Příspěvky

Publikováno

Hádanka jménem Oliver – Liz Nugent

Autor: Liz Nugent
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 294

„Jednoho léta jsem navštívil jeho rodinu na jejich farmě v Kilkenny. Bylo to pro mě poprvé v životě, kdy jsem měl kolem sebe ženy. Stanleyho máma byla vdova a kromě Stanleyho měla také tři dcery. Ty holky mě děsily. Zrovna jsem vstoupil do puberty a hormony mnou cloumaly. Na svůj věk jsem byl vysoký a silný a na statku jsem dokázal zastat spoustu práce, ale večer, když se rodina sešla k večeři, mě všechen ten hluk a holčičí tlachání rozčilovalo. Měl jsem pocit, jako by mě někdo omylem zamkl do klece s exotickými zvířaty v zoo.“

Alice a Oliver Ryanovi vypadají jako dokonalý pár. Žijí ve spořádaném manželství a zároveň slaví úspěchy ve společné práci. Vše nasvědčuje tomu, že jejich život už nemůže být lepší. Ovšem jen do chvíle, kdy Oliver jednoho dne po večeři zničehonic Alici zmlátí a ta upadne do bezvědomí, z něhož už se neprobere. Jejich známí se snaží přijít na kloub tomu, co ho k takovému násilnému činu mohlo vést, a tak Oliver začíná vyprávět svůj příběh.
K jeho vyprávění se postupně přidávají lidé, jimž za posledních padesát let zkřížil cestu. Zdá se, že Oliver skrývá tajemství, o němž Alice neměla ani tušení. Jenom on sám ví, co musel obětovat, aby si mohl dopřát svůj vysněný život. Nakonec však i jeho čeká překvapení, když ho jeho vlastní minulost dožene…

Liz Nugent se narodila v roce 1967 v Dublinu, kde stále žije. Napsala úspěšné mýdlové opery, rozhlasové drama, televizní hry, povídky a animace pro děti. Pracuje pro film, divadlo a televizi. Je oceňovanou scenáristkou rozhlasových a televizních inscenací a píše povídky pro děti i dospělé.
V roce 2014 vyšla její prvotina, román Hádanka jménem Oliver (Omega, 2018), která se dočkala mnoha pozitivních ohlasů a získala též cenu za nejlepší irský kriminální román roku. Následoval thriller V úkrytu (Omega, 2018).

Nejdříve se ke mě dostala kniha s názvem V úkrytu. Po jejím přečtení jsem byla nadšená, protože autorka mě dokázala fascinovat a já se tetelila blahem. Teď po knize Hádanka jménem Oliver musím říct, že Liz Nugent oficiálně patří mezi mé oblíbené autory, přesvědčila mě, že ví, jak napsat dobrý, čtivý příběh a stává se pro mne jedním z nejlepších autorů psychothrillerů.

Oliver, hlavní hrdina celého příběhu, je muž mnoha tváří a to doslova. Před lidmi a přáteli se tváří jako dokonalý chlap a manžel, přitom jej vevnitř sžírá temnota horší, než by si čtenář dokázal představit.
Kniha je psána z pohledů více osob, ne jen samotného Olivera. Každá postava, která pomáhá rozplést tento šílený příběh, má k Oliverovi nějakým způsobem blízko. Nakonec, jak už to tak bývá, má stejně poslední slovo ten, který má co skrývat.

I když se příběh tváří jako psychologický thriller, je to také z velké části sonda do duše zvrhlého chlapa, kdy jeho osobnost byla utvářena už od dětství. Autorce se povedlo perfektně vystihnout to, jak na Olivera v dětství působil vliv otce a co si díky tomu sebou nesl do dospělého života.

Hádanka jménem Oliver je naprosto odpovídající název. Po dlouhé době se mi dostala do rukou kniha, kdy název skvěle sedí na příběh. Ten Oliver je fakt tajemný jako hrad v Karpatech. 🙂 Děj se odehrává nejen v přítomnosti, ale také v letech, kdy v Irsku nebylo normální být gay či mít nemanželské dítě. A otázku rasismu snad nemusím ani zmiňovat. Díky tomu dostávají příběhy všech hrdinů ještě větší spád. Dá se říct, že i když se zrovna nejednalo o Olivera, tak se pořád něco dělo a já se nenudila ani na minutu.

„Byla to ale skvělá žena a za všechno, co jsem se v kuchyni naučil, vděčím jí. Pozvedla mé chuťové buňky na úplně jinou úroveň. Irsko tou dobou žilo v gastronomickém středověku a omáčka ozdobená petrželí byla vrcholem kulinářského umění. Ve Francii jsem se naučil, že vařit zeleninu ve vodě není jediný způsob, jak ji připravit, že s pečivem se dá kouzlit, že maso lze udit, grilovat, dusit i sušit a že bylinky a koření dodávají jídlu chuť. Rovněž jsem objevil kouzlo česneku.“

Rozhodně musím napsat, ať je to černé na bílém, že tato kniha je nesmírně čtivá a odpovídá tomu i doba, za jak dlouho jsem ji přečetla (necelé dva večery). Opravdu jsem se nemohla odtrhnout a užívala si každou stránku na maximum. Líbilo se mi, jakým způsobem byl příběh vyprávěn, jak jsem si díky různým hrdinům dávala dohromady příběh, který byl na konci překvapující. I přesto, že jsem některé důležité věci „uhádla“ dříve, než byly vyřčeny, vůbec mi to nevadilo a nezkazilo mi to zážitek ze čtení.

Knihu Hádanka jménem Oliver ráda doporučím všem, kteří mají rádi nejen dobře napsané a čtivé thrillery, ale také těm, kteří se rádi podívají do hlavy někomu, kdo není úplně psychicky v pohodě. Myslím si, že nebudu přehánět, když napíšu, že se jedná o brilantně napsaný román, který uhrane každého, kdo po něm sáhne.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega, kde si knihu Hádanka jménem Oliver můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Publikováno

Můj psí život – Bígl Bertík znovu na scéně – Martin Čáp

Autor: Martin Čáp
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 192

„Houby nádor“, pronesl profesor Vladimír vítězně na vysvětlenou a všechny oči se upřely k němu. „Oni doktoři dneska vůbec neumějí číst radiologické snímky. Ten čokl měl obyčejně skřípnutej nerv. Proto se nemohl pořádně nadechnout nebo pohnout. Teď u bude v pořádku. Krakén je vypuštěn,“ rozhodil bezmocně ruce. „Jen si ho budete muset najít. Přeji dobrý večer.“

Pokračování úspěšného psího „deníčku“. Náš oblíbený psí hrdina Bertík se stane otcem, což je situace, která přináší další humorné i dojemné příběhy.
„Dovolte, abych se představil: Jsem bígl a mé celé jméno zní Alberto z Rododendronu. Jméno začínající na A znamená, že pocházím z prvního vrhu naší mámy, a onen šlechticky znějící přídomek je pojmenování chovatelské stanice. Ale to už víte z mé první knížky, která se vám tolik líbila. Od vydání se mi stalo spoustu dalších veselých příhod, tak jsem je pro vás znovu sepsal. Vlastní tlapkou.“

Martin Čáp je novinář, dramaturg, scenárista. Vystudoval na FAMU katedru scenáristiky a dramaturgie. Poté pracoval jako novinář, např. v Mladé frontě dnes a Denním telegrafu, následně jako dramaturg České televize v Praze. Je autorem několika televizních inscenací (Čtení, Smrt moderátorky hlavních zpráv, Noční můra).

Bígl Bertík už není to štěně, které jsme poznali v prvním díle. Už netropí hlouposti, už není ztřeštěné pometlo. Naopak se z něj stal zodpovědný otec štěňátek. Ale ano, i tak si stále spolu s ním užijeme spoustu humorných, ale i méně humorných příhod z jeho (a nejen jeho) psího světa.

Můj psí život – Bígl Bertík znovu na scéně pro vás skrývá padesát krátkých příhod, které se v Bertíkově životě staly. Autor si opět pohrál s tím, aby zahrál na emoční struny všech čtenářů, ať už velkých nebo malých, ať už mužů nebo žen.
Co jsem si oproti prvnímu díla všimla, tak tady se autor zabývá i tématy, které jsou méně radostná, ale pokud jste majitelem psa, můžete se s nimi setkat, nebo respektive se s nimi setkáte. Díky tomu, že jsou tyto situace popisovány bíglem Bertíkem, nejsou tak smutné, jako by to bylo v případě lidského pohledu – ale i tak… Když si některé věci představím s naší Megušou, tak mi je těžko a běžím se za naší psí dámou pomazlit.

„A jak si vylévala nešťastné srdíčko, přidala i to, že se jí líbí policajt Šebek, což byl dvounoháč od argentinské fily Ajšinky zamilované do Pupíčka, který by určitě Vaška srovnal do latě. Jenže byl hrozné dřevo. Po několika pokusech o sblížení „dospěla k přesvědčení“, že by dříve svedla impotentního poustevníka Kuřátka z nedalekých lesů než jeho.“

Můj psí život 2 ilustrovala Karolína Bendová a i přesto, že obrázky jsou jiné než v prvním díle, skvěle dokreslují atmosféru všech vyprávění a bylo mi jedno, že Bertík je jiný. Přece jen vyrostl a tak se trochu změnil.

Někdy je potřeba si u čtení taky odpočinout a pobavit se nad vyprávěním, které nemá s tou naší realitou nic společného. A právě to je účel takových to knih, jako je třeba Můj psí život. U jejího čtení vypnete, budete se usmívat, prožívat Bertíkovi lapálie i úspěchy, a přitom nebudete mít pocit promrhaného času. Pokud navíc vlastníte nějakého psího mazlíčka, je to určitě ten druh knihy, která by vám chybět neměla.
Věřím tomu, že právě majitelé psů si tohle čtení užijí na maximum a budou naprosto všemu rozumět.

Ale tuto knihu doporučuji nejen milovníkům a majitelům psů, ale také těm, kteří si chtějí přečíst něco, při čem zrelaxují, a nechtějí číst zrovna televizní program.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Můj psí život 2 můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Publikováno

Májové růže – Dot Hutchisonová

Autor: Dot Hutchisonová
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 359

„I když ji to frustrovalo, nikdy by se bývala nevzdala hledání své vlastní verze svatého grálu, protože někdy je důležitější cesta než její cíl.“

Čtyři měsíce po výbuchu v Zahradě, kde zvrhlý psychopat držel mladé dívky, se agenti FBI snaží pomáhat přeživším s návratem do každodenního života. S blížícím se jarem však opět udeří sériový vrah a vyšetřovací tým musí pachatele dopadnout dřív, než se objeví další dívčí tělo s podříznutým hrdlem. Vše navíc nasvědčuje tomu, že to bude Priya, sestra jedné z prvních obětí. Pomůže agentům vraha dopadnout a pomstít smrt své sestry?

Dot Hutchisonová miluje bouřky, mytologii, historii a filmy, které je možné sledovat opakovaně. Je autorkou YA románu A Wounded Name, který vychází ze Shakespearova Hamleta. Titul Sběratel motýlů (The Butterfly Garden, 2016) získal ocenění Goodreads Choice Awards za rok 2016 v kategorii Horor. Práva na vydání byla prodána do několika zemí včetně Německa, Thajska, Bulharska, Itálie, Polska, Číny, Brazílie, Ruska, Turecka, Portugalska, Maďarska nebo Indonésie.

Po dočtení Sběratele motýlů, což je první díl série, ze které je i tato kniha, jsem byla nadšená, protože taková zvrhlost se mi už dlouho nedostala do ruky. Musím říct, že Májové růže už nepůsobí tak drasticky, a dokonce mi přijdou takové „jemnější“, jestli to vůbec můžu napsat o nějakém thrilleru. Měla jsem při čtení mnohem více zapojenější emoce k jednotlivým hrdinům než u prvního dílu, ale co zůstalo stejné, opět mě pohltila zvědavost, jak to všechno je.

Priya žije se svou matkou a kdysi sestrou, která ovšem byla zabita sériovým vrahem. Priya je velmi zvláštní osoba, truchlí za sestrou po svém způsobu, který rozhodně není tuctový. Její matka také nepatří mezi ty rodiče, kteří se hroutí, když se stane nějaké neštěstí. A právě ta jejich vnitřní síla – dcery a matky – a jejich přístup k životu, který už nebude stejný jako dřív, mi velmi imponoval a líbil se mi jejich přístup ke všemu, co si pro ně osud přichystal. Jejich odvaha, jejich víra v sebe sama, jejich porozumění, to všechno bylo naprosto skvěle napsané.
Vyšetřovatelé, kteří se objevili i v prvním díle, se opět potýkají s nehezkým zločinem, navíc se starají o dívky, jež přežili první díl, Motýlí zahradu a Zahradníka. V tomto díle se příběhy prolínají, jako čtenář jsem se setkala s dívkami, které se snaží vrátit se do svého normálního života a k tomu jim pomáhá Edison, Mercedes a Vicky. Musím říct, že hlavně Edison se mi velmi líbil a autorka úžasně popsala určitou zodpovědnost, kterou můžou zvláštní agenti cítit k obětem.
Pokud začnete číst Májové růže, dostane se vám pod ruce případ sériového vraha, který zabíjí mladé dívky, a vždy jim kolem těla rozprostře nějaké kytky.
A ty kytky, které se vztahují k vraždám, začnou chodit Priye jako dárek. Je za tím ten vrah? Dává jí najevo, že bude další? Ale kytky nedostává poprvé. Je to teď nějak jinak?

„Třesou se mi ruce a celofán šustí. První Oreo mi dvakrát upadne, než ho pořádně chytím do ruky a tmavé drobečky mi ulpí na palci a na ukazováčku z toho, jak ho svírám.
Chutná jako popel.
Stejně ho spolknu a nacpu si do pusy další sušenku. Koušu ji jen zběžně, abych ji dokázala spolknout.“

Kniha Májové růže nemá kapitoly. Jen je rozdělena na části, které nesou název kalendářního měsíce, ve kterém se příběh odehrává. Některé pasáže byli strhující a já se od čtení nemohla odtrhnout, některé byly sice pomalejší, ale to jsem brala jako čas na to, abych nabrala dech na další akci. Celý děj vypráví převážně Priya, někdy Edison, a je tam i pár odstavců, ze kterých k nám promlouvá sériový vrah. Je to takové zpestření, kdy jsem pronikala do myšlenek samotného vraha a jakmile mi došlo, proč to dělá, myslela jsem jen na to, co to je za psychopata.

Rozhodně doporučuji tuto knihu pro ty, kteří si přečetli i první díl. Jelikož se příběhy prolínají, i když ne hlavním případem, přesto by vám některé věci unikaly. A je škoda se nechat připravit o výborný čtenářský prožitek, který pro vás autorka nachystala.

Májové růže jsou opravdu dobrým thrillerem, který vás může překvapit. Doporučím jej všem fanouškům tohoto žánru a společně se Sběratelem motýlů se jedná o knihy, které by neměly chybět ve vaší knihovně.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Májové růže můžete koupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Publikováno

Poslední děti na Zemi a král nočních můr – Max Brallier

Autor: Max Brallier
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2018
Počet stran: 267
Ilustrace: Douglas Holgate

„Dálnice je postapokalyptická zombijská hrůza přímo ze všech postapokalyptických zombijských hororových filmů, televizních seriálů, komiksů, videoher, ze všeho. Je plná zrezivělých, opuštěných aut a každý volný centimetr obsadili hladoví zombíci. Neprojeli bychom tam ani v bumkárách a už vůbec ne v našem postapokalyptickém pickupu, Velké mámě.“

Život po zombijské apokalypse je pro třináctiletého Jacka Sullivana docela prima: bydlí v neskutečné husté stromové pevnosti se svými nejlepšími přáteli, závodí s nimi přes město v buginách, má kamarády mezi nestvůrami, pravidelně bojuje proti zombiím a celkově přistupuje k životu jako k videohře.
Pak ale Jackovi přátelé učiní zneklidňující objev: možná přece jen nejsou poslední děti na Zemi. To je skvělá zpráva pro všechny… až na Jacka. Jakmile najdou jiné lidi, jeho kamarádi s ním dlouho nezůstanou. Jack má jedinou naději, jak udržet věci takové, jaké jsou: dokázat, že všechno je dokonalé, život je bláznivě zábavný a nic jiného nemůže být lepší.
Je tu však jedna potíž: je těžké přesvědčit přátele, že je všechno skvělé, když je pronásleduje nestvůrný král nočních můr a prastaré zlo, které si nedá pokoj, dokud nepozře celou Zemi! Kruci. Život po nestvůří apokalypse je možná složitější, než si Jack myslel…

Max Brallier je autor více než dvaceti knih a her. Píše knihy pro děti i pro dospělé včetně dobrodružné Can YOU Servive the Zombie Apocalypse? Je tvůrce a scenárista webového seriálu Galactic Hot Dogs, který v květnu 2015 vyšel v knižní podobě. Pod pseudonymem Jack Chabert píše sérii Eerie Elementary pro Scholastic Books, navrhuje hry pro virtuální svět Poptronica a řadu online stránek. Za starých časů pracoval v marketingovém oddělení u St. Martin´s Press. bydlí v New York City s manželkou Alyse, která je pro něj až moc dobrá. Jeho dcera Lila je zkrátka nejlepší.

Douglas Holgate je kreslíř komiksů a ilustrátor na volné noze působící více než deset let z Melbourne. Ilustroval knihy pro nakladatelství Harper Collins, Penguin Random House, Hachette a Simon & Schuster. Kreslil také komiksy pro Image, Dynamite, Abrams a Penguin Random House. Momentálně pracuje na sérii Maralinga, která získala finanční grant od Australské společnosti spisovatelů a od Viktoriánské rady pro výtvarné umění, a na grafickém románu pro všechny věkové kategorie Clem Hetherington and the Ironwood Race, oboje ve spolupráci se spisovatelkou Jen Breachovou.

Když jsem se dostala k prvnímu dílu, byla jsem nadšená a jsem velmi ráda, že to nadšení přetrvává. Tato celá série je naprosto ideální čtení pro kluky od osmi let, ale věřím tomu, že i holky se pobaví. Hlavním hrdinou je Jack, ve kterém se uvidí všichni kluci, a v hrdince June se zase zhlédnou holčičí čtenářky. Velkým přínosem beru i to, že je kniha z části komiks. Spousta skvělých ilustrací, které dokreslují perfektně příběh.

Poslední děti na Zemi a král nočních můr je díl, ve kterém hlavní hrdinové zjistí, že možná nejsou na zemi sami. Budou se tím zabývat všichni, i když každý s jiným záměrem. Jack se totiž obává toho, že kdyby nastal zázrak a jeho přátelé našli své rodiny, on by opět zůstal na světě sám. Jeho myšlenky na tuto prázdnotu berou za své, kdy se objeví obrovský nestvůrný oksindlenec, který má zálusk právě na Jacka. Ale proč? Co po něm chce? A opravdu existují lidé, kteří přežili zombijskou apokalypsu?

Musím říct, že ač je hrdinům třináct let, tak jsou naprosto „profesionální“ zabijáci. Některé jejich myšlenky jsou dětinské, tak jak by to být mělo, ale jejich způsob uvažování, co se týče zabíjení nestvůr a vymýšlení různých nástrojů a zbraní, je neskutečný. Vím, je to pohádka, ale přesto, někdy to je krapet přitažené za vlasy.
I v tomto díle se objeví můj oblíbený Tulák a tentokrát se mu stane něco špatného, co donutí Jacka a jeho kamarády k tomu, aby Tuláka upgradoval na verzi Tulák 2.0. Pobavila jsem se.


„Ale je to v pohodě! Těch pár zombií, které v parku jsou, jsou zavřené v herních kukaních a mají na sobě červenobílé uniformy Fun Parku. Mohlo by to být dokonce roztomilé, kdyby jim neopadávaly obličeje z lebek.“

Celkově si myslím, že nejen Král nočních můr, ale i předchozí dva díly, jsou velmi čtivé, napínavé, akční a zábavné. Autor do svých knih dokázal dostat nejen jednu velkou zombijskou katastrofu, ale také řádnou dávku humoru, který pochopí všichni čtenáři, ať už velcí, tak i malí.

Já osobně bych tuto knihu doporučila každému, kdo má chuť na dobrodružství a nebojí se vrátit do dětství. Je to pro čtenáře, kteří se nebudou pozastavovat nad tím, jak jsou třináctileté děti silné a chytré, ale budou si užívat vše, co jim autor společně s ilustrátory připravili.
Myslím si, že dětský čtenář si tohle užije na maximum. A dospělí? Ti snad taky. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Poslední děti na Zemi a král nočních můr můžete koupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Publikováno

Farmářova žena – Barbara Hannay

Autor: Barbara Hannay
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 424

„Ale i když byly nemocnice přeplněné a zranění vojáci trpěli, byla služba v Townsvillu úplným rájem oproti tomu, čemu musela Stella čelit v Singapuru nebo na palubě lodi Empire Star. Její minulé zkušenosti jí však dodávaly sebedůvěru a odvahu. Nejenže měla v ošetřování velkou praxi, ale dovedla navázat kontakt s různými lidmi, dokázala s nimi komunikovat. Uvědomila si, že je teď mnohem dospělejší a vyzrálejší než ta dívka, která poprvé vystoupila na pobřeží v Singapuru. Že se dostala do stavu, kdy je schopná zvládnout téměř vše, co jí válka přinese.“

Tři generace Australanek žijících ve vnitrozemí.
Tři různé příběhy, tři různé životy.
Pro Stellu v roce 1946 byl život v australské pustině smířením a kompromisem po hrůzách skončené války.
Pro Jackii v sedmdesátých letech znamenala farma pohádkový život, neboť si připadala jako Popelka, která tu našla svého prince.
A pro Alici, která se na daleký venkov dostane až v roce 2015, je to příslib nové, zářivější budoucnosti.
Stelle se od konce druhé světové války dařilo skrývat tajemství, které nikdy nemělo vyjít najevo. Jenže teď po letech hrozí, že pravda vypluje na povrch a rozdělí celou Drummondovu rodinu žijící na farmě Ruthven Downs.
V předvečer narozeninového večírku, na němž se sejde nejen rodina, ale i všichni blízcí přátelé, se střetává minulost se současností a odhalení šokující pravdy rozpoutává netušené vášně…

Barbara Hannay je bývalá učitelka angličtiny. Sice vyrůstala ve městě, ale už od dětství toužila žít na venkově. Většina z více než čtyřiceti románů, které napsala, se odehrává v australském vnitrozemí. Její knihy jsou překládány do několika jazyků a těší čtenáře po celém světě. V roce 2007 vyhrála prestižní cenu Romance writers of America RITA a dvakrát získala autralskou cenu Romantická kniha roku.
V současné době si splnila svůj sen a žije s manželem na severu Queenslandu na farmě plné slepic a čuníků, obklopená divokou a neupravenou, ale zato velmi úrodnou zahradou.
Jejím krédem je: Následujte svůj sen, protože vytrvalost se vždy vyplatí!

Romantické knihy mám ráda. Ale není to jak s thrillery, které můžu číst pořád a všude. Na tyhle romanťárny musím mít náladu, anotace mne musí upoutat, obálka taky hraje důležitou roli. Těch faktorů je více a Farmářova žena mi padla do noty naprosto senzačně. Dostala jsem od knihy vše, co jsem si přála. Jsem naprosto spokojená a hned jsem ji začala kamarádkám s radostí doporučovat. 🙂

V příběhu vystupují tři ženy. Kdybych je měla seřadit věkově, tak nejstarší je Stella, druhou je Jackie a třetí Alice. První dvě jmenované jsou tchyně a snacha. Alice je nová obyvatelka jejich australského městečka.
Právě Alice začne renovovat starožitné zrcadlo, které ji donese Jackie. Jakmile se do toho pustí, najde tam obálku, kterou do něj schovala Stella. Alice ji zaveze Jackie a ani netuší, co spustí za lavinu a katastrofa se díky tomu nezadržitelně blíží.
I když každá z těchto tří žen má svůj život, jejich životy se protnou v jednu chvíli a tím změní celé dění v Drummondově rodině na farmě Ruthven Downs.

Moc se mi to líbilo! Fakt! Charaktery, které autorka vtiskla svým postavám byly naprosto perfektně zpracované, navíc výlety do minulosti, kdy zuřila druhá světová válka, dávaly příběhu jistou dávku napětí a bezmoci. Když se díky příběhu Stelly dostanete do Singapuru, kde pracuje jako zdravotní sestra, vůbec netušíte, co všechno zažijete. Je to jako jízda na horské dráze. Chvíli jste s ní v oblacích, pár minut na to se propadáte ještě hlouběji, než byste chtěli.
Alice, která si prožila hrozné trauma v dětství, se snaží postavit na vlastní nohy a i když ji démoni straší ze všech stran, snaží se s tím bojovat a dělá ji to silnou ženou. Jackie je přesně ta správná matka pluku, která se vždy snaží chovat předpisově, stará se o domácnost, je stoprocentní oporou svému muži a hlavně má cit pro to, aby vytušila přicházející trable a dokáže se na ně připravit s grácií starší dámy. Bez zbytečných hysterických řečí.

Farmářova žena je román, kde se odvíjí životy tří generací žen, kdy každá má to své, ale přitom dohromady tvoří naprosto skvělý celek, který vám podá příběh, jenž je okouzlující, oddechový, bez přehnané romantiky a naprosto perfektně napsaný. Dýchne na vás atmosféra australských končin, kdy se vám slunce opírá do zad, hřeje vás na kůži a vy si nepřejete nic jiného, než si s některou z těch žen sednou na verandu a dát si dobře vychlazenou dvojku bílého.

„Srdce plné naděje.“

Farmářova žena je příběh, který se bude líbit každé ženě. Není to žádné přeslazené čtení, ale velmi milý, citlivý a skvěle napsaný román. Splňuje všechno, co od odpočinkové literatury očekáváte, navíc dějová linka od Stelly je velmi příjemným zpestřením všeho, co se na farmě u Jackie odehrává. Čím dál se v příběhu dostanete, tím více všechno do sebe zapadá. A ani konec není žádným způsobem přemrštěný. Je to uzavřené velmi citlivě, s myšlením právě na Stellu a její pozici v celém příběhu.

Jednoduše řečeno, jsem naprosto okouzlena touto knihou a doporučím ji kterékoliv ženě v jakémkoliv věku. Já osobně jsem měla přečteno za necelé dva dny, četlo se to samo. Tím, že jsem chtěla vědět, jak vše dopadne a to nejen se Stellou, ale také se Sethem nebo Flos, tak jsem se nemohla odtrhnout. Jasně, třeba za rok si nevzpomenu, co se v této knize dělo, ale budu vědět, že se mi opravdu líbila a věřím, že si ji s chutí znovu přečtu a připomenu si životní osudy lidí, které jsem si oblíbila.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Baronet, kde si knihu Farmářova žena můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Používáme WordPress (v češtině).