukou ovládá veškeré vědění světa, bezohledně potlačuje každou vzpouru a ve jménu vyššího dobra zakazuje lidem vlastnit knihy…
Jess Brigtwell přežil první setkání s tajemstvím opředeným světem Velké knihovny. Zjistil, že její velkolepá sláva je jen iluze, která maskuje temnotu a zlo. Jeho život se nenávratně změnil. Musí v Knihovně sloužit jako voják, přišel o nejlepšího kamaráda, a dívka, kterou miluje, má navždy zůstat zavřená v Železné věži.
Jess a jeho spojenci se však nehodlají vzdát. Vydávají se na záchrannou misi se smrticími živými sochami v patách. Na Jesse čeká těžká volba: zůstane na straně kamarádů a rodiny, nebo bude loajální ke Knihovně, která pro udržení moc obětuje cokoli a kohokoli?

Rachel Caine je americká autorka, vlastním jménem Roxanne Longstreet Conrad. Narozena 27.4.1962 na vojenské základně White Sands v Novém Mexiku. Vystudovala účetnictví a dnes pracuje v dceřiné společnosti firmy Lufthansa. Vedle psaní se ve volném čase věnuje filmu a televizi, z čehož plyne i její účast na tvorbě celé řady knih věnujících se rozmanitým televizním seriálům nejen fantastického zaměření. Uvést lze především průvodce Stepping Through The Stargate (2004), což je soubor rozmanitých esejů ze světa seriálu Hvězdná brána, sestavený ve spolupráci s přítelem P. N. Elrodem.

Velká knihovna je instituce, která ovládá všechny znalosti světa. Zakazuje osobní vlastnictví knih ve jménu vyššího dobra a vyvrátí každou vzpouru, která by mohla nastat. Už když si přečtete tyto řádky, musíte tušit, že série Velká knihovna od Rachel Caine bude jiná, než všechny ostatní. Proto po prvním díle, který se mi líbil, jsem se s radostí vrhla na Z ohně a papíru. A opět musím potvrdit, že jsem fakt ráda, že mne tato série neminula.

Hlavním hrdinou je opět Jess Brightwell, který trénuje v armádě gardy. A protože už z prvního dílu víme, že někdo, na kom mu záleží skončil v Železné věži, on se snaží o to, aby se vše začalo obracet na jeho stranu. Shromáždí si kolem sebe skupinu lidí, se kterými plánuje vzpouru.

Můžu říct, že tato série mě opravdu velmi mile překvapila. Dostala jsem téměř vše, co jsem očekávala. Ať už je to romantika nebo pořádná dávka napětí, nic z toho v Z ohně a papíru nechybí. Mile mne překvapilo i to, jak rychle mě příběh opět vtáhl do děje a já si dokázala z prvního dílu vše vybavit. Bála jsem se, že to překlenutí mezi vydáním jedničky a dvojky bude dlouhé, ale byla jsem vyvedena z omylu. Ale i tak jsem měla pocit, že mi některé detaily unikly, ovšem díky stylu vyprávění autorky jsem se rychle chytala.

„Pouštím se do předem prohrané bitvy. Cítím se zoufalý, jako v pasti, a myslel jsem, že mě můj bratr ujistí, že všechno bude v pořádku. Chtěl jsem se… cítit bezpečně. Aspoň na chvíli.“

Když jsem začala Z ohně a papíru číst, nastal u mě pocit, že se ihned ocitám na začátku nějaké akce a s postupným přibýváním stránek se tempo zvyšuje. Autorka mě dokázala nejen držet v permanentním napětí, jak všechno dopadne, ale také mi dokázala postupně přidávat indicie k tomu, abych začala pochybovat o věcech, které jsem si myslela, že jsou jasné a tím pádem si klást stále více otázek. Jako bych měla pocit, že nikdy nemůžu číst dostatečně rychle, abych na všechno přišla.

I přesto, že má recenze je hodně nadšená, mám pocit, že mě něco brzdí, abych byla úplně „odvařená“. Nevím, čím to přesně je, něco totiž sem tam zadrhlo, ale pojmenovat to nedokážu. Možná to některý čtenář pocítí, možná ne. Ale i tak jsem velmi potěšena a spokojena s tímto pokračováním Velké knihovny a vím, že na další díl se budu těšit. Doufám, že Jess zůstane takový, jaký byl do teď, je to takový symbol naděje a moci a věřím v to, že autorka se bude držet rovných skoků do akce bez nějakých klikatých odboček.

Pokud se budete chtít začít do knihy, která je o knihách, určitě vám Z ohně a papíru doporučím. Ale raději si nejdříve přečtěte první díl, protože na sebe navazují a mohly by vás uniknout souvislosti, které by vás připravily o ten pravý knihomolský zážitek.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Z ohně a papíru můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Na okraji – Lina Bengtsdotterová

Autor: Lina Bengtsdotterová
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2018
Počet stran: 317

„Charlie si uvědomila, že musí rozhovor zavést jiným směrem, jinak Fredrik zabředne do sebeobviňování. S rodiči pohřešovaných dětí se setkala už dříve, ale žádný z nich nevypadal tak plný úzkosti a viny jako Fredrik.“

Zmizení sedmnáctileté Annabelle vyvolá v malém městečku Gullspang pozdvižení. Co se té mladé, krásné a neobyčejné dívce, jak ji všichni popisují, mohlo stát?
Na místo jsou povoláni vyšetřovatelé ze Stockholmu Charlie Lagerová a její kolega Anders, aby pomohli zmizení objasnit. Místní je hned od začátku zahrnou otázkami: Ublížil Annabelle někdo? A pokud ano, je to někdo z nás? Jsou naše děti v nebezpečí? Najdete ho? Vyšetřování opravdu postupně ukazuje na několik místních, ale byl skutečně někdo z nich schopen Annabelle ublížit? Charlie se tak vrací do míst svého dětství, do míst, kde každý má co skrývat. To největší tajemství se ovšem ukrývá v blízkém jezeře.

Lina Bengtsdotterová vyrůstala ve švédském městě Gullspang. Vyučuje švédštinu a psychologii. V různých novinách a časopisech po celé Skandinávii jí vyšla řada povídek. Žila ve Velké Británii a Itálii. Nyní žije blízko Stockholmu se svými třemi dětmi. Na okraji, v originále Annabelle, je její debutový román. Druhý díl s inspektorkou Charlie Lagerovou vyjde ve Švédsku na podzim 2018.

Když jsem tuto knihu, respektive obálku viděla poprvé, nevěděla jsem, co si o příběhu myslet. Působil na mě ponuře, tajemně, ale přitom jsem měla takové nějaké tušení, že to bude asi dlouhé… A nemohla jsem být dále od pravdy. Na okraji je naprosto skvělé čtení, které jsem zvládla za jeden jediný večer a noc, nedokázala jsem se odtrhnout a ta spousta tajemství, která se ukrývají v příběhu, mi nedala chvilku klid.

Charlie Lagerová je mladá policejní vyšetřovatelka, která se ze svého rodného města odstěhovala do Stockholmu, nejen kvůli tomu, že tam viděla více příležitostí k životu, ale také kvůli nepěkné minulosti, která ji pronásledovala. Po téměř dvaceti letech se tam musí vrátit. Případ zmizelé, mladé, sedmnáctileté Annabelle otřese nejen celým městečkem, ale také Charlinou jistotou, protože se musí vrátit tam, odkud před několika lety utíkala.
Když se ponoří do vyšetřování, nikomu neřekne kdo je, ale na povrch vyplouvá tolik tajemství a starých křivd, že je nemožné, aby ji někteří nepoznali. I přes to se snaží vydat ze sebe to nejlepší pro to, aby se Annabelle našla. Jestli ji najdou, to už se dočtete v příběhu, ale věřte tomu, že se v průběhu čtení dozvíte mnohem více temných tajemství a kruté minulosti, o které jste na začátku knihy neměli ani tušení.

V průběhu čtení jsem celou dobu byla fascinována a tak nějak mimo realitu. Nedokázala jsem ani na pár minut přestat přemýšlet nad tím, co se v knize zrovna odehrává a každou volnou vteřinu jsem jen četla a četla. Není tam ani jedno místo, kde bych si odpočinula a dokázala si říct, že teď číst nebudu a půjdu třeba, já nevím, na záchod. 🙂
Vůbec se nedivím tomu, že Na okraji vyhrál cenu za nejlepší švédský debut a já smekám před autorkou, na prvotinu je to více než zdařilé.

„Přemýšlela, jak teď Ribbingsfors asi vypadá. Když byla malá, velký dům s obrovskými bočními křídly byl úplně opuštěný a po verandě se volně procházely krávy. Chodily dokonce i do velkého salónu, kde se kdysi pořádaly večírky pro nejzámožnější místní obyvatele.“

Kapitoly jsou v knize velmi krátké a to samozřejmě přispívá k efektu „rychločtení“. Je to tak třeba i u Roberta Bryndzy, kdy jsem si řekla, ještě jednu a ještě jednu, a ještě jednu až nakonec zjistím, že už žádná další kapitola není. Tady navíc byl skvěle nastíněn jeden problém, který bude řešit hlavní hrdinka v dalších dílech a o to víc jsem natěšená. Protože Charlie, ač má problémů plnou… prostě plno, tak mi byla fakt sympatická. S ničím se nemazala a jestli ji někdo bude odsuzovat za to, že se ráda napije – no a kdo ne?! 🙂

Co dle mého je ještě moc fajn, tak jsou krátké náhledy do minulosti. Ze začátku jsem nerozuměla některým pohledům, ale na konci se mi všechno spojilo a musím říct, že to opravdu stojí za to. Na okraji není jen o hledání zmizelé Annabelle, ale má v sobě mnohem více temných tajemství z minulosti, kdy některé vyplují na povrch, jiné se ještě drží těsně pod hladinou, ale věřím, že s dalším dílem se i ten zbytek dostane ven. A to teprve bude nářez.

Nejde jinak, než maximálně doporučit všem fanouškům thrillerů a detektivek. S autorkou se ocitnete v malém, švédském městečku, kde každý zná každého, kde si lidé vidí do talíře i do ložnic a přece není možné, aby někdo zmizel bez toho, aniž by někdo něco viděl, ne?! Lina Bengtsdotterová napsala skvělou knihu, začátek nové série a já doufám, že na další díl a případ Charlie nebudeme dlouho čekat. Tohle bylo opravdu velmi dobré!

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Na okraji můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Naposledy se ohlédni – Janelle Brown

Autor: Janelle Brown
Nakladatelství: Leda
Rok vydání: 2018
Počet stran: 454

„Možná právě proto se říká, že láska je slepá: Tak moc chceme, aby ten druhý byl někým, kým není, že nevidíme, jaký je doopravdy.“

Patnáctiletá Olive je na svou matku pyšná, miluje ji, jsou si tak blízké.
Jenomže jednou se Billie Flanaganová vydá sama na horskou túru – a už se nevrátí. Její tělo se nenašlo, nechala po sobě jenom rozbitý telefon a botu zapadlou v blátě. Manžel a dcera se s tragédií vyrovnávají každý po svém: Jonathan se uchýlí k whisky a ze smutku se snaží vypsat v něžných vzpomínkách na ztracenou lásku, Olive se změní v uzavřenou samotářku.
Jednoho dne se jí ale máma najednou mihne před očima. Byla to jen halucinace?
Co když Billie smrt jenom předstírala? Příběh nabírá na obrátkách, otec s dcerou se dozvídají o událostech z Billiny minulosti a začínají pochybovat, že svou manželku a matku doopravdy znali. S kým celé ty roky vlastně žili? Kdo byla Billie Flanaganová ve skutečnosti?

Janelle Brown je původním povoláním novinářka. Narodila se v San Franciscu a po studiích přesídlila do Los Angeles, kde žije se svým manželem Gregem, jejich dvěma dětmi a starým labradorem jménem Guster.

Už jsem se párkrát setkala s obálkami knih, které byly laděny do modra-světlemodra, a vždy, když se jednalo o thriller, tak to bylo parádní čtení. Vzpomenu třeba Stíny nad zálivem, Nebezpečná laskavost nebo Modrá. A kniha Naposledy se ohlédni není jiná. Řadím ji, rovněž, mezi skvělou četbu. Protože tohle byla naprostá laskomina, úžasný, napínavý příběh o hledání důkazů toho, že mrtvá žena mrtvá není…

Dá se říct, že jsou zde tři hlavní postavy. Billie. Žena Jonathana, matka Olive. Už na první pohled se vám bude zdát jako volnomyšlenkářská žena, která se snaží ze sebe dostat to nejlepší, i když to není až tak v jejích silách. Jednoho dne se vydá na výšlap do hor (sama) a zůstanou po ní jen některé věci, které najdou záchranáři a tím je jasné, že umřela. Zůstal po ní Jonathan, oddaný a milovaný manžel a dcera Olive, kdy se oba svým vlastním způsobem snaží smířit s tím, že odešla. Rok truchlení je pro někoho možná dlouhá doba, pro ně dva to byla vleklá, tíživá a smutná éra. Když se blíží roční výročí smrti Billie, stanou se dvě věci. Jonathan se pokusí „jít dál“ a začne vyřazovat Billiiny věci. Najde pár zásadních fotek, souborů v počítači a podobně, které mu dávají indicie, že Billie nebyla ta žena, za kterou ji považoval a taky…. Olive začíná mít zvláštní vidění, ve kterém se ji zjevuje matka a říká ji, aby Olive hledala pořádně… Znamená to, že Billie žije? Spojí Jonathan síly se svou dcerou a budou věřit tomu, že Billie žije? Najdou ji? Co všechno před nimi skrývala?

Autorka vás vtáhne do děje levou zadní. Nebudete vědět jak, a hned ve chvíli, kdy si přečtete první větu budete vědět, že jste tomuto příběhu propadli a nepřestanete číst, dokud všechno nevyřešíte spolu s hlavními hrdiny. Budete chtít odpovědi, které vám dá až konec knihy, takže jen sedíte a čtete, dokud se vše nevyjasní.
Konec knihy Naposledy se ohlédni je neskutečně neskutečný. I když jsem měla nějaké to tušení, jak by to mohlo dopadnout, nechtěla jsem tomu věřit a právě proto, že to tak dopadlo mě ještě více dostalo do kolen. Bylo to naprosto úžasné!

„Je snadné se mýlit, pokud ten druhý chce, aby ses mýlil. Podívej. Nikdy nemůžeš nikoho doopravdy poznat, i když ti přijde, že jste si sebevíc blízcí. Ze všech těch milionů myšlenke, které nás každý den napadnou, ze všech těch milionů zážitků, které nás potkají, s kolika z nich se svěříme někomu dalšímu? S hrstkou? A nikdo nechce ukazovat svoje temné stránky, nebo snad ano? Ty chyby, které před námi druzí odhalí, jsou jen maličkou špičkou ledovce. všichni jen kloužeme po povrchu a snažíme se ty, které milujeme, vidět, no… s notnou dávkou naivního idealismu.“

Přemýšlím, co bych této knize vytkla, ale vůbec nic mě nenapadá. Kapitoly jsou příjemně dlouhé, navíc je vyprávění jednou z pohledu Olive, jednou Jonathana, jednou Billie, takže ten příběh uchopíte ze všech stran a neztratíte se, protože vše na sebe plynule navazuje.
Moc se mi líbila hlavní myšlenka příběhu, a to ta, že i když si myslíme, že s někým žijeme a známe ho dokonale, nemusí tomu tak být. Po dočtení jsem chvilku seděla, a přemýšlela, jak to v životě mám já. Nejen, že mi autorka podala napínavý, strhující příběh, při kterém jsem chvílemi přestávala dýchat, ale také mi nasadila brouka do hlavy a to mám na knihách ráda. Když mají hlubší příběh, který mi do dalších dní dá něco, nad čím můžu nějakou dobu uvažovat.

Naposledy se ohlédni je kniha, která si u fanoušků získá nejen vysoké hodnocení, ale věřím, že se o ni bude hodně mluvit. A to nejen díky tomu, jak je napsaná, ale také díky konci příběhu. Dává čtenářům možnost přemýšlet nad tím, proč a jak a tvořit si vlastní hypotézy. Nemůžu se dočkat, až ji někdo v mém okolí bude mít přečtenou a já to s ním budu moct probrat. 🙂

Rozhodně ji doporučuji k přečtení. A nejen všem příznivcům thrillerů, ale také těm, kteří mají rádi romány, které se zabývají přátelstvím, rodinou, láskou a odpuštěním. Tady dostanete od všeho trochu, ve správné míře, aby se vám to líbilo a aby jste si čtení užili opravdu na maximum.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Leda, kde si knihu Naposledy se ohlédni můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Snílek Neznámý – Laini Taylor

Autor: Laini Taylor
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 486

„Sny jsou jako příběhy – divoké a nepravděpodobné“

Sen si vybírá snílka, nikdy naopak. Sirotek a knihovník Lazlo se celý život bál, že si ho vybere nějaký obyčejný sen. Už odmala je navíc posedlý mytickým ztraceným městem Pláč. Ale na to, aby ho vyrazil hledat přes půl světa, je příliš zbabělý. A tak v knihách pátrá po každé zmínce o městě, dokud se mu nenaskytne příležitost vyrazit na cestu se skupinou legendárních válečníků. S nimi si může konečně splnit svůj sen… nebo o něj navždy přijít.
Odpovědi čekají ve městě Pláč, stejně jako bohyně s modrou kůží, která navštěvuje Lazla ve snech. Jak o ní může snít ještě předtím, než ji potkal? A jestliže jsou všichni bohové mrtví, proč se ona zdá tak skutečná?

Laini Taylor se narodila v Kalifornii a studovala angličtinu na univerzitě v Berkeley. Nyní žije ve státě Oregon se svým manželem a dcerou. Vždycky chtěla být spisovatelkou, ale svou první knihu dokončila až ve 35 letech. Je známá po celém světě svou sérií Dcera kostí a dýmu.

Když jsem knihu Snílek Neznámý viděla poprvé, byla jsem uchvácena. Tak nádherná obálka, nádherně tlusťoučká, věřila jsem, že bude nádherná i obsahem. Ale bohužel jsem nedostala přesně to, co jsem chtěla. Od autorky jsem ještě nic nečetla, neměla jsem proto tušení, na co se připravit, ale po velice kladných ohlasech bych nevěřila, že se stane tato kniha pro mě průměrným čtením.

Lazlo Neznámý je sirotek, který vyrůstal v klášteru s mnichy, kde se jeho život měl skládat jen z modlení a práce. Jenže jak už napovídá i název knihy, stále snil o zapovězeném městě Pláči, věřil, že někde tam venku, daleko za obzorem, kam oči dohlédnou se skrývá město, které jednou spatří na vlastní oči.
Jednoho dne, kdy jeho bratři mniši byli indisponováni nemocí, musí odnést svitky do knihovny, což se mu stane osudným. Knihovnu už neopustí a zůstane tam jako učeň. Je pohlcen všemi příběhy, které se v této budově nachází, dokonce pročítá i staré účtenky a účty za nákup, jen proto, aby našel nějaké kousky informací o tom, že ono město opravdu existovalo.
Zrovna ve chvíli, kdy stojí na žebříku a vyhledává jisté knihy pro jednoho učence, vysoko nad zemí, na žebříku, v těch nejvyšších policích knihovny, zahlédne oknem přijíždět karavanu a nevěří svým vlastním očím – jsou to vojáci, ti bojovníci, kteří mají svůj domov v jeho zapovězeném městě! Shodou okolností se mu podaří jejich velitele přesvědčit, aby jej sebou vzali na výpravu do jejich města a tak se Lazlo ocitne na pouti, o které celou dobu snil.
Na tuto misi jsou pozváni i jiní lidé, včetně Thyona Nera, u kterého se musí mít neustále na pozoru. Velitel bojovníků je bere sebou jasně, mají určitý „problém“ ve městě, se kterým mu musí jejich návštěvníci pomoct.
Co je to za problém? Co Thyon Nero? Proč se Lazlo musí mít na pozoru? Co je čeká ve městě, na které všichni dávno zapomněli?

Musím říct, že první skoro polovina knihy byla celkem nudná a já měla problém se začít. Nic se zde neděje a jen nějaké dumání nad tím, co by kdyby. To, co se autorce určitě upřít nedá, tak je vypravěčský um, který zvládá na jedničku, někdo to může brát jako hotové mistrovské dílo, ale pro mne to bylo spíše velmi rozvláčné, roztahané a zbytečně „nabobtnalé“ povídání o Lazlovi a jeho životě. Ale věřím tomu, že jiní čtenáři si budou libovat. U mě se bohužel dostavil ten efekt, kdy jsem knihu chtěla odložit, nebo vůbec nedočíst. Setrvala jsem…
Odměnou za to, že jsem to s ní nevzdala je druhá polovina Snílka Neznámého, protože tam už to konečně začalo být nejen napínavé, ale také zajímavé. Ovšem stále mne brzdily v rozletu autorčiny popisy, které byly opravdu květnaté, velmi obšírné a mám z toho jednoduše pocit, jako by se snažila uměle prodloužit celý příběh. Nedokázala jsem si to užít. Pořád si myslím, že kdyby vynechala tyto popisy, kniha by možná nebyla tak tlustá, ale naopak by měla rychlejší spád.

„Špatné by bylo dobré,“ řekla ji tehdy Minya. „Potřebujeme něco špatného.“ A tak se zrodila Múza nočních můr…

Co ale chci konstatovat, tak je fakt, že i přes prvních 150 stran, které mne opravdu nebavily, jsem si kupodivu čtení užila. Ve chvíli, kdy se začne v příběhu něco dít, dokáže autorka čtenáře vtáhnout do děje a pobavit ho. Místy jsem se přistihla, že přestávám vnímat svět kolem sebe a ocitám se na místě spolu s hrdiny. Pak ale přišlo něco, co mě z toho snění vrátilo zpátky do reality. Neumím to popsat, možná to byly zase ty nabobtnalé popisy, možná to bylo něco, co některý hrdina udělal nebo řekl, ale to kouzlo bylo pryč. Jako kdyby na mne někdo použil kouzelný proutek a chvíli jsem byla tam, chvíli doma v křesle…

Jednoduše řečeno, při čtení knihy Snílek Neznámý jsem se cítila jako na houpačce. A do této chvíle, asi týden po přečtení, nevím, co přesně si myslet. Jestli se mi líbila nebo ne. Ten konec, který autorka dala do příběhu se mi vůbec nelíbil, takže to nahrává k tomu, abych si myslela, že ne. Jenže chvílemi se přistihnu, že přemýšlím nad tím, jak tohle bude pokračovat… Jsem pořádně na vážkách, a myslím si, že k pochopení celého příběhu budu potřebovat další knihu, i když s ní možná budu opět bojovat, já to ovšem nevzdám. Mám pocit, že tohle dílo za to bude ještě stát…

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Snílek Neznámý můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Prohnilé království – Erin Watt

Autor: Erin Watt
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2018
Počet stran: 320

Od chvíle, kdy Hartley Wrightová poznala Eastona Royala, se její život změnil. Všude se skrývají nepřátelé, za všemi dveřmi číhá nebezpečí. Po tragické nehodě, jež ji obrala o vzpomínky, zjišťuje, že nemůže nikomu důvěřovat, a to ani modrookému chlapci, který jí přísahá, že vše napraví.
Instinkty jí napovídají, že Easton je nebezpečný, a neví, zda mu může věřit. V chaosu, který s sebou Easton přináší, se Hartley nevyzná a city k němu ji jen matou.
Easton chce, aby si vzpomněla. Hartley se domnívá, že lepší bude zapomenout. Možná má pravdu.
Tragédie. Zrada. Důvěra. Hartley se musí postavit čelem pravdě – v tomhle světě nikdo Royalům neunikne.

Pod pseudonymem Erin Watt se ukrývají dvě autorky, jednou z nich je Jen Frederick a druhou, velmi známá a úspěšná, Elle Kennedy, jejíž sérii Off-Campus, si oblíbilo mnoho českých čtenářek. Obě autorky spojuje jak láska ke knihám, závislost na psaní, tak obrovská představivost. Milují své rodiny a domácí mazlíčky, rády vymýšlejí něco zábavného a šíleného. A nejvíce se bojí toho, že se rozhádají.

„Být Royal neznamená, že se musí moje příjmení shodovat s Eastonovým nebo že s ním bydlím pod jednou střechou nebo že na oblečení nosím odznak Akademie Astor Park. Znamená to jen, že mám bandu lidí, kteří mě mezi sebou přivítali, a kluka, který mě miluje. A pokud to přijmu, jsem Royalová.

Steve O´Halloran to nikdy nepochopil. Nikdy si neuvědomil, že mu celé ty roky patří místo v Callumově srdci a že navzdory všem svým hříchům má i jeho lásku, odpuštění a přijetí. Hledal naplnění, a nemohl ho najít – ani v penězích, autech nebo nebezpečí. Spal s Marií Royalovou ne proto, že ji miloval, ale protože miloval, co měl Callum. Rodinu plnou velkých a silných kluků, kteří jsou svým blízkým naprosto oddáni. Kteří milují tělem i duší. Kteří bojují za to, co je podle nich správné a dobré a za co podle nich stojí bojovat.“

A jsme u konce. Poslední díl série Royalové je vydán. Prohnilé království. Už jen ten název říká, že to bude bomba. Nevím jestli mám být ráda nebo zklamaná, že už to končí. Každopádně jsem nečekala ani minutu a začetla se. Opět mě kniha dostala, Royalové vyhráli na plné čáře. Easton si podmanil mé srdce, takže pro bratry je to 3:0 a pro celou sérii 5:0.

Než se rozněžním nad Eastonem, tak bych chtěla poukázat na to, jak ženské hrdinky v této sérii mají stejně zlou minulost a jak se s odhodláním snaží svůj život změnit a stanou se z nich silné a důležité ženy. Jednou z nich je i Hartley. Jak už jsem psala u čtvrtého dílu, je statečná a silná, říkáte si, tajemství odhaleno, víc už se nestane, ale to by nemohla být tato série. Takže tady se to celé zamotá, Hartley se dostává ještě do větších problémů a začne to tím, že se probudí a nic za poslední 3 roky si nepamatuje. U její postele se zjeví Easton Royal a jí běží hlavou – co ten tady dělá, ten na mé úrovni nežije, vždyť ani neví, že existuji… Kromě toho ji ale opět něco našeptává, že je to tak správně, aby mu věřila, protože jeho                                                                                          blízkost ji uklidňuje. Má dát na srdce nebo na                                                                                          rozum, opět stejná křižovatka, jen si ji nepamatuje.

Po čtvrtém díle si říkáte, Easton potkal někoho, s kým může být sám sebou a nemusí se utápět v lítosti, koho má rád a je k němu upřímný. Další  Royal našel svou spásu, ale bum! Někdo tomu chce jinak, a život mu znova hází pod nohy další ne klacky, ale pořádné klády. Zvládne to nebo znova padne na své dno? Bude pro Hartley oporou nebo přítěží? Dospěje? Byla jsem dost netrpělivá, tentokrát nás spisovatelky natahovaly dlouho a pak na několika stranách dostanete na všechny své otázky odpovědi a já zůstala u některých s pusou dokořán.

                                                                 
Všichni kluci Royalovi, o kterých jsme zatím četli, jsou bohatí, krásní, mají respekt, jsou drsní a ničeho se nebojí. Každý z nich se se ztrátou matky vypořádává jinak, Gideon nemá přátele a je uzavřený, Reed se nesměje a mlátí kolem sebe hlava nehlava a Easton je samý úsměv, spousta přátel a je pro každou zábavu. Přesto, když se všichni zamilují, jsou pro tu danou dívku schopni udělat vše na světě, aby byla šťastná a v bezpečí a přitom neztratit svou drsnou tvář. A to je podle mě hodno výrazu správného „bad boys“ a číslo jedna mezi bratry má Easton Royal.

Myslím, že by si tato série zasloužila ještě dva díly, knihu o dvojčatech, a pak si myslím, že by si ji zasloužil i ten, který stál v pozadí, ale podle mě je nejdůležitější. Ten, co vše zařídí, vyřeší, z kterého mají všichni největší strach a hlavně ten, který má pro svou rodinu a blízké srdce na dlani. Ano, myslím tím velkého Calluma Royala. Bez něj by Royalovi kluci nebyli takoví, jací jsou a knihy neměly takové hezké konce.
K autorkám a knihám není co říct, myslím, že už jsem vše řekla v minulých recenzích. Parádně napsané a opět otáčíte stránku za stránkou. Plné intrik, lží, romantiky a pomsty. Sexuálního jiskření a jasných představ bratrů Royalů. To vše spisovatelky umí na jedničku… … opravdu za tuhle sérii si zaslouží medaili! 
                                           
Doporučuji všem čtenářům tohoto žánru. Protože pro čtenáře, kteří mají rádi tyto knihy by měla být tato série povinná. Je zde vše, co tam má být, a co od takových knih očekáváte. Pokud jste ještě nezačali, právě teď je nejvyšší čas.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Baronet, kde si knihu Prohnilé království můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

zdroj prvního obrázku
zdroj druhého obrázku
zdroj třetího obrázku